Vídáme je každý den, jsou všude kolem nás a často si ani neuvědomujeme, jak silně nás mohou ovlivňovat. Jejich význam bychom ale neměli opomíjet. Dokážou barvy změnit naši náladu, nebo navodit atmosféru? Údajně ano. V jejich moci je prý ale také působit přímo na naše tělo! Skrze barvy také lidé beze slov vyjadřují svůj více či méně skrytý charakter. Co o nás prozrazují? Jaký význam a náboj si v sobě ta která barva nese?
Promlouvají i beze slov
Snad každý z nás má nějakou svoji oblíbenou barvu, kterou upřednostňuje před ostatními. Psychologové tvrdí, že během života se tyto naše preference příliš nemění a nestává se tak, že bychom v dětství milovali třeba červenou a později ji nesnášeli. Už jen samotný výběr oblíbené barvy ale o člověku údajně mnohé prozradí. Co o vás podle odborníků vypovídá vaše oblíbená barva? Pokud si libujete v odstínech červené a žluté, podle psychologů jste zřejmě výrazná a silná osobnost. Červená vyzařuje odvahu a touhu být středem pozornosti. Lidé, kteří ji mají v oblibě, bývají dle psychologů smyslní, ale také výbušní. Žlutá svědčí o víře v budoucnost a optimistických názorech. K modré se prý zase přiklánějí spíše citlivě založení lidé, kteří se soustředí na duchovní život a romantiku. „Modrá představuje spirituální a náboženskou rovinu bytí,“ vysvětluje Audrey Kargere, autorka knihy Barva a osobnost. Zelená vítězí u lidí, kteří jsou cílevědomí a touží ovládat své okolí a strohá bílá je prý znakem nekompromisnosti. A jaká je vaše oblíbená barva? Pokud se zdráháte uvěřit těmto charakteristikám, vězte, že je na nich založen takzvaný Lüscherův barvový test, oblíbená a uznávaná pomůcka seriózních psychoanalytiků. Něco na tom tedy přece jen bude.
Barevná psychoanalýza
Také odpor k některé konkrétní barvě nebo její odmítání údajně svědčí o nějakém psychickém problému nebo charakterovém rysu. Pokud nemůžete vystát žlutou, podle psychologů je to důkazem vnitřního pesimismu a strachu z budoucnosti či zklamání. Modrá barva je údajně nejčastěji odmítána mladými lidmi, kteří se nechtějí vázat a přemýšlet o životě v hlubších rozměrech. Pokud zase negativně vnímáte červenou, zřejmě se bojíte svých vlastních emocí a potlačené sexuality.
Nobelovka za barvy
Kromě toho, že barvy vypovídají o našem nitru, údajně také ovlivňují naše nálady, a dokonce i biologické pochody v těle. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Vliv barev na lidský organismus ale potvrzují i vědecké výzkumy. V roce 1903 získal dánský profesor MUDr. Niels Finsen (1860–1904) Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, když prokázal, že barevná chvění, která procházejí lidským tělem, v něm mohou vyvolat výrazné reakce. Zasadil se o potvrzení domněnky, že každá barva nese svoji vibraci, která na člověka působí jinak. Na základě Finsenova vědeckého díla tedy můžeme prohlásit, že síla barev není pouze sugestivní! Někteří psychologové tvrdí, že tyto vibrace jsou schopni vnímat dokonce i barvoslepí lidé a mít tak z barev různé pocity i přesto, že je ve skutečnosti nemohou rozeznat. Finsen svých poznatků o barvách využil i ve své pozdější praxi. Je průkopníkem fototerapie (léčení světlem) a chromoterapie (léčení barvami). Ačkoliv více pozornosti a uznání sklidila bezesporu světloléčba, úspěch měl Finsen třeba také s urychlováním hojení jizev pomocí červeného světla. Ačkoliv nelze předpokládat, že bychom jednou dospěli tak daleko, že by místo medicíny postačilo jen plné využívání barevného světla, práce s barvami může být dobrým pomocníkem.
Červená rozproudí krev
Finsenovu práci ještě dále rozvíjí Američan Robert Gerrard, který v 60. letech sérií pokusů dokládá, že barvy bychom neměli podceňovat. Z jeho experimentů vyplývá třeba to, že tělo reaguje na červenou barvu měřitelným zvýšením krevního tlaku, zrychleným dýcháním a stoupající potivostí dlaní. Tóny této agresivní barvy ale podle Gerrarda prokazatelně mění také psychický stav člověka. Účastníci jeho studie se při expozici červené stávají podle vlastních slov napjatějšími, úzkostnými, až rozčilenými. Testy probíhají velmi jednoduše. Vybranému vzorku dobrovolníků je na stále stejné plátno postupně promítáno bílé, modré a červené světlo stejné intenzity. Zatímco modrá a bílá způsobuje u sledovaných osob útlum organismu a pokles biologických funkcí, červená naopak vyhání zaznamenávané hodnoty nahoru. „Síla červených paprsků nemůže být přehlížena,“ upozorňuje ve své knize Barva a osobnost Audrey Kargere, která se mimo jiné domnívá, že červená barva může být příčinou dlouhodobého neklidu a může vést až k výbuchům vzteku. „Červená by se měla používat jen v malých dávkách,“ varuje před aplikováním této barvy třeba na stěny pokojů, v nichž trávíme hodně času.
