José Arguelles a jeho žena Lloydine se dostali do povědomí milionů lidí na světě v roce 1987, kdy měl nastat čas k tomu, aby se lidstvo dostalo ze jha materialismu. Jinak řečeno, pokud, podle Arguellesových složitých výpočtů, dostatečně velký počet lidí (nejméně 144 000) na tuto ideu uslyší, pomůže to lidstvu na konci mayského cyklu, v roce 2012 překonat krizi humanity a nastoupit novou éru. Harmonic Conver-gence, jak se tato akce jmenovala, se nakonec uskutečnila, a podle Josého se jí účastnily miliony lidí.
José Arguelles je původně profesor historie umění, ale dnes žije kočovným způsobem života. Se svou ženou žijí bez kreditních karet, bez bankovního účtu, bez řidičského průkazu. Jeho knihy (Mayan Factor, Earth Ascending, Mandala) jsou plné složitých výpočtů, nákresů a důkazů, že ztráta smyslu pro krásu a harmonii je velkým civilizačním handicapem.
KRIZE KALENDÁŘE
Jak a proč jste se začal zajímat o mayský kalendář?
Arguelles: Zajímalo mne to od dětství. Narodil jsem se, a prvních pět let života, než jsme se přestěhovali do USA, jsem žil v Mexiku. Když mi bylo čtrnáct, otec mne vzal do Mexika prohlédnout si pyramidy poblíž Mexico city. Když jsem se vyšplhal na vrchol Pyramidy slunce, zažil jsem mystickou zkušenost: bylo to jakési propojení k něčemu, co tam bylo. To mne také později přivedlo k hlubšímu zájmu o toto a podobná místa – kdo je postavil, jakou geometrii a jaké kosmické principy použil? Bylo to tak jiné. Pracoval jsem později v knihovně a narazil jsem na knihy o mayském kalendáři a od té doby studuji vše, co o tom kde mohu sehnat. Vystudoval jsem dějiny umění jen proto, že mi nikde jinde nemohli umožnit získat doktorát z mayského kalendáře…
Tak to začalo, a potom jsem to všechno začal kombinovat např. s buddhistickou meditací. Má kniha Earth ascending, která vyšla v roce 1984, například obsahuje mé tehdejší znalosti mayského kalendáře, ale také matematiky spojené s problémy DNA a čínské knihy proměn I-Ťing.
Jaký je rozdíl mezi mayským kalen-dářem a gregoriánským kalendářem, který používáme? Proč je to tak důležité?
Arguelles: Člověk by očekával, že něco takového, jako je kalendář, by mělo být pravidelné. Gregoriánský kalendář není pravidelný – délky měsíců se různí. To je příčinou mnoha dalších z toho vyplývajících chyb. Například září, „september“, což znamená sedmý měsíc, je v gregoriánském kalendáři měsícem devátým. Jinak řečeno, zatímco prostor vnímáme jako něco fyzikálního, čas vnímáme jako výplod mysli. Použijeme-li na stanovení míry času pokřivenou mysl, jaký výsledek dostaneme? Mayský třináctiměsíční kalendář je, stejně jako jejich jiné kalendáře, velmi pravidelný.
Je vaše verze mayského kalendáře přesně to, co oni tehdy používali?
Arguelles: Mayové používali asi třináct různých kalendářů, ale všechny pracovaly se standartní jednotkou o 260ti částech, nazvanou tzolkin, což znamená posvátný kalendář. Základem je jakási matrice 13×20, nazývaná „mayský faktor“. I dnešní potomci Mayů užívají klasický 260ti denní kalendář. Od tohoto posvátného kalendáře se pak vyvinula časová frekvence poměru 13:20, proto-že 13 x 20 = 260. T ř i n á c t i m ě s í č n í mayský kalendář, v němž měl každý měsíc 28 dnů, je tedy jen jedním ze sedmnácti kalendářů, které Mayové použí-vali.
A jeho hlavní výhodou je to, že každý měsíc se shoduje s lunárními a slunečními cykly?
Arguelles: Ano.
