„Já že bych si nemohl vzít tu 17letou dívenku za ženu, protože je neteří mé zesnulé ženy? Kašlu na to, co tomu říká církev. Svatba bude, protože já jsem švédský král,“ rozčiluje se Gustav Vasa. Otci říše se nevyplatí odporovat. Za to padají hlavy.Zbožňovaný i nenáviděný Gustav Vasa (1496/1497–1560) si sice prosazuje svou a 22. srpna 1552 se s Katarinou Stenbockovou (1535–1621) ožení, ale manželství je bezdětné a nepříliš šťastné. Z Katariny je spíš pečovatelka a v manželském loži sní o svém milovaném snoubenci, od kterého ji král nesmlouvavě odstřihl. Panovník si ale tuto situaci nepřipouští jako osobní neúspěch. Pojme to globálně. „Pokud je jeden z partnerů mladý a druhý starý, nemají se brát,“ prohlašuje, a dokonce to uzákoní. Gustav je zvyklý vládnout tvrdou rukou a zkrotí každého, kdo se mu postaví do cesty…
Dýkou zapíchl latinu
Ostatně, měl se od koho učit. Jeho otec Erik Johansson (1470–1520) patřil sice ke švédské honoraci a nejbohatším lidem v zemi, ale byl to brutální násilník, který raboval a znásilňoval děvčata. Zákony si na svém panství určoval sám. Konec konců Švédsko je v té době divočinou, osídlenou necelým milionem obyvatel. Sice mu patří Finsko, ale zároveň musí ohýbat hřbet před Dánskem, tehdy bohatou velmocí. Gustav jako syn aristokrata putuje ve 13 letech do Uppsaly na slavnou univerzitu. Vydrží tam tři čtyři roky. Pak se namíchne a zabodne dýku do učebnice latiny. „Já na tu vaši latinu kašlu. Už mě ve škole neuvidíte,“ zařve na učitele a prchá.
Zástava putuje do vězení
Pro život je ostatně vybavený dostatečně. Od otce se naučil spravovat panství a podobným způsobem se dá klidně řídit celá země. Ve Stockholmu u dvora Stena Stureho mladšího (1493–1520), správce švédské říše a svého vzdáleného příbuzného, se seznamuje s vlivnými lidmi. Vyučí se válečnému umění a hned se zaplétá do politiky. Od konce 14. století je totiž Švédsko spolu s Dánskem a Norskem součástí Kalmarské unie. Toto područí se ovšem Švédům hrubě nelíbí a odbojníci soustředění kolem Stena Stureho si chtějí vybojovat samostatnost. Střetávají se s dánským králem Kristiánem II. (1481–1559) a v roce 1518 pobíjejí jeho vojska v bitvě u Brännkyrka poblíž Stockholmu. Jako zástavu pro klidná následující jednání posílá Sture dánskému králi šest svých mužů, mezi nimiž je i mladý Gustav. „Jednat se nebude, strčte je do vězení v Dánsku!“ rozhodne lstivý Kristián, který má Kalmarskou unii pod palcem. Gustavovi se však podaří utéct a zakotví ve svobodném hanzovním městě Lübecku na pobřeží Baltu.
Stockholm se koupe v krvi
Začátkem roku 1520 to se Švédskem nevypadá dobře. Kristián II. s armádou Dánů a zahraničních žoldnéřů na ně nečekaně zaútočí. A daří se mu. Po zranění v bitvě umírá Sten Sture a velení přebírá jeho schopná vdova Kristina Gyllenstierna (asi 1494–1559). „Musíme Dány zastavit,“ rozhoduje se v květnu 1520 Gustav a vrací se do Švédska. Venkovani, které verbuje k boji, ale na jeho výzvy neslyší. Stockholm padne a Kristián se nechává 4. listopadu korunovat švédským králem.
