V této části se budeme věnovat mentálním technikám obecně označovaným jako „práce s energií“. Jde do jisté míry o klasické a dobře známé druhy meditací, které se na západě stávají poslední dobou čím dál známějšími a jejich popularita každým rokem stále roste. Tradičně se jimi zabývá hlavně klasická a taoistická jóga, často jsou praktikovány též jako součást studia bojových umění wu-shu (na západě nesprávně označovaných slovem kung-fu) nebo v souvislosti s některými filosofickými směry jako je hinduismus, tantra, buddhismus či taoismus. Zpravidla jde o vzájemně velmi podobná cvičení (či jejich obdoby), která jsou všechna založena na stejném principu.
Účel jednotlivých technik je rozmanitý. Některé východní nauky považují tyto techniky především za velmi účinné nástroje k udržování či posilování zdraví. Zejména v taoistické józe je takovým praktikám připisován velký význam. V čínském pojetí bývají označovány termínem qi-gong (čteno čchikung), což v doslovném překladu znamená práci s dechem či energií. Dělí na vnější wai-tan qi-gong a vnitřní nei-tan qi-gong. Techniky klasické jógy i tantry obecně směřují spíše k vyvolání určitých mystických stavů za účelem dosažení vyšších cílů jako je harmonie těla a duše či konečná seberealizace. Této oblasti se věnují také nejpokročilejší taoistické meditace. Buddhističtí adepti cvičí techniky práce s energií jen velmi zřídka, jelikož pro ně nemají velký význam. Jejich veškeré snažení je soustřeďováno na dosažení osvícení prostřednictvím zcela odlišných metod.
Zde se budeme podrobně zabývat pouze technikami, které se týkají energetického systému těla, ovlivňují jeho funkční stav a přímo na něj působí. O tom však bude řeč později. V tuto chvíli přichází na řadu nejprve něco z teorie.
Energetický systém
Energetický systém těla bývá přirovnáván k velmi komplikované a důmyslně propojené síťi tvořené velkým počtem drah a bodů, které na nich leží nebo jsou umístěny v místě jejich spojů či překřížení. Tyto body bývají v čínské terminologii označovány jako akupunkturní body, z hlediská jógy mluvíme o takzvaných „čakrách“. Při detailním popisu jde o řádově stovky takových bodů proměnlivé velikosti a až tisíce drah o různém kalibru i délce. Některé body a dráhy jsou považovány za velmi významné a je jim proto věnována velká pozornost. Patří sem zejména hlavní kanály a několik největších a nejdůležitějších energetických center k nim připojených. Tradičně je za základní funkci tohoto systému považováno shromažďování energie a její rozvádění po těle. Hlavní energetická centra mají pak ještě další významné funkce (především převádění energie). Některá jsou zodpovědná též za určité specifické paranormální schopnosti. Těm se však tento text věnovat nebude.
Základní kostru energetického systému představuje řídící a koncepční kanál (tvořící společně protáhlou elipsu) a dráhy končetin, které se k nim připojují na basi těla a v oblasti mezi lopatkami. Na ně se pak napojuje velké množství dalších menších drah. Některé probíhají víceméně přímo, jiné se složitě stáčejí. Hlavní řídící kanál prochází středem páteře od kostrče až k bodu na vrcholu hlavy. Na jeho nejnižším konci je důležité energetické centrum, na které se napojuje též druhá základní energetická dráha běžící po přední straně těla – koncepční kanál. Na opačném konci těla řídící kanál navazuje na rozsáhlé temenní centrum, taktéž spojovací bod obou energetických cest. Koncepční kanál probíhá přímo od vrcholku hlavy po obvodu těla po jeho přední straně opět k basálnímu centru. Nejdůležitější a zpravidla největší energetická centra jsou umístěna právě na této (koncepční) dráze a jsou připojena též k řídící dráze v bodech ležících zpravidla přímo naproti nim.
Energetických center je velké množství. Za základní a největší je v klasické józe považováno sedm. Taoistické jóga jich rozlišuje více, neboť mezi ně řadí i oblasti jejich připojení k řídící dráze. Dále existuje spousta menších bodů situovaných například uprostřed dlaní či chodidel, na spojnici některých drah nebo ve velkých kloubech. Jeden takový bod je umístěn ve středu hrudní kosti a je často mylně považován za srdeční centrum. Kromě základních a vedlejších energetických center existuje také opravdu mnoho docela malých bodů ležících na povrchu těla nebo sledujících průběh vedlejších drah. Zabývá se jimi především akupunktura a akupresura.
