“Jít do země za oceánem se Ningišzida rozhodl, se skupinou stoupenců svých, on tam šel. Šest set padesát pozemských let byl v té době letopočet, avšak v panství novém, kde Ningišzidu “Okřídleným hadem” zvali, nové počítání započalo. V Zemi dvou úžin, druhá oblast pod nadvládou Marduka založena byla, v letopisech První oblastí jakožto Magan, Země kaskádovité řeky, byla uváděna. Mezi lidmi Druhé oblasti, když jazyky zmateny byly, Hem-Ta, Tmavě hnědá země, od té doby se jí říkalo a “Neteru”, “Hlídači” byli Anunnakové v nové zemi zváni. Marduk jako “Ra, Zářivý”, uctíván zde byl, Enki jako “Ptah”, Zakladatelem, byl veleben. Ningišzida jakožto “Tehoti či Thoft, Božský měřič”, připomínán byl. Chtěje vymazat vzpomínku naň, Ra (Marduk) jeho tvář na Kamenném lvu obrazem svého syna Asara nahradil.

Počítat po desítkách, nikoli v soustavě šedesáti, Ra lidi přinutil, rok on také, po desítkách dělil, sledování Měsíce, sledováním Slunce nahradil. Zatímco Tehuti za vlády svá dávná města, severu a jihu, pod jedním korunním městem sjednotil, Marduk krále, potomka Neterua a Pozemšťanky, on tam dosadil, Mena, jeho jméno bylo. Kde dvě země se stýkají a velká řeka dělí je, tam Ra město žezla založil. Nádherou velikou, jež předčila Kiši v První oblasti, obdařil ho, Mena-Nefer – Menova krása, to město neslo jméno. Ve prospěch Druhé oblasti Ptah Raovi rozličné ME dal, všemožné vědění, vyjma oživování mrtvých Raovi on předal. Vodní tok Hapi, největší řeky v zemi, Ptah pro Raa a lid jeho upravil, hojnost z půdy úrodné rychle vzešla, lidé a dobytek se rychle množili.”

Není jisté, zda okřídlený drak je Enki či Ningišzidu, protože jejich symboly se velmi podobají a dokonce i jejich schopnosti a povahy byly velmi blízké. Pokud ale vyjdeme ze sumerských destiček, tak to byl s největší pravděpodobností Ningišzida, kdo měl tak veliký vliv na americké kultury. Naučil je většině dovedností, které znaly, včetně budování neuvěřitelných staveb v oné části světa. Tato část dějin se vyznačuje zajímavým prvkem. Předtím totiž Ningišzida žil v Africe a zřejmě využíval zkušené africké dělníky, kteří se vyznali v těžbě a v budování projektů pod jeho vedením. Proto nám dává dokonalý smysl, že pracovní silou Ningišzidy, když poprvé dorazil do Ameriky, zřejmě byli Olmékové se svými typicky africkými rysy. Zjednodušeně řečeno, byl to jeho doprovod afrických stavitelů a horníků.

Také by to vysvětlovalo, proč se písmo Olméků v Mexiku velmi podobá způsobu psaní různých afrických kmenů. Dochovali se četné vyobrazení a plastiky olméckých horníků, jak se krčí ve stísněném prostoru s ochranou pokrývkou hlavy a s nástroji v obou rukou, nad nímž bdí všudypřítomné božstvo. Historikové tvrdí, že neví, kdo sjednotil Egypt, ovšem tabulky v tomto mají jasno a bez obalu nám sdělují, že to byl Marduk. Zdá se, že převzal vládu nad touhle částí světa okolo roku 3500 př. n. l., a všechnu počáteční práci odvedl před Mardukem král Štír Narmer, který byl z Enlilova klanu. Všichni následující faraóni museli být nějakým způsobem spřízněni s Mardukem a jeho Igigy či Neteru (Strážci).

Ve světle všech těchto informací by byl Narmer v době, kdy ho pohřbívali, víc než 1500 let starý. Je to možné? Ano Třeba Noe čili Ziusudra byl podle sumerského počítání starý 36 000 let. To však jen díky tomu, že byl synem Enkiho. Tedy není důvod žasnout nad věkem krále Narmera, jelikož byl synem Nannara, čistokrevného anunnackého boha. I on však, ale musel umřít, tak jako všichni lidští kříženci.

