SMRT MÁ O SVÁTCÍCH DOVOLENOU
Vánoce se blíží mílovými kroky. Je 8. prosince roku 1948 a lidé shánějí dárky a vánoční výzdobu, aby si za pár týdnů mohli konečně odpočinout v rodinném kruhu. V americkém státě Severní Karolína, ve městě New Bern, tomu není jinak. Starosti s přípravami a dodělávkami pracovních záležitostí jsou však nic proti dramatu, které se záhy odehraje. V domě rodiny Smyerových právě sedmnáctiměsíční chlapeček Robert cupitá k oknu pokoje ve třetím patře. Sněhové vločky dopadají na sklo a rozzářené dětské oči je se zájmem pozorují. Blíží se čas splněných dětských přání, a také on si zanedlouho rozbalí svůj vánoční dárek. Jenže stačí tak málo, a vše je jinak. V několika okamžicích Robert padá z okna na tvrdý chodník, kde zůstává nehybně ležet. Sanita přijíždí okamžitě a chlapec je převezen do nemocnice. Z operačního sálu jej však vyvážejí přikrytého plachtou. Lékaři konstatovali smrt a tělo poslali do márnice.
Na poslední chvíli
V momentě, kdy vozík s dítětem vezou na jeho poslední zastávku před pohřbem, do nemocnice přichází jeho babička. Zadívá se na mrtvé tělíčko a její pohled se rozjasní: „Odkryjte ho! On žije!“ Vidí prý nad jeho hlavou magickou záři a všimne si, že Robert pohnul prsty u nohou! Dítě je znovu převezeno na sál. Babiččina domněnka se potvrdí. Přežije však chlapec vůbec do Vánoc? Lékařům komplikuje práci vysoká horečka, která zachvátila těžce zraněné tělíčko. Potřebují provést operaci mozku, ale musí vyčkávat. Rodičům nedávají téměř žádné naděje: „Vánoce už neuvidí,“ říkají.
Co ho drželo při životě?
Lékaři provedou operaci těsně před Vánocemi. Smyerovým nezbývá než doufat, že jejich Robert přece jen svůj dárek dostane. Když je 25. prosince, o neštěstí ví už celé město a modlí se za chlapce. A ten jako zázrakem žije! Lékaři však stále věří, že jeho svíčka dohasíná. Pošlou ho proto domů. Jenže po pár dnech se jeho stav jako zázrakem zlepší. Žádná agonie se nekoná a Robert se začíná uzdravovat. Dodnes pracovníci nemocnice nechápou, jak je to možné. Z malého chlapce na prahu smrti vyroste zdravý muž. Žije šťastný život, když ho v 52 letech stihne infarkt. Je opět na sále a dostává se do stavu klinické smrti. „Byl jsem na operačním sále. Viděl jsem tátu a mámu. (Jsou již oba mrtví). Stáli okolo stolu, vše bylo zalito světlem. Také tam byli andělé. Podíval jsem se na stůl a na něm leželo děťátko. To dítě jsem byl já. Podíval jsem se na tátu. On se podíval na mě a řekl: ‚Není ještě tvůj čas, ani tehdy, ani teď. Vrať se zpátky‘,“ popisuje později Robert svůj zážitek a dodnes nepřestává věřit na zázraky. Spustily je Vánoce roku 1948?
