BIDENOVO FIASKO A VYHLÍDKY SPECIÁLNÍ OPERACE NA UKRAJINĚ
Newsweek tvrdí, že lídři demokratů přece jen dotlačili Bidena, a že už tento víkend oznámí odchod z prezidentského klání. Překvapivě nakažení amerického prezidenta v pravý čas covidem, který, jak je známo, je zvláště nebezpečný v jeho věku, tuto informaci nepřímo potvrzuje. Přinejmenším odkaz na těžkou nemoc, která neumožňuje dostatečně se soustředit na volební kampaň, poskytuje Bidenovi možnost “zachovat si tvář” (pokud je to za jeho okolností vůbec reálné).
Poznámka redakce: Doufejme, že ta “těžká nemoc” je dostatečně nakažlivá… 😂😂😂 Přijde den, kdy tito zločinci nebudou moci vyjít ani na ulici…
Zda Biden odejde již tento víkend, to se dozvíme v nejbližších dvou dnech. Každopádně je ale zřejmé, že vedení demokratů se rozhodlo se jej zbavit ještě před celostátním sjezdem, který by se měl konat za měsíc (19.-22. srpna). Z hlediska volební kampaně je to naprosto správné rozhodnutí. Demokraté dostanou navíc měsíc na to, aby rozjeli podporu nového kandidáta. Zůstávají jim do voleb (5.listopadu) něco přes tři měsíce a předběžné hlasování začne 20. září (za 2 měsíce).
Nás ale vnitropolitické problémy Američanů zajímají jen do té míry, v níž ovlivňují americkou zahraniční politiku. Z tohoto pohledu Biden, zříkající se již nyní účasti v prezidentské volební kampani, vytváří jistou krizi zahraničněpolitické legitimity.
Poté, co se prezident zříká možnosti být znovu zvolen na druhé funkční období, se automaticky stává “chromou kachnou”, tedy odcházejícím vůdcem, kterému se standardně nedoporučuje činit strategicky důležitá rozhodnutí, aby příští vláda nebyla nucena je přezkoumávat již za čtyři-pět měsíců.
Screenshot
Většina amerických spojenců se již nyní orientuje na Trumpa jako na bezalternativního vítěze voleb. Jeho šance jsou opravdu velké. Jak již bylo řečeno, demokratům, i tak zkompromitovaným vládnoucím Bidenem, který nepřišel k vědomí, bude obtížné dostat nového vůdce na úroveň, na níž bude schopen vytvořit skutečnou alternativu k Trumpovi. Tím spíš že o tom, kdo se stane demokratickým kandidátem, se rozhodne až za měsíc na sjezdu.
Do té doby ve straně stejně poběží boj. Nemusí být ani příliš ostrý, pokud se podaří dosáhnout konsensu elit nejen ohledně Bidenova odchodu, ale také ohledně nominace jeho nástupce (což nemusí nastat). Ale i když je již jistý nový formální lídr demokratů, bude pokračovat boj o pozici viceprezidenta a o pozice v týmu (předvolební i vládní). Slabé šance demokratů na vítězství neruší důležitost nominace na post pro jednotlivé politiky, protože zvyšuje jejich váhu pro budoucnost. Koneckonců, dokonce i když to budou poslední volby v historii USA, zatím o tom nikdo neví a všichni se snaží získat předstih pro budoucnost, která jim jednoho dne poskytne příležitost, aby sami bojovali o prezidentský úřad (alespoň na etapě primárek).
A tento vnitřní boj mezi demokraty vyvolává krizi legitimity americké zahraniční politiky. Biden už nemůže činit strategická rozhodnutí. A pokud je dokonce učiní, nikdo nebude spěchat s jejich realizací a budou se snažit počkat na potvrzení příštím prezidentem. Přičemž, pokud prezident USA (dokonce i odcházející) může ještě přimět své vlastní úředníky, aby se mu nějak podřizovali a pohybovali, pak se zahraniční partneři určitě pokusí přečkat dobu a zjistit, jak skončí ostudná bidenovská epopej, a sice první prezidentství v historii USA, jehož legitimita byla zpochybněna od začátku vlády až do jejího konce, a byla zakončena naprostou bezmocností vládnoucího týmu půl roku před dalšími volbami.
Pokud pro hlavní americké spojence v Evropě a asijsko-pacifickém regionu Bidenova krize legitimity znamená nutnost vyčkávání, otevírá se pak před ukrajinskými elitami okno (spíše okénko) možností. Alespoň jim se to tak zdá.
