Stav každého hospodářství, a o to více toho amerického, se téměř nepřetržitě sleduje na mnoha indikátorech. Zároveň s tím však naneštěstí upadá do pozadí zájmu jeho dlouhodobý vývoj. Ten je podstatný nejen pro pochopení současné situace, ale také pro co nejlepší odhad dalšího chování ekonomiky. Jaké dlouhodobé trendy můžeme vysledovat v hospodářství USA? Podle mého názoru se jedná o tři hlavní, které jsou všechny propojené a mají podstatný negativní ekonomický dopad.

Převaha spotřeby nad investicemi

Dnešní Američané na rozdíl od svých rodičů téměř nespoří. Centrem pozornosti se stala spotřeba a na investice se příliš nehledí. Jistě, mnoho lidí nebo firem si možná namlouvalo a stále namlouvá, že investují. Jenže ekonomická podstata investice je vždy vklad peněz do projektu, který na sebe vydělá. Nákup domu nebo bytu nelze považovat za investici, jedná se o běžnou spotřebu (ve výši odpovídajícího nájmu) — investicí je pouze pokud do nemovitosti vkládáme dodatečné prostředky tak, abychom ji uchovali před opotřebením.

Totéž platí pro podporu tzv. obnovitelných zdrojů energie nebo nových technologií. Dnes je často dopředu jasné, že použití těchto technologií bude ztrátové. Přesto si je pro dobrý pocit dopřáváme. Pak ale jde o spotřebu (nebo spíše plýtvání), nikoliv o vytváření produktivních statků (kapitálu).

Zdůrazňuji, že spotřeba ve vyspělé ekonomice typu USA je vždy vyšší než investice. Narážím však na hrozivý trend poklesu úspor, který ukazují čísla: Za posledních 40 let se míra úspor amerických domácností propadla z deseti procent čistého národního důchodu do záporných hodnot v roce 2010 (-0,4 %). To znamená, že Amerika spotřebovává kapitál naspořený z dřívějška — jednoduše řečeno, pokud se třeba pokazí nějaký přístroj, tak ani není nahrazen novým. Je jasné, že pokud v USA bude ubývat majetek (kapitál), tamní ekonomika nebude moct růst a čeká ji naopak pokles.

Zahlcení dluhem

Aby na všechnu svou dnešní spotřebu USA dosáhly, obrovsky se zadlužily. To se týká jak domácností, tak vlády. Zadlužení domácností je vidět na růstu spotřebitelských úvěrů. Tyto úvěry zahrnují všechny krátkodobé půjčky, u kterých se neručí majetkem (nejsou zde tedy obsaženy hypotéky). Jejich objem v porovnání s čistým národním důchodem rostl téměř zrcadlově k poklesu úspor — z 15 % v 70. letech minulého století na 20 % v 21. století, což je nárůst o třetinu.

Uvědomme si také, že ve stejném období výrazně rostl národní důchod. Proto absolutní objem těchto půjček vyjádřený v dolarech za posledních 40 let nabobtnal více než šestinásobně. Zato úspory domácností za stejné období v podstatě zmizely.

Kde se nestihl zadlužit americký občan, bohatě to vynahradila jeho vláda. Podle oficiálních údajů federální administrativy dosáhl veřejný dluh USA 100 % hrubého domácího produktu, tedy přes 15 bilionů1 dolarů, v prosinci 2011. Jenže toto měření neobsahuje nekryté budoucí závazky, jako například důchody a další sociální výdaje nebo náklady na garantovanou zdravotní péči. Pokud se tyto sliby sečtou, zavázala se americká vláda podle různých odhadů do budoucna k výdajům mezi 60 a 200 biliony dolarů. To je přibližně jeden až trojnásobek všeho, co se na celé zeměkouli vyprodukuje za jeden rok.

Tisk nekrytých peněz: Inflace

Je na místě se ptát, jak se mohlo v silné americké ekonomice nahromadit tolik dluhů. Vždyť přece aby si jeden mohl půjčit, jiný musí nejprve uspořit? Nikoliv, pokud se mezi tyto dva vloží banka, která ke každému dolaru vkladu vytvoří devět dalších dolarů úvěrů — jedná se o princip frakčního bankovnictví s rezervním podílem 10 %. Není náhodou, že dluhové trendy nastoupily po roce 1971, kdy skončilo krytí dolaru zlatem.