Třídenní korunovační oslavy jsou velkolepé. Po nich si nový král zve přední švédské šlechtice na soukromou oslavu. „Promíjím vám vaše nepřátelské jednání. Smažeme to a začneme znovu,“ vzkazuje jim Kristián. Gustav mu však už nevěří a z venkova do Stockholmu nepřijede. Instinkt ho nezklame. Nový král dává pozamykat brány zámku, zajaté šlechtice prohlásí za kacíře a nařídí je neprodleně zkrátit o hlavy. Mezi 82 popravenými je i Vasův otec, dva strýcové a švagr. Ženy z jeho rodiny jsou odvezeny do Dánska, kde umírají ve vězení. Majetek Vasů Dánové zkonfiskují a na Gustava pořádají hon.
Běh za korunou
„S těmi dubovými palicemi nehnu. Musím pryč, do Norska,“ rozhodne se Gustav. Ve Švédsku je pro něj nebezpečno, a navíc se místní do boje proti novému králi nehrnou. Ovšem záhy jim dochází, že krvavý Kristián pro ně není žádné terno. Tak proč ho nezkusit svrhnout?! Vysílají proto dva lyžaře, aby dostihli Gustava na cestě do Norska a přivedli ho zpátky. Podaří se jim to a nechtěně se tak stávají zakladateli populárního masového Vasova běhu, který se dodnes na běžkách jezdí na stejné trati.
Z mladého šlechtice je rázem velitel povstalecké armády, ovšem bez vojska. I to se ale dá zařídit. „Obrátíme se s prosbou o pomoc do Lübecku,“ usuzuje Gustav. Tamní obchodníci si spočítají, že jejich obchodům jen prospěje, když budou s Vasou zadobře, a tak ho založí a vyzbrojí. Vasa následně Dány převálcuje. Kdo z jejich švédských spojenců neprchne, toho nechá pobít. Do sněmu si za ně dosazuje vlastní lidi a ti si ho zvolí králem. Od 6. června 1523 je Švédsko svobodnou zemí. Teď už Vasovi zbývá jen vládnout…
V kostele si střihne na šaty
Na krku má ovšem dluh Lübeckým. Zaplatí ho katolická církev. Ovšem ne po dobrém. Gustav se záhy rozkmotří s papežem a prohlašuje se sám hlavou církve. Nová reformovaná církev ale není královou srdeční záležitostí. Gustav je praktický a také lakomý. „Církvi zůstane jen něco na svíčky a mešní víno. Všechno ostatní se přiveze sem, do Stockholmu,“ nařizuje. Církevní cennosti zamyká ve své pokladnici, zlaté a stříbrné předměty dává roztavit, z církevních textilií se šijí šaty pro jeho příbuzné. Ve švédských kostelích zůstávají jen holé zdi. A proč některé z nich nestrhnout a kameny nepoužít na stavbu nového zámku? „Kdo neposlechne, toho popravte,“ nařizuje panovník, jenž se považuje za Mojžíše, který vyvedl Švédy z pouště.
Tanec se sekyrou
„Chtělo by to nějaký šikovný sňatek,“ usuzuje nyní švédský Mojžíš. Královské nevěsty ale na urostlého, skoro 180 centimetrů vysokého, elegantně oblečeného vousáče neberou. Až v roce 1531 se mu podaří oženit s 18letou německou princeznou Katarinou Sasko-Lauenburgovou (1513–1535). Porodí mu syna a pak záhadně umírá. „Král ji zabil sekyrou,“ šíří jeho nepřátelé. Ve skutečnosti žena padla při tanci, prý potratila a krátce na to zemřela.
Gustav se bojí Boha, a proto nepěstuje žádné milenky. Po ženě tento statný čtyřicátník ale touží, a tak se znovu žení, tentokrát s 20letou Švédkou Margaretou Lejonhuvudovou (1516–1551). Ze šťastného manželství se narodí deset dětí a její předčasná smrt na zápal plic Gustava zarmoutí. Zuby si obstarožní seladon vyláme až na Katarině, mladičké neteři své ženy. Věku ani zdraví neporučí. Bolí ho zuby, má chronický zánět v levém stehně. V roce 1560 spatří lidé na obloze kometu, ale to je špatné znamení. Smrt muže, který pevnou rukou vytáhl provinční Švédsko na výsluní Evropy, proto nikoho nepřekvapí.