Toto uspořádání není nikterak náhodné. Je zajímavé že se z pohledu anatomie velmi přesně shoduje s nervovým systémem těla, konkrétně s uložením velkých nervových svazků či hlavních nervů, ale také s přesnou polohou určitých charakteristických oblastí mozku nebo některých orgánů a velkých žláz i rozsáhlých nervových pletení. Řídící kanál je prakticky totožný s míchou, za koncepční kanál lze zase při troše představivosti považovat nervus vagus (bloudivý nerv). Výjimku tvoří některé body ležící mimo tělo. Jimi se však klasické techniky práce s energií takřka nezabývají. Rovněž pojetí „energie“ souvisí do jisté míry s některými vědními obory jako je například fyziologie. Tato „energie“ (během praktikování určitých technik často zřetelně pociťovaná jako proudy tepla) je vlastně bioelektřinou, kterou tělo vyrábí. Jde v podstatě o tvorbu bioelektrických potenciálů a jevy jako depolarizace, transpolarizace a repolarizace, jejichž prostřednictvím dochází v organismu k přenosu vzruchů. Ty pak mohou specifickými mechanismy spouštět určité procesy. Tímto způsobem vzniká například orgasmus, který je též považován za druh „uvolnění energie“.
Zde jsme se vlastně dostali k určitému objasňování některých fenoménů pomocí moderních vědních disciplín. To je však možné pouze do určitých hranic. V jistých bodech se věda a východní nauky očividně rozcházejí, neboť mnoho takových jevů (ať už náhodně vzniklých či vyvolaných zcela konkrétními mentálními technikami) zjevně překračuje hranice vědy . Stejně je to i s energetickým systémem těla. Některé jeho charakteristiky lze logicky vysvětlit, jiné ne. O to se snaží spíše jakési „polovědní“ obory jako je například parapsychologie.
Jevy provázející cvičení
Pokud jde o charakteristické fenomény způsobené nejrůznějšími technikami práce s energií, pocity při tomto druhu cvičení se shodují s těmi zažívanými během transu nebo v průběhu cvičení technik trans vyvolávajících. I zde jde vlastně o práci s energií. Metody navození transu působí na energetická centra pouze nepřímo, níže popsané postupy však představují přímou stimulaci těchto oblastí a proto jsou pro ně některé znaky více typické.
Během přímé i nepřímé stimulace energetického systému dochází nejčastěji k fenoménům „uvolňování energie“, které lze přirovnat k návalům horka či dokonce pocitům orgasmu v dané oblasti provázeným charakteristickým jemným brněním. To je typické zejména pro aktivaci větších center. Někdy jsou tyto pocity soustředěny pouze v určitých místech, jindy zaplavují rozsáhlejší části těla nebo dokonce všechna hlavní centra současně. V určitých případech se mohou dokonce postupně rozšířit do všech částí energetického systému, což bývá označováno jako efekt pseudokundalíní či “orgasmus celého těla”. Tento jev lze popsat jako rozsáhlé rozlití tepla po těle za současné zvýšené aktivity největších energetických center, odkud energie vyzařuje do přilehlých tělesných částí. Může to být velice jemné nebo naopak nesmírně intenzivní. Cítíte, jak tato vibrující teplá energie jakoby “nafukuje” celé vaše tělo a působí určitým tlakem na jeho povrch i na hlavní centra. Současně můžete mít velmi zvláštní pocit “rozšiřování obrysů těla” do všech stran. Oblast vnímání energie uvnitř vašeho těla a kolem něj bývá souhrnně označována termínem „energetické tělo“. Zároveň zřetelně vnímáte jakési jemné vibrování či brnění, zejména v trupu a pažích se specifickým tlakem uprostřed dlaní. Tento stav je obvykle provázen pocitem vznášení, závratí, zkresleným vnímáním času i prostoru a také určitou extází. Trvá zpravidla krátce. Takových typů uvolnění energie existuje celá řada. Může též docházet k proudění energie pouze po některých drahách jen do některých center.
V počátečních fázích cvičení práce s energií začátečníci zpravidla necítí žádné pocity. Za nějaký čas začnou obvykle vnímat jemné vibrace, brnění i pocity tepla zmíněné v části pojednávající o transu. V tomto stadiu se mohou ojediněle spontánně vyskytovat výše popsané fenomény uvolňování energie. Po nějaké době cvičení však tyto náhodné jevy ustoupí a dále se budou objevovat zpravidla pouze při některých specifických technikách intenzivní stimulace energetických center.