NOVÝ ŽIVOT PRO UMÍRAJÍCÍCHO CHLAPCE
Jovoni Jones trpí od svých sedmi let autoimunní hepatitidou, tedy akutním zánětem jater. Když mu je 14 let, dostává se na seznam čekatelů na transplantaci. Píše se rok 2004, jeho stav se každým dnem zhoršuje a čas se neúprosně krátí. První naděje svitne v březnu 2005, kdy jsou konečně k dispozici játra, jež by Jovonimu mohla zachránit život. Chlapec je převezen do nemocnice a čeká na operaci. Pak však přichází děsivá zpráva: Játra pro něj nejsou vhodná a transplantace se nekoná! Zesláblý chlapec se proto vrací domů, aby dlouhé čekání podstoupil nanovo. V prosinci 2005 volají z nemocnice znovu. Objevila se další játra a Jovonimu vytane světélko naděje. Jenže scénář se opakuje. Opět nejsou vhodná a rodina je na pokraji zhroucení. Chlapec se dostává do kritického stavu, už váží pouhých 36 kilogramů. Lékaři jasně říkají: „Pokud nedostane nová játra, zemře.“ Jovoni se svěřuje matce, že poprosil o zdravý orgán Ježíška. Do Vánoc však zbývá jen pár dní…
Netradiční nadílka
Je Štědrý den, ale v rodině nemocného chlapce vládne smutek. Vypadá to, že Jovoni prožívá poslední dny svého života. Začal krvácet a musel být hospitalizován. „Díváte se na to jako rodič a bolí vás srdce, doufáte jen, že jednoho dne se to zlepší,“ popisuje jeho matka Janis. Jako rána z čistého nebe však přichází zpráva, že se objevila nová játra! Janis je již skeptická. Předchozí dvě zklamání byla tak bolestivá, že si ani netroufá věřit v zázrak. Tentokrát však Jovoni na operaci jde a rodiče jen bezmocně čekají na výsledek. Jak obrovská je jejich radost, když vše proběhne dobře! Chlapec dostane nový orgán a dva měsíce se zotavuje. Za čas nabere normální váhu a může se začlenit mezi své vrstevníky. V současné době hraje basketbal a věnuje se plavání, které miloval ještě jako malé dítě. Jako zázrakem mu o Vánocích darováním jater zachránila život patnáctiletá dívka Lauren Sloman. Pro ni byl však Štědrý den roku 2005 naopak osudný.
PŘIJÍT O VŠE BĚHEM PÁR MINUT?
Neuvěřitelný příběh zažívají o Vánocích roku 2009 manželé Hermanstorferovi. O Štědrém dni začnou těhotné Tracy Hermanstorfer stahy a manžel Mike ji veze do nemocnice v Colorado Springs (stát Colorado, USA). Třiatřicetiletá rodička jde na sál a začíná svou životní zkoušku. Manžel je při porodu u ní. Jenže náhle nastanou komplikace a Tracy upadá do bezvědomí. Její stav se rázem prudce zhorší a z mdlob se stává kóma. Život z mladého těla vyprchává rychlostí světla. „Nejevila žádné známky života, netlouklo jí srdce, neměla puls, nedýchala,“ říká ošetřující lékařka Stephanie Martin. Manžel Mike popisuje: „Držel jsem ji za ruku, zatímco jsme zjistili, že je pryč. Celý můj život se obrátil vzhůru nohama.“ Lékaři již nemohou nic dělat, snaží se tedy zachránit alespoň dítě. Zatímco manžel v šoku stále drží mrtvou Tracy, doktoři provádějí císařský řez a z jejího břicha vyndávají chlapečka. Dostává jméno Coltyn. Jeho tělíčko je však zcela bezvládné…
Aby byla rodina pohromadě
Novopečený otec bezmocně přihlíží nastalé tragédii a nemůže tomu uvěřit. Bere svého syna do náruče a lítostně se dívá na uzlíček, který nejeví žádné známky života. V tom momentě se však miminko probere a začne dýchat! Dojatý Mike později popisuje: „Jeho život začal v mých rukách. To je pocit jako žádný jiný. Život začal v dlaních mých rukou!“ Dítě je jako zázrakem zachráněno. Přímo v náruči svého otce se vzpamatuje. Ovšem zázrakům ještě není konec. Také bezvládné Tracy se náhle objeví puls a naprosto nečekaně se vrací do života! Lékaři jen kroutí hlavami. Co se to vlastně stalo? Vánoční případ zůstává záhadou. Žena, která prodělala zástavu srdce, později popisuje, že neměla žádné prožitky z klinické smrti. Cítila se prý, jako by spala. Když jí lékaři popsali, co se dělo, jen užasle hlesla: „Propánajána, to bylo tak zlé?“ Její manžel Mike je dojatý, když popisuje šťastný moment z nemocnice: „Nohy se mi podlomily, všechno na světě jsem ztratil a v hodině a půl jsem měl vše zase zpět.“ Zaúřadoval snad legendární duch Vánoc?
Michaela Vondrušková
