Exorcismus neboli vymítání ďábla by neměla být utajovaná záležitost. Stejného názoru nejspíše byli i režiséři filmů Requiem, nebo V moci ďábla. Oba filmy pojednávají o mladých studentkách. Ve filmu Requiem se mladá studentka pedagogiky, která trpí epilepsií, vydá hledat pomoc ihned potom, co se přestěhuje do nového bytu a začne mít těžké krize. Pomoc najde, ale léčba nezabírá. Začne si myslet, že je posedlá. S jejím zdravím je to čím dál, tím horší. Rozhodne se vyhledat kněze. Ten věří, že je zde zapotřebí využít exorcismu. Dívka nakonec skončí v péči psychologů.
V druhém případě, ve filmu V moci ďábla se studentka, která bydlí sama, začne potýkat se silnými halucinacemi, které se později vystupňují až na útoky. Rozhodne se proto vyhledat pomoc faráře. Během exorcismu však mladá studentka zemře. Případ je vyšetřován a doprovázen zvláštními okolnostmi.
Příběhy obou těchto filmů jsou natočeny podle skutečných událostí. Podobný příběh se totiž odehrál v 50. letech minulého století.
Chlapec, který se zajímá o spiritualismus
Roku 1936 se v americkém státě Maryland, v městečku Mount Rainier narodí chlapec. Jeho jméno je bohužel dodnes utajováno, říkejme mu tedy třeba Charlie. Charlie není příliš společenský. Vyhledává spíše samotu a baví se raději s dospělými, než se svými vrstevníky. Ze všech příbuzných a rodinných příslušníků kolem sebe, má Charlie nejraději svoji tetu, která se zabývá spiritualismem. Doma má dokonce i spiritistickou tabulkou používanou pro vyvolávání duchů.
Vše začíná nevinně. Roku 1959 v domě, ve kterém Charlie bydlí se svými rodiči, se začínají ozývat zvláštní zvuky. Charlie je doma sám se svoji babičkou, když oba zaslechnou zvuk, který připomíná kapající vodu z kohoutku. Po kontrole všech kohoutků v domě oba zjistí, že jsou dobře utaženy. Zvuk tedy pochází odjinud.
Třesoucí se obraz
Charlie se se svou babičkou vydává hledat původ tajemného kapání, ale výsledek je marný. Při důkladné prohlídce domu se však Charlieho babička znepokojí při pohledu na stěnu. Na ní visí obraz Ježíše Krista a celý se třese. Vše ustane, až když se vrátí Charlieho rodiče. Když se jim Charlie svěří, vysvětlení se najde hned. Podle nich se obraz hýbal proto, že za stěnami se usídlily myši. Vše je tedy vysvětleno a na zvláštní zážitek se pozapomíná…
Vše je teprve začátek!
Přesně jedenáct dní po této nevšední příhodě umírá teta Harriet. Charlie je naprosto zdrcený, a proto se pokusí svoji tetu zkontaktovat pomocí spiritualistické tabulky. O několik týdnů později se v domě, kde Charlie bydlí, začíná projevovat tajemná entita, která způsobuje, že se nábytek samovolně pohybuje po místnostech, v domě jsou slyšet zvláštní hlasy a také nevysvětlitelný šramot. Nikdo nechápe, odkud zvuky pocházejí. Dům byl speciálně prohlédnut deratizátory a žádné myši v něm nalezeny nebyly. Něco se začíná dít i s Charliem. Charlie začíná trpět nočními můrami, je podrážděný a napjatý. Jednou v noci, když ho jeho matka přijde zkontrolovat do pokoje, najde Charlieho ležet naprosto ztuhlého na posteli, která se s ním třese. Chlapec navíc začíná být velmi agresivní. Všechny paranormální jevy se začínají soustředit do blízkosti Charlieho. Jeho chování se výrazně mění.
Rodiče nemohou spát
Rodiče Charlieho si všimli zvláštního chování jejich syna, a proto se rozhodli jednat. Zavedli Charlieho k psychiatrovi. Po patřičném vyšetření ale lékař přichází se zprávou, že chlapec je naprosto zdravý. Zoufalí rodiče se proto obracejí na církev.