Helena Chvojková
Univerzitě přistřihl křídla
Nejstarší skandinávská univerzita ve švédské Uppsale, založená v roce 1477, se těší skvělému renomé a budoucnosti. Vzhledem k tomu, že na ni Gustav Vasa pohlíží jako na nebezpečné katolické hnízdo a odřízne ji od finančních zdrojů, ale univerzita za jeho vlády živoří. Švédští studenti musí na studia do Německa. Situace se změní až koncem 16. století, kdy je ve Švédsku jako oficiální náboženství přijato luteránství a Uppsala se stává jeho baštou.
Zaostřeno na dobu
Jáchymovský poklad
V roce 1527 se v Jáchymově, proslulém těžbou stříbra, usazuje německý humanista a lékař Georgius Agricola. Vydoluje zde znalosti z oblasti metalurgie, které vtělí do Dvanácti knih o hornictví a hutnictví. Spisy po staletí slouží jako základní příručka v celé Evropě.
Kladivo na čarodějnice
Španělský král a císař Karel V. vydává v roce 1532 trestní zákoník zvaný Carolina, který má sjednotit říšský právní systém. Především jím ale nahrává masovým čarodějnickým procesům s krutými tresty, jako je čtvrcení, pohřbení zaživa, narážení na kůl nebo upálení.
Psaníčko na zdi
V období renesance se fasády domů halí do sgrafitových psaníček. Dvoubarevného vzoru sedosahuje tak, že spodní vrstva tmavé omítky, tehdy obarvená jemně mletým uhlím nebo popelem ze slámy, se nechává zaschnout a do svrchní tenké světlé vrstvy se za vlhka proškrabují vzory.
Pokořené sídlo králů
Po usilovném obléhání Turci v roce 1543 dobývají Stoličný Bělehrad (dnes v Maďarsku), dlouholeté hlavní město Uherského království, kde bylo korunováno na 40 králů. Usazují se tu skoro na 150 let, zdemolují palác i katedrálu s královskými hroby a přestaví město po svém, s mešitami.
Zaostřeno na osobnosti
Kapesní měřič času
Zámečník a hodinář z německého Norimberku Peter Henlein (1479/80–1542) sestrojuje v letech 1504–1508 první kapesní hodinky. Dokážou jít bez natažení až 40 hodin, vyzvánějí každou celou, ovšem mají jen jednu hodinovou ručičku. Nosí se v měšci nebo zavěšené na krku.
Mlsná královna
Francouzská královna Kateřina Medicejská (1519–1589) miluje zmrzlinu. Oslňuje jí hosty během oslav své svatby v roce 1533, kdy se podává každý den jiný druh. Paříž si zmrzlinu oblíbí a v roce 1576 už s Kateřininým přispěním ve městě sídlí na 250 zmrzlinářů.
Švédský Robin Hood
Nils Dacke (asi 1510–1543) z jižního Švédska se už nedokáže dívat na to, jak Vasovi výběrčí daní vysávají zemi, a postaví se do čela lidového povstání. Zpočátku vítězí, ale nakonec ho královi vojáci dopadnou a zabijí v létě 1543. Posmrtně ho rozčtvrtí a vystaví, aby ostatní přešly choutky na odboj.
Pomýlený hledač Číny
Francouzský námořní kapitán Jacques Cartier (1491–1557) se plete, když si myslí, že řeka svatého Vavřince, kterou objevil při průzkumu kanadského pobřeží, je novou cestou do Číny. Nevychází mu to ani se zlatem a diamanty, které si odtud přiváží. Ve skutečnosti to je pyrit a křemen.