Přesně tak. Je snadné ho pak čtyřikrát rozdělit na třináct týdnů. Všechno se dalo standardizovat.
Chápu, kde se vzala číslovka třináct, protože to je počet lunárních cyklů v roce. Kde se ale vzala dvacítka?
Arguelles: Biologicky vzato, máme dvacet prstů na rukou a nohou. Mayové tak počítali spíše s biologickým, než abstraktním metrickým dělením. Jde tu také o zacházení s pojmem čtvrtá dimenze, protože čas je čtvrtou dimenzí. Dvacet je také označení dvacetidenního cyklu. Jinak řečeno, pokud se člověk řídí mayským kalendářem, funguje ve shodě s množstvím biologickým rytmů. Je zde ale i více rovin, právě co se týče matematiky čtvrtého rozměru.
Jiní autoři ale tvrdí, že v mayském kalendáři nenašli to, co jste tam našel vy. Jak byste jim odpověděl?
Arguelles: To záleží na tom, co hledáte. Ještě dnes žijí původní Mayové, kteří se tímto kalendářem řídí a kteří vědí, že tento cyklus skončí v den zimního slunovratu roku 2012. Pro mnohé antropology je existence původních Mayů jakousi anomálií a mayské výpočty a jejich kalendář jen předmětem klasické archeologie, bez jakýchkoli dopadů na náš současný život. Pak existuje to, o čem píši a přednáším já. Podezírám většinu archeologů, že si nikdy to, co jsme s kolegy zvláště během posledních deseti letech publikovali, nepřečetli.
Hlavní chyba se stala, když byla zničena mayská civilizace a jejich vědění. Mayská matematika byla ve skutečnosti matematikou čtvrtého rozměru. Jen jeden vědec se tím zabýval. Vladimír Vernadský, ruský autor koncepce biosféry, který zemřel v roce 1945. Svou knihu, ve které nezávisle na De Chardinovi vyslovil myšlenku noosféry, publikoval v roce 1926, ale protože žil v Sovětském svazu, téměř nikdo o ní nevěděl. Vernadský jasně deklaroval, že naše veškerá měření vycházejí z měření prostoru, ale nemají nic společného s měřením času. Psal, že jsme ještě nepochopili matematiku času.
Chcete změnit náš kalendář?
Arguelles: Kdybychom zavedli biologický kalendář totožný s 28denním cyklem, brzy bychom zjistili, že například nepotřebujeme hodinky. Harun al Rašíd, velký kálif z Bagdádu, si dal vyrobit hodinky svými magiky jako hračku. Hodinky se pak dostaly k mnichům, kteří je přivezli do Evropy, a okolo roku 1500 se metoda tohoto měření času, založená na dvourozměrném rozdělení kruhu na dvanáct částí, zdokonalila a začala všeobecně používat. Stala se pak i základem hodinek a dvanáctiměsíčního kalendáře.
Asi nejznámější aplikací mayského kalendáře byla akce Harmonic Convergence v roce 1987. Jak se na tu událost díváte s odstupem tolika let?
Arguelles: Myslím, že to byl počátek něčeho velkého. Podle mne to bylo naplnění jistého proroctví, označovaného jako proroctví „třinácti nebí a devíti pekel“, které se mělo odehrávat mezi roky 843 a 1987. Proroctví tvrdilo, že pokud se podaří shromáždit 144 000 lidí, kteří si toho budou vědomi, spustí se proces vedoucí k jakémusi probuzení v roce 2012, 2006
což je konec jiného cyklu. Neznamená to tedy konec světa, je to jen ukončení jistého cyklu. A ačkoliv si většina lidí nebyla přesně vědoma, o co jde, zúčastnili se. Snad z jakéhosi instinktu, věděli, že jde o to být spolu. Někteří říkali, to je počátek Nového věku, ale o to přece nešlo. Možná to byl počátek komerčního využití hnutí New Age, a každému je přece jasné, že o tohle nešlo v žádném případě. Proroctví spojené s dnem Harmonic Convergence naznačovalo, že tohle může být začátek cesty, vedoucí k míru – a možná že se něco skutečně stalo, jak přemítaly úvodníky mnoha novin, protože za několik let přece skončila studená válka. Dokonce i CBS, když v roce 1990 navštívil Gorbačov San Francisko, promítla záběry z meditací v rámci Harmonic Convergence. Jakmile pak skončila studená válka, skončil i komunismus…
Lloydine Arguelles: A zvítězil dolar!