Efekty kundalíní
Vzácně se vyskytující druh typického uvolnění energie proudící pouze řídící drahou v páteřním kanále směrem vzhůru za současné postupné aktivace hlavních center k ní připojených bývá označován jako fenomén kundalíní či „probuzení tekutého ohně“. Tento jev je často přirovnáván k vlnám horké energie pulsující páteří, jindy bývá popisován jako pomalý ale silný teplý proud, který se vlnivým pohybem proplétá mezi všemi hlavními energetickými centry od base těla k hlavě a svým průběhem je aktivuje. Z tohoto důvodu je v józe symbolem kundalíní had plazící se vzhůru. Pokud tato energie dosáhne vrcholku hlavy, rozlije se do celého rozsáhlého temenního centra, což obratně vystihuje termín „medusa efekt“. Vzácně při tom dochází ke stavům dočasného osvícení, vzniku rozšířeného vědomí, pocitům euforie či extáze, k náhlému uvědomování podstaty věcí, nejrůznějším vizím, vnímáním záblesků bílého světla či k projekcím mimo tělo. V jógové terminologii jsou některé takové stavy označovány pojmem sámandhí. Mohou trvat i celé hodiny.
Probuzení kundalíní bývá vyvoláno zpravidla stimulací hlavních energetických center (zejména základního centra na basi těla) nebo vzácně spontánně dlouhodobým spočíváním v hlubokém transu během určitých druhů meditací. Tantra dosahuje stejných výsledků prostřednictvím intenzivní sexuální stimulace. K podobným jevům dochází také při praktikování některých taoistických technik sexuálního qi-gongu. Jde o metody koncentrace spojené s dechovým cvičením za pravidelné kontrakce svalů perinea.
Fenomény kundalíní byly známy též ve starém Egyptě. Tradičně se jimi však zabývá především kundalíní jóga, tantra a v podstatě i některé taoistické techniky. Mezi klasickou a čínskou taoistickou jógou existuje v tomto směru hlavní rozdíl. Klasická jóga nepoužívá koncepční kanál běžící po přední straně těla a energii nechává proudit pouze řídícím kanálem středem páteře až do temenního centra. Pracuje převážně s hlavními energetickými centry, přičemž velkou důležitost přiřazuje zejména těm nejvyšším. Cvičení klasické jógy i tantry může vést k masivnímu uvolnění energie, která je bez řádné kontroly tělu nebezpečná. Určitá rizika představuje především přivedení nadměrného množství energie do center v oblasti hlavy, k čemuž tyto techniky obvykle směřují. Metody taoistické jógy využívají k proudění energie vzhůru také řídící kanál, po dosažení vrcholku hlavy je však energie následně vedena dolů koncepčním kanálem do základního centra a celý proces se opakuje. Energie tak vlastně koluje v elipse (nazývané “mikrokosmická dráha”) po obvodu těla přes všechna důležitá centra, přičemž nikde nedochází k jejímu nadměrnému hromadění. Cvičení technik taoistické jógy je proto z tohoto hlediska mnohem bezpečnější.
Rizika
Některé pokročilé techniky práce s energií mohou být z výše uvedených důvodů značně nebezpečné, zejména pro úplné začátečníky. Týká se to hlavně zmiňované kundalíní jógy, při jejímž cvičení vzniká velké množství tepla. Někteří mistři této větve jógy tak na sobě dokážou v mrazu usušit mokrou látku ovinutou těsně kolem těla. Jde však již o VELMI pokročilé techniky. Jejich riziko spočívá mimo jiné též v jakémsi „popálení“ energetických drah či nervových vláken. V ojedinělých případech může takové praktiky provázet dokonce naskočení puchýřů na kůži, pravděpodobně vlivem sugesce. Jde o velice vzácný jev způsobený velmi intenzivním cvičením. Největší nebezpečí však jednoznačně představuje již zmíněné masivní proudění energie přímo do nejvyšších center v hlavě, kde může vyvolat silné bolesti nebo jiné potíže. Ačkoliv ke všem výše uvedeným fenoménům dochází jen velmi zřídka, neberte to přesto na lehkou váhu. Tento text se klasickým praktikám kundalíní jógy přímo nevěnuje, za jejich obdobu však lze pokládat níže popsané taoistické meditace mikrokosmické dráhy, během kterých může k probuzení
Stimulace energetických center
Dříve než se dostaneme ke konkrétním technikám, je třeba se naučit přesně lokalizovat jednotlivé energetické body. Jak již bylo uvedeno, největší energetická centra leží na přední straně těla několik centimetrů pod kůží na koncepční dráze. Většina z nich je velká asi jako lidská pěst. Některá se jeví spíše jako menší body, jiná jsou značně rozsáhlá. Příkladem může být solar plexus či velké temenní centrum, které způsobuje při úplné aktivaci jemné vibrace celé horní poloviny hlavy. Zde je přehled všech hlavních a nejdůležitějších center koncepční dráhy:
První takovým centrem je bod ležící těsně pod kůží v oblasti mezi konečníkem a pohlavními orgány. Během rozmanitých technik jeho stimulace toto místo často jemně pulsuje. Jde o mimořádně významné centrum, které bývá právem považováno za “základní”. Jeho aktivování nepůsobí zpravidla potíže.
