Specialisté různých vědních oborů se o rozluštění snaží již celých 99 let, ale světoznámý Voynichův rukopis, psaný údajně neznámým písmem, všem pokusům o dešifrování stále odolává. Tedy až dosud! Český alchymista a bloger známý pod pseudonymem Zlatoděj J.T. totiž tvrdí, že se mu stovky let starý manuskript konečně podařilo rozluštit! Jde podle něho o alchymický traktát českého alchymisty Jana z Lazu, nazvaný Zlato bláto! Můžeme tedy začít slavit fantastický úspěch českého luštitele, nebo je to jen internetová kachna?
Jen málokterá šifra je tak tvrdým oříškem, že její luštění zabere stovkám expertů celé století. Voynichův manuskript mezi ně rozhodně patří. Tajuplný rukopis je objeven čirou náhodou v roce 1912 během výprodeje některých děl z papežské knihovny Collegia Romana v italském městečku Frascati u Říma. Bohatě ilustrovaný spis se dostane do rukou polsko-amerického antikváře Wilfrida M. Voyniche (1865–1930), po kterém bude nazván Voynichovým manuskriptem. Skládá se z 240 dochovaných stran z pergamenu, jež obsahují 35 000 slov, zapsaných podivným písmem a v neznámé řeči. Ještě podivuhodnější jsou barevné ilustrace, jež text doprovázejí – zobrazují neznámé rostliny, zvláštní nákresy a kruhové diagramy, mnoho obrázků nahých žen v neobvyklých situacích a další neobyčejné obrazce. Metoda radiologické datace C14 odhaluje, že manuskript byl vytvořen asi mezi lety 1404–1538. Jeho autor i obsah však zůstávají neznámé. Světoví vědátoři a myslitelé zkoušejí různé způsoby, jak tajuplnou šifru rozlousknout, berou si na pomoc nejmodernější výpočetní techniku, ale všechno je marné. Pokořil je všechny český bloger a alchymista Zlatoděj J. T.?
Pochopení do 10 minut?
„Na rukopis Voynich jsem narazil v časopise 21. STOLETÍ… Všude je o rukopisu psáno jako o veliké záhadě. A já osobně nemám záhady rád. Podle mého názoru se dá spousta záhad, publikovaných v různých časopisech, uspokojivě vysvětlit,“ objasňuje exkluzivně pro ENIGMU Zlatoděj J. T. (jeho pravou identitu redakce zná, ale slíbila ji udržet v tajnosti – pozn. red.). Od nápadu k činu je pak jen pouhý krok. Pořídí si osobní počítač a začne pročítat stohy materiálů, které byly o manuskriptu během uplynulého století sepsány. A když na webu americké univerzity v Yale objeví zveřejněný celý rukopis v digitalizované podobě a ve vysokém rozlišení, může se vrhnout na samotné dešifrování. Průběh svého úsilí popisuje na blogu http://zlatodej.blog.cz/, na němž rozmotává jednu z nejslavnějších hádanek všech dob. „Na stránkách je jasně vidět, že rukopis není napsán v neznámém písmu, jak se všude uvádí, ale že je v zápisu použita normální latinka (99 procent tvoří tiskací znaky). Jelikož se velmi dlouho zabývám magií, tak samozřejmě znám numerologický systém. Podíval jsem se, a hned jsem viděl jasně psaný alchymistický zápis. Pochopení a rozluštění prvních několika slov bylo otázkou asi deseti minut,“ tvrdí Zlatoděj. Copak šifra může být vskutku tak snadná?
Kytka není žádná kytka!
Rukopis je prý napsán a šifrován v českém, resp. staročeském jazyce, a na jeho zakódování má být použit kabalistický numerologický systém gematrie. „Nikdo z těch expertů nezná ani slovo v češtině, natož ve staročeštině. A samotnou gematrii nezná z těch vědátorů asi také nikdo. Oni si totiž nejsou schopni uvědomit jednu zásadní věc – rukopis je psán v 15. století, kdy měly kabala, numerologie a gematrie hlavní slovo,“ poukazuje. Alchymické texty bývají obvykle velmi dobře šifrovány, aby tajemství bylo chráněno před nepovolanýma očima. A na světě je asi jenom několik málo lidí, kteří v nich dokážou číst. Jenže Zlatoděj J. T. upozorňuje na to, že šifra v manuskriptu je celkem jednoduchá, pokud se člověk nenechá zmást. „Autor použil pro svůj zápis velice důmyslný nástroj, a tím je ‚obrazová sugesce‛. Různé alchymické symboly skryl do tvarů symbolických rostlin. Lidské oko a mysl lze velmi snadno ošálit, a tak lidé vidí právě to, co alchymista chce, aby případný čtenář rukopisu viděl… Všechny obrázky v rukopise jsou jen symboly,“ dodává luštitel.
Je klíč skrytý v rostlině?
