V roce 2005 „vybuchla“ mezi veřejností a ufology, tak i mezi politiky Spojených Států neobvykle silná „bomba,“ – postupné uvolňování důvěrných dokumentů týkajících se přísně tajného výměnného programu 12ti členů americké armády na SERPO, planetu v systému Zeta Reticuli mezi lety 1965 – 1978. Původně odesílané Anonymem a podle všeho i dalšími třemi nezávislými poznámkami dalších členů ze seznamu týmu.

Anonym
„Nejprve mi dovolte se představit. Moje jméno je Anonym. Jsem pensionovaný zaměstnanec Americké vlády. Nechci zacházet do větších podrobností ohledně mé minulosti, ale byl jsem zapojen do zvláštního programu.
Co se týče Roswellu, stal se, ale ne tak jak vyprávějí knihy. Existovaly totiž dvě místa srážek. Jedno jihozápadně od Corony v Novém Mexiku a druhé u Pelona Peak, jižně od Datilu, v Novém Mexiku. Havarovala dvě mimozemská plavidla. Místo u Corony bylo objeveno až o den později archeologickým týmem. Ten nahlásil havárii šerifovi v okrese Lincoln. Druhý den přijel nějaký zástupce a povolal státní policii. Jedna bytost (EBE) byla nalezena jak se skrývá za skalou. Bytosti byla podána voda, ale odmítla jídlo. Bytost byla později dopravena do Los Alamos.
Informace posléze dorazila na vojenskou leteckou základnu v Roswellu. Místo bylo prohledáno a všechny důkazy odstraněny. Těla byla dopravena do laboratoří v Los Alamos, protože tam měli chladící systém, který umožňoval, aby těla růstala zmražena pro výzkum. Plavidlo bylo dopraveno do Roswellu a pak na Wright Field v Ohiu.
Druhé místo bylo objeveno až v srpnu 1949 dvěma rančery. Svůj nález oznámili o několik dní později šerifovi v okrese Carton, v Novém Mexiku. Kvůli vzdálené lokalitě, trvalo několik dní než se tam šerif dostal.Udělal fotografie a pak odjel do Datilu.
Pak se vše oznámilo vojenské základně Sandia v Albuquerque, v Novém Mexiku. Obnovovací tým vzal všechny důkazy pod svůj patronát včetně šesti těl a později byla těla převezena do Los Alamos.“


Výměnný program
„Živá bytost s námi vytvořila komunikaci a poskytla nám místo své domovské planety. Tato bytost zůstala naživu až do roku 1952, kdy zemřela. Ale před svou smrtí nám poskytla komplexní vysvětlení detailů nalezených uvnitř obou lodí. Jedna z věcí bylo komunikační zařízení. Bytosti bylo umožněno kontaktovat svou planetu. Datum setkání byl domluveno na duben 1964 poblíž Alamogordo v Novém Mexiku. Mimozemšťané přistáli a převzali si těla svých druhů. Komunikace se vedla v Angličtině, bytosti měly jakýsi překladač.
V roce 1965 jsme měli s těmito bytostmi výměnný program. Pečlivě jsme vybrali 12 vojenských zaměstnanců – 12 mužů. Byli 6 měsíců před misí tvrdě trénováni, přísně prověřeni a totálně vymazáni z vojenského systému, jakožto i ze všech systémů civilních. Tito lidé přestali existovat. Byli vycvičeni v různých specializacích.
Poblíž severní části testovací oblasti v Nevadě, bytosti přistály a 12 Američanů odletělo. Jedna z bytostí zůstala na Zemi. Původní plán zněl, že mise je na 10 let a pak návrat na zem. Avšak něco se zvrtlo. 12 členů týmu se vrátilo až v roce 1978. Když ovšem přistály na stejném místě v Nevadě, vystoupilo jen 8 mužů. Podle palubního deníku se zjistilo, že jeden muž zemřel již při cestě na jejich planetu v lodi na jakousi celkovou infekci a druhý zemřel při pádu na planetě bytostí. Ostatní se rozhodli zůstat, podle těch, co se vrátili. Z 8 lidí co se vrátili, všichni zemřeli. Poslední v roce 2002. Uvádí se, že zemřeli postupně na následky radiace, která byla na jejich planetě vyšší než u nás. Dvěma, co se rozhodli na planetě Serpo zůstat, nebylo nařízeno se vrátit. Ti, co se vrátili, byli izolováni od roku 1978 do roku 1984 v různých vojenských zařízeních. Za jejich bezpečnost byla zodpovědná Kancelář zvláštního vyšetřovatele Vzdušných Sil. Osm mužů byli členy Amerických vzdušných sil, dva byli vojáci a dva námořníci. Z nich byli dva lékaři, tři vědci, dva specialisté na řeči, dva se zabývali bezpečností, dva byli piloti a jeden byl velitelem – plukovník AF.“

