Stále více a více investorů se ptá na otázku konfiskace zlata. Mnoho pozorovatelů a komentátorů zesměšňuje tuto myšlenku. Považují ji za archaickou a pravděpodobnou, něco jako návrat dinosaurů. V této první části tématu se podíváme na faktory, které zapříčinily konfiskace, a zároveň abychom zjistili, jaká je dnešní situace, zda jsou důvody a zda se to dnes může opět stát.
Na obrázku: Exekutivní příkaz od prezidenta USA na odevzdání všech soukromých zásob zlata (mince, cihličky, certifikáty) do Federálních bank.
Nahoře vidíte skutečný exekutivní příkaz, ve kterém ztratili Američané právo vlastnit zlato. Od 1. 5. 1933 do roku 1974 nemohli Američané vlastnit zlato na krytí svých papírových peněz. Ve stejném čase ztratil i dolar své krytí zlatem. Zahraniční centrální banky mohly i nadále směňovat americký dolar – který byl v jejich vlastnictví, po dekády známý jako eurodolar – za zlato. A dělali to obzvlášť, když dolar v roce 1971 devalvoval a nebyl oproti ceně zlata stabilní.
Proč?
Proč se tak stalo je v současném pojetí světového monetárního systému těžce pochopitelné. V roce 1933 nastaly dvě rozličné fáze procesu:
1. Americký měnový a bankovní systém značně přispíval ke krizi. I pan Ben Bernanke vhodně demonstroval ve své knize Kvantitativní uvolňování: „ redukce v peněžní zásobě významně scvrkává ekonomickou aktivitu a tvoří deflaci. Po čtyřech letech takového scvrkávání se zjistilo, že byl potřebný obrovský nárůst v měnové zásobě na oživení americké ekonomiky a na upřednostnění aktiv před hotovostí. Měnový systém byl založen na Zlatém standardu, na systému, který zafixoval cenu zlata oproti dolaru a jiným měnám rozvinutého světa.“
Člověk se může snadno splést, pokud se podívá na cenu zlata, které následně vzrostla jako protiklad k realitě, že to byl dolar, kdo byl znehodnocen. V roce 1935 to byl okamžik, co se americká měnová zásoba navýšila o 75%, přičemž cena zlata za unci se zvedla z 20 na 35 dolarů. To bylo znehodnocení dolaru. Přineslo to tsunami likvidity do bankovního systému, kdy vklady opouštěli banky a proudily zpět do průmyslu. Zdůrazňujeme, že to nebyla událost zlata, ale událost peněz – tehdy bylo zlato penězi. I na těchto dolarových bankovkách můžete vidět, že zlato bylo tehdy součástí peněžního systému.
2. Druhou fází konfiskace zlata bylo předání zlata pod kontroly vlády, mimo privátní majitele. Vláda se dostala do pozice kontroly obnovení a režie fondů. Navzdory divokému bujení dolaru v systému, důvěra v něj zůstala i nadále vysoká, jako by byl stále spojen se zlatem. Tak dlouho, jak zůstala důvěra v měny, hodnota dolaru zůstala pevná.
Kdyby bylo zlato v rukou jednotlivců a soukromých institucí, stejně jako je vydávání peněz, mohlo to vést k tomu, že by bylo prodávané za zahraniční zlato. To by narušilo vládní úmysl znehodnotit dolar. Americká vláda musela zkonfiskovat svým obyvatelům zlato proto, aby zajistila úspěch navyšování tisku nové měnové zásoby. Úspěch znehodnocení dolaru zlatem byl úspěšný, neboť oživil poptávku po americkém zboží před 2. světovou válkou.
Fixní směnný kurz, později “pohyblivý”
To, co se často dnes přehlédne je fakt, že svět byl tehdy místem pouze fixních směnných kurzů. Proto změna kvantity peněz “stála” jeden vládní dekret. A to se nezměnilo! Kvantitativní uvolňování dělá totéž. Předseda Ben Bernanke je žákem těchto dob. Využil své poznatky, které se snaží aplikovat do politiky dneška, aby se vyhnul deflaci nebo krizi. Předběžně to funguje. Americká politika zatím není ani v deflaci ani v krizi… I když je jasné, že potřebuje intenzivní podporu velmi soustředěné vlády a občanů, aby to vnímali pozitivně. A to ještě předtím, než jeho politika vyprodukuje přesvědčivé oživení. Dnes nemá žádný jiný nástroj!
Něco podstatného se však stalo. To hraje konfiskaci do karet. Ne však pro účel obyčejného znehodnocení dolaru nebo nárůstu měnové zásoby. Žijeme ve světě údajně plovoucích směnných kurzů. Směnné kurzy jsou hnány tržními silami, aby odrážely jejich hodnotu proti jiným měnám. Intervence centrálních bank se nedějí na široké frontě, ani přímým řízením směnných kurzů nebo prostřednictvím měnové zásoby mezi vládami za účelem řízení směnných kurzů v zákulisí. Konec konců, bylo by až příliš drahé nechat měny najít si svou vlastní úroveň na volném trhu v konkurenčním prostředí, ve kterém dnes žijeme. Je tu však bod, kdy tržní síly jsou dostatečně silné na vzepření se vládním přáním. Prostřednictvím klesající důvěry. Takové propady důvěry mohou a také ovlivňují směnný kurz měny a to i navzdory snahám centrálních bank na zmaření tohoto “řízení” měny. Dříve potřebná podpora zlatých a devizových rezerv. Argument, že zlato nemůže být použito kvůli tomu, že by mělo deflační vliv na měnový systém, ignoruje vynalézavost monetárních autorit! Domníváme se, že navzdory vší práce, kterou v monetární systému zlato sehrálo, by pohyblivá cena zlata měla možnost předejít deflačním dopadu!
Americký dolar kontroluje peníze
Americký dolar je nejméně zranitelný v reflexi své hodnoty vzhledem k velkým kurzovým změnám a nejzranitelnější je k měnám malých zemí. Kdyby měl měnový svět tvar stromu, kde by byl dolar kmenem, vyžadovalo by to mnohem více, než klesající důvěru v americkou ekonomiku, aby se dolar propadl. Dolarovou důvěru vidím silně se ztrácet už několik let. Dolar přesto zůstává stále základem světových měn. Tuto pozici ve světovém měnovém systému dolaru zajišťuje to, že je jedinou měnou v obchodě s ropou.
Existuje však místo, které všechno zásadně změní. Změna nastává právě v dnešní době. Přichází růst Asie a vysává bohatství Západu prostřednictvím přímé konkurence. Je pouze otázkou času, kdy se hlavní postavení USA v monetárním systému změní. Jedním z prvních znaků bude výrazná role Číny v MMF, kdy bude Čína usilovat o snížení síly USA k bodu, kdy již nebude mít kontrolní hlas. (Momentálně má USA 16.8% hlasů a MMF potřebuje 85% majoritu na přijetí jakéhokoli usnesení.) Dalším znakem bude okamžik, kdy čínské zboží nakoupíte za Yuan a ne za dolary. Pak se dolar stane obyčejnou světovou měnou. Jeho hodnota se odrazí na jeho platební bilanci.
K vyloučení masivního propadu směnného kurzu dolaru bude americká ekonomika potřebovat restrukturalizaci. Více vyvážet než dovážet. Pouze tak by USA přitahovaly zahraniční přebytky prostřednictvím hodnoty, kterou mají z držení dolarů. Současná situace je však velmi vzdálena od této reality!