Arguelles: …ano, zvítězil dolar. Také proto věříme, že nastal čas, abychom se vrátili k přirozeným přírodním a biologickým cyklům a obnovili mír i co se týče vztahů k přírodě. Jinak řečeno, nedokážeme-li to, nastolíme na Zemi peklo. Právě proto jsem v roce 1993 publikoval proroctví Pacala Votana, zvolání Telektonona. Hrob Pacala Votana byl objeven díky tomu, že archeologové našli rouru, vedoucí z vrcholu kostela až ke hrobu, nazývanou telektonon, „roura hovořící s duchy země“. Samo proroctví říká: „Chcete-li obnovit cykly přírody, musíte se vrátit k pravému kalendáři.“ Tím pravým kalendářem je třináctiměsíční kalendář.
Naše role v celém tom procesu tedy byla ukončena tím, že jsme předložili prostředek nápravy všech věcí – obnovu kalendáře. V tomto smyslu byla akce Harmonic Convergence velmi úspěšná, protože jsme díky ní objevili způsob, jak pomoci lidstvu navrátit se k harmonii. Před deseti lety jsme to nevěděli, nyní to víme. Je to tedy velmi důležité. Jinak řečeno, každý malý kousek lidskosti každý den nás posouvá zpět do oněch přírodních cyklů – k uvědomění si zodpovědnosti zabránit devastaci biosféry.
Co myslíte, že se stane v roce 2012?
Arguelles: Nebude-li se naše společnost vyvíjet správným směrem, bude to proto, protože lidská rasa se nedokázala vrátit k přírodním a přirozeným rytmům. Pak budeme pokračovat v devastaci biosféry a dočkáme se destrukce celé civilizace. Jestliže se ale stále více lidí zapojí do obnovy přirozených rytmů a cyklů, pak asi v čase okolo roku 2012 zažijeme začátek nové kvality lidské kultury na Zemi, včetně většího důrazu na čtvrtou dimenzi, včetně využití nejmodernějších technologií. Bude to ale něco radikálně jiného než současná materialistická věda, která převládá dnes.
Existuje ještě jiný důsledek, který má co do činění s nápravou DNA. Možná pak budeme, ve správných rytmech, pomocí této nové vědy schopni napravit své genetické kódy. Možná tak po roce 2012 začne nová epocha jakési „galaktické“ kultury.
Proto jsme tak soustředěni na možnosti změny kalendáře. Spousta věcí prostě nebude fungovat, dokud se nevrátíme k přirozeným cyklům.
Jaké metody pro změnu kódu DNA máte na mysli?
Arguelles: Již dnes víme, jak může pozitivně člověka změnit meditace a pozitivní vizualizace. Pracujeme na dalším projektu, nazvaném Projekt Rinri. Stále více lidí na celém světě denně provádí jednoduchá telepatická cvičení. Jde o jakési vyladění na přírodní synchrometrické vzory. Pokud se cvičení zúčastňuje více lidí, roste jakési telepatické pole na těchto vzorech založené.
Lloydine: Rinri vzniklo na základě naší práce v Japonsku.
Arguelles: Rinri je japonské slovo a znamená „morální“ nebo „etické“ osvícení.
Lloydine: Možná nedokážeme navázat telepatická spojení právě proto, že jsme díky našemu kalendáři tak rozladěni nesprávnými frekvencemi. Změna kalendáře by pak byla prvním nezbytným krokem ke změně.