Planeta Serpo
„Výměnný tým musel čelit extrémním těžkostem způsobenými prostředím na planetě návštěvníků. Bylo tam extrémní teplo a trvalo mnoho let než se přizpůsobili. Potrava byla problém, protože lidský systém měl problémy s trávením. Tým si vzal zásoby pouze na 2 roky, když docházely, zavedli systém přídělů, ale museli jíst potravu návštěvníků. To způsobilo členům týmu gastronomické potíže, posléze si zvykli. Návštěvníci se snažili vytvořit jinou stravu, ale fungovalo to jen trochu.
Členové týmu nebyli nikdy izolováni ani omezováni svými hostiteli. Mohli cestovat kamkoli chtěli a vidět cokoli si přáli. Po šesti letech se tým přestěhoval na severní část planety, kde bylo chladněji a která obsahovala hojnou vegetaci. Hostitelé vybudovali týmu malou komunitu. Jediný problém byl čas. Na této planetě byl zcela jiný. Hostitelé neměli žádné hodinky. Nepočítali čas, ani se podle něj neřídili. Dokonce shledávali naše pokusy o zjištění času jako velmi podivné.
Bytosti byli velmi disciplinovaní ve svých denních životech. Každá bytost pracovala na nějakém rozvrhu, který nebyl podle hodin, ale podle pohybu slunce. Každá malá komunita měla velkou věž, skrze kterou pronikalo slunce. Když bylo slunce v nějakém konkrétním bodě na věži, znamenalo to, že bytosti museli dělat konkrétní věci.
Na planetě nebyla nikdy kompletní tma, jen se stmívalo, ale nebyla tma. Bytosti měly odpočívací periodu, ale ne jako naše spánková perioda. Odpočívaly třikrát během jejich dne. Náš tým odhadoval, že jejich pracovní doba trvá asi 43 hodin. Bytosti také vůbec nepočítaly žádné měsíce či roky. Bylo nemožné usoudit jejich věk, přestože náš tým našel hroby. Navíc všichni vypadaly stejně. Populace bytostí na planetě byla asi 650 000. Byly tam podzemní řeky, které vytékaly do otevřených údolí. Byl tam něco jako průmysl. Veškerá potrava byla pěstovaná, buď na polích nebo ve velkých budovách. Měli také zvířata, různé typy a vypadaly velmi podivně, které používali k práci. Vůbec nejedí maso. Geologické uspořádání planety bylo rozdílné než naše. Jen málo hor, žádný oceán, nějaké stromy nebo něco, co jako stromy vypadalo a žádná jiná civilizace kromě jich samotných. Planeta má dvě slunce a jejich záře také zastupovala problém. Ačkoli nosili členové týmu sluneční brýle, stále trpěli slunečním svitem. Radiační úroveň planety byla o něco větší než na naší a proto členové týmu zahalovali celou dobu svá těla. Bytosti neměly žádný druh ochlazování. Teplota se pohybovala v centrální části mezi 94°-115°F. Byly tam mraky, déšť, ale nikoli tak často. V severní hemisféře planety teplota klesala na 55°- 80°F.
Bytosti nemluvily. Vydávaly jen zvuky a členové našeho týmu se je snažily překládat. Po 5 letech jsme měli jejich řeč kompletně přeloženou do Angličtiny. Některé bytosti pomocí přístroje u pasu byly schopné mluvit Anglicky, ale významům některých slov vůbec nerozuměli.
Během cesty, každý člen našeho týmu pravidelně cítil závratě, dezorientaci a bolesti hlavy. V lodi nebyl vůbec stav beztíže. Loď byla nesmírně velká a členům bylo dovoleno ji prozkoumat.“

