Kryptologie je vědním oborem, zabývajícím se rozvojem prostředků na ochranu informací.
Rozhodli jsme se přispět čtenářům trochou historické nostalgie a odhalit několik vybraných šifrovacích systémů, které používali panovnické rody, milenci a intrikáni, a přesvědčit vás, že kryptografie a steganografie nejsou jen encyklopedické pojmy, ale také velmi zajímavé vědní obory s nádechem záhady a tajemství. Na druhou stranu by nás komplikovanost a zapeklitost šifer nakonec mohla přesvědčit, že nejjednodušší bude nejspíš mluvit pravdu a jednat otevřeně. Samozřejmě budou existovat jisté výjimky…
V úvodu krátce představíme systémy a historické postavy, které se zapsaly do dějin steganografie a kryptografie. Podíváme se do řecké Sparty, do římských bitev s Galy, do francouzského podsvětí a za benediktýnským opatem do středověkého Frankfurtu, kde objevíme různě složité a zajímavé šifrovací systémy, pomůcky a postupy.
Steganografie
Slovo steganografie pochází z řeckého steganós – schovaný a gráphein – psát. Steganografie je věda zabývající se utajením komunikace, ukrýváním zpráv a zatajováním probíhající komunikace.
Do oblasti steganografie patří například takzvané neviditelné inkousty nebo modernější mikrotečky. Pomocí steganografie dosáhneme jistého stupně utajení, ale když se ukrytou zprávu podaří odhalit, je celý její obsah prozrazen – pouhé odhalení ukryté zprávy prozradí celý její obsah. Aby nedošlo k prozrazení obsahu zprávy, zpravidla se stenografické postupy kombinují s kryptografií. To znamená, že ukrytá zpráva je navíc ještě zašifrována šifrovacím klíčem, pomocí šifrovacího systému, který přeskupí nebo jinak zašifruje znaky ve větě podle předem dohodnutého hesla nebo jinak.
První známý případ použití steganografie byl zaznamenán v 5. století před naším letopočtem. Jednalo se o zprávu, která pomohla Řekům v dnes již legendárním boji proti Peršanům. Demaratus, syn Aristona, zjistil, že král Xerxes plánuje vojenský výpad proti Řekům. Zprávu, s popisem jeho plánu a času předpokládaného vylodění na řeckém pobřeží, zaslal svým krajanům. Nemohl však zprávu poslat otevřeně, a proto se ji pokusil ukrýt – seškrábal vosk ze dvou voskových psacích destiček, umístěných v dřevěných formách, a přímo dovnitř dřevěné formy zprávu vyryl, následně formu opět zalil voskem a zprávu tak vhodně překryl.
Když se zpráva dostala do Řecka, manželka krále Leonida, královna Gorgo, odhalila tajemství voskových destiček, ukrývajících důležitou zprávu o invazi. Jak víme, poté následovaly slavné bitvy u Thermopyl, Salaminy a Plataea, v nichž byl postup Peršanů do Evropy jednou pro vždy zastaven.
Tajné zprávy se podle záznamů ukrývaly například v žebráckých berlách, dutých holích, částech oděvu, v dámských doplňcích, keramice či jinde. Také jsou známy speciální steganografické pomůcky, kterými jsou neviditelný inkoust z mléčné šťávy pampelišky nebo citronové šťávy, který se po zahřátí zviditelní, nebo inkousty ze složitějších syntetických sloučenin, viditelných jen pod speciálním světelným zdrojem nebo po styku s jinou chemikálií.
Krátké zprávy se také úspěšně ukrývaly pod poštovní známky nebo do darovaných předmětů. Kam až sahá lidská představivost a jak nebezpečné by bylo, kdyby byla zpráva odhalena, tak důmyslné postupy obohacovaly historii steganografie.
Kryptografie
Mapa území řecké Sparty. Spartští generálové používali první zaznamenaný šifrovací systém – Scytale.Kryptografie, neboli šifrování, je vědním oborem zabývajícím se rozvojem prostředků pro ochranu informací. Slovo kryptografie pochází z řeckých slov kryptós – skrytý a gráphein – psát. Kryptologie zahrnuje kryptografii a kryptoanalýzu, neboli luštění zašifrovaných zpráv. Kryptografie se po staletí vyvíjela, aby poskytla ochranu pro důležité informace, zejména utajení strategických vojenských informací, ale také politických intrik, příprav atentátů nebo vztahu milenců atd.
Společně s kryptografií se rozvíjely i prostředky kryptoanalýzy. Stále více a více šifer a šifrovacích kódů bylo odhaleno a dešifrováno, šifrovací kódy byly v historii prolamovány jeden za druhým, a proto se pátralo po dalším složitějším, neproniknutelném utajení a nerozluštitelném šifrovacím systému.
Od spartských generálů až do doby Morseovy abecedy se stále setkáváme s novými a novými vynálezy na poli kryptografie. V následujících článcích o kryptografii se blíže zmíníme o Juliovi Caesarovi a jeho posunu abecedy, benediktinském opatu Johanu Tritheimovi a jeho tříčíselné substituci, o šifrovací mřížce italského renesančního učence Jeronýma Cardana. Zajdeme hluboko do pařížského podsvětí a odhalíme transpoziční šifru kardinála Richelieu a navštívíme plukovníka Roche a jeho transpoziční systém.
Jak budeme pokračovat, bude vám stále jasnější, že když se rozhodnete mluvit pravdu a nic nezatajovat, bude to rozhodně jednodušší, nicméně, jde také o procvičení našeho mozku při přemýšlení nad možnostmi kryptografie, o trpělivost při šifrování nebo o skutečně ocelové nervy při kryptografické analýze – dešifrování. Co obsahují staré kryptografické postupy a lze z nich získat něco pro náš budoucí rozvoj? Uvidíme.
Zdroj: http://www.velkaepocha.sk/200806125316/Tajemstvi-sifer-po-stopach-kryptografie-a-steganografie.html
