Na Nový rok přednesl projev Petr Pavel. Četl ho celý ze čtecího zařízení. Během dvanácti minut bylo zapotřebí 22 střihů, často velice blízko sebe. Zaregistroval jsem výtku vůči České televizi, že jich bylo moc a některé nesmyslné. Málokdo si však uvědomil, že střihy byly nutné proto, že hlava státu nebyla schopna text přečíst souvisle a bez přeřeknutí. Navíc bylo podle projevu zřejmé, že Petr Pavel odříkává text připravený někým jiným. Působil jako školák, který u tabule odříkává našprtaný – a ještě ne moc dobře – text, rozhodně ne jako psychopat, který se prodral k moci. Je výjimkou, nebo začátkem nového trendu, že na nejvyšší místa se budou dostávat uhlazení pánové typu Petra Pavla a Petra Fialy, jejichž chování a vystupování zdánlivě nelze nic vytknout?

Nonverbální prvky v projevech prezidenta Pavla, premiéra Fialy a dalších vládních loutek bijí do očí. Toporné držení těla, strnulé pohyby, setřelá mimika, monotónní řeč… Doslova deklamují předložený text, jedou podle not. Když se paní plukovnice prezidentové na konferenci v Kyjevě zeptali, jaký dopad má válka na psychiku dětí, byla úplně mimo. Několik minut zoufale listovala papíry, zapomněla mluvit anglicky, na dotaz nedokázala reagovat… Ve scénáři to nebylo. Politika je loutkohra s prvky iluzionismu. Jde o to přitáhnout pozornost diváků, vtáhnout je do hry, vytvořit iluzi demokracie, navodit stav hypnotické poslušnosti. Vládní politici jsou iluzionisté třetího řádu. Dostávají scénáře, posty a benefity, které je udržují v představě, že jsou řídicími prvky systému. Od nich vedou nitky k iluzionistům druhého řádu. Říká se jim globální (j)elita. Jedná se o pár nejbohatších lidí světa, majitele bank, médií, farmaceutických a zbrojních korporací. Většinou se jedná o bezohledné, bezcitné a dravé psychopaty. Narodili se ve správné době, s přístupem k rodinnému či firemnímu bohatství, mají talent k burcování nenávisti, mohou tak zařídit zotročení a smrt obrovského počtu nic netušících lidí. Dílo zkázy pak sledují s uspokojením, z bezpečné vzdálenosti. Sociolog Austin Harrington dokonce považuje psychopaty za nový (ne)lidský druh – (ne)tvory jako výsledek společenského systému založeného na individualismu, dravosti a bezohlednosti. Podle potřeby rozpoutávají chaos, straší nebo uspávají obyvatelstvo, organizují hru na demokracii, vytvářejí legislativu nezbytnou pro uspokojení nikdy nekončící nenasytnosti. Od nich se řídicí nitky sbíhají přímo do rukou Satana, který je metaforou absolutního zla a mamonu.

Tihle iluzionisté třetího řádu dovedou i pobavit. Co říkáte skeči premiéra Fialy s nutellou?

Sklidil za něj kritiku a posměch. Nezaslouženě. Byl to záblesk lidskosti. Poprvé mi připadal uvolněný, autentický. Oči mu zářily, na čokoládách si pochutnával, olizoval se až za ušima, se zaujetím porovnával ceny, bezelstně doporučoval nakupovat v Německu. Jako by se vrátil do dětství. Malý mlsající Péťa. Věřím, že je v podstatě slušný člověk. Mnohem lépe by mu seděla role kvalitáře v čokoládovně Ferrero, než role kašpárka v loutkohře globálních psychopatů.

Myslíte, že si lidé už začínají uvědomovat vážnost situace a že se probouzejí?

Nejsem si jistý. Od počátku covidizmu jsem upozorňoval na nebezpečí manipulace, nulovou výpovědní hodnotu testů, neúčinnost respirátorů, nebezpečí vakcín… V lepším případě mě lidé ignorovali, v horším napadali. Většina poslušně nasadila respirátory, nechala se izolovat, testovat, očkovat. Když vystřídal covidismus ukrajinismus, vyvěsili ukrajinské vlajky, organizovali sbírky na nákup zbraní. Fakta týkající se zneužití covidu (Ukrajiny) k mocensko-politickým účelům odmítají i s odstupem. Říká se tomu pštrosí syndrom. Někteří lidé se tak bojí pravdy, že ji raději nechtějí znát. Je to výsledek myšlenkového procesu, který slouží k ochraně vlastní integrity před problémem. Jedinec vnímá jen informace, které jsou příznivé, zatímco negativní ignoruje nebo odmítá.

Co dalšího snižuje schopnost člověka naplno vnímat realitu kolem sebe?

Další zajímavý psychologický aspekt se jmenuje slepota ke změně. Nejde o ztrátu zraku, nýbrž o hranice možností lidského vnímání. I když se teoreticky můžeme naráz soustředit na několik věcí, schopnost soustředění se na cokoliv – mimo hlavní činnost – při náročnějších úkonech rapidně klesá. Člověk má tendenci se intenzivně soustředit pouze na jeden aspekt komplexního problému. Jestliže média koncentrují pozornost na covid nebo Ukrajinu, lidé nemají kapacitu vnímat, co se děje kolem, chápat souvislosti. Zatímco u nás je řada lidí postižená pštrosím syndromem a slepotou ke změně, na Slovensku jsem zaznamenal velkou změnu. Na podzim jsem vystoupil na festivalu Avatar v Seredi, koncem roku mě Milan Markovič pozval na besedu do Bratislavy. Zájem byl obrovský. Pro názory, za které jsem si v Čechách vysloužil označení antivaxer, dezinformátor a dezolát, mě na Slovensku vítají, projevují respekt a vděčnost. Dokonce jsem dostal vážně míněnou nabídku otevřít v Bratislavě pobočku Hnízda zdraví.

