„Lidé mě považují za blázna. Bude mě za něj považovat i Bůh, až si mě k sobě zavolá?“ řekl prý jednou bavorský král Ludvík II. Podle současných psychiatrů Ludvík bláznem nebyl. Na to, že byl zodpovědný za fungování celého království, byl však až nebezpečně výstřední!
Mladičký Ludvík II. Bavorský (1845–1886) se vydává do Královského dvorního a Národního divadla v Mnichově. Asi netuší, jak moc jej shlédnuté představení ovlivní. Večer 2. února 1861 je na programu romantická opera Lohengrin. Německý hudební skladatel Richard Wagner (1813–1883) ji napsal na motivy středověké německé legendy. Wagnerův pohádkový svět dospívajícího krále zcela pohltí. Jeho obraznost od té doby zaplavují stateční rytíři, potulní bardi, kouzelníci a další postavy z německých mýtů. Když pak roku 1866 osmnáctiletý Ludvík usedne na bavorský trůn, touží svoje bujné fantazie proměnit ve skutečnost!
Miluje velkého skladatele
Král Ludvík učiní z Wagnera svého dvorního skladatele. Snad žádnému jinému umělci historie se nedostalo tak velkorysého mecenáše. Hudební skladatel dostane peníze na zaplacení všech svých dluhů. Je mu totiž vyměřen plat rovnající se příjmům středně velkého knížectví! Ludvík navíc pomáhá financovat velice nákladná představení Wagnerových oper. Je známo, že některá z nich jsou pořádána pro krále jako jediného diváka! Ludvík je s největší pravděpodobností homosexuál a jeho vztah k Wagnerovi je sice pouze platonický, ale rozhodně mnohem více než přátelský. V jednom z dopisů král skladateli dokonce píše: „Nemiluji žádnou ženu, žádné rodiče, žádného bratra, žádné příbuzné, nikoho tak vroucně a ze srdce, jen Vás!“.
Stává se obětí spiknutí?
Vášeň pro umění projevuje Ludvík také výstavbou okázalých panovnických sídel, díky kterým si vyslouží přezdívku „pohádkový král“. Mimo to je také vášnivým sběratelem obrazů a soch. Těmito výstředními aktivitami neúměrně zatěžuje bavorskou pokladnu, a je proto pouze otázkou času, kdy dojde jeho ministrům trpělivost. Pohár přeteče roku 1886. Král je na svém zámku Neuschwanstein u bavorského Schwangau vyhledán komisí psychiatrů, kteří ho zbavují svéprávnosti. Pacient tehdy není ani řádně prohlédnut, a je proto jasné, že se jedná o předem připravené spiknutí. Krátký, ale o to dramatičtější epilog Ludvíkova života se odehraje na zámku Berg u Mnichova, kde je sesazený král internován.
Dvě ztuhlá těla v jezeře
Druhý den po svém příjezdu do Bergu si vyrazí Ludvík v doprovodu svého osobního lékaře, německého psychiatra Bernharda von Guddena (1824–1886), na podvečerní procházku zámeckým parkem. Oba muži se dlouho nevrací. Asi hodinu před půlnocí se je proto vydá osazenstvo zámku hledat. O půl hodiny později objeví ve vodě, kousek od břehu nedalekého Starnberského jezera, oba muže mrtvé! Byli snad následník trůnu a jeho psychiatr zavražděni? Nebo páchal Ludvík sebevraždu a starý doktor se ho pokoušel zachránit? Ve hře je ještě třetí možnost! Ta počítá s Ludvíkovým pokusem o útěk. Sesazený král nejprve zabil svého věznitele a při následné snaze přeplavat jezero ho stihl smrtelný záchvat mrtvice. Která z verzí je správná?
Vojtěch Poláček