Výzkumy pokračují
V témže období jako Gerrard se stejnou problematikou zabývá i americký psycholog prof. Harry Wohlfarth (1921–1996). Výsledky jeho odborného zkoumání znovu pečetí závěry výše uvedených kolegů. Wohlfarth ale ještě přidává, že žlutá a oranžová mají na rozpoložení člověka ještě výraznější efekt než červená, protože jejich vibrace jsou prý agresivnější. Můžeme tedy pomocí barev regulovat své nálady, a dokonce snad i fyzický stav? O účincích barev nepochyboval ani významný americký architekt William O. Ludlow, který se zasadil o používání barev v nemocničních pokojích. „Bílá je negativní, uzdravení vyžaduje používání terapie pozitivních barev, které příroda tak hojně vytvořila pro své děti,“ obhajoval své myšlenky Ludlow. Jeho idea je dnes uplatňována v mnoha moderních nemocnicích. Je možné, že barvy reálně přispívají k uzdravení? Lékaři se dnes přiklánějí k tvrzení, že psychická pohoda je významným přínosem v otázce úspěšnosti léčby vážných chorob a pravdou je, že neosobní bílá všude kolem příliš na náladě nepřidá.
Vymalujte žlutě, ušetříte za topení
Vypadá to tedy, že i věda potvrzuje opravdovost účinků barev. Jak ale tyto poznatky můžeme využít v náš prospěch? Podle mnohých psychologů barvy vyskytující se v životním prostředí silně ovlivňují náladu člověka a jeho celkovou psychickou pohodu. Tak třeba žlutá barva zdánlivě prohřívá. Dokáže prý zvednout pocitovou teplotu okolí až o dva stupně Celsia. Také má pomáhat při rozhodování. Červená zase zvyšuje apetit, ale také zintenzivňuje emoce a ve větším množství provokuje agresivitu. Oranžová má mít vliv na trávení a dodává člověku pozitivní energii. Modrá a zelená působí uklidňujícím a relaxačním dojmem. Modrá barva má navíc také podporovat komunikaci a tlumit chuť k jídlu. Hnědá prý poskytuje pocit bezpečí a černá umožňuje koncentraci a pocit sebejistoty. Nebezpečná je šedá, ta totiž údajně snižuje pracovní výkon. Silný účinek je přisuzován fialové. Dokáže prý uklidnit, podporuje fantazii a nutí člověka k zamyšlení. Ne nadarmo je spojována s mysticismem a světem nadpřirozena. Opravdu se v barvách skrývá takový potenciál, nebo je jejich vliv jen otázkou sugesce?
Už staré národy…
V sílu barev věřili už staří Egypťané. Dokonce používali barvy k léčení. Třeba oranžová podle nich prospívá plicím a modrá tiší bolest. Podobně na tom byli s postojem k barvám také Řekové a Indové. Staroindická nauka ájurvéda (vědění o životě – pozn. red.) dokonce přiřazuje ke každému orgánu v našem těle jednu barvu, která na něj údajně výjimečně pozitivně působí. Podle tohoto učení by se lidé obecně měli vyhýbat poměrně často používané černé barvě, která přitahuje negativní energii a může prý zhoršovat skryté nemoci. Plynou tyto názory jen z nevědomosti a šarlatánských praxí, nebo ze staré moudrosti, na kterou v moderní době zapomínáme? I dnes psychiatři a psychologové doporučují barvy nezanedbávat. Při zimních depresích vyvolaných nedostatkem denního světla vám lékaři doporučí vitaminy, umělé osvětlení, ale také obklopit se jasnými barvami a vyhýbat se těm ponurým. Vliv barev na člověka je nepopiratelný. Je to patrné už z toho, že si jisté stavy, prožitky či situace spojujeme s konkrétní barvou. Zároveň v nás barvy na první pohled vyvolávají pocity, ať už pozitivní nebo negativní. Proč bychom tedy jejich působení nemohli využívat vědomě a pokusit se z jejich potenciálu takříkajíc vyždímat co nejvíce?
Jitka Krulcová
