Je mrazivá říjnová noc roku 1917. Oblohu v Petrohradu pročesávají záblesky doprovázené hlasitými ranami. Nejde však o dílo přírody. Nočním městem zazní rachot dalších výstřelů. První rána vypálená z Aurory právě zahájila Velkou říjnovou socialistickou revoluci.
Do čela revolučního běsnění se postaví dva muži. Vladimír Iljič Lenin (1870–1924) a Lev Davidovič Bronštejn (1879–1940), mnohem známější pod příjmením Trockij. Křižník Aurora vystřeluje salvu slepých nábojů. Jde o signál. Rudé gardy vyrážejí směrem k Zimnímu paláci. Dobudou ho před třetí hodinou v noci. Od té chvíle se mohou oba pánové čepýřit na vrcholu moci…
Kolotoč z Ruska do Ruska
Bronštejn si na chudobu stěžovat nemůže. Pochází z bohaté židovské rodiny a má spoustu času na studium. Očima hltá kapitoly marxismu. To je něco pro něj! Že ho kvůli politickým aktivitám vyhodí ze školy? Co na tom. Hůř bude, až na něj roku 1902 bude čekat vlak plný exulantů. Směr? Na Sibiř! S malým kufrem prchá do Londýna. Pro utajení začne používat jméno vězeňského dozorce: Trockij. Už mu zůstane. Jako na kolotoči se týž rok vrací do Ruska, kde se roku 1905 neúspěšně pokusí o státní převrat. A znovu jej čeká Sibiř. Podle starého scénáře bere nohy ramena, tentokrát do Vídně. Roku 1914 se rozduní výstřely první světové války. Jako ruský emigrant musí Trockij z Vídně zmizet. A tak opět prchá – do New Yorku. V roce 1917 už vyzývá ke svržení prozatímní vlády. „Revoluce je za dveřmi,“ vysvětluje ve Státech, proč se hodlá vrátit do zavržené vlasti.
Na tváří Trockého i Lenina probleskne nenápadný úsměv. Čas obrousí hrany a oba jsou si názorově blíž. V Petrohradě kují Velkou říjnovou socialistickou revoluci. V říjnu 1917 se plány stanou skutečností. Trockij rozvážně mává davu, stává se nejvyšším velitelem Rudé armády. Ač nevoják, během následující občanské války si počíná jako schopný velitel. Slitování u něj ale nehledejte. „Popravit,“ opakuje stále častěji formuli, která jej zbavuje oponentů. „Tečou mu pod rukama hektolitry krve,“ kritizují ho spolustraníci.
Stalinův úhlavní nepřítel
Trockij skřípe zuby. Jeden muž je mu trnem v oku. A jeho moc na něj bohužel nestačí. Jmenuje se Josif Stalin (1878–1953) a ač to ve 20. letech ještě není tak jasné, sedí již pevně v sedle. Leninovi blízcí se zmateně rozhlížejí. Jak si mají vysvětlit, že se Trockij neobtěžuje přijít svému příteli na pohřeb? Za vším hledejme Stalina. Schválně Trockému pošle pozvánku se špatným datem! Ten se Stalinovi odvděčí neutuchající kritikou. Trockého hlas je ale slyšet stále míň. Musí se vzdát svých hodností i funkcí a roku 1927 je dokonce vyloučen ze strany! Dva roky na to již rutinně prchá ze Sovětského svazu. Zatímco vymetá země od Turecka přes Francii a Norsko až do Mexika, v té rodné se z něj stává úhlavní nepřítel. Kdo se znelíbí, je prohlášen za Trockého spojence – a šup s ním ke zdi!
Nevěra v domě hostitele
Zatímco sovětští agenti zabíjejí jedno po druhém Trockého děti, on se v Mexiku snaží o vytvoření mezinárodního tribunálu, který má Stalina odsoudit. V Sovětském svazu vyhlašují odvetou na někdejšího tvůrce bolševické říše začne hon. A Trockij? Zrovna dovádí v Coyoacánu pod peřinou s uhrančivou umělkyní Fridou Kahlo (1907–1954)! Pranic mu přitom nevadí, že jde o manželku jeho hostitele, mexického malíře Diega Rivery (1886–1957). Aférka rychle pomine a oba její aktéři se vrací ke svým partnerům. V té době už manželé Tročtí bydlí v jiném domě. A právě tam jej dostihnou jeho nepřátelé.
Agenti v převleku
Kulky se noří do zdí domu. Agenti se dovnitř tentokrát neprostřílejí. Trockému je jasné, že dlouho vzdorovat nedokáže. Sepíše svoji politickou závěť. Právě včas. 20. srpna 1940 klepe na dveře neznámý muž. Vydává se za Kanaďana, jemuž nejsou levicové myšlenky cizí. „Pojďte dál,“ podepisuje si Trockij ortel. Jakmile host překročí práh, v ruce se mu objeví cepín. Několikrát jím Trockého udeří do hlavy a bere do zaječích! Zraněním někdejší revolucionář druhý den podlehne. Španěl Ramón Mercader (1913–1978), jak se atentátník ve službách Lidového komisariátu vnitřních záležitostí (NKVD) jmenuje, je zatčen a odsouzen k 20 letům vězení. Po propuštění dožívá v Moskvě.
Míla Linc
_____________________________________________________________________________
Kubánský revolucionář a milenka Diega Rivery – Julio Antonio Mella (1903–1929) je zakladatel kubánské komunistické strany.
– Je zavražděn v noci na prahu vlastního domu. Spekuluje se, že vraždil agent NKVD Vittorio Vidali (1900–1983). Motiv je dodnes tajemstvím, předpokládá se, že souvisí se sporem mezi Stalinem a Trockým o vliv na kubánské komunisty.
– Účastnicí atentátu je i fotografka Tina Modotti (1896–1942), kterou se mexická vláda snaží obvinit z vraždy (uveřejňuje i její nahou fotografii). Ochrannou ruku nad ní přebírá malíř Diego Rivera. Zřejmě proto, že spolu mají poměr.