V době, kdy Marduk přebíral vládu nad Egyptem, měl už celou zemi pro sebe. Sever a Jih byly sjednoceny a on začal budovat svoji dynastii jako veliký bůh “Ra” – Zářivý. Snažil se své zemi vtisknout svůj ráz. Nejdříve odstranil tvář Ningišzidy ze sochy sfingy a nahradil ji tváří svého syna Asara. Marduk ale šel ještě dál, když nahradil šedesátkovou soustavu desítkovou, aby odlišil svou zemi od ostatních. Rozdělil tak rok na deset period a sledování Měsíce nahradil sledováním Slunce. Je jasné, že Marduk byl velmi nadaný, ale zároveň velmi frustrovaný jedinec, který si tímto kompenzoval všechna ta léta přehlížení.

Předsevzal si udělat vše, co bude v jeho moci, aby dokázal svojí předurčenost a mohl se “povýšit” nad ostatní bohy. Zavedl nové náboženství, ustavil vládu faraónů, aby vyznačil počátek svého nového modelu civilizace. Dosazovaní Faraóni museli být z poloviny bohové a z poloviny pozemšťané. Většinou pocházeli ze skupiny “bohů” zvaných Neteru (Strážci), jejichž úkolem bylo starat se o pozemšťany. Ve skutečnosti to ale bylo rozdělování práce, její vymáhání a špehování pozemšťanů.

Nový vznešený královský rod okamžitě zplodil třídní strukturu a ta umožňovala, aby se králové chovali ke svým stoupencům pohrdavě. “Vždyť byli přece polobohové.” Králové byli posedlí svými bohy a hluboce ve svém nitru toužili být jako oni, nesmrtelné bytosti, způsobilé cestovat do nebe. Podle sumerských textů se první král, kterého Ra dosadil do funkce, jmenoval Meni (Menés). Enki byl zprvu potěšen, že jeho syn Marduk dělá ve své oblasti takové pokroky. Dal mu všechny tabulky vědění ME, aby usnadnil a urychlil jeho budování. Předal mu všechny znalosti mimo znalostí, jak oživovat mrtvé.

Ninchursag pojmenovala jedno souhvězdí na počest Inanny, aby ho sdílela se svým bratrem Utem, éra takto pojmenovaná byla věkem Blíženců. Ovšem zemím svěřeným Inanně se až tak dobře nedařilo. Byla to daleká země východní, za sedmi pohořími – “Země šedesáti drahokamů”. Jednalo se o oblast údolí Indu, do které přenášela svoji osobnost a sexualitu. Ostatně byla bohyní lásky a sexuality. Inanna zavedla v této zemi nový jazyk a nový způsob psaní. Způsob jakým indická kultura ve svých zvycích, oděvnictví a šperkařství využívá drahokamy, také ukazuje, že údolí Indu bylo skutečně zemí šedesáti drahokamů a panstvím Inanny. Inanna si vyžádala “informační” tabulky ME, které se cestou ztratily při bizarní sérii zadržování jejími protivníky, kvůli jazykovým bariérám a úmrtím kurýrů.

Výsledkem bylo, že Třetí oblast se nevyvíjela tak zdárně, jako jiné oblasti. To přispělo k nestabilitě mezi Anunnaky. Stále agresivnější tažení za mocí, které Marduk/Ra uskutečňoval v Egyptě a odpor ostatních “bohů” přispělo k tomu, že i mezi lidskými stoupenci jednotlivých bohů začalo docházet k neustálým šarvátkám. Inanna propadala čím dál tím většímu šílenství. Ve své zemi založila první nevěstinec – “Dům nočních radovánek” a v promiskuitních jednodenních sexuálních vztazích hledala svého tragicky zemřelého milého Dumuziho a vždy ráno, po prohýřené noci, našli její milence mrtvé.

“Dlouhý život, šťastnou budoucnost jim slibovala, že každý z těch milenců Dumuzi je, ona si představovala. A druhého dne na loži jejím, vždy každý, pak nalezen mrtev byl.”