„Planeta návštěvníků se nalézá v solárním systému Zeta Reticuli, je to dvojhvězda, podobná našemu Slunci. Planeta má dvě slunce, ale jejich úhly jsou menší. Planeta je nakloněná, což dovoluje, že je severní část planety chladnější. Planeta je o něco menší než Země. Atmosféra je podobná jako na Zemi (Uhlík, Vodík, Kyslík, Vodík). Zeta Reticuli je přibližně 37 světelných let od Země. Našemu týmu s lodí návštěvníků to ze Země trvalo 9 měsíců.“

Parametry
Průměr: 7,218 mil
Hmotnost: 5.06×10 na 24
Vzdálenost od prvního slunce: 96.5 miliónů mil
Vzdálenost od druhého slunce: 91.4 miliónů mil

Měsíce: 2
Gravitace: 9.60m/s
Rotační perioda: 43 hodin
Orbit: 865 dní
Sklon: 43°
Teplota: minimum 43°F, maximum 126°F
Jméno planety pojmenované týmem: SERPO
Nejbližší planeta: OTTO
Vzdálenost: 88 miliónů mil (kolonizovaná bytostmi, je tam výzkumná základna, ale žádní stálí obyvatelé)
Číslo planety v solárním systému bytostí: 6
Nejbližší obydlená planeta od SERPA: SILUS. Jsou tam tvorové různých typů, ale žádné inteligentní formy. Bytosti používají tuto planetu k těžbě minerálů.
Vzdálenost: 434 miliónů mil
Souhvězdí: Síť

Uspořádání planety
„Pozemní transport, který náš tým používal, byl podobný helikoptéře. Pohonným systémem byla nějaká hermeticky uzavřená energie, která poskytovala elektřinu a stroj zvedala. Bylo velmi jednoduché létat a naši piloti se tento systém naučili ovládat za pár dní. Bytosti měly také vozidla, které plavaly nad zemí a neměly žádná kola ani pneumatiky.
Existovali tam vůdci, ale žádná skutečná forma vlády. Tým se prakticky nesetkal se žádným zločinem. Měli armádu, která se zároveň chovala jako policie. Neměli žádné zbraně, alespoň pokud si náš tým všiml. Konaly se mezi malými komunitami pravidelná setkání. Existovala jedna velká komunita, která byla ústředním bodem jejich civilizace. Všechen průmysl byl soustředěn zde v této velké komunitě. Neměli žádné peníze. Každá bytost dostala to, co potřebovala. Tým se nesetkal se žádnými obchody či nákupními centry. Byly tam distribuční centra, kam bytosti chodily a kde obdržely to, co potřebovaly. Každá bytost pracovala s určitou výkonností. Děti byly držené ve velké izolaci. Jediný problém členů našeho týmu nastal, když se pokoušeli děti bytostí fotografovat. Policie zdvořile tým vyprovodila pryč a upozornila jej, aby to již nikdy nedělal.
„Šediváci“, o kterých si někteří lidé myslí, že jsou to tyto bytosti, se mýlí, ale jen zčásti. Tyto „šedivý“ jsou jim pouze podobní, avšak pocházejí ze systému poblíž Alfa Centauri A. Další třída bytostí pochází z G2, hvězdný systém v Epsilon Eridan.
Návštěvníci byly označení kódem. Tento kód byl „Extraterestial Entities“ – ETE. Naši bytosti byly ETE-2, „Šediváci“ ETE-3 atd. V seznamu „Červené Knihy“ bylo označeno devět návštěvníků. Náš tým nedávno zjistil, že někteří z těchto návštěvníků byli stejný typ jedné rasy, ale „mechanické životní formy.“ Byly to hybridní bytosti, které byly spíše vytvořeny v laboratořích než přirozeným porodem. Tyto tvorové byli jako roboti, ačkoli byly inteligentní a mohly se rozhodovat.
Členové týmu se divili, proč počet populace je pouze 650 000. Bylo jim vysvětleno, že bytosti mají velmi stálou populaci, každý muž má přítelkyni. Je jim dovoleno se reprodukovat, ale jsou limitováni pouze jedním či dvěma dětmi. Je to opatření proti přelidnění. Náš tým nikdy neviděl rodinu s více jak dvěma dětmi.
Bytosti vyvinuly nějaký odlišný typ elektrického pohonného systému. Náš tým se v tom nevyznal a nemyslím si, že by jsme to doopravdy pochopili. Zdálo se, že vpouštěli něco do vakua a získávali zpět ohromné množství energie.
Úryvek z palubního deníku
(Členové týmu se identifikovali pouze podle čísel, později si vymysleli přezdívky: např. vedoucí týmu byl „Skipper“, lékař „Doc-1“, pilot „Sky King“ apod.).
Den 1, Nástup.
….loď začala startovat motory, nebo to, čemu říkali energetická jednotka. Zdá se, že se pohybujeme, ale uvnitř není nic poznat. Jsem stále schopen psát tyto řádky. Teď cítím závrať. 102 vedle mě kolabuje. Zdá se mi to nějak legrační, budu muset tyto řádky asi přepsat, nejsem schopen psát rovně. Procitám, nevím kde jsme, ale zdá se, že jsme všichni omdleli a byli jsme úplně zmatení. Nevíme jak dlouho tento výlet již trvá. Podle mých hodinek asi 6 hodin, ale nejsme si tím jistí, ztrácíme přehled o tom, jaký je den. Vplouváme do velké lodi. Stojíme v nějakém přístavu nebo v něčem, co to připomíná. Pomáhá nám tu mnoho z těch bytostí. Zdá se, že chápou, že jsme zmatení. Náš náklad byl přemístěn jedním pohybem. Nástupiště obsahovalo náklad, který byl přemístěn aniž byl vyložen. Tato loď vypadala jako vnitřek skutečně velké budovy. Strop jsem odhadoval asi na 30-40 metrů. Jsme přesunuti do jiné části lodi, do jiné místnosti v oblasti této lodi. Co je to za velkou loď? Nemohu popsat jak je veliká. Trvalo nám to asi 15 minut než jsme došli do naší sekce. Zdá se, že je to zóna jen pro nás. Židle jsou tu větší, ale je jich tu jen 10. Z toho soudím, že já a 203 budeme sedět někde jinde, asi v patře. Jdeme do nějakého výtahu, ale nechápu jak funguje…..