Druhým důležitým místem je celá oblast mezi stydkou kostí a pupkem, kde se nachází hned tři velké body. Jejich stimulace je často náročná zejména kvůli obtížnější lokalizaci a slabým projevům aktivity těchto bodů. Nejnižší z nich leží přímo nad stydkou kostí. Bývá označován za sexuální centrum. Většina východních nauk mu nevěnuje přílišnou pozornost, o něco známější je spíše v taoistické józe. S následujícími dvěma body je to poněkud obtížnější, neboť velmi často dochází k jejich záměně. Klasická jóga považuje za druhé hlavní energetické centrum (v našem pojetí jako třetí) bod ležící asi tři až čtyři centimetry pod pupkem, přibližně dva centimetry pod povrchem těla. Bývá často zaměňováno s předchozím sexuálním centrem. Taoistická jóga tento bod nepopisuje, nesmírný význam naopak přikládá třetímu bodu zvanému dolní dantian (nebo pouze dantian, čteno tanťien) umístěnému v oblasti pupku asi centimetr nebo dva pod kůží (směrem k páteři). V taoistickém systému je to zcela jistě nejdůležitější energetické centrum, kterému je věnována opravdu nemalá pozornost. Bývá pokládáno za hlavní místo shromažďování energie v těle.
Všechny tři tyto body je v počátečních obdobích cvičení obvykle velmi těžké zaktivovat, naučíte se to teprve po nějaké době pravidelné praxe. Nejlépe se soustředí na uvedený dantian, neboť při správném dýchání se začíná břicho při nádechu rozpínat právě z tohoto místa. Při výdechu se do něj zase stahuje. Dýchání v pozici v sedě je pro začátečníky zpravidla o něco obtížnější než v poloze vleže na zádech. Cvičte proto v takové poloze, která vám po všech stránkách vyhovuje nejvíce.
Další centrum leží v oblasti solar plexu. Je to poměrně rozsáhlá oblast mezi koncem hrudní kosti a pupkem. Soustředí se na ni poměrně dobře. V klasické józe bývá tato oblast označována termínem manipúra – město drahokamů.
Následuje velké srdeční centrum. Je umístěno přibližně na spojnici mezi bradavkami pod koncem hrudní kosti. U některých lidí je velmi silné, jiní tam při cvičení zaznamenávají pouze slabé a nevýrazné pocity. Při plné aktivitě zde vznikají intenzivní vibrace, přičemž zde uvolněná energie vyzařuje do celého hrudníku. Je to velmi důležité centrum, jedno z nejsilnějších vůbec.
Na řadu přichází bod umístěný přímo ve středu hrudní kosti těsně nad srdečním centrem, se kterým bývá často zaměňován. Patří mezi dobře lokalizovatelné body se snadnou stimulací. Odpovídá přibližně poloze brzlíku (thymu).
V oblasti krční jamky těsně nad hrudní kostí se nachází další bod koncepční dráhy. Jde o menší hlavní centrum. Jeho stimulace je zpravidla obtížnější. Anatomicky koresponduje se štítnou žlázou.
Třetí oko – tak je často nazývána nevelká oblast mezi obočím. Bývá přirovnávána k hypofýze a patří k nejsnadněji stimulovatelným energetickým centrům vůbec. V aktivním stavu často silně pulsuje. Dlouhodobá koncentrace na tento bod může občas způsobit bolesti hlavy. Pokud jej budete stimulovat opravdu intenzivně a dlouho (třeba i několik hodin), můžete výjimečně dosáhnout i dočasných změn ve vidění nebo dokonce zrakových halucinací.
Poslední hlavní centrum se nachází na vrcholku hlavy. Obvykle je spojováno s oblastí celého mozku. Stimuluje se velmi lehce a jeho aktivita je provázena silnými vibracemi a pocitem jemného tlaku v hlavě. Jak v klasické, tak v taoistické józe je tento bod považován za nesmírně důležitý a často hraje významnou úlohu při nejpokročilejších druzích meditací. Jde o nejrozsáhlejší centrum celého energetického systému těla vůbec.
Toto je úplný souhrn největších a nejvýznamnějších energetických center situovaných na přední straně trupu. Bodům ležících na hlavní řídící dráze procházející středem páteře (v podstatě míšním kanálem) se budeme podrobně věnovat v části pojednávající o mikrokosmické dráze (níže).
