Nemoc není nikdy příjemnou záležitostí. Pokud však alespoň víme, jak ji léčit, bojuje se s ní lépe. Existují však chorobné stavy, jejichž příčinu neznáme, a často pro ně ani nemáme žádný název! Jsou totiž tak unikátní, bizarní a nepochopitelné, že by si s nimi nejspíš nevěděl rady ani proslulý televizní Dr. House. Těch, kteří těmito podivnými poruchami trpí, je nanejvýš jen pár tisíc na celém světě a dali by snad vše za to, aby se jejich stav dal alespoň vysvětlit. Prozkoumejte s ENIGMOU, jaké záhadné nemoci mohou sužovat lidstvo!
Onemocnění: syndrom X
Příznaky: dítě přestane stárnout
Výskyt: pár případů na světě
BÝT NAVŽDY MLADÝ?
Je jí 17 let, pochází z amerického Marylandu, ráda nosí hezké oblečení a znají ji snad po celém světě. Jenže ona stále obléká dupačky a nechá se nosit od maminky. Zní to jako nesmysl? Nikoliv. Brooke Greenberg (*1993) je mladá slečna, která ovšem vypadá jako batole. Fyzický i psychický vývoj se u ní totiž zastavil zhruba v jednom roce! Její matka k podivné situaci uvádí: „[Specialisté] řekli, že to zkrátka dohoní. Pak jsme navštívili odborníka na výživu, endokrinologa (odborník na diagnózu a léčbu žláz s vnitřní sekrecí, které produkují hormony – pozn. red.). Zkoušeli jsme i růstový hormon.“ Vše se ale míjí účinkem. Mimino nepovyroste ani o centimetr a rodiče vědí, že je zde nějaký problém. Přestože se mnoho specializovaných lékařů snaží příčinu závažného stavu dívky objasnit, nedaří se jim to a chorobu tak pojmenují syndrom X. Greenbergovi putují se svojí dcerou po mnoha specializovaných ústavech, kde se snaží odhalit příčinu tohoto bizarního stavu. Naděje jsou vkládány do vyšetření DNA. Lékaři však zjistí, že geny, které byly vždy asociovány s jinými poruchami stárnutí, jsou naprosto v normálu! Jak je tedy možné, že Brooke obelstila čas?
Napomůže přelomovému objevu?
„Myslíme, že stav Brooke nám dává jedinečnou příležitost porozumět procesu stárnutí,“ říká profesor Richard Walker z floridské lékařské fakulty. Klíčem k tomuto objevu však zůstávají jisté geny, které jsou u dívky zřejmě narušené. Pokud se je podaří objevit, může to znamenat nejen malý krůček pro Brooke, ale i velký skok pro celé lidstvo. Zázraku ostatně věří i sestra Brooke, Caitlin Greenberg: „Možná, že drží klíče k vývoji medicíny.“ Skutečně může tato porucha znamenat revoluční objev v podobě zástavy, či alespoň zpomalení procesu stárnutí? „Stále hledáme onu mutaci. Jakmile ji nalezneme, provedeme pokusy se zvířaty, abychom zjistili, jestli jsme schopni prodloužit jejich život,“ (překl. red.) říká Walker pro americkou zpravodajskou společnost Fox News. Kdy se však podaří celé záhadě přijít na kloub, to je zatím otázkou. Do té doby bude muset být Brooke pravděpodobně uvězněna ve svém dětském těle. Ačkoliv se může zdát, že jí jako batole čeká nesmrtelnost, není to tak. Podle lékařských zpráv jsou totiž dívčiny kosti staré již přes deset let a také její nehty a vlasy rostou naprosto normálně. Dívka se tedy vyvíjí nerovnoměrně a jak bude vypadat za deset let, to zůstává prozatím záhadou!