Dodatek
Informace o tom, že americká vláda měla kontakt s mimozemskou civilizací již v 60tých letech prosakovaly z nejrůznějších dokumentů a uvolňovaly ji i někteří bývalý vysocí vojenští činitelé. Vše zřejmě skutečně odstartoval Roswellský incident. Americká vláda se pak pokoušela využít znalostí údajně zadržené bytosti a chtěla vybudovat simulátor létajícího talíře na kterém cvičila piloty AF. Této bytosti patrně přezdívali J-Rod. Do události s mimozemšťany byli postupně zasvěcováni všichni prezidenti USA. Truman dokonce o tomto problému informoval i sovětskou stranu. V roce 1953 nastoupil nový prezident D. Eisenhower, který chtěl tuto mimozemskou otázku vyřešit a pověřil projekt Sigma a následně projekt Plato, aby navázaly s bytostmi komunikaci a těm se mělo podařit zaranžovat přistání. Tvrdí se, že v roce 1954 se Eisenhower setkal s mimozemskými bytostmi při jakémsi jednání či nabídce, která nevyšla. Někdy v tomto období se zrodil plán na výměnný program a v Novém Mexiku měli 24.4.1964 přistát mimozemské bytosti. Ještě předtím se další president Kennedy rozhodl schválit plán na výměnu zvláštního vojenskému týmu. Dokonce těsně před jeho smrtí měl chtít přečíst Američanům zásadní projev o přítomnosti a spolupráci s mimozemskými bytostmi. Dokonce jsou jisté spekulace, že mu mělo být v tomto úmyslu zabráněno všemi prostředky. Během roku 1963 měli bytosti potvrdit přistání na smluvené datum 24.4.1964. Jenže během této doby Amerika truchlila kvůli Kennedymu a někteří chtěli projekt zrušit. Ale president Johnson se rozhodl pokračovat. Dále se říká, že v 80tých letech Spielbergův film „Blízká setkání třetího druhu“, byl inspirován právě událostí výměnného týmu. Protože si jej pozval i Reagan a naznačil mu, že ani neví, jak blízko je pravdy. Vše teoreticky končí u Billa Clintona, který chtěl v programu také pokračovat, ale ostatní v jeho administrativě si mysleli, že by to byla chyba a tak program zamítli. Výměnný program byl v roce 1994 zrušen.

Zdroj: exopolitika, Karel Rašín