Do romantického údolí Neandertal na západě Německa se v 19. století zakousnou stroje těžící vápenec. V jeskyních na úbočí rokle naráží dělníci v roce 1856 na kosterní pozůstatky zvláštního pravěkého člověka. Ten, ačkoli je poprvé objeven již roku 1829 v Belgii, dostane po zdejším údolí i jméno! Původ a další osud člověka neandertálského vyvolává již od svého objevení vášnivé debaty. Ty pokračují i dnes…
Na severovýchodě Moravy se nalézá malebné městečko Štramberk. Na jeho jižním okraji se zvedá zalesněný kopec Kotouč. O desítky tisíc let dříve, než vzniknou nejstarší stavby světa, žijí již ve zdejší jeskyni Šipka lidé! Jedněmi z pravěkých obyvatel tohoto přírodního obydlí je i rodina tajemných neandertálců, lidského poddruhu, který ještě před 40 000 lety obývá rozsáhlá území od Portugalska až po východní Kazachstán. Neandertáci jsou pravděpodobně mnohem vyspělejší, než se vědci dlouhou dobu domnívají. „Vyráběli kamenné nástroje včetně bodacích oštěpů, v důmyslných krbech udržovali oheň, pravděpodobně vyvinuli artikulovanou řeč, svým mrtvým strojili květinami zdobené pohřby a měli mozek větší než řada moderních lidí,“ uvádí americký historický geograf Terry G. Jordan-Bychkov (1938–2003). Přesto nakonec vyhynuli. Proč? Nad tím si lámou paleoantropologové hlavu dodnes.
Připraveni na tvrdé podmínky
O tom, že je neandertálec nejbližším příbuzným moderního člověka, nemůže být pochyb. Měli s námi nejspíše stejného předka a odděleně jsme se začali vyvíjet až zhruba před 600 000 lety. „Od nás se lišili výraznými nadočnicovými oblouky, chybějící zašpičatělou bradou a výraznými obličejovými svaly, díky kterým mohli potravu pohodlně rozkousávat v přední části úst,“ uvádí Jordan-Bychkov. Typický pro ně byl také podsaditý zjev a krátké končetiny. S menším tělesným povrchem mohli totiž lépe odolávat chladným zimám doby ledové. Menší a silnější tělo bylo zřejmě také „adaptací na pohyb ve složitém kopcovitém terénu,“ píše český antropolog Václav Vančata (*1952). Přestože byli v mnoha směrech skvěle fyzicky vybavení na život v tvrdých přírodních podmínkách, nakonec na rozdíl od nás vymřeli. Přibližně před 35 000 lety se totiž začínají populace neandertálců snižovat. Nejmladší kosterní nálezy tohoto poddruhu jsou pak asi 24 000 let staré.
Nepřátele, nebo partneři?
Teorií, které vysvětlují konec tohoto našeho vzdáleného příbuzného, je celá řada. Na konci doby ledové dochází k dalšímu ochlazování spojenému s náhlými teplotními výkyvy. V Evropě a Asii tehdy ubývá přirozených zdrojů potravy. Neandertálci si proto začínají čím dál tím více konkurovat s moderními lidmi. Ti tvoří mnohem lépe organizovaná společenství. Znají již propracovanou dělbu práce a sdružují se do početnějších kmenů. V krvavých konfliktech se sociálně méně rozvinutými neandertálskými populacemi proto moderní lidé většinou vítězí. Jejich vyhynutí ovšem bývá vysvětlováno i jinak. Podle některých vědců nebyli všichni neandertálci vybiti, ale částečně se se svými rivaly smísili. To dokládají nálezy některých koster, nesoucích znaky obou těchto poddruhů. V roce 2010 byly navíc uveřejněny studie, které v genomu současných lidí, objevily několik procent neandertálských genů. Zdá se tedy, že kousek neandertálce je v každém z nás!
Vojtěch Poláček
