K podobnému skokovému růstu cen potravin jako letos došlo v roce 2008. Je sice pravdou, že nás zase od té doby přibylo, ale za uplynulé desetiletí “jen” o 10 až 12 procent, přitom produkce obilnin rostla strměji. Co tedy je tentokrát příčinou zdražení, když to není populační exploze? Ekonomové za vše viní výrazný růst příjmů v zemích, jako jsou Indie a Čína. Paradoxně je tedy hlavní hnací silou poptávky po potravinářských komoditách na světovém trhu rostoucí blahobyt zemí jihovýchodní Asie.
o ale letošní rok s krizí v roce 2008 společné přece jen má. Reakce trhu potravin na růst ceny ropy. Rozdíl je nyní v tom, že došlo k jakémusi „double“ efektu – cena ropy tlačí na výrobu etanolu a tím je větší poptávka po kukuřici. Více kukuřice znamená menší výměru osevních ploch pšenice. Jakmile tento směr vývoje prognostici zveřejnili, ať už jim budeme říkat velcí burzovní hráči nebo spekulanti vytušili příležitost a dál vyhání cenu obilovin. Nahrávají tomu obavy ze sucha v jižních částech Ameriky a naopak vlhkého počasí na severu USA, své sehrálo i katastrofické líčení situace ze strany medií.
Mnohem váhavěji než v roce 2008 se letos chovají i tradiční světoví exportéři. Po loňské neúrodě v Rusku, kdy tamní produkce pšenice klesla o 30 %, je nyní na vývoz potřeba vládní povolení. A když k tomu přidáme letošní sucho v Africkém rohu, těžko předvídatelné počasí pro Čínu, Francii a Německo, výsledkem je potravinová krize, která je razantnější než ta v roce 2008.
My Evropané ani Američané to tak ale nevnímáme. To proto, že z peněženky dáváme na jídlo jen asi desetinu. Na Středním východě a sub-Saharské Africe je to většina rodinného rozpočtu. Pokud, abyste přežili, musíte dát za chleba 70 % z toho co vyděláte a ceny se z ničeho nic skokem zvednou o 15 %, máte problém. Růst cen potravin, kterého jsme nyní svědky, výrazně zhoršuje celosvětovou chudobu, stojí za celou řadou nepokojů, které k nám zatím doléhají jen z dálky. Pro mnoho zemí je dostupnost potravin tím nejožehavějším problémem a stává se větší prioritou než vzdělání a zdraví. A to zase může být i náš problém.
V době potravinové krize před třemi lety Světová banka odhadovala, že hladem nebo podvýživou trpí v rozvojových zemích na 870 milionů lidí. Organizace OSN pro výživu a zemědělství nyní odhaduje, že tento počet se zvýšil na 925 milionů. Dle OSN zemře denně hlady 25 000 lidí!