Omezování svobod spěje do stádia, kdy dochází k jejich porušování v mnoha sférách života. Nejde zdaleka jen o svobodu názorů, na to jsme byli zvyklí v dobách socialismu a obloukem se nám tento stav vrátil i v epoše rozvinutého liberalismu, ale týká se to i smršti nových zákonů, implementovaných bruselských směrnic a nařízení. A dochází k něčemu, co přesahuje všechny dosavadní obavy, tedy k trestům za jejich neplnění spojených se zabavováním soukromého majetku. Kdysi nemyslitelné se stává realitou.
Abychom si rozuměli, hned na začátku říkáme, že až na výjimečné případy považujeme soukromý majetek za skutečně nedotknutelný. Mezi minimum řídkých výjimek by mělo patřit vše to, co politici získají jen díky možnosti zneužívat své funkce. Jenže právě tam se neoprávněné bohatnutí nijak netrestá, nebo pouze řídce, když jde o tak transparentní lumpárny, jakými je třeba kauza Dozimetr. Nicméně, slyšel někdo někdy, že by byl před soudem bývalý premiér jdoucí do politiky původně s nejčistšími úmysly, aby po pár letech v ní bydlel v luxusní vile a vlastnil pozemky, firmy či měl post někde, odkud mu plynou nadále vysoké částky? Za starou protislužbu? Nemusí jít ani o předsedy vlád. Kam se vytratili bývalí pražští primátoři a plno dalších? V jejich případech jsou skryté miliony i miliardy nedotknutelné.
Protikladem je prostý člověk podřízený často nesmyslným zákonům. Na jinak námi nesledovaných Novinkách byla anketa, zda li by měla být zabavována u nás řidičům vozidla za překročení rychlosti. Hrozivých