Přemýšleli jste, co mohou mít společného přikázání židovského proroka Mojžíše a přikázání Kristova? Vždyť ve„Starém zákoně“ je černé na bílém napsáno, že „Bůh Izraele“ uzavřel smlouvu s Mojžíšem a „lidem Izraele“, tj. jsou uvedeni zcela konkrétní adresáti přikázání daných Mojžíšovi. Jaký vztah potom může mít „Bůh Izraelů“ a jeho smlouvy dané jeho „Bohem vyvolenému lidu“ k ostatním národům světa? Naprosto žádný. Proč je tedy Starý zákon přítomen v křesťanství a kdo ho tam „podstrčil“?
Zkusme uvažovat logicky a budeme vycházet z informací i „opravených“, a tedy kanonických evangelií, jejichž vznik je připisován apoštolům, kteří byli Kristovými učedníky. A toto jsou slova, která Kristus adresoval Židům v Janově evangeliu:
Jan byl Kristův oblíbený učedník a my nemáme důvod mu nevěřit. Myslíte, že po těchto slovech o Židech, podstatě židovského náboženství a jejich kmenovém „bohu“, který ovšem nemá nic společného se Stvořitelem vesmíru, mohl Kristus podporovat judaismus a učinit Starý zákon součástí svého učení? Dával by pak lidem nová přikázání Nového zákona, která by nahradila Mojžíšova přikázání Starého zákona? Očividně ne, protože dokonale pochopil satanskou podstatu judaismu a snažil se odtrhnout „ztracené ovce domu izraelského“ od satanského egregoru Amon-Set-Jahwe-Jehova-Satana.
Máte silné pochybnosti o tom, že tento egregor je satanský a nemá nic společného se Stvořitelem vesmíru? Nuže, zaprve se ve Starém zákoně otevřeně uvádí, že se jedná o „Boha Izraelů“, tj. kmenového boha Židů, jehož úkolem je proměnit židovský národ v ovládaná zombie. A za tímto účelem tvůrci judaismu použili velmi chytrý „háček“, když většinu Židů nachytali na chamtivost a touhu po moci v rámci projektu „Bohem vyvoleného národa“. Vždyť jejich Jahve-Jehova Židům slíbil, že pod jejich vládu přivede všechny národy země a veškerý majetek „gójů“.
Za druhé, ti, kdo z první ruky znají okultní tradice a esoterické vědění, dokonale chápou, že Stvořitel vesmíru nepotřebuje lidské ani žádné jiné krvavé oběti, stejně jako energii utrpení a bolesti živých bytostí. To vše je obvyklou „potravou“ pro démonické entity a bytosti. Ne nadarmo tento izraelský „bůh“ vyžadoval oběť prvorozeného dítěte jednoho z židovských patriarchů, což nám otevírá oči pro jeho skutečnou podstatu. Ne nadarmo se bojí ranního rozbřesku a slunečního světla.
Je zřejmé, že Kristus, který přinesl Židům svůj Nový zákon, toto všechno dokonale chápal. Židovští patriarchové však Ježíšův plán rozluštili a s pomocí římských úřadů ho ukřižovali, tj. obětovali ho svému satanskému „bohu“. Proč jsou však potom křesťané nuceni modlit se k tomuto symbolu satanské krvavé oběti?
Protože samotné židokřesťanství nemá s Kristovým učením nic společného. Ne nadarmo dnes Židé otevřeně prohlašují, že křesťanství i islám jsou „odnoží“ judaismu, a proto také obsahují skrytou podstatu satanismu. A první známkou toho je uznání židovského Starého zákona za křesťanská církevní dogmata, a tedy za smlouvy kmenového boha Židů. Druhým znakem skryté satanské podstaty je přítomnost krvavých obětí v judaismu a islámu.
Jak bylo místo Kristova učení stovkám milionů věřících podstrčeno náboženství skrytého satanismu, které jako vnější obal používá jméno a přikázání jednoho z největších Učitelů lidstva? Je zcela zřejmé, že to byl nápad židovských hierarchů, jejichž náboženství Kristus odsoudil. Bylo pro ně nezbytné zdiskreditovat jeho světlé jméno a přimět lidi, kteří reagovali na božské pravdy jeho učení, aby oklamáni a podvedení sloužili zájmům satanského egregoru.