Uvažujete o tom? Před Vánocemi jste se zmínil, že máte nějaké starosti. Jak se vede Hnízdu zdraví?

O emigraci neuvažuji, jsem tady doma. Rád bych pokračoval v ordinaci. Poslední dobou jsem chodil domů hodně vyčerpaný. Manželka pak k mému překvapení zjistila, že už jsem druhým rokem formálně v penzi. Pro zásadní odpor s chováním lékařské komory v době covidizmu jsem se rozhodl ukončil členství. Od března tak nebudu moci provozovat lékařskou praxi. Další argument pro změnu byl ekonomický. Odmítl jsem přistoupit na trend všeobecného zdražování. Inspirovala mě k tomu sousedka ve vsi, kde máme chalupu, od které kupujeme vajíčka. I v době, kdy v obchodech stálo vejce skoro deset korun, nám ho nechávala za tři. Řekla mi, že je to její forma občanského odporu. V Hnízdě zdraví jsme nezdražili, ocitli se pod cenou většiny podobných zařízení. Stoupající náklady převýšily stagnující příjmy. Možná, že jsem se podvědomě tak bál zbohatnutí, až jsem podnikání ukončil v citelné finanční ztrátě. Moji životní situaci jsem ostatně metaforicky vyjádřil na letošním P. F.

Souběh okolností mě přiměl k závěru, že je nejvyšší čas najít nástupce. Po složitých peripetiích se vyjasňuje. Hnízdo zdraví by měl v brzké době převzít zkušený kolega, psychosomatik. Je pro mě zárukou nejen pokračování, ale zkvalitnění a rozšíření nabízené terapie, ekonomické soběstačnosti. Sám bych si rád ponechal pár dní a zájemcům poskytoval zdravotní poradenství. Radil lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili.

Mluvil jste o koncentraci médií na covid, od února 2022 pak na Ukrajinu. Kvůli podpoře sbírky na drony pro Ukrajinu čelí herec Ondřej Vetchý výhrůžkám. „Překvapila mě ta míra, je to nad rámec toho, na co jsem zvyklý. Také jsem ale dojatý, že se zatím vybralo 25 milionů,“ konstatoval bezpečnostní analytik Milan Mikulecký, který sbírku spolupořádá. Co si o tom myslíte?

Pana Vetchého považuji za slušného člověka a výborného herce. V reklamě na drony podle mě nevystupuje pro peníze. Je přesvědčený, že slouží dobré věci. Stal se obětí válečné propagandy, manipulace, brainwashingu. Postup je pokaždé stejný a pokaždé účinný. Lidi je potřeba nejdřív vyděsit: „Virus zabíjí. Rus chce zničit svět. Uchvátí-li tě, zahyneš.“ K tomu se přidá pár fotek zničených měst, hromadných hrobů, děsivá statistika obětí viRusů. Jakmile se lidé začnou bát, dá se s nimi snadno manipulovat. Po děsivé zprávě následuje zpráva povzbudivá: „Nebojte se, my se o vás postaráme, vědci vyvinuli účinné vakcíny proti viru i zbraně proti Rusku. Nechte se očkovat, podporujte boj až do úplného vítězství.“ Za nositele těchto informací jsou vybráni populární herci, sportovci, vědci-teoretici… Profesor Flégr, profesor Konvalinka, Petr Čtvrtníček, Ondřej Vetchý…

Na jejich tváře, případně renomé se má veřejnost jen nachytat?

Důvěru a sympatie, které k nim chováme, automaticky přeneseme na sdělení, které přinášejí. „Přece by nám nelhali,“ říkáme si. Ale lhali. Možná o tom ani sami nevědí. Dalším nástrojem manipulace je umělé vytvoření nedostatku: „Nechte se ihned očkovat, vakcín je málo, na každého se nedostane. Podporujte válku proti Rusku, Ukrajinou se nespokojí, pak jsme na řadě my.“ Jde o podprahové sdělení: „Spěchejte. Nepřemýšlejte. Odevzdejte nám peníze, důvěru, sami sebe.“ Ze všech stran se valí děsivé informace, tolerován je jediný názor, jediné řešení. Říká se tomu kumulativní efekt, nápor na mozek je tak drtivý a soustavný, že začnou pochybovat i ti nejodolnější. Než abychom se zastavili a přemýšleli, raději jdeme s davem. „Když se nechávají všichni testovat, zavírat a očkovat, když tolik lidí nenávidí Rusko, tak na tom něco musí být,“ říkáme si. Ale nemusí. Když něco dělá hodně lidí, ještě to neznamená, že je to správně. Roli ve hře psychopatů o válečné propagandě a globální manipulaci Ondřej Vetchý brát neměl, vůbec mu nesedí.

 

AUTOR: Jan Hnízdil

ZDROJ: BlogoSvet