Smečka vlků se blíží k ohradě s dobytkem. Hospodář jen bezmocně přihlíží, jak na kusy trhají jeho krávu. Sám se ale bojí vyjít ven. „Jsou to vlkodlaci, ďáblové ve vlčí podobě,“ kolují totiž po vesnici hororové zprávy.
Hrůza z vlkodlaků zachvacuje Evropu v 16. a 17. století. Bytosti ukryté ve vlčí kůži páchají nejrůznější zlo. Požírají zvířata a troufnou si i na malé děti. Soudy jim promptně přišijí čarodějnictví a lidé, kteří na sebe údajně berou podobu vlka, obvykle končí po krutém mučení na hranici.
Čaruje prý od dvanácti
Bohatý sedlák Peter Stubbe (†1589) z německého městečka Bedburg v severním Porýní vzbuzuje ve vsi úctu a u leckoho i trochu soucitu, protože se jako vdovec sám stará o dvě děti. Jaké je však překvapení sousedů, když se posléze vyjeví, co je Stubbe vlastně zač. V roce 1589 stane před soudem a je obviněn z čarodějnictví. Vypovídat se mu moc nechce, a tak mu rozvážou jazyk na skřipci. „Ďábel mi dal kouzelný opasek, který mi umožňoval proměnit se v silného vlka,“ přiznává. Jakmile sundá opasek, je zase člověkem. Tento kousek ovládá už od 12 let a celé čtvrtstoletí mu to procházelo. Marně na něj číhá trestné komando s loveckými psy. Vždycky jim dokázal v lesích uniknout. Krvežíznivý Peter se cpe masem koz, jehňat a ovcí. A co víc, ze strachu před mučením přiznává, že ve vlčím těle zabil a pozřel 13 malých dětí a dvě těhotné ženy. Neušetřil ani vlastního syna.
Nesmí z něj zbýt ani kousek
Odplata je stejně strašlivá jako Stubbeho činy. Poprava musí nahnat hrůzu všem, kdo by se snad něčeho podobného opovážili. Zločince přivazují na kolo a rozpálenými nástroji mu trhají maso z těla. Pak mu zpřerážejí údy, setnou hlavu a nechají tělo shořet na hranici, aby z něj nezbyl ani kousíček, který by se vrátil ze záhrobí a škodil. Na hranici hoří i Stubbeho dcera, s níž se měl dopouštět incestu, a také jeho vzdálená příbuzná Katarina Trumpová, se kterou udržoval poměr.
Německý případ otřese Evropou, po níž koluje knížečka o životě a smrti německého vlkodlaka i s názornými dřevoryty. „To je hrůza, jen aby se nějaká taková bestie neobjevila i u nás,“ obávají se ve Francii. S vlkodlaky tam mají moc špatné zkušenosti…
Svědectví potrhaného dítěte
„Je to nějaký moc divný přivandrovalec. Žije v chatrči v lesích a živí se bůhví čím. Aby to tak byl vlkodlak,“ povídají si obyvatelé východofrancouzského města Dole. Zima je krutá, vlci se stahují až k městečku a to jen přiživuje báchorky o vlkodlacích. Soused podezírá souseda a všichni společně divného samotáře Gillese Garniera (†1573). „Z čeho asi živí sebe a ženu?“ ptají se lidé. V té době v kraji zmizí několik malých dětí. Mluví se o obrovském vlkovi, který tu obchází. Jednoho dne lidé objevují ošklivě pokousanou a podrápanou holčičku. Než zemře, stačí jim říct, že se na ni vrhlo nějaké zvíře a že v něm poznala Gillese Garniera. Úřadům to úplně stačí, aby daly samotáře zatknout. Na mučidlech přiznává skutečné ohavnosti.
Holčička byla sladká
„V říjnu 1570 jsem potkal v lese holčičku, která si tam hrála, zabil jsem ji a snědl. Její maso mi připadalo obzvlášť sladké,“ přiznává Garnier. Soud svým tvrzením šokuje. Hlavně podrobnostmi, jak jí trhal maso z těla, část spořádal sám, zbytek přinesl domů ženě. K vlčí podobě se dostal tak, že jednoho dne v lese narazil na nějaký přízrak, který mu nabídl kouzelné mazání, po němž se promění ve vlka a bude mít snadnější lov. Přiznává se k tomu, že ve vlčím těle zabil dva chlapce a dvě děvčátka. Shoří na hranici.