Za tímto účelem byl mezi apoštoly vyslán židovský kněz Saul, který si vymyslel vidění Krista, jenž ho údajně povolal, aby jako „apoštol Pavel“ přinesl „dobrou zprávu“. Přitom on sám se s Ježíšem nikdy nesetkal a nikdy nebyl jeho učedníkem. Navíc byl původně zaníceným bojovníkem proti křesťanství. Nevím, jak se mu později podařilo oklamat ostatní apoštoly a infiltrovat se do jejich prostředí, ale Saul se aktivně podílel na formování nového náboženství, o čemž se lze dočíst ve „Skutcích apoštolů“, a není náhodou, že celá druhá polovina „Skutků…“ je téměř celá věnována „apoštolu Pavlovi“, čímž hned připomene, jak byla v sovětských dobách silně propagována „Malá Země“ kvůli účasti na tomto výsadku generálního tajemníka ÚV KSSS L. Brežněva.
Taková analogie umožňuje předpokládat, že to byl právě Pavel, kdo stál v čele „křesťanské“ církve vymyšlené židovskými kněžími pod jménem Krista a nastínil její základní dogmata, včetně přítomnosti židovského Starého zákona v nich. Nebyl to ovšem sám Saul, kdo mohl Starý zákon „přišpendlit“ ke křesťanství, ale horliví následovníci jeho díla. Faktem však zůstává, že se tak naplnil plán židovských velekněží zdiskreditovat skutečné Kristovo učení a přilákat do služeb židovsko-křesťanského egregoru ty, kdo se nechali oklamat po Kristovi pojmenovaným náboženstvím. To potvrzuje i skutečnost, že v křesťanství není vůbec nutné dodržovat samotná Kristova přikázání, ale hlavně slepě věřit v jeho božskou podstatu, pravdivost existujících dogmat a striktně se podřizovat vůli náboženských hierarchů a světských vládců.
Takovéto zasazení otrocké psychologie mezi védské národy bylo nezbytné, aby se „gójové“ připravili na svou budoucí roli – roli sloužit „bohem vyvolenému lidu“ a svému kmenovému „bohu“ po staletí propagovanou „pokorou“ a loajalitou ke strukturám pyramidy moci. Mnozí vládci a knížata samozřejmě nemohli nemít zájem o takové náboženství, které lidi přesvědčuje, že není třeba bojovat proti zlu, protože vše se děje „z boží vůle“. Mnozí z nich se také nechali koupit sliby zavedení dědičné moci, která ve védských předkřesťanských kulturách nebyla. A není náhodou, že volba chazarského „vychovatele“ – adoptivního syna knížete Svatoslava, kagana Vladimíra padla právě na křesťanství. Ostatně on, vychováván v raném dětství v tradicích judaismu, nemohl nevědět o skrytých kořenech křesťanství.
A nyní se zamysleme nad skrytým vlivem židovských Mojžíšových přikázání na podvědomí lidí. Píše o tom ruský cestovatel, spisovatel, badatel tajemství minulosti G. Sidorov v knize „Tajná chronologie a psychofyzika ruského národa“:
„Celý židovsko-křesťanský svět zná slavná přikázání proroka Mojžíše. Tato přikázání automaticky přejímali i křesťané a našlo se jen velmi málo lidí, kteří pochybovali o jejich božskosti. O tom, že tato přikázání jsou pro lidské duše pastí, vyprávěli lidem ruští mudrci, ale s příchodem křesťanů na ruskou půdu začal na mudrce skutečný lov. A nejvíc je křesťané obviňovali, že neuznávají Mojžíšova přikázání, a prý se ruskému lidu líbí přikázání židovského proroka. A skutečně, mnozí lidé i v naší době upřímně uvažují o tom, že kdyby lidé ve svém životě dodržovali tyto „svaté zákony“, život na zemi by byl jiný. Co je na nich vlastně špatného?
Zde jsou ty hlavní: „Cti otce svého i matku svou, aby se ti dobře vedlo a aby tvé dny byly dlouhé na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.“ „Nezabiješ.“ „Nesesmilníš.“ „Nepokradeš.“ „Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.“ „Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho poli, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho volovi, ani po jeho oslu, ani po žádném jeho dobytku, ani po ničem, co má tvůj bližní.“ Na první pohled jsou tato přikázání krásná. Proč tedy ruští mágové a dávno před nimi druidové a kněží germánských národů považovali Mojžíšova přikázání za zplození sil Temnoty, za které zpravidla museli zaplatit životem? A záhada, jak se ukazuje, je skryta ve formě jejich podání.