Američtí kurátoři ovládající Kyjev ztrácejí oporu. Už nevědí, kdo je pro ně cennější, zda to je Zelenský, chystající se bojovat do konce, nebo jeho vnitropolitičtí oponenti, snící o uzavření míru za každou cenu. Až dosud byla v ukrajinské politice zachovávaná křehká rovnováha díky tomu, že USA neumožňovaly “mírotvůrcům” sežrat Zelenského, ale také jemu zakazovaly věznit, zabíjet a vyhánět ze země prozápadní politiky, prosazující neodkladný mír (dokud se z Ukrajiny dá alespoň něco zachránit). Washington si tak nechával všechny dveře otevřené, všechny cesty volné.
Nyní však, když USA s Bidenovým zřeknutím se kandidovat mají dočasně ztratit jednotné rozhodovací centrum, získává ukrajinská opozice Zelenského nejméně tři měsíce (do listopadových voleb) a v zásadě téměř půl roku (do inaugurace nového prezidenta USA v lednu 2025) relativní volnost jednání. Pokud se během této doby podaří sežrat Zelenského, pak nová americká administrativa bude jednoduše postavena před fakt a bude nucena hrát kartami, které bude mít v rukou.
Snížení úrovně kontroly ukrajinské politiky Američany, zaměstnanými vnitřními problémy, se již projevilo na kyjevských úřadech. Známá politická skandalistka Marjana Bezuglá, která dříve ryla do armády, se náhle vrhla na Zelenského. Odpověď následovala okamžitě: Bezuglá byla zbavena funkce ve výboru Nejvyšší rady a byla zařazena na seznam Mírotvůrce, čímž bylo vysloveno varování, že moc se v boji s opozicí nezastaví před žádnými represemi.
Problém ukrajinské moci spočívá v tom, že vystupovat s prohlášeními, po nichž se půjde do vězení, bude se prchat ze země nebo dokonce se ukládat do hrobu budou žoldáci, profesionální političtí “kamikadze”, vypěstovaní v sorosovských líhních pro majdany a zvyklí na to, že pánové se jich zastanou, vězení a drobné úrazy jsou placeny dvojnásobným tarifem. Skuteční opozičníci, v podobě politiků z “bývalých” (jak bývalých vůdců majdanu, tak jejich bývalých protivníků, spojovaných přáním uchovat si kus Ukrajiny jako krmivové základny) a oligarchů, jsou ve své většině již dávno mimo Ukrajinu. Ti, kteří z nějakého důvodu zůstali v Kyjevě, formálně na moc neútočí a nepodléhají represím.
To znamená, že se musí bojovat s hydrou, jíž ať useknete hlav kolik chcete, neustále vyrůstají nové ve dvojnásobném počtu. Bít po “rozhodovacích centrech” (dokonce i na ukrajinské úrovni), aniž by k tomu byly dostatečné důvody (prokázané zapojení do spiknutí), je nebezpečné, protože není známo, jak by to mohlo skončit. Strany se již dávno obviňují ze zrady zájmů národa a čí stranu přijme zbytek národa (včetně toho ozbrojeného) nikdo neví.
Existuje tedy značná pravděpodobnost, že již v příštích týdnech dosáhne amplituda rozhoupávání houpaček kyjevské konfrontace mezních hodnot. Strany budou připraveny kdykoli přejít k silové variantě a ustrnou v očekávání chyby soupeře, která umožní s jistotou zahájit start.
V tuto chvíli budou nejen pozornost kyjevských politiků, ale také hlavní síly a prostředky obou stran odvráceny od fronty a nasazeny pro vnitřní konfrontaci. Taková situace otevírá Rusku perspektivu konce SVO nebo alespoň dosažení strategických (katastrofických pro Kyjev) územních úspěchů a zasazení porážky OSU, ze které se již nebudou moci vzpamatovat, ve zbývajícím téměř měsíci a půl léta a na podzim tohoto roku.
To v Evropské unii chápou, a tak znovu, po téměř roční přestávce, začali vyhrožovat Rusku “válkou s Evropou, pokud Moskva zvítězí na Ukrajině”. Je zde nuance, bez USA nemůže totiž Evropa válčit, ale USA válčit nejsou připraveny. A nebudou připraveny minimálně do února 2025 (dokud neproběhnou všechna hlavní jmenování do nové administrativy). Takže Rusko má do konce roku také dokořán otevřené okno možností.
AUTOR: Rostislav Iščenko
Překlad: PhDr. Vladimíra Grulichová/Nová Republika
