Můžete přijít o kamarády, o peníze, nebo třeba o iluze. Ale co takhle ztratit své vlastní já? Právě to má být důsledek onemocnění, zvaného fuga. Unikátní porucha postihuje pouze mizivé procento populace, přesto poutá velkou pozornost široké veřejnosti. Oběti fugy se prý vydávají na daleké cesty neznámo kam, přijímají zcela novou identitu a pálí za sebou všechny mosty. Přitom samy nevědí, co vlastně dělají! Co je zač tato nepříjemná nemoc? Koho postihuje a proč?
Jednoho dne si sbalit věci, odjet někam daleko a tam začít žít docela od začátku, sám a pod novým jménem. Takový scénář se netýká jen lidí začleněných do programu ochrany svědků. Pasují do něj totiž i osoby, trpící tajemnou a vzácnou nemocí zvanou disociativní fuga. O co jde? Jedinec postižený touto poruchou prý ztrácí pojem o svém starém „já“, vymyslí si zcela nové jméno, domnívá se, že je někdo jiný a přestává poznávat okolí. Lidé, jež fuga postihla, se nezřídka vydávají na dlouhé výpravy neznámo kam. Zde se usadí a jsou schopni začít úplně nový život! Údajně zapomínají na svou rodinu i přátele, a kdyby je někdo z nich našel a navštívil, nevěděli by, o koho jde. Lékaři fugu považují za zcela ojedinělou poruchu, mnozí se s ní dokonce nikdy v životě nesetkali. Přesto nalezneme mnoho případů, které její existenci potvrzují. Mezi oběťmi této choroby se prý navíc vyskytují i některé známé osobnosti!
Kolik máme tváří?
Podle francouzského psychoanalytika Jacquese Lacana (1901–1981) není žádná osobnost jednotná, ale skládá se z několika „jáství“. V každém z nás je podle něj uloženo více různých obrazů sebe sama. Při disociativních poruchách, kdy dochází k rozštěpení osobnosti, ovšem spolu tyto identity přestávají komunikovat. Jednou z těchto poruch je i fuga. Postižený ztrácí povědomí o veškerém svém dosavadním životě, má tendenci odejít z domoviny, cestovat do neznámých končin a tam se usadit. Historie zná mnoho postav, jež byly zvány „lidé odnikud“. Jejich osudy zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Mohly souviset právě s fugou?
Muž se třemi tvářemi
Velkou hádankou je dlouhou dobu jistý John Doe, žijící ve Spojených státech amerických. Co je tento neznámý muž zač? „V říjnu 1989 našla policie v městě Topeka v Kansasu muže, který bloudil ulicemi bez jakéhokoliv osobního dokladu. Řekl, že si nepamatuje, kdo je a jak se tu ocitl,“ vypráví o podivné osobě americký badatel Adam Sisman (*1954). „Dostal jméno John Doe [tj. náš Josef Novák] a to mu zůstalo až do února 1990, kdy ho příbuzní na základě televizního vysílání identifikovali jako Melvina Wolfa (53), opraváře elektrospotřebičů z texaského města Angleton,“ dodává. Jenže se záhy ukazuje, že tento muž je znám na více místech. Jednou ho označují jako Jima J. Kinga, pojišťovacího agenta banky v kalifornském Burbanku, jindy zase jako Roberta J. Harta, zaměstnance jisté restaurace ve Washingtonu. Rodina s Melvinem ztrácí kontakt ve chvíli, když se vypravuje na svou první cestu za novým životem. A záhy žije život tří různých lidí! Jak je to vůbec možné? Uvědomuje si, že vystupuje pod jinými totožnostmi, nebo dokáže záhadná nemoc jeho mysl dočista zatemnit?