Příliš chlubivý chlapec
Jean Grenier, pocházející od Bordeaux na jihozápadě Francie, byl divný už od svých 14 let. „Proměňuji se ve vlka, ale jen v určité dny v týdnu a pouze na jednu hodinu,“ vychloubá se. Jednou prý potkal divného muže, který mu dal zvláštní mast a plášť z vlčí kůže. „Ochutnal jsem pár psů, ale jejich krev mi přišla odporná. Mnohem sladší krev mají malé děti,“ svěřuje se. Dospělí ho pokládají za blázna, ale děti mu všechno uvěří. Jednou Grenier pase ovce s 13letou Marguerite Pourierovou. Dívka, celá vyděšená, přiběhne domů a vypráví, že Jean odešel za křoví a vrátil se jako vlk. Stačí to k tomu, aby mladíka okamžitě zatkli a zahájili proti němu v roce 1603 soudní proces. Během něj se Grenier kupodivu ke všemu přiznává a dokonce uvede, že má na svědomí pár dětí z okolí. Ve svých výpovědích si však odporuje, a tak mu osvícenější soudci nakonec trest smrti změní na doživotí a převýchovu v klášteře. Zatímco v Německu a ve Francii vlkodlačí horečka pomalu končí, na severu Evropy je v plném proudu…
Pro osivo si skočil do pekla
80letý Thiess z Livonska (historické území zhruba v dnešním Estonsku a Lotyšsku) se před soudem v roce 1692 nijak netají tím, že je vlkodlak. Vesničané si ho za to prý vážili. „Byli rádi, když jsem jim z pekla přinesl zrní na setbu, které tam čaroděj zahodil,“ chlubí se stařec. A sděluje i jiné pikanterie z vlkodlačího života. Se svými kumpány se převléká v křoví do vlčí kůže a napadá dobytek. Kousky masa si ovšem jako lidé opékají na ohni. Soud shledá starce normálním, a protože se nepodaří prokázat, že měl spolky s ďáblem, unikne smrti. Nechají ho jen zbičovat. Má štěstí, na rozdíl od 18 žen a 13 mužů, kteří jsou v 18 „vlčích“ procesech v Estonsku obviněni z toho, že ve vlčí kůži zabíjeli na farmách dobytek. Jakmile při mučení přiznají, že byli ve spolku s ďáblem, čeká je smrt. Pohanské pověry a zvyky je potřeba místním lidem vytlouct z hlavy jednou provždy…
Helena Chvojková
Vlčí hon v ulicích Paříže
Za kruté zimy v roce 1450 se průrvou v městských hradbách dostává do Paříže smečka hladových vlků. Napadají a zabíjí 40 lidí. Ve městě zavládne panika. Rozzuřeným obyvatelům se ale podaří smečku nalákat do středu města, až před proslulou katedrálu Notre-Dame, kde vlky ukamenují a probodají kopími.
Zvlčilý starosta
V německém městě Anspachu si oddychli, když jim v roce 1685 zemřel starosta, ze kterého měli všichni hrůzu. Krátce po jeho smrti se však po kraji začíná potulovat velký vlk, který roztrhá děti starostových dlouholetých odpůrců. „Je to ztělesnění starostovy pomstychtivé duše,“ říká se po kraji. Lidé vlka nakonec polapí, zabijí, obléknou ho do mužských šatů a nesou městem, kde mu nadávají jako starostovi. Nakonec ho pověsí na šibenici.
Zaostřeno na dobu
Zloděj dní
Juliánský kalendář je nepřesný, a tak ho papež Řehoř XIII. nechává v roce 1582 vyměnit za gregoriánský. Na reformu přistoupí v katolických zemích, kde ovšem lidé brblají, že jim vypuštěné dny byly ukradeny. Protestanti vzdorují, že je papež tímto nutí modlit se v nepravé dny.
Drama čarodějnic
Ve 2. polovině 16. století zasáhnou Skotsko čarodějnické procesy, které bedlivě sleduje i král Jakub I. Stuart. Někdy je také osobně přítomen mučení žen nařčených z čarodějnictví. Jeho studie z roku 1597 zvaná Deamonologie inspiruje Shakespeara při psaní tragédie Macbeth.
Přes Seinu nově
První kamenný most v Paříži – Pont-Neuf – spojuje přes ostrov Cité poprvé oba břehy Seiny. Když ho v roce 1607 otevřou, nestačí se Pařížané divit. Nejenže je celý kamenný a jsou na něm chodníky, ale na rozdíl od dřevěných mostů není krytý a nestojí na něm žádné stavby.
Mořský vlk nedorazil
V roce 1690 zbyl v proslulém zvěřinci císaře Rudolfa v Královské zahradě v Praze jen jediný medvěd. Proto má v roce 1695 česká komora zájem nakoupit tygra, „lidožrouta“ a „mořského vlka“ od jakéhosi majitele pojízdného zvěřince z Amsterodamu. Z koupě však sejde, a tak není známo, o jaká zvířata vlastně šlo.
Zaostřeno na osobnosti
Zastřelený dobrodruh
„Když se bude Concini bránit zatčení, tak ho zabijte,“ rozkazuje tajně král Ludvík XIII. kapitánu své gardy. Italský dobrodruh a politik Concino Concini (asi 1575–1617) byl totiž hlavní oporou nelegitimního regentství královy matky Marii Medicejské. Zatýkání nepřežije.
Carem přes měsíc
Pouhých 49 dní trvá vláda ruského cara Fjodora II. Borisoviče (1589–1605), syna Borise Godunova. Od dětství byl otcem veden k tomu, že z něj bude osvícený monarcha. Ovšem když v 16 letech nastupuje na trůn, zrádní bojaři ho uvězní v Kremlu a posléze zavraždí.
Lékař ve zbrani
Jan Marek Marci (1595–1667) si vyzkoušel kdeco. Vystuduje medicínu, stává se osobním lékařem císaře Leopolda I. a rektorem Karlovy univerzity. Bádá i v matematice a fyzice a při obléhání Prahy Švédy v roce 1648 velí studentské formaci, která se postavila nepříteli na odpor.
Dobrodějka z Dánska
Se svatbou dánské princezny Ulriky Eleonory (1656–1693) se švédským králem Karlem XI. se musí počkat, až obě země přestanou válčit. Srdce Švédů si nová královna ale získává svou dobročinností. Zakládá sirotčince a domy pro chudé. Věčně churavá dáma však umírá předčasně.
