Na římském Foru Romanu se nalézá tajemná plocha z černého mramoru. O původním účelu tohoto místa vedou historici dodnes spory. Označuje Lapis Niger (Černý kámen) hrob Romula, legendárního zakladatele Říma? Nebo jsou snad pod ním ukryty pozůstatky prastaré svatyně? AKTA HISTORY revue odhalují jedno z nejdráždivějších tajemství „věčného města“!
Slavný italský archeolog Giacomo Boni (1859–1925) objevuje roku 1899 mezi budovou kurie (senátu) a vítězným obloukem císaře Septima Severa (146–211) záhadnou plochu, tvořenou černým mramorem. Archeologa tehdy ovládá nepopsatelné vzrušení. O tomto místě totiž píše řada antických autorů. Navíc bývá spojováno s hroby některých dávných římských králů, a podle některých zdrojů je dokonce místem posledního odpočinku zakladatele města legendárního Romula! „Mnoho lidí se domnívá, že na tomto místě stával pradávný památník Faustula, pastýře, který vychoval Romula a Rema poté, co je odkojila vlčice,“ upozorňuje římský historik Dionysios z Halikarnassu (asi 54–8 př. n. l.). Zároveň ale dodává, že „většina lidí tvrdí, že tu byl pohřben samotný Romulus“. Boni neváhá a pouští se do dalšího kopání. Je na prahu jednoho z největších archeologických objevů přelomu 19. a 20. století.
Deska zakrývá další poklady!
Podle řady dnešních archeologů vytvořil obdélník z černého kamene římský diktátor Lucius Cornelius Sulla (asi 138–78 př. n. l.) již někdy kolem roku 80 př. n. l. Pod tímto krytím ovšem objevuje Boni stopy po pradávné architektuře, která je ještě o mnoho set let starší! Konkrétně se jedná o zvláštní oltář ve tvaru písmene U, zbytky několika sloupů a především stélu pokrytou tajemným nápisem! „Tato svatyně je zcela jistě totožná s místem, které antičtí autoři označovali za Romulův hrob,“ uvádí německý historik Christian Hülsen (1858–1935). Nejspíše se však jedná o starověkou legendu. Ostatně již řada starořímských historiků tvrdila, že se tu nalézal pouze jakýsi Romlův památník, označující místo, kde opustil svět. Mnoho z nich totiž věřilo, že byl zakladatel Říma po smrti vzat bohem války a svým údajným otcem Martem na nebesa. K čemu ovšem svatyně, pocházející možná již z 8. století př. n. l., tedy mohla sloužit?
Chrám je možná starší než celý Řím!
Indicií by mohla být zmíněná stéla pokrytá textem, který je zřejmě nejstarším latinským nápisem na světě! Dnes již těžko čitelné sdělení upozorňuje návštěvníky, že se jedná o mimořádně posvátnou lokalitu. „Každého, kdo znesvěcuje toto místo, nechť pohltí duchové podsvětí,“ stojí mimo jiné v textu. Dalším vodítkem jsou nálezy obětních darů – sošek, z hlíny a bronzu, úlomků váz či kostí zvířat, která tu byla rituálně zabita. Většina odborníků se na základě těchto nálezů domnívá, že je Lapis Niger součástí většího náboženského komplexu, jehož další části byly vykopány několik desítek metrů odtud. I tuto starodávnou památku, zasvěcenou římskému bohu ohně Vulkánovi, spojují antičtí spisovatelé s postavou Romula. Ten měl být jejím zakladatelem. Podle řady současných historiků je ale Vulkánova svatyně ještě starší než samotný Řím. Chrám boha ohně totiž nebýval „z bezpečnostních důvodů“ zakládán v místech, kde se nacházela lidská obydlí.
Vojtěch Poláček