Egyptští Amonovi kněží, potomci kněžské třídy Atlantidy, k níž patřil i slavný Mojžíš, byli vynikajícími psychology. Dobře věděli, že přikázání fungují pouze tehdy, když se stanou majetkem podvědomí. Věděli však také, že podvědomí nepřijímá negaci „ne“, „ne-“ atd. Nezáleží na tom, jakým jazykem jsou tyto negace vyjádřeny. Abychom se o výše uvedeném přesvědčili, stačí se seznámit s jakoukoli populární publikací o psychologii a zejména o autohypnóze – v tom spočívá celé tajemství židovsko-křesťanských přikázání.
Za prvé, přikázání „cti otce svého i matku svou“ je polovičaté. Ano, dítě musí milovat svého otce a matku, ale z nějakého důvodu židovský bůh nezavazuje rodiče, aby milovali své dítě. Odpověď je jednoduchá: Jahve sám nemiluje nikoho kromě sebe, neustále vyžaduje, aby ho lidé milovali a ctili, a pokud to lidé přestanou dělat, tvrdě je trestá, což snadno zjistíte, pokud si přečtete „svatý Pentateuch“. Člověk nemusí být nijak zvlášť vzdělaný, aby si uvědomil, že židovský Jahve se ke svým Židům nechová jako otec, ale jako otrokář, a neustále od nich vyžaduje otrockou poslušnost.
Přesně stejný vztah vytváří prostřednictvím přikázání v židovských a křesťanských rodinách. Není žádným tajemstvím, že Židé ve starověku často prodávali své děti jako dobytek a děti neměly právo reptat. Vzpomeňme si, jak bratři – ani ne otec a matka – prodali Izraelcům Josefa (Pentateuch). Víme však, že ideálním ničitelem je člověk s otrockou psychikou a otrok by měl být vychováván nejlépe v rodině a od plenek. Později se tato ideologie rodinného otroctví přenesla i do tzv. ruské Domostroje. Nikdo dodnes nepřemýšlí, kdo tento zákoník Domostroj v Rusku sepsal a za jakým účelem…
Pokud podvědomí nepřijme a v jakékoliv podobě ze sebe odmítá částici „ne“, Mojžíšova přikázání v něm budou mít následující podobu:
„… zabíjej.“
„…cizolož“.
„… kraď.“
„křivě… svědči proti svému bližnímu“.
„… touži po ženě svého bližního“ atd.
Lze se divit, že s příchodem křesťanství do světa Árijů, tito potomci Hyperborejců, kteří ve svém srdci neznali krádeže ani zvířecí chtíč a nebyli od přírody vrahy, najednou začali hřešit všemi těmito vlastnostmi. Satanisté potřebovali za každou cenu srazit Árijce na svou duchovní úroveň, což se jim většinou (hlavně na Západě) podařilo.“
S přihlédnutím ke všemu výše uvedenému lze tedy pochopit, z jakého důvodu tvůrci křesťanství, skrývající se za jménem Velkého Učitele, zahrnuli židovský Starý zákon do náboženství, které vymysleli, čímž zdiskreditovali základy jeho učení a zradili národy světa do služeb satanského egregora. Proto se vznikem a šířením křesťanství nejenže mezi lidmi nepřevládly zásady Kristova učení, ale naopak – miliony lidí byly nemilosrdně zničeny v náboženských válkách, při nuceném křtu, na ohních inkvizice, při pronásledování jinověrců a v důsledku činnosti náboženských fanatiků-teroristů.
Copak Kristus lidi učil tohle? A mohli by tak činit jeho skuteční učedníci a apoštolové? Mimochodem, v zájmu spravedlnosti je třeba říci, že do ruského křesťanství služebníci temnot zavlekli „Starý zákon“ až ve druhé polovině 19. století. Do té doby se ruská Bible naprosto dobře obešla bez něj a nepovažovala Tóru za „svaté písmo“ křesťanů. No a k čemu to bylo, to už jistě uhodnete sami.
autor: Michajl Kuzněcov
zdroj
https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2025/01/proc-byl-krestanum-podstrcen-zidovsky.html
