Trumpovo pozvání Putina k dohodě o Ukrajině uvrhlo transatlantickou alianci do zmatku.
Nejprve Pete Hegseth, americký ministr obrany, sdělil americkým spojencům, že jeho země již není „hlavním garantem“ evropské bezpečnosti. O několik hodin později Donald Trump prohlásil, že zahájí jednání s Ruskem. Následně 14. února na Mnichovské bezpečnostní konferenci, každoročním setkání, viceprezident J. D. Vance rozpoutal ostrý útok na Evropu a devět dní před volbami v zemi fakticky podpořil pravicovou stranu Alternativa pro Německo (AfD). Mnozí vedoucí představitelé a úředníci, kteří po desetiletí vzhlíželi k Americe jako ke svému spojenci, si kladli otázku, zda se jim bezpečnost Evropy nerozpadá před očima.
Od té doby, co Rusko začalo svou speciální vojenskou operaci (SVO) na Ukrajině, pracovala Amerika podle dvou zásad: o budoucnosti Ukrajiny by se nemělo rozhodovat bez její účasti a Amerika a její západní spojenci musí tváří v tvář Vladimiru Putinovi usilovat o jednotu. Vedoucí představitelé na konferenci byli ohromeni, když viděli, že Trump a jeho tým tak lehkomyslně opustili obě tyto zásady – a tím zabili desetiletí práce diplomacie.
Prezident Trump a jeho ministr obrany nabídli Rusku smršť jednostranných ústupků: vzájemné návštěvy Washingtonu a Moskvy, které se neuskutečnily už dvacet let, návrh, aby se Rusko znovu připojilo ke skupině G7 a veřejné přiznání, že Ukrajina neobnoví své předválečné hranice, nevstoupí do NATO a ani nebude pod její ochranou.
Steve Witkoff, další z vyslanců Trumpa, odcestoval do Saúdské Arábie na jednání s Ruskem. Připojí se k němu i Marco Rubio, ministr zahraničí. Předpokládá se, že Rusko rozeslalo seznam požadavků, které vycházejí z návrhů ze začátku roku 2022, a které zahrnují omezení velikosti ukrajinských ozbrojených sil a zavedení její politické neutrality.
Trump již dříve vyslal do Kyjeva svého ministra financí Scotta Bessenta s požadavkem, aby předal práva na nerostné suroviny, jelikož podle Trumpovy administrativy představují 500 miliard dolarů jako platbu za veškerou pomoc, kterou jí Amerika v minulosti poskytla. Velká část těchto nerostných surovin se nachází na území ovládaném Ruskem. Ukrajina tyto požadavky odmítla a žádala vyjasnění, co za to země dostane. V Mnichově američtí představitelé nejprve tlačili na Ukrajinu, aby podepsala dohodu, ale později souhlasili s tím, že budou pokračovat v jednání.
Jakmile se realita přístupu Trumpa stala skutečností, někteří evropští představitelé se začali obávat, že skutečným americkým plánem by mohla být nová Jalta a nové rozdělení Evropy na západní a ruskou sféru vlivu.
Otázkou je, zda se podaří uzavřít dohodu o Ukrajině, a jak bude vypadat. Představitelé evropských zpravodajských služeb z několika zemí tvrdí, že Putin nemá náladu na kompromisy a věří, že čas je stále na jeho straně.
Emmanuel Macron svolal na 17. února do Paříže mimořádnou schůzku vybraných evropských lídrů a také generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. Očekává se, že se na schůzce bude řešit, jak získat pro Evropu místo u stolu pro mírová jednání. Politické okolnosti však nejsou ideální. Do voleb v Německu zbývají dny – a po nich budou následovat měsíce vytváření koalic. Macron má v zahraniční politice volnost, ale jeho schopnost utrácet peníze je omezena neexistencí stabilní vlády. V obecnější rovině jsou evropské ekonomiky slabé a kontinent zaostává za Amerikou a Čínou v oblasti umělé inteligence. V tichých rozhovorech na chodbách a v soukromých zprávách dávali evropští političtí a obchodní představitelé v Mnichově najevo pocit dezorientace a ochromení.
Mark Rutte, Generální tajemník NATO
Možná však tato krize Evropu vyburcuje k akci. V Británii se objevily náznaky, že premiér Keir Starmer směřuje k velkému zvýšení výdajů na obranu s cílem dosáhnout do konce desetiletí alespoň 3 % HDP. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navrhla aktivovat „únikovou doložku“ z rozpočtových pravidel EU, která by členským státům umožnila prudce zvýšit vlastní výdaje na obranu. Scholz tento návrh podpořil a přidal vlastní výzvu ke změně ústavního limitu pro zadlužování Německa, aby se z něj vyčlenily výdaje na obranu.
Ještě před mnichovskými nepokoji spojenci v NATO chápali, že výdaje na obranu budou muset vzrůst, pravděpodobně na více než 3 % HDP, pokud mají být válečné plány aliance věrohodné. Trumpova diplomacie na Ukrajině tuto naléhavost ještě zvyšuje. Ať už jednání dopadnou jakkoli, Evropa bude muset udělat více. Pokud bude dohoda vyžadovat vyslání evropských vojáků na Ukrajinu, mohly by být tyto závazky a nutnost mobilizovat nové síly nesmírně nákladné.
Pokud Ukrajina dohodu odmítne nebo pokud diplomacie ztroskotá a konflikt bude pokračovat, mohla by být Evropa nucena uhradit mnohem větší část účtu za vojenskou pomoc – možná i celý účet, pokud si nad tím Trump umyje ruce. V takovém případě by si Evropané mohli vybrat mezi zvýšením výdajů, zabavením ruských aktiv nebo prostým sledováním toho, jak se Ukrajina časem rozpadne. V praxi se jedná o velké částky, přibližně 50 miliard dolarů by pokrylo výpadek americké pomoci na jeden rok. Problémem by bylo obstarávání zbraní. Evropa by jich možná musela mnoho nakoupit od amerických výrobců.
V nejhorším případě začne Trump stahovat americké vojáky z Evropy a možná naznačí, že nepřijde NATO na pomoc, pokud bude napadeno Ruskem. Takové dramatické kroky jsou považovány za méně pravděpodobné – alespoň prozatím, jelikož by Kongres musel schválit použití velkých finančních částek na případné rozsáhlé stahování vojsk a celý proces by mohl trvat roky.
Není to však tak nepravděpodobné jako před několika týdny. V soukromí jsou někteří představitelé ochotni nahlas uvažovat o tom, jak by se na takovou katastrofu mohli připravit. Mohli by například urychlit nákup raket dlouhého doletu k odstrašení Ruska, odklonit nákupy zbraní od Ameriky a prohloubit jaderné konzultace s Británií a Francií, dvěma jadernými mocnostmi kontinentu.
Paradoxem je, že navzdory těmto obavám se Evropa i Amerika navzájem potřebují. Evropané se potýkají se skutečností, že jejich hlavní garant bezpečnosti, který jim byl po 75 let oporou, se jim nejen vzdaluje, ale v některých ohledech se k nim staví aktivně nepřátelsky. Stále více se zajišťují proti americkému ústupu. O to se však nebudou snažit, už jen kvůli nákladům na obranu proti Rusku, která by se týkala pouze Evropy, a kterou jeden ze zasvěcených odhaduje na 5 až 6 procent HDP. Nabízí se tedy pokus o navázání kontaktu s Trumpem, jakkoli je jeho diplomacie v očích Evropanů „bláznivá a zbrklá“.
(Redakčně zkráceno.)
Zdroj: economist.com