Arguelles: I v kruzích New Age se málo ví o tom, že dnes na tomto projektu pracují už tisíce lidí na celém světě. Navštívili jsme s našimi přednáškami a kursy skutečně téměř všechny kontinenty, a třeba v Japonsku se toto hnutí velmi rychle šíří. Japonsko jsme navštívili už třikrát, protože víme, že tam převzali gregoriánský kalendář až v roce 1873. Zjistili jsme, že spousta Japonců dobře chápe kulturní, sociální a intelektuální důsledky nesprávného kalendáře.
Ví se, že takový Benjamin Creme předpovídá příchod Maitreji, Učitele světa. A také Terence McKenna, ač z jiných důvodů než vy, zdůrazňuje důležitost data 2012. Jak se na jejich práce díváte?
Arguelles: Znám práci Crema a Terence znám osobně. V roce 1980 jsme v Ojai dlouze diskutovali právě termín roku 2012. My sami se ale nepovažujeme za součást hnutí New Age, spíše jsme jacísi poslové nové doby, zvěstovatelé nové vědy galaktické kultury. Protože se blíží konec tisíciletí, lidé nás s těmito a mnoha dalšími mesiášskými směry a názory spojují.
Lloydine: Velmi pragmatickým aspektem naší práce je např. snaha o zavedení domácího vyučování a obnovu přirozených vztahů v rodině. Současné školy v rámci nepravidelných frekvencí rozdělení času (12:60) ničí duše našich dětí stejně, jako tzv. úspěchy na burze. Říkáme, že pokaždé, když jdou ceny akcií na burze vzhůru, je zničen další kus biosféry. Nikdy se nám nelíbilo, že jsme byli proti své vůli kooptováni do New Age byznysu.
Arguelles: Připadáme si spíše jako Galileo nebo Kepler, ačkoliv v oblasti daleko duchovnější. Věříme, že jsme na počátku nové duchovnosti a duchovního sjednocení ras.
Jak by se podle vás mohl změnit život, kdybychom napravili náš kalendář?
Arguelles: Lloydine se už dotkla např. učení dětí doma. Možná se řada lidí radikálně odvrátí od tzv. industriální civilizace. Nemluvíme ale o návratu dějin směrem zpátky, protože to není možné. Mluvíme o tom, že jako je každý stroj jakousi projekcí lidských myšlenek, a jestli je naše civilizace destruktivní, musíme obnovit harmonii svého myšlení, která se následně projeví i v technologiích a strojích. Možná se dokážeme domluvit i s jinými tvory. Vernadský hovořil o „psychozoické“ éře. Možná nás to všechny kolem roku 2012 nakopne zcela jiným směrem do zcela jiného evolučního cyklu.
Lloydine: Žijeme ve vibračních systémech, které nesouhlasí s cykly přírody. Všichni víme, že pokud není žena, matka, v pořádku, odnese to celá rodina. Vrátí-li se ženy do přirozených rytmů, i v rodinném životě se objeví harmonie.
Arguelles: Proto hovoříme o tom, že žijeme v apokalyptickém bodě dějin. Hovoří se o konci historie, ale nikdo neříká, co bude po tom. My hovoříme o radikálním posunu lidského vědomí a způsobu, jakým na této planetě žijeme. Hovoříme o konci materialistické éry.
Mohl byste ještě zmínit svou roli při organizaci Dne Země v roce 1970?
Arguelles: Tehdy se stalo hodně věcí, které jsme začali domýšlet teprve později. Učil jsem dějiny umění na universitě v Davisu. Rozdělil jsem své studenty do menších pracovních skupin podle jejich astrologických znamení. Četli jsme Alice Baileyovou, Dane Rudhyara, atd. V roce 1969 už lidé začali pociťovat zvýšenou zodpovědnost za stav planety. Věděli jsme, že 22. dubna chtějí lidé kolem Johna McConnella slavit Den Země, my jsme plánovali Festival Země na den jarního slunovratu. Podařilo se nám uspořádat pětidenní festival, který měl veliký úspěch. A o několik let později se jiní lidé k této myšlence vrátili a tak začaly oslavy Dne Země.
Zdroj: http://www.ezinespirit.info/download/espirit_2006_4.pdf
