Karel VI. pobízí svého koně do trysku. Na sobě má lesklé brnění a černý sametový plášť. Všude okolo jsou nepřátelé. Alespoň tak situaci vidí král. Proto vytahuje meč a divoce jím seká kolem sebe. První mrtví padají k zemi. Vojáci jsou naprosto zděšeni. „Bože, král se zbláznil! Chyťte ho někdo!“ křičí vévoda Burgundský. Karel VI. totiž vraždí vlastní vojáky!
Francie potřebuje silného krále. Karel VI. Francouzský (1368–1422) ale takovým panovníkem rozhodně není! Co chvíli ho totiž přepadají záchvaty šílenství. Trpí přeludy, pobíhá s křikem po paláci a dělá obscénní gesta. Dokonce si nepamatuje vlastní jméno! Hostům se představuje jako svatý Jiří. Často zapomíná, že je francouzským králem. Navíc se stále pomočuje! Není divu, že se ho služebnictvo pokusí zazdít v jeho pokoji. Co je příčinou jeho šílenství?
Přijde o nehty a o rozum
Roku 1380 usedá na francouzský trůn nový král. Jmenuje se Karel VI. „Byl to silný a vitální mladý muž,“ popisují ho tehdejší historici. Nic nenasvědčuje tomu, že by se to v blízké době mělo změnit. V roce 1385 se Karel žení. Za manželku si bere Isabelu Bavorskou (1371–1435), s níž postupně zplodí dvanáct potomků. V dubnu roku 1391 však krále skolí neznámá nemoc. „Krále sužovala horečka, později přišel o vlasy a nehty,“ píše anglický historik Vivian Green (1915–2005). Pravděpodobně jde o tyfus nebo encefalitidu. Karel přesto vstává z postele a celý zeslabený se vydává vysvobodit svého nedávno zajatého rádce Oliviera de Clissona (1336–1407).
Pokusí se zabít bratra
V čele svých vojsk míří do Bretaně, kde má být Clisson nedobrovolně zadržován. Cestou však u krále propukne záchvat šílenství. „Jednomu z královských pážat, které v horku podřimovalo, vypadlo z ruky kopí a dopadlo na železnou helmu dalšího z vojáků. Karla zvuk natolik vyděsil, že tasil meč a s výkřikem: „Vpřed na zrádce! Chtějí mě předat nepříteli!“ útočil na všechny v dosahu.“ Nepříčetný král se pokusí zabít i svého mladšího bratra Ludvíka I. Orleánského (1372–1407). Ten však jako zázrakem unikne! Výsledek Karlova běsnění je přesto hrůzný. Čtyři z jeho nejlepších rytířů jsou mrtví. Sám král upadá do bezvědomí.
Při zábavě málem uhoří
Několik dalších dní bojuje Karel o život. Nakonec se přece jen uzdraví. V lednu roku 1393 proto pořádá hostinu spojenou s maškarním rejem. Ten do dějin vstoupí jako „Bál světlušek“. Jeho součástí je představení šestice mužů převlečených za divochy. Jedním z nich je i král Karel VI. Na sobě má lněné šaty napuštěné vysoce hořlavou smolou. Právě, když si král povídá s mladou vévodkyní z Berry, vstupuje do sálu jeho mladší bratr Ludvík. Jeho sluhové drží v rukách zapálené louče. Žhavé jiskry ihned přeskakují na okolo stojící muže. Zda se tak stane záměrně nebo jen nešťastnou náhodou, se nikdy nedozvíme. Všichni herci však v následném chaosu uhoří. Zachrání se jen král!
Vymítali z něho ďábla
Po této události se Karlův stav ještě zhoršuje. „Kdo je ta žena? Ať mě přestane pronásledovat!“ oboří se jednoho dne na svoji manželku Isabelu. Záchvaty šílenství ho přepadají čím dál tím častěji. „Trpěl přeludy, tvrdil, že se nejmenuje Karel a nemá děti, netušil, že je francouzským králem,“ dočítáme se v knize Šílenství vládců od Viviena Greena. Několik měsíců se o sebe dokonce odmítá starat. Nekoupe se, neholí se, ani se nepřevléká. Jeho stav je natolik závažný, že mu lékaři otevřou lebku. Věří, že ho tím zbaví bolesti hlavy a zároveň i šílenství. Ve skutečnosti mu však příliš nepomohou. V letech 1397–1399 proto Karel VI. několikrát podstupuje vymítání ďábla. Záchvaty ho však nikdy úplně neopustí. Provázejí ho až do jeho smrti v roce 1422.
Pavel Besta AKTA HISTORY REVUE
