Město Uruk dodnes uchovává mnohá tajemství o lidstvu jako takovém a dodnes překvapuje tradiční archeology svými příběhy, jež prostřednictví vykopávek vyplouvají na povrch. Uruk je historiky popisován jako město, které předběhlo svou dobu v mnoha ohledech. Vyskytovalo na jižním břehu Eufratu a jeho kultura se rozšířila po celé Mezopotámii až se z něj stalo nejdůležitější město této planety.
Poprvé bylo objeveno v roce 1849 Williamem Loftusem. Avšak největšího uznání se dočkali až archeologové Julius Jordan společně s východoněmeckou společností v letech 1912–1913. V té době narazili na chrám bohyně Ishtar, který odborníky překvapil svými mozaikami ale hlavně cihlami.
Největším překvapením však byly ruiny starobylé masivní zdi, která ohraničovala celé město. Studie ukázaly, že dosahovala výšky více než 15 metrů a byla dlouhá více než 9 kilometrů. Zeď postavil král Gilgameš.
V padesátých letech našel Heinrich Lenzen několik tablet psaných v sumerském jazyce. Ty popisovaly Uruk jako první městské centrum, které používalo psaní jako prostředek každodenní komunikace už v době 3300 let př.n.l.
Proč město tolik vynikalo nad ostatními?
Město Uruk zažilo hned několik etap rozvoje. Bylo založeno jako neolitické osídlení, později se stal mocným a vlivným městem a poté upadlo. Stále však není známo, jak se Uruk stal epicentrem společnosti a vybudoval si takovou dominanci. Ekonomickou sílu mu jistě dodávala poloha v údolí obou řek.
Právě voda dokázala zabezpečit obchody i zemědělství. Lidé se tedy do Uruku začali stahovat samovolně a připojili se k již dokonalému urbanismu. Vytvářeli obchody v různých částech města, proto nikdo nebojoval o své živobytí a konkurence byla ve městě cizím slovem.
Gilgameš, první epos lidstva
Epos o Gilgamešovi je epos z 2. tisíciletí př. n. l. líčící dobrodružství sumerského krále Gilgameše. Často je považován za nejstarší dochované epické dílo světové literatury. Gilgameš nebyl nikým jiným než despotickým vládcem Uruku. Bohužel nebyl dochován celý příběh, ale z jeho jednotlivých částí lze vydedukovat, že šlo o poloboha. Napůl člověk a napůl bůh.
