Diváci se mohou potrhat smíchy. V londýnské rezidenci jménem Carlton House totiž právě vrcholí jeden z nejneobyčejnějších soubojů všech dob. Střetávají se v něm dva nejlepší šermíři Evropy. Jeden z nich však má na sobě ženské šaty! „Kryjte se, příteli!“ zakřičí rytíř d‘Eon a provede rychlý výpad. I přes bujaré poprsí a povlávající šaty se mu daří nepřítele zasáhnout přímo do hrudi. Sokovi tak nezbývá, než se vzdát.
Večeře je v plném proudu. Na stůl jsou přinášeny ty nejvybranější lahůdky. Na slavnostní banket u francouzského velvyslance v Londýně přichází i Giacomo Casanova (1725–1798). „Bylo to na večeři u velvyslance, kde jsem poznal rytíře d‘Eona, tajemníka ambasády, o kterém se trousily řeči po celé Evropě. Tento rytíř d‘Eon byl totiž krásná žena,“ vzpomíná na netradiční setkání věhlasný italský svůdník. „I přes brilantní myšlení a mužské manýry mi bylo po necelé čtvrthodině jasné, že je ženou,“ dodává. To se však pěkně mýlí!
Špion v dámské sukni
„Mám pro vás velmi delikátní úkol,“ nechává se v roce 1755 slyšet francouzský ministr pro tajné záležitosti Louis François de Bourbon (1717–1776), známý jako princ z Conti. V křesle naproti němu sedí mladičký rytíř Charles Geneviève d‘Eon (1728–1810) a bedlivě mu naslouchá. Kníže mu proto vyjeví, o jakou záležitost jde. „Král by chtěl mít svého špiona i u ruské carevny Alžběty. A právě jím byste se měl stát!“ říká šeptem. Má to však jeden háček. Slavný rytíř se bude muset převléknout do dívčích šatů a vydávat se za ženu. Přesto d‘Eon nakonec souhlasí a vydává se do Ruska. Zde si počíná tak dokonale, že po návratu do Francie vzniknou pochybnosti, zda ve skutečnosti není ženou.
Sázejí na jeho pohlaví
Koně přecházejí do klusu. „Na ně!“ vykřikne kapitán Charles d‘Eon a v čele jezdeckého pluku se vrhne proti nepříteli. V roce 1761 se totiž jako dragoun účastní sedmileté války. Jenže hned o rok později dostává další špionážní úkol. Tentokrát se má odebrat do Londýna. A znovu v dívčích šatech! V Anglii si však už nevede tak přesvědčivě jako v Rusku. Lidé po celé zemi si dokonce začnou na jeho pohlaví sázet. Nejvyšší sázka nakonec dosáhne obří sumy 300 000 šterlinků. Pochybnosti se zmocní také francouzského krále, který za d‘Eonem pošle svého vyslance, aby zjistil, jak to s ním ve skutečnosti je. „Rytíř d‘Eon je žena!“ dostane se mu jednoznačné odpovědi.
Chce velet armádě žen
Od té chvíle již d‘Eon ženské šaty nikdy nevysvlékne. Od krále si však alespoň vymůže nový šatník. Je mu však pozastaven plat, a tak si musí hledat nové zaměstnání. Od roku 1785 se proto vrhne na šermířské turnaje. Ten nejslavnější přitom svede v roce 1787 v Carlton House s Chevalierem de Saint Georgem (1745–1799). „Žádný muž nebyl nikdy nadán takovou pružností a silou jako on,“ říká o Saint Georgeovi jiný slovutný šermíř, Henry Angelo (1760–1839). Přesto d‘Eon v souboji s přehledem zvítězí. O pět let později navíc požádá francouzské Národní shromáždění, zda by nemohl velet armádě složené výhradně z žen. Je však odmítnut.
Vysvlečou ho donaha
Místností se ozve zachroptění. Pak oči slavného rytíře, jehož osobnost vzbuzovala v Británii takřka padesát let velké emoce, navždy ustrnou. Do místnosti dopadají hřejivé květnové paprsky. V kalendáři je rok 1810. Pak do pokoje vkročí lékaři a patnáct svědků. Mrtvé tělo zahalené do ženských šatů je vysvlečeno donaha. Při pohledu na něj je všem ihned jasné, že d‘Eon byl muž. Proč ale většinu života dobrovolně prožil jako dívka, zůstává záhadou. Byl snad jedním z prvních transvestitů, nebo ho k tomu vedlo úplně něco jiného?
Pavel Besta
