Ing. Ivo Wiesner (20. 7. 1933 v Opavě) absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa.
Napsal tyto knihy:
Světlo z dávných věků, Národ v lénu bohů, Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Děti moudrých draků, Rozprávění s bohy, Poutníci do země andělů, Alchymie a theurgie svatého ohně, Stezka draka, Temné mocnosti proti stezce draka a spolu s manželkou přeložili védský spis o létání Vimaanika Shaastra. Napsal i několik článků uveřejněných v časopisu Skryté skutečnosti.
Ing. Ivo Wiesner o sobě říká:
Chemie a chemické inženýrství jsou exaktní a vysoce sofistikované obory, kde podle všech vědeckých zákonů by měly zcela neochvějně platit známé fyzikální, chemické a matematické zákony. Po většinu času tomu tak je, leč čas od času vznikají situace, kdy známé a spolehlivě odzkoušené zákony přestávají platit a určité oblasti mikrokosmu se začínají chovat chaoticky. Pokud se tak stane jednou či dvakrát, vědec to připíše vlastní chybě či nepozornosti během experimentu. Pokud se chaotické stavy více či méně pravidelně opakují a stávající vědecké poznání příčiny nesouladu nemůže objasnit, může vědec postupovat tak, že celý problém uschová do nejnižšího šuplíku svého pracovního stolu, nebo zbystří všechny smysly a začne hledat “proč se tak děje”. Postupně se dobere poznání, že člověk není tvořen pouze fyzickým tělem a mozkem s výraznými egoistickými tendencemi, ale je součástí stvořeného světa a jako takový vlastní darem od Stvořitele schopnosti, které je nutno probudit a používat ku prospěchu dobré věci. Při hlubším pátrání zjistí, že vysmívané “perpetum mobile” není zas tak velkým nesmyslem, protože existují vyšší dimenze ve kterých hraje hmota podřadnou či nulovou roli. Projde-li jednou nechtěně “časoprostorovým kontiuem” do paralelní dimenze, přinutí ho takový otřesný zážitek vyrovnat se s tím a tak použije svůj mozek a nástroje jimiž jej věda vybavila, aby pátral po příčinách a souvislostech. Zjistí, že v podobném zážitku nebyl sám, ale mnozí před ním, ale ti o tom neradi hovoří, neboť kolem nás je stále dost povrchních dogmatiků a demagogů majících zřejmě za svůj životní cíl ničit a zesměšňovat vše, co neleží v úrovní jejich omezené inteligence. Když jsem četl různá znevažující hodnocení knih Dänikena, Součka, Bergiera a jiných odvážně myslících autorů, pocházející od zavedených marxisticky orientovaných kritiků a neochvějně “exaktně” myslících vědců o jejichž skutečném vědeckém přínosu jsem sám měl vážné pochybnosti, byl jsem jemně přinucen svým “alter ego” k analýze existujících názorů i tabuizovaných pravd. Použil jsem k tomu řadu vědeckých nástrojů mimo jiné systémové informatiky a logiky, které jak se zda dnes mnoho vědců nepoužívá či nezná. Předně je to “systémová analýza”, které jsme dříve říkali “strategická analýza” či “hloubkový rozbor souvislostí”, která je tak stará jako Alexander Veliký, možná i starší. Neméně podivuhodná a systémově použitelná je i matematická teorie chaosu a další nástroje. během konfrontací názorů zmíněných autorů a jejich kritiků jsem si postupně vytvořil názor, že i když na příklad pan Däniken nemá vědecké a technické vzdělání a tak některé jeho argumenty mohou vyznívat naivně, má v podstatě pravdu. Jeho kritici se mýlí, neboť jsouce zatíženi intelektuální leností a omezeností svého rozhledu, často ani nejsou dostatečně informování o tom co sami kritizují. Posléze jsem dospěl do situace, že mám po ruce spoustu informačního materiálu a analýz, které by bylo škoda uložit do šuplíku. Byl jsem zvědav na reakci objektivně založených čtenářů a tak jsem šel na trh se svou kůží, dost zjizvenou z četných soubojů provázejících početné oponentury, kterých jsem absolvoval několik set. Když jsem pozoroval akce českých Sysifů a četl jejich články, nebo proslovy některých předních akademiků, dospěl jsem k názoru, že hlupákům se nesmí ustupovat a je stále dost dobrých důvodů proč Pravdu, Lásku a Porozumění hájit a mezi lidmi rozšiřovat. A to je hlavní důvod proč své knihy píši, třebaže nejsem tak dobrý spisovatel jako mnozí jiní, kteří zatím nenašli svoji někam založenou odvahu.