KDYŽ Z KŮŽE ROSTOU VLÁKNA
Onemocnění: morgellonová nemoc
Příznaky: z kůže vyrůstají vlákna, objevují se léze, svědění, „chodbičky pod kůží“
Výskyt: kolem 13 000 postižených na světě
Vlákna vyrůstající z nepatrných chodbiček pod kůží, úporné svědění, léze (různé vředy) a zmatenost. To jsou některé z příznaků nemoci, které se říká morgellonová a jejíž příčina zůstává dosud nevysvětlena. Píše se rok 2001 a Mary Leitao jde koupat svého téměř tříletého syna. Protože začal malý Drew nedávno trpět nepříjemným ekzémem, rozhodne se na něj maminka (vystudovaná bioložka) podívat blíže. Po chvíli však nevěří svým očím! Z kůže chlapečka vyrůstají modrá a zelená vlákna a pod nimi se tvoří cosi, co vypadá jako drobné chodbičky. Napadli ho snad paraziti? Když ale byli nedávno u dermatologa, ten žádné takové příznaky nezjistil! Leitao je zděšena, odebírá Drewovi část vzorku a běží k mikroskopu. To, co spatří, však nikdy předtím neviděla. Původ podivných vláken nedokáže určit, tuší však zcela novou a nebezpečnou chorobu. Zakládá proto nadaci na výzkum této nemoci a shromažďuje informace od ostatních, kteří by jí mohli být také zasaženi. Časem se jí dokonce podaří objevit jisté historické zmínky o onemocnění, které se jeví být podobného původu a jež pochází dokonce z 16. století! Existovala snad nemoc už tehdy?
Jsou morgellony jen fikce?
Netrvá dlouho a poplašná zpráva o morgellonech se šíří po celém světě. Organizace Mary Leitao dostává najednou tisíce zpráv od rodin z Ameriky, Austrálie i Evropy. Lékaři však stále tvrdí, že žádná taková nemoc neexistuje! Jak je ale potom možné, že jí trpí tolik lidí? Podle odborníků se má ve všech případech jednat o tzv. Syndrom barona Prášila, tedy pouhou simulaci. „Oni skutečně ošklivě trpí, ale je to jen psychické,“ vysvětluje projevy pacientů dermatolog Dirk Elston z pensylvánské laboratoře. Dokonce i sama Mary Leitao přiznává, že některé vzorky vláken, jež od postižených obdržela, byly falešné (většinou textilní povahy). Existuje tedy hned několik hypotéz, které se k povaze nemoci váží. První z nich proklamuje, že je způsobena prozatím neznámými bakteriemi, podle jiné se jedná (především v případě vláken) o přirozený produkt organismu. Nasnadě je však ještě třetí možnost – pravděpodobně nejodvážnější. Morgellony mohou údajně způsobovat i jedy z práškovačích letadel, tzv. chemtrails, které tvoří na obloze bílé čáry (viz. ENIGMA 12/2009). Kde je tedy pravda? „Doktoři jsou jako zeď. Mají svojí odpověď a nejsou otevřeni diskuzím o možnosti, že by se mohli mýlit,“ říká Leitao. Můžeme jí věřit?
DÍVKA, CO PŘEKONÁ SUPERMANA?
Onemocnění: HSAN, typ 5
Příznaky: necitlivost pro bolest
Výskyt: pár desítek lidí na světě
Všichni komiksoví a akční hrdinové či hrdinky by byli za tuto schopnost nejspíš velmi šťastní. Necítit bolest! To přece může poskytovat netušené možnosti! Jiný názor však na to zřejmě bude mít malá Gabby Gingras (*2000), která je tímto „zázrakem“ skutečně obdařena. Štěstím nezáří ani v nejmenším, a dokonce je permanentně ohrožena na životě! Poznáte ji snadno. Je to devítiletá dívka, co neustále nosí plavecké brýle a občas i helmu. Když narazí do stolu nebo jí poškrábe kočka, ona si v poklidu dál hraje. Na pravé oko už nevidí vůbec – když byla menší, strkala si do očí prsty a vážně si poškodila rohovku. Každý její krok musí rodiče nebo vyučující sledovat. Pokud by se jí totiž stalo něco vážného, nevšimla by si toho a mohla by zemřít. Už jednou málem přišla o ruce. To když si okusovala prsty, které byly podle svědectví rodičů následně zcela zkrvavené a zničené. „Tolik si je zničila (…). Byly tak sežvýkané, zmrzačené!“ popisuje její matka Trish. Když svou dcerku spatřila v takovém stavu (tehdy ještě nevěděla o jejím onemocnění), byla v šoku. Může se Gabby své poruchy někdy zbavit?
Jazyk jako žvýkačka
O záhadném stavu malé Gabby poměrně dlouho nikdo nic netuší. Dívka nekřičí, když jí doktoři odebírají krev, a nepláče ani při ošklivých pádech. Okolí se domnívá, že se jedná pouze o velmi hodné dítě. Jednou, když jí její otec masíruje dásně, Gabby silou skousne jeho prst. Když se snaží z bolestivého sevření vyprostit, vytrhne dívce jeden zub. Její následná reakce ho zarazí. Gabby totiž nijak nereaguje, jen si dál hraje. Navíc rodiče zjišťují, že jejich dcera má jazyk naprosto rozkousaný – údajně ho používá jako žvýkačku! Něco zjevně není v pořádku, a tak začíná maraton po ordinacích. Nikdo však nedokáže poradit, až Trish objeví na internetu fotografie jiných lidí, jejichž ruce jsou podobně zničené jako ty její dcery. Narazí dokonce na jistou paní, která kvůli své nemoci přišla o obě nohy. Rázem tedy svítá nová naděje, že nemoc Gabby je již známá, a dá se snad i léčit! Jenomže ve skutečnosti trpí HSAN pátého typu jen asi kolem 100 lidí na světě. Jejich situace je nebezpečná, ale pro lékaře jistým způsobem fascinující. Pacienti totiž netrpí necitlivostí celkovou. Obyčejný dotyk cítí, jejich mozek jen nedokáže přijmout signál bolesti. Způsob, jak se z tohoto stavu dostat, však prakticky neexistuje. Tedy alespoň prozatím. Bude mít Gabby někdy normální život?
LZE SE UŠKYTAT K SMRTI?
Onemocnění: neznámé
Příznaky: dlouhodobá nepřetržitá škytavka, která nejde zastavit
Výskyt: ojedinělý
Kousnout se do malíčku, sníst kousek cukru, zadržet dech či se napít. To je několik „osvědčených“ rad, jak se zbavit škytavky. Nefungují však zdaleka u všech. Je totiž známo několik případů natolik silné škytavky, že se jí postižený nezbavil třeba ani několik let! V Guinessově knize rekordů je dokonce záznam o jistém Charlesi Osbornovi, který byl takto sužován celých 69 dlouhých roků! Jak je možné, že někoho zničehonic postihne taková nepříjemnost? Zatímco v některých případech lékaři k vysvětlení dospějí, jindy jim nezbývá než nevěřícně přihlížet. Jeden mysteriózní případ zaujme média před pár lety. Angličan Christopher Sands (*1984) trpí nepřetržitým škytáním, které ho obtěžuje každé dvě vteřiny. Nejprve si z něj kamarádi tropí legraci a ptají se ho, kdo na něj tolik myslí, že neustále škytá. Pak jde však do tuhého. Mladík má problém se vyspat, najíst, a dokonce i dýchat! Zkouší proto jógu, hypnózu nebo akupunkturu, ale nic nepomáhá. Jeho záhadná choroba trvá téměř tři roky! Jak se mu jí nakonec podaří zbavit?
Někdy záhadně mizí
Christopherův případ se brzy stává jednou z nejznámějších kauz posledních let. Tohoto muže ničí škytání fyzicky i psychicky. Protože je zpěvák, ztrácí navíc i způsob obživy. Pak ale lékaři učiní přelomový objev. V mozku Chrise naleznou a posléze odstraní tumor (zduření tkáně). Byla to ona záhadná příčina, po které všichni pátrali? „Stále mám občas záchvaty (škytavky), ale očekávám, že během pár měsíců kompletně zmizí,“ říká Chris po operaci. Všichni však takové štěstí nemají a příčina jejich škytání zůstává skryta. Někdy ale mají přece jen šanci na záchranu, záhadné škytání totiž občas přestane samo od sebe. Příkladem budiž případ patnáctileté Američanky Jennifer Mee. V lednu roku 2007 začne dívka škytat až padesátkrát za minutu. Její stav je natolik vážný, že se okolí bojí o její život. Jennifer nechodí do školy, nežije jako její vrstevníci a po dlouhých týdnech to vypadá, že už ani nebude. Když se však dovrší pátý týden, úmorná škytavka je pryč. Mizí stejně záhadně, jako se objevila. To však neznamená, že takto přestane u všech postižených! Pokud budeme pátrat po příčinách škytavky, dozvíme se o podráždění žaludku, dehydrataci, pálení žáhy nebo nedostatku vitaminů. Co ale způsobí to, že u někoho trvá tak dlouho a někdy dotyčného neopustí vůbec?
NECHUTNÉ DELIKATESY
Onemocnění: pika
Příznaky: nutkavá chuť na nepoživatelné věci
Výskyt: ojedinělý
Je lednový večer roku 2007 a u chilského umělce Marca Evaristtiho (*1963) probíhá speciální večeře v kruhu nejbližších přátel. Na kupě vybraných italských těstovin je položena monumentální masová koule. Je to hřeb celé hostiny. Když je však odhalen její původ, většině hostů zatrne. Jedná se totiž o kouli vytvořenou z umělcova vlastního tuku, který mu byl odebrán předchozí rok při liposukci (odsátí tuku – pozn. red.)! Zdá se nemožné, aby se někdo vyžíval v pojídání sebe sama? Jenže tak to údajně skutečně může být. Jedná se o jednu z nutkavých chutí, které mají lidé postižení pikou – syndromem, jenž se vyznačuje touhou po netypických či nepoživatelných látkách. Na co jiného se ještě mohou některým jedincům sbíhat sliny? Pod vlivem syndromu pica údajně není žádnou výjimkou touha pochutnat si na uhlí, dřevu, omítce, výkalech, sklu, hlíně nebo třeba vlasech. Jak známo, často se s podobnými chutěmi musejí potýkat ženy v době těhotenství, pro některé je však tento stav naprosto běžný. Občas se zkrátka u někoho vyskytnou záchvaty, kdy si chce dát něco, co se nedá koupit v potravinách. Háček je v tom, že se tak může i otrávit!
Kde se chutě berou?
Pokud někdo dostane chuť na lepidlo nebo inkoust, možnost otravy je nasnadě. Odkud ale taková nutkání pocházejí? Proč by někteří lidé chtěli požít něco, co je může stát život? Jedna z častých hypotéz uvádí, že možnou příčinou je přirozená snaha těla doplnit si chybějící látky. Podle lékařů však pro takový závěr nemáme žádné důkazy. Přestože je pika často spojována s nedostatkem železa, nelze bezpečně stanovit, zda se na onemocnění přímo váže. Zřejmé je ovšem to, že pokud člověku chybí v těle některé minerály, může se mu změnit chuť. Mohla by to být příčina piky? Také se spekuluje o pohnutce psychologické. Mohlo by k poruše vést nějaké prožité trauma? Nebo třeba duševní onemocnění? Někteří badatelé spojují piku se schizofrenií (chybné vnímání reality – pozn. red.) či obsedantně-kompulzivní poruchou (posedlost úzkostnými myšlenkami, potřeba rituálů – pozn. red.). Zřejmé důkazy pro takové závěry ovšem nejsou. Dalším impulsem pro rozvinutí této poruchy prý může být kulturní zázemí a místní tradice. Kvůli problematické diagnóze je přirozeně těžké určit i léčbu. Bude někdy pika pouhou minulostí?
Michaela Vondrušková ENIGMA
