Je to zhruba dva tisíce let, co evropský zmocněnec pro Blízký Východ odstranil nebezpečného dezolátského šiřitele dezinformací. Doboví Koudelkové na něj našli dostatek důkazů jeho propojení na dobové hybridní hrozby, majnstrým dodal liberálně hodnověrné svědky a dobový Milion chvilek pro demokracii zařídil patřičnou klaku na náměstí, takže si všichni raději umyli ruce a poslali ho na smrt. Bylo to pro všechny nejlepší a nejjednodušší řešení.
On ten dezolát neříkal nic, co by se běžně ve společnosti nešuškalo. Tehdy byla Judea také pod faktickou okupací dobového světového hegemona a také si to zařídila sama a ochotně na základě smlouvy, aby se dostala z područí předchozí nadvlády. Tehdejší elity také vykřikovaly, „patříme na Západ,“ protože se jim to finančně vyplácelo. Být tehdy židovským celníkem, to bylo terno, asi tak stejně jako být dneska Tomášem Prouzou. Impérium nezajímalo obírání obyčejných lidí, hlavně, když dostalo svůj díl. Kolik si nakradli místní Prouzové, to dobový Washington nezajímalo.
Nejhorší na tom bylo, že ten lidový vypravěč vlastně vůbec nebyl radikální. Mluvil o tom, že se musí změnit národní smýšlení, že se musí chodit mezi lidi a sloužit jim, byl notorický chcimír a dokonce mluvil o tom, že je zapotřebí nastavit druhou tvář a odpouštět i nepřátelům. Mluvil o tom, že Boží království není z tohoto světa, odmítal radikální zélótská řešení, bavil se i s těmi Prouzy, pokud o to stáli a obracel je na víru pozvolna, silou SLOVA.
Když mluvil, strašně dobře se to poslouchalo… Zmetek jeden, nestyděl se používat posvátné texty tehdejších Havlů či Masaryků a rouboval na to svoje představy o Božím království. Udělal i pár dobových demonstrací, na kterých se prý děly zázraky, ale žádná společenská změna po nich nenastala. Lidé možná nabrali něco optimismu, ale pak jim zase začal všední realita bídně placené námezdní práce, složenek, hypoték a jiných dluhů.
A nic na něj, sakra, neměli. Žil z milodarů, ale nekoupil si zlatý kočár, neoblékal se okázale. V měšci něco měl, protože mohl zaplatit Poslední večeři, ale přece jenom to neodpovídalo profilu zahraničního agenta cizí moci. Sice se mu hodně hlasitě posmívali a připisovali mu ty nejhorší motivace, ale nějak to nefungovalo. Jen k němu přitahovali pozornost. Hnutí to bylo malé, dělané na koleni, lidé se k němu přidávali a zase odcházeli, nikoho nezavazoval přísahou, kdo přišel, přišel dobrovolně. Tři roky na tom pracoval, ale nakonec mu zbylo dvanáct nejbližších. A aby to bylo kompletní, i zrádce se mezi nimi našel.
Před ním bylo mnoho jiných proroků a zvěstovatelů Nového údělu. Ale ti byli normální. Dělali to pro prachy, slávu nebo veřejné funkce. Dalo se je uplatit nebo uspokojit teplým místečkem ve státní správě. Impérium na to mělo peněz dost… Teď to najednou nefungovalo. Vymykal se obvyklým standardům.
A tak ho prostě odstranili… Není člověk – není problém, nicht wahr?
Příčiny ovšem odstraněny nebyly. Vše, o čem ten dezolát mluvil, to zůstalo. Všechny důvody k jeho existenci víceméně nepominuly dodnes. Stejně tak nepominulo jeho know-how. Chodit mezi lidi, sloužit jim, nekádrovat, mít větší radost nad jedním napraveným hříšníkem než nad deseti spravedlivými, dávat novou šanci k obrácení, nabízet ruku celníkům i kurvám, odpouštět. Tak i z velmi skromných začátků dvanácti apoštolů může vzniknout síla, která je základem naší civilizace. Síla, která mnohokrát přežila konec impérií a dokud konala podle jeho odkazu, rostla. Ale vždycky, když se odvrátila od ubohých a přidala se k prostřenému stolu od světa odtržených elit, skomírala.
Ať jsou vám tyto Velikonoce stejnou nadějí, jakou se staly tenkrát před dvěma tisíci roky. Ať je to naděje, která není z tohoto světa, ať je to naděje, která přetrvá i konec všeho, co jsme za náš svět považovali. Dokud jsme pospolu, dokud máme takové, kteří chodí mezi obyčejné lidi, je jedno, jak skromné jsou naše začátky a je jedno, jak velké mocnosti tomu brání. Nakonec to vyroste, rozkošatí a přinese plody. I když to teď někdy vypadá beznadějně. I když se soudci připravují zrušit volby, i když jsou nachystány římské legie korespondenčních voličů, i když Kaifáš z Vnitra připravuje zatykače a hledá vhodné zrádce.
To, co chceme, to není z tohoto světa a proto to tento svět nemůže zničit ani zadupat do země. Ani tehdy, když se prý USA stáhnou z mírových rozhovorů na Ukrajině a Němci tam naopak dodají rakety Taurus. Ale dohoda o surovinách mezi USA a Ukrajinou je už podepsána… Ale o tom bude článek v pondělí.
Přeji vám požehnané Velikonoce. Zítra nevyjde žádný článek. Nechte na Velikonoční neděli vzejít naději na nový začátek. Budeme ji v příštích měsících potřebovat…