Zdroj: Pozoruhodné knihy – Alman
Jedni ho měli za fantastu a blázna. Druzí zase za ústeckého Dänikena. Ať už to s Ivo Wiesnerem bylo jakkoliv, všechny jeho knihy z pultů knihkupectví rychle zmizely. „Víte, chodily mi stohy dopisů, pošťák je ani nestíhal nosit,“ řekl jednou na toto téma sám Wiesner. „A já jsem toho názoru, že člověk má na každý odpovědět. I když není schopen něco vysvětlit. Ty lidi si to zasluhují.“ Svou první knihu začal připravovat v době, kdy Ludvík Souček začal vydávat své první práce. „Tenkrát se na něj sesypala hrozná kritika. I na Dänikena. A mě dost rozčilovaly některé neodborné komentáře k jejich pracím. Takže jsem se začal tou problematikou zabývat po vědecké stránce,“ popisoval to. Původním povoláním byl ale chemik a ve výzkumu pracoval pětačtyřicet let. „Mezi významné osobnosti Spolku se zařadil jako vedoucí výzkumný pracovník v oboru umělých pryskyřic,“ lze se o něm dočíst v podnikových análech Spolchemie. „Spolu se svými spolupracovníky měl na kontě stovky vynálezů, patentů a zlepšovacích návrhů. Byl spoluzakladatelem a spoluautorem technologií a novodobého výrobkového portfolia epoxidových pryskyřic,“ končí zápis. Sbírání podkladů Wiesnerovi trvalo zhruba pět let. „Nebylo to zrovna jednoduché. Jenže najednou jsem si uvědomil, že u mě v šuplíku leží tak nějak ladem, a že je to škoda. A teprve v tu chvíli jsem si řekl, že bych z toho mohl udělat knihu. Pojmenoval jsem ji Světlo z dávných věků,“ líčil to dál Wiesner.
Ivo Wiesner
Psal nejvíce v důchodovém věku
17. září 2008 náhle zemřel v Ústí n. L.
Někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let knížečku poslal do nakladatelství Melantrich. Vrátili mu ji s tím, že by její vydání skončilo se ztrátou. Rukopis tedy znovu skončil v šuplíku. Shodou okolností se půl roku na to seznámil s Pavlem Meszárošem, ústeckým vydavatelem, který měl odvahu ji pustit pod svou firmou do světa. Rozhodně neprohloupil. „Jmenovala se Světlo z dávných věků. To bylo někdy v roce 1993,“ líčil to nakladatel Meszároš. „Náklad dvou tisíc kusů jsme prodali okamžitě. Dnes má svůj fanklub na internetu, máme několik reedic a dotisků jeho knih a pořád jsou velmi žádané,“ popisoval to. Následovaly další knihy. Předpeklí ráje, Gambit mahátmů, Národ v lénu bohů. Nejsháněnější je dodnes jeho překlad Vimaanika Shaastra, staroindického manuálu létání. Tedy, supermoderního létání. Ten přeložil se svou manželkou Ludmilou z dostupného anglického překladu. Pro mnoho lidí je Wiesner někým, kdo se nebál poukázat na to, že dějiny jsou do určité míry manipulované a váží si ho za to.
Zdroj: http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/20101130_wv_ivo_wieser_spisovatel_ufo.html