Toto schéma vede ke znehodnocení měny, buď postupnému (inflace), nebo náhlému (bankrot). Jediné, co dosud drželo USA na cestě postupného znehodnocování a chránilo je před bankrotem, je důvěra zahraničních investorů. Ti zatím vždy nějakou část natisknutých peněz odsáli — ze strategicko-politických důvodů nejvíce Čína a Japonsko.

Tím se dostáváme k prognóze na závěr. Hospodářství USA není v dobrém stavu. Ke splacení závazků a návratu k růstu bude třeba více spořit a méně spotřebovávat. Vláda se zatím vydává cestou znehodnocování měny, na což — jako při každém zásahu vlády do ekonomiky — doplatí pracující občané a jejich úspory.

1 Bilion, tedy tisíc miliard, si nejlépe můžeme představit jako milion krát milion.

 Zdroj:  http://www.cicar.cz/article/show-article/usa-konec-hospodarske-velmoci

Zbídačená Amerika?

1,5 milionu amerických dětí žije bez střechy nad hlavou. Téměř 50 milionů obyvatel žije pod oficiální hranicí chudoby. Necelých sedm milionů hladoví a 13 až 20 milionů je bez práce. Reportérka Hilary Andersson se vydává na cestu za hladovými dětmi v nejbohatší zemi světa. Od rodin, které žijí v odvodňovacích kanálech Las Vegas, až k lidem žijícím v stanových městečkách, které přibývají po celé Americe jako houby po dešti. Podívejme se, jak žijí, co říkají o příčinách úpadku a jaký mají názor na to, co dělá tzv.. “Vláda”.Jedná se o sociální “čistku” bez potřeby války, a bez umělého nasazení zákeřných chorob, organizovanou těmi, kteří ji naplánovali? Jde o novodobou, vynucenou formu vzdělávání dětí, kterým je poskytnuta pouze nejnutnější vědomost, absolutně nezbytná k jejich budoucímu poslání, kterým je stát se poslušnými policisty vládnoucími zbytku “lidské ZOO,” obzvláště v přelidněných městech?

Robert Rector z Heritage Foundation, obhajuje postoj vlády tvrzením, že chudí lidé mají počítače a “big-screen” telky. To ale všichni známe. Splácíme nesplatitelné půjčky na televizory, kde splátka, kterou si můžeme dovolit, nezaplatí ani úroky a půjčka zůstává s námi po zbytek života. Stejný osud má půjčka na výkonnější počítač, jehož nástupnickou cenu splácíme tak, jako naši rodiče spláceli rodinný dům.

Místo toho, abychom se pokoušeli pomoci těm, kteří již stojí na dešti, stojíme v řadách na bez-vaječné těstoviny, přemýšlejíc, kdy budeme nuceni opustit naše domovy my, ostatní. Jakékoliv aktivity byly znemožněny díky vysokému cestovnímu, a nikdo nepřemýšlí o ničem, jen o přežití. Pokud žijeme ve společnosti, která nám znemožnila dělat cokoliv, tak vlastně pomalu umíráme. Jakých extrémů je schopen člověk, který pochopil, že nemá co ztratit, a co když se jich sejde celý dav?

Co už nikde neexistuje žádná práce? Ne, práce je dost. Pouze neakceptujeme filozofii jednoprocentních oportunistů, kteří vyžadují naši práci za dvacetinu ceny, a bouříme se proti groteskní myšlence republikánských prezidentských kandidátů, kteří navrhují, že by měli pracovat i nezletilé děti (samozřejmě opět za dvacetinu ceny).

Mohli by pracovat například jako sluhové pro bohatší děti.

Amerika chudobu nepřiznává, a co je smutnější, absolutně nic s ní nedělá.

Zdroje: News Dawn, BBC

Převzato: http://www.voxvictims.com/2012/02/19/chudobna-amerika/

Zdroj: http://www.czechfreepress.cz/amerika/zbidacena-amerika.html