Marduk začal tvrdit faraónům, že jim může zajistit cestu do nebe, aby mohl od nich vyžadovat ještě větší chválu a poslušnost. Nadiktoval text známý jako Kniha mrtvých, v níž králům poskytoval návod, jak se mají dostat k “nebeským bárkám”, které je přivezou do posmrtného života na jiné planetě. Na oplátku Marduk/Ra požadoval naprostou poslušnost. Následně prohlásil, že všichni králové musí být z poloviny lidé a z poloviny bohové. “Nechť králové mé oblasti z potomstva Neterů jsou, nechť oni posmrtnou cestu na Nibiru podniknou.” Posmrtný život, který Marduk nabízel svým faraónským králům, byla výsada cestovat na Nibiru a tam žít jako Anunnakové věčně.

Tuto nesmrtelnost nesmíme slučovat s duchovním životem, Duchem a Bohem. Posmrtný život, který Marduk nabízel, byl fiktivní realitou spojenou s planetou, ze které pocházel. Schopností skutečně oživovat mrtvé a nabízet jim život věčný nevládl. Tuto schopnost měla jen malá hrstka těch nejvyšších Anunnaků. V rámci svého expanzivního plánu nařídil Marduk svým stoupencům, aby vtrhli na jiná území v Abzu a zmocnili se zlata těch, kteří byli stoupenci jeho bratrů, a svým králům nařídil, aby připojili k Egyptu všechny sousední země. Marduk začal být tak posedlý a arogantní, že před svým otcem Enkim nepokrytě prohlašoval:

“Země patří mně, já ji budu vládnout.” Když silou zbraní králové dobývali cizí země pro Raa, on říše svých bratrů napadal, hněv jejich vyvolal. Nač Marduk chystá se, bratři jeden druhého se ptali. Na otce svého Enkiho obrátili se. Otci svému, Ra odmítl naslouchat. Stát se pánem Čtvrté oblasti, takový choval ve svém srdci plán. V Šumeru, První oblasti, království mezi městy střídalo se, v oblasti Druhé Ra rozmanitost nepřipouštěl, sám on vládnout chtěl. Nejstarší z Nebe, prvorozený, který je na Zemi! Tak on titulovat nechal se mezi kněžími. Nejpřednější z dávných dob: Tak poručil, že musí být ve chvalozpěvech zván. Pán věčnosti, ten který nekonečna dosáhl, všem bohům předsedající, ten, jež sobě nemá rovna, veliký a jediný! Takto Marduk, jakožto Ra, nad všechny bohy povýšil se, mocnosti jejich a vlastnosti sobě sám přidělil.

Jsem jako Enlil pro panování a výnosy, jako Ninurta pro pluh a boj, jako Adad pro blesky a hřmění, jako Nannar k tomu, bych ozařoval noc, jako Utu, Šamaš já jsem, jako Nergal nad Dolním světem vládnu, jako Gibil zlaté hlubiny já znám, jako Ningišzida číslům a jejich počítáním vládnu! Těmito prohlášeními anunačtí vůdci velice zděšeni byli. Co má tě ve své moci? Enki, syna svého Marduka, se ptal. Neslýchaná je domýšlivost tvá! Nebesa o mé slávě svědčí! Marduk odpověděl otci svému Enkimu. Býk nebes, Enlilovo hvězdné znamení, svým vlastním potomkem byl zabit, na nebesích již věk Berana, můj věk se nachází, neklamná jsou toho znamení! V první jarní den, východ Slunce předmětem sledování byl, ve hvězdách souhvězdí býka vycházelo Slunce toho dne, v Nibru-ki a Urimu Enlil a Nannar dívali se, v Dolním světě, kde přístrojová byla stanice, Nergal výsledky potvrdil: Daleko ještě byl čas Berana, věk Býka Enlila stále platný byl!

Ve svých tvrzeních, ale Marduk, ve svých državách neustoupil, do panství cizích on vyslance posílal, by lidem oznámil, že přišel jeho čas. Na Ningišzidu vůdcové anunnačtí naléhali, by lidi sledovat nebesa naučil. V moudrosti své Ningišzida kamenné stavby navrhl, Ninurta a Iškur stavět je pomáhali. V zemích osídlených, blízkých i dalekých, lidé učeni byli, kterak nebesa pozorovat mají, že Slunce v souhvězdí Býka stále vychází, oni lidem ukazovali. Pln smutku sledoval to dění Enki, rozmýšleje nad tím, kterak osud správný Marduk rozvrátil. Poté, co Anunnakové prohlásili sami sebe bohy, nyní na podporu lidstva odkázáni jsou.

Marduk zašel tak daleko, že se vyhlásil za nejstaršího z nebe, nejpřednějšího z dávných dob. Tvrdil o sobě: “Jsem Pán věčnosti, jenž nekonečnosti dosáhl, všem bohům předsedající, ten, jenž nemá sobě rovna. Ra nad všechny bohy.” Převládla jeho megalomanská povaha a začal věřit, že je nesmrtelným bohem, který je mocnější, než ostatní bohové. To je další drsná připomínka aspektu naší lidsko-anunnacké DNA, který nám připomíná tisíce bezohledných vojevůdců a diktátorů, napříč celými lidskými dějinami. Marduk se ve svém tažení za mocí odpoutal od všeho tak moc, že ho nešlo dostat zpátky na zem. Tvrdil, že nadchází doba jeho nebeského znamení (věk Berana 2220 let př. n. l. – 60 let př. n. l.). Anunnakové se rozhodli, že se sjednotí proti Mardukovi a postaví se mu:

Sjednotit země pod jediným vůdcem, Anunnakové rozhodli se, po válečném králi, v První oblasti, toužili. Inannu, Mardukovu protivnici, úkolem pověřili, by správného muže našla. Muže silného, jehož na cestách svých potkala a lásku jemu dala, takového Enlilovi Inanna ukázala. Arbakad, čtyř posádek velitel byl otcem jeho, velekněžka matkou jemu byla. Žezlo a korunu mu Enlil dal, Šarru-kinem, spravedlivým regentem ho Enlil jmenoval. Jako na Nibiru ve své době nové korunní město založeno bylo, by země sjednotilo. Agade jej pojmenovali, nedaleko Kiši ono leželo. Enlilem byl zmocněn Šarru-kin, se svými zbraněmi co září, Inanna doprovázela válečníky jeho. Všechny země od Dolního po Horní moře poslušnost jeho trůnu prokazovaly. Zrakem obezřetným na Inannu a Šarru-kina Ra bez ustání patřil, pak jak sokol na kořist svou se vrhl. Z místa, kde dříve Marduk věž nebetyčnou chtěl postavit, posvátnou část do Agadu Šarru-kin přemístil, by na ni “Nebeský zářivý předmět” usadil.

Marduk rozzuřen do První oblasti spěchal, s Nabuem a stoupenci na místo věže přišli. “Posvátné půdy já sám jsem vlastníkem, mnou brána bohů postavena bude!” Tak Marduk zarputile děl a pokyny dal svým stoupencům, by řeku odklonili. Příkopy a zdi na místě věže zbudovali, dům pro nejvyššího boha Marduka postavili. Babili, “Bránou bohů” na počest svého otce Nabu nazval jí, v srdci Edinu, uprostřed První oblasti, Marduk usídlil se! Hněv Inannin neznal hranic, svými zbraněmi na stoupence Mardukovi smrt seslala. Krev lidí, jako nikdy před tím na Zemi, proudila podobna řekám. Za bratrem pak Nergal do Babili přišel, v zájmu zbývajících lidí ať Babili opustí, tak Marduka přesvědčoval: “Vyčkejme pokojně na pravdivá znamení nebes”, Nergal pravil svému bratru. S odjezdem Marduk souhlasil, ze země do země po nebi cestoval, Amun, ten Nespatřitelný, byl Ra v Druhé oblasti od té doby zván.

Na chvíli Inanna usmířena byla, dva synové Šurri-kina byli pokojnými jeho nástupci. Pak na trůn v Agadu vnuk Šurra-kinův usedl, Naram-Sin jmenoval se. V První oblasti Enlil a Ninurta nepřítomni byli, do zemí za oceány se vypravili. V oblasti druhé chyběl Ra, Marduk po jiných zemích cestoval. Šanci uchvátit do svých rukou všechnu moc Inanna uzřela, dobýt všechny země Naram-Sinovi poručila. Znesvěcení dopustil se Naram-Sin, když nechal armádu Pozemšťanů přes zakázanou Čtvrtou oblast projít. Do Maganu vtrhl, do zapečetěného Ekuru, Domu, který jako hora je, vejít se pokusil. Znesvěcení ta a přestupky zuřivost Enlilovu vyvolaly, na Naram-Sina a město Agade pomstu uvalil: Uštknutím škorpiona zhynul Naram-Sin, na příkaz Enlilův Agade vyhlazeno bylo. To stalo se v době, kdy počet roků pozemských tisíc pět set činil.