Rudolph Valentino potřetí zabuší na dveře: „Neblázni, Jean, otevři.“ Herečka si přitáhne deku k bradě. Co by daly desetitisíce dívek za to, kdyby byly na jejím místě. „Ne,“ odsekne. Pro ni je Valentino jen nejlehčí můstek, jak se vymanit z milostného trojúhelníku. Muž v něm nemá místo. To, že právě probíhá svatební noc, na tom nic nezmění…
Emancipované americké dívky se ohlížejí po jeho uhrančivém pohledu. Snoubí v sobě nekompromisnost a snad i pár krůpějí zženštilosti. Italský rodák Rudolph Valentino (1895–1926) se přes Paříž dostane roku 1913 až do Spojených států. Jednou bude mít nespočet obdivovatelek. Teď zoufale obrací peněženku. Několik nocí tráví na chodníku. Přes den okopává záhony a utírá stoly v laciných podnicích. Za pár vydělaných mincí zajde do tančírny. Spojené státy žijí v rytmu tanga. A to Rudolphovo je neotřelé a dokonalé zároveň. Nabídka přijde sama – stane se učitelem tance.
Pět ran pro milionáře
„Nenávidím ho,“ šeptá jedna z jeho zákaznic, Bianca de Saullesová (1894–1940). Řeč je o jejím choti, makléři a úspěšném atletovi, milionáři Johnu de Saulles (1878–1917). Podařená ženuška dotuje Valentina a ten na oplátku odpřísáhne rozvodovému soudu, že Saulles má poměr s jednou z jeho kolegyň. To ještě netuší, jak je ochotna Bianca zajít daleko. Při jedné z rozvodových hádek o syna vytáhne zbraň a honosným domem se rozlehne pět ran. Milionáře již nikdo nevzkřísí. Bulvár má o sousto postaráno. Krev vidí i na rukou Valentina. Tomu nezbude než trávit necelý týden smutným zíráním skrze vězeňské mříže. Jeho kauce je stanovena na 10 000 dolarů. Stačí pár dní a zní na 10krát méně.
Jezdec Apokalypsy
A Bianca? Kauci zaplatí a časem je zproštěna viny coby oběť šovinistického tyrana. Pohledný mladík se konečně rozhodne prorazit u filmu. Večer si čte Čtyři jezdce z Apokalypsy od španělského spisovatele a režiséra Vicenta Blasca Ibáñeze (1867–1928). Náhodou se dozví, že filmová společnost Metro Pictures Corporation chystá jejich natočení. Tuhle šanci nesmí propásnout! Roli dostane. Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy, puštění do světa roku 1921, se stanou trhákem. Z Valentina je konečně hvězda prvního formátu.
Valentinova lesbička
Co mají společného herečky Grace Garmondová (1893–1963), Alla Nazimová (1879–1945) a Valentinova budoucí manželka, taktéž herečka, Jean Ackerová (1893–1978)? Tři pohledné divy se zapletou v milostném trojúhelníku, ve kterém mužský element nenajdete! Jean lesbický vztah omrzí a vycouvá z něj po svém – vdá se. Už svatební noc ukáže, jaký zmatek ve své orientaci má. Před natěšeným manželem zabouchne dveře a dovnitř ho nepustí! Druhá manželka bude mít již více pochopení. Sňatkem s Nataschou Rambovou (1897–1966) si ale zamilovaný Valentino pořádně zavaří. Před soudem stane podruhé. Tentokrát pro obvinění z bigamie!
Dolar pro exmanželku
Scénografka, herečka, producentka a také egyptoložka Natascha musí žít ve vlastním bytě, Valentino také. Soud to tak určí na dobu jednoho roku. Vídají se jen potají. Herec se totiž vrhá do chomoutu ve chvíli, kdy ještě neskončilo rozvodové řízení s Jean! Úřady nový sňatek anulují. Druhou šanci dostane páreček za rok. Ani tenhle vztah mu nevydrží. Přesto na Nataschu nezapomene v poslední vůli – odkáže jí jeden dolar. Rudolph zatím natočí romantický snímek Šejk (1921). Image Araba již nesklepe. Až se bude za pár let potřebovat zbavit dluhů, natočí s krajním odporem pokračování Šejkův syn (1926).
Byl homosexuál?
Lékaři se 15. srpna 1926 sbíhají na sál. Z newyorského hotelu Ambassador právě vezou Rudolpha Valentina. Má zánět slepého střeva, a navíc mu praskají žaludeční vředy. Operace začíná ihned. Přesto miláček Američanek zemře 23. srpna. Když nesou jeho rakev, ulice lemuje na 100 000 lidí. Fanynky propukají v hromadnou hysterii a řada z nich se pokouší o sebevraždu. Několika z nich se podaří. Do rakve buší pěstmi zoufalá polská herečka Pola Negriová (1897–1987). „Měli jsme se brát,“ ječí. Pohřeb má do klidného průběhu daleko. Brzy po něm se noviny předhánějí v zaručených zprávách, že Rudolph nepohrdal intimní mužskou společností. To potvrzuje i spisovatel Samuel Morris Steward (1909–1993), jeho údajný přítel.
*****
Obdivovatelky mají smůlu
• Francouzský herec a výtvarník Jean Marais (1913–1998) se svou homosexuální orientací nikdy netajil.
• A to i přesto, že zástupům fanynek tento fakt láme po desetiletí srdce.
• Jedním z partnerů šarmantního herce byl i básník, grafik a filmař Jean Cocteau (1889 –1963).