Obrazem, klíčovým pro rozluštění a pochopení celého textu Voynichova manuskriptu, má být podle Zlatoděje kresba symbolické rostliny na straně označené 2r. Právě zde prý alchymista pozornému čtenáři odhaluje, že při svém šifrování používá kabalistickou gematrii. „Rostlina roste zespoda nahoru, takže se podívejte na kořeny té symbolické rostliny. Co tam vidíte? Každý, kdo umí jenom trochu číst, tam musí vidět písmena!!! Ta písmena jsou C, G, S, L. Takže vážení badatelé a nevěřící Tomášové, alchymista do kořenů symbolické rostliny schoval celou řadu písmen, a to čísla 3. V gematrii totiž číslici 3 odpovídají písmena C, G, S, L,“ vysvětluje bloger. Zvláštní zelené listy mají ve skutečnosti zobrazovat tři páry rukou, které mají naznačovat, že autor rukopisu používá při alchymických pokusech pomoc svaté Trojice. Významnou stranou rukopisu má být také strana 76r, kde má být připomínán proslulý český kazatel a náboženský reformátor Jan Hus (1371–1415). Na této straně autor údajně šikovně zašifroval několik dat, která ukazují na kostnický koncil a datum smrti mistra Jana. A klíčová má být strana 66, kde prý autor manuskriptu měl nakreslit svůj autoportrét i se svým jménem!
Je to lest, tak dumej!
Když Zlatoděj odhalí nápovědu, je prý s pomocí gematrie schopen rozluštit celý Voynichův manuskript. Údajně skrývá alchymický text, jenž má popisovat alchymistické operace. Nahé ženy v nezvyklých situacích mají zobrazovat chemické prvky a různé procesy. „Každá strana skrývá něco jiného. Pro pochopení toho, kdo rukopis napsal, je velmi důležitá strana 66, kde se autor nakreslil a nabádá čtenáře, aby dumal,“ upozorňuje. V dolní části stránky lze spatřit ležící postavu muže, vedle něj tři předměty (má jít o alchymický tyglík, bláto a zlato) a několik písmen. A právě v těch má být klíč k odhalení autora rukopisu! První symbol má značit slovo „já“. Další slova mají mít více významů – při čtení zprava doleva se dočteme „tu mena“, tedy „zde jméno“! Při čtení zleva doprava je tady psáno „Jan Mud“, což prý značí „Jan Bláto“. Při posunutí mezery mezi slovy se navíc má objevit slovo „dumeej“, tedy „přemýšlej“! Poslední slovo má dva významy – zprava doleva má značit slovo „lezt“, tedy „lest“ či „hádanka“. A při čtení zleva doprava má odhalit místo původu autora. Dalším významem má být totiž slovo „lazy“, či přesněji „Lazy“. Je snad autorem světoznámého šifrovaného rukopisu vskutku český alchymista Jan z Lazu?
Je to jen kamufláž?
Jan z Lazu, či také John Lasnioro, je nepříliš známý český alchymista, který má být autorem prvního česky psaného alchymického traktátu Mistra Antonína z Florencie cesta spravedlivá z roku 1457. Svými současníky je uznáván, ale pak se dostane do sporu s českou královnou Barborou Cellskou (kolem 1392–1451, druhá manželka Zikmunda Lucemburského), jež se věnuje alchymii. Dokonce ji má obvinit z podvodu! Tenkrát si prý stěží zachrání život a jeho osud je nejistý. Má být rovněž autorem alchymického traktátu s názvem Zlato bláto, ale to je po celá staletí považováno za ztracené. Zlatoděj J. T. se však na základě svých luštitelských výsledků domnívá, že tímto ztraceným dílem je právě Voynichův rukopis! Jan z Lazu v něm údajně popisuje alchymistické operace. Ale kdo doufá, že zde najde návod na výrobu zlata či elixíru mládí, bude zklamán. „Celá alchymie v rukopise Voynich je jenom kamufláž. Pod touto zástěrkou se skrývá pravý smysl a význam manuskriptu. Rukopis je totiž psán stylem, který dovoluje a dává jiný smysl. Jak jsem zjistil, je v něm spousta údajů o Barboře Celské,“ tvrdí. Možná, že v něm popsal „podvodnické techniky“ české královny, a proto text tak rafinovaně zašifroval…
Proč si experti zacpávají uši?
Pokud se Zlatodějovo tvrzení o rozluštění Voynichova manuskriptu potvrdí, jde bezesporu o senzaci, jež by měla nadzdvihnout ze židlí všechny experty, kteří se Voynichem zabývají. Ze strany autorit je ovšem zatím ticho po pěšině. „Komunikuji přes internet s různými profesory a programátory na světových odborných pracovištích. Samozřejmě jsem jim napsal, kdo je autorem a jaký je název rukopisu. Jaká myslíte, že byla jejich reakce? Já se jim koneckonců ani nedivím. Oni si 20 let něco budují, a pak přijdu já a zbořím ty jejich ničím nepodložené teorie,“ tvrdí Zlatoděj. O slávu, spojenou s rozluštěním Voynichova rukopisu, údajně nestojí. Proto vystupuje pouze pod pseudonymem a své občanské jméno tají. Jeho hlavním cílem je prý snaha o odhalení pravdy. „Vedu s nimi docela velký boj. Mají proti mně jednu výhodu – je jich víc a já jsem sám. Jenže nikdo z nich není schopen se na ten rukopis podívat normálním střízlivým pohledem. Jinak by museli zjistit, že jde o traktát českého alchymisty Jana z Lazu zvaný Zlato bláto,“ dodává. Může mít pravdu? To prokáže až odborný rozbor jeho překladu. Tedy, pokud ho světové autority nebudou bojkotovat.
Lenka Kabeláčová