Pomoc hledají u kněze
Luther Schultz je kněz působící u luteránské církve. Když chlapce poprvé spatří, rozhodne se, že si ho vezme na noc k sobě domů. Domnívá se totiž, že změna chlapci prospěje. Bohužel ani v Schultzově domě se jevy nezklidní. Schultz doporučuje Charlieho rodičům okamžité vyhledání katolického kněze.
Situace se zhoršuje
V Charlieho pokoji začínají levitovat předměty. Pískání, škrábání a hlasy se ozývají ze všech koutů domu. Dusot neviditelných nohou je také slyšet po celém domě. Vše se stále více zintenzivňuje. Především v noci aktivita neviditelných bytostí vrcholí. Do práce je povolán katolický odborník Edward Albert Hughes. Ten ani v nejmenším nepochybuje o tom, že Charlie je v moci nějaké temné síly. Podle něj je jediným východiskem starý rituál vymítání ďábla.
Dochází k exorcismu
Charlieho rodiče s obřadem souhlasí, ale celý rituál je proveden v nemocnici Georgetown University Hospital. Charlie se během vymítání chová agresivněji. Útočí na kněze, plive mu do obličeje, vrčí a rouhá se. Během čtení z Ritual Romanum (Římský rituál) je nutné ho dokonce spoutat. Charlie má neskutečnou sílu. Dokonce i spoutaný se dokáže jednou rukou vytrhnout a urvat z postele, na které leží, kovovou pružinu. Tou pak vší silou mrští po knězi. Pružina mu způsobí ošklivou tržnou ránu, která vede od zápěstí až k rameni. Vyžádá si okolo 100 stehů. Vymítání tak není dokončeno.
Pomoc přichází od Jezuitů
Charlieho případu se nakonec ujímá jezuitský kněz Bowdern. Ten je odhodlán zbavit Charlieho rodiče trápení a pomoci i malému Charliemu. Chce dokončit vymítání. Během rituálu započatým Bownderem se na křečovitě svíjejícím Charlieho těle objevují velké krvavé škrábance, které se formují do nápisů zlo, peklo. Modlitby, které kněz pronáší, jsou neustále rušeny Charlieho říháním, močením a zvracením. Za slova, která pronáší na adresu těch, kteří jsou s ním právě v místnosti, by se prý styděl i dlaždič. Podle výpovědi svědků, kteří se vymítání zúčastnili, prý chlapec mluví latinsky, ačkoliv se tento jazyk nikdy neučil. Na Bowdernův latinský dotaz „Kdo v tobě přebývá?“ prý Charlie jasně odpovídá „Já jsem legie“. Bowdern je tedy přesvědčen, že v Charliem přebývá sám ďábel a že se snaží všechny přítomné exorcismu zastrašit tím, že proti nim povolá celou armádu pekelných démonů.
Dobro zvítězí…
Tento exorcismus má šťastný konec. Charlie přežil. Zlo se podařilo zahnat o Velikonocích roku 1949. Je ovšem velmi těžké tvrdit, že Charlie byl skutečně posedlý. Mohlo se jednat o nějakou i třeba neznámou nemoc. Jeden americký investigativní novinář dokonce tvrdí, že Charlie byl velmi rozmazlován a protože žil v silně věřící rodině, jeho rodiče a známí viděli jen to, co vidět chtěli. Údajně o jeho posedlosti měl pochybovat i kněz, který vymítání prováděl. Například si myslí, že škrábance, které se Charliemu objevily na těle, si chlapec mohl způsobit sám, neboť mu nikdy nikdo nezkontroloval nehty. Skeptici se domnívají, že u chlapce se mohly objevit příznaky schizofrenie, Touretův syndrom, nebo že se jednalo o skupinovou hysterii.
Je velmi zvláštní ale, že pokud by Charlie trpěl jednou z uvedených poruch, věděli by o tom lékaři, neboť ti prováděli Charliemu různá vyšetření a to i psychologického rázu. Na nic se ale nepřišlo. Že by Charlie, byl opravdu posedlý? Například latina, kterou bezchybně mluvil, aniž by se jí někdy učil, by tomu nasvědčovala.
Dnes Charlie žije normálním životem. Je úspěšným mužem a otcem.
Zdroje:
http://www.imdb.com/title/tt0454931/mediaindex
http://www.kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=v-moci-dabla
http://petrczernek.wordpress.com/2012/04/22/anneliese-michel-exorcismus-a-posedlost-dablem/
Převzato: http://pravdu.cz/mysteria/exorcismus-1