Nalezen u bezdomovců
Další bizarní případ přinášejí v roce 2007 noviny The New York Times: „Minulý rok, jistý právník z Wenchester County (…) opustil garáž nedaleko své kanceláře a zmizel. O šest měsíců později byl nalezen žijící pod novým jménem v útulku pro bezdomovce v Chicagu, nevěda kdo je a odkud přišel.“ Muž je identifikován a přijíždí za ním jeho příbuzní, ale on je nepoznává. Jeho stav je katastrofální a zároveň absurdní. Jak je možné, že tak náhle došlo k vymazání jeho paměti? Co fugu vlastně způsobuje? „Zatímco ztráta paměti se může objevit z mnoha různých důvodů, disociativní fuga nemá žádnou přímou fyzickou, nebo lékařskou příčinu. Spíše je přivozena různými emocionálními a traumatickými událostmi, které jsou tak bolestivé, že se mysl prostě uzavře a vše vymaže, jako chybný pevný disk počítače,“ uvádí list The New York Times. Fuga tak zůstává stále záhadou. Ale může prý vysvětlit některá slavná zmizení osob, jejichž příčina byla doposud považována za neznámou!
Zmizení s detektivní zápletkou
Další případ otřásá společností na počátku 20. století. Proslulá britská autorka detektivních románů Agatha Christie (1890–1976) jednoho dne záhadně mizí. Její černé sportovní auto je ráno 4. prosince 1926 nalezeno opuštěné několik kilometrů od jejího domu. Přestože je venku mráz, v autě zůstaly všechny věci a pasažérka se ztratila neznámo kam. Naposledy je spatřena, jak s malým kufříkem opouští bez vysvětlení svůj dům. Ráno už po ní není vidu ani slechu. Policie proto záhy rozjíždí pátrání. Kam se slavná spisovatelka poděla? Spáchala snad sebevraždu poté co odhalila nevěru svého manžela? Nebo byla unesena? V jistém hotelu zhruba 300 kilometrů severně od Londýna, v městečku Harrogate, se právě ubytovává žena jménem Teresa Neele. Ostatním hostům připadá povědomá a netrvá dlouho, než v ní poznají proslulou autorku detektivek, po níž se tak intenzivně pátrá. Christie je přesvědčena, že je Teresa Neele a když spatří svého manžela, označuje ho za svého bratra! Celá kauza zůstává záhadou. Co se tehdy s Agathou stalo? Ztratila paměť? Nebo vše jen zinscenovala? Či mohla být na vině choroba fuga?
Ztráty a zase ztráty
„6. června 1964 v 7.30 dvanáctiletý Keith Bennet naposled zamával své matce – zbývalo mu 400 metrů k domu babičky v Longsightu v Manchesteru… Od té doby po něm není ani vidu, ani slechu,“ popisuje jeden z bizarních případů zmizení dítěte badatel Adam Sisman. Podobných příběhů, kdy se osoby vytratí doslova z minuty na minutu, zabouchnou za sebou dveře a už se nevrátí, nebo nedorazí kam měly, existují desítky. Nemusí se vždy jednat o kriminální čin, člověk také může odejít zcela sám. Příčina fugy stále není jasná. Podle lékařů jí zřejmě předchází psychologický problém, po němž prý následuje psychické zhroucení v podobě ztráty paměti. Psycholog Dr. Morris Moscovitch (*1945) z Univerzity v Torontu vysvětluje: „Občas mají případy fugy psychologickou příčinu s nějakým základním poškozením mozku, která je odhalena, řekněme, skrze M. R. I., nebo PET sken (v obou případech se jedná o lékařské diagnostické metody – pozn. red.)“ Fuga se naštěstí dá léčit a mnozí postižení si na své staré „já“ vzpomenou. Poznáme někdy podstatu této nezvyklé poruchy? Vysvětlíme s její pomocí nevysvětlitelná zmizení lidí a existenci podivných dvojníků pohřešovaných jedinců, kteří jsou občas vídáni? Kolik „ztracených identit“ právě teď bloudí světem?
Michaela Vondrušková
