Počet takzvaných no-go zón ve Francii rok od roku roste, přičemž v některých lokalitách již platí spíš právo šaría. Do takových lokalit se bojí nejen pošta, záchranky, či policisté, ale stále častěji je zde rizikovou i hromadná doprava.
V bezpečí již nejsou nejen cestující, ale zejména řidiči autobusů, neboť jejich profese se stala vysoce rizikovou.
Francouzský experiment s velkou výměnou obyvatel a otevřenými hranicemi tak nese své plody. Nikde to není patrnější než v ulicích Velké Paříže, kde jsou řidiči autobusů nyní oběťmi násilí v první linii.
Za pouhé tři roky vzrostl počet útoků na řidiče autobusů RATP o ohromujících 102 %. Co nám to říká? Že nekontrolovaná migrační politika Francie proměnila i veřejnou dopravu ve vysoce riskantní podnik.
Každodenní masakr ve veřejné dopravě
Představte si, že se každý den probudíte, jdete do práce, abyste vykonali nezbytnou veřejnou službu, a víte, že během směny na vás mohou plivat, mlátit vás, stříkat slzným sprejem, nebo vás pobodat či zabít, případně zapálit autobus – a to prostě jen proto, že děláte svou práci.
To je v Paříži nový normál. Řidiči byli napadáni kvůli drobným nepříjemnostem, jako je požadavek na jízdenky, kvůli zastavení, aby mohl nastoupit starší cestující, nebo za odmítnutí vydat své telefonní číslo.
Jen v roce 2024 bylo zaznamenáno 1 400 útoků – téměř čtyři každý den. A to jsou jen hlášené případy. Vzhledem k tomu, že řidičům je vyhrožováno nebo neočekávají, že by byl případ řešen, mnohé stížnosti nejsou nahlášeny.
Proto je skutečné číslo pravděpodobně mnohem vyšší.
Pachatelé? Úředníci se zdráhají je přímo jmenovat, ale vzorec je jasný. Tyto zločiny jsou neúměrně koncentrovány na předměstích, v no-go zónách, kde vládne bezpráví a kde bují nepřátelství vůči francouzským institucím.
Tyto oblasti nejsou jen nebezpečné; jsou to cizí enklávy ve Francii, kde mnoho obyvatel nemá žádnou loajalitu k zemi, která je živí, poskytuje přístřeší a zaopatřuje je.
Národ, který se příliš bojí pojmenovat problém
Vedení RATP krizi přiznává, ale jejich řešení jsou směšná. Více kamer? Školení „Řešení konfliktů“? Vážně předstíráme, že problémem je jen nedostatek deeskalačních schopností mezi řidiči autobusů?
Skutečnost je mnohem jednodušší: Francie si dovezla bezpráví. Čím déle nekontrolovanou invazi Francie toleruje, tím menšího respektu se jejím institucím dostává.
Pracovníci veřejných služeb bývali respektováni. Nyní jsou pouze lovnou zvěří.
Jak řekl jeden řidič: „I když dodržujete všechna pravidla, stále můžete být zbiti za to, že se na někoho špatně podíváte.“
Řidiči jsou tak vyděšení, že se mnozí vyhýbají očnímu kontaktu s cestujícími, jen aby minimalizovali možnost napadení.
Jiní nosí ilegální slzný plyn pro sebeobranu. To je jasné přiznání, že francouzský stát se za ně nepostaví.
Co se stalo s Francií?
Buďme upřímní: francouzská vítací politika tento chaos přímo přiživila. Když pozvete miliony lidí z regionů, kde je respekt k právu a pořádku minimální, kde jsou státní úředníci považováni spíše za cíle než za autority, je to nevyhnutelný výsledek.
Přesto místo toho, aby vláda řešila základní příčinu – výměnu obyvatel, islamizaci a kulturní nekompatibilitu – neustále očerňuje své vlastní občany a předstírá, že jde o nějakou vágní záležitost „městského stresu“ nebo „obtížných sociálních podmínek.“
Nesmysl. Pravda je jednoduchá: Francie si dovezla neovladatelné jedince, kteří pohrdají francouzskými zákony, nesnášejí Francouze a pohlížejí na autoritu jako na nepřítele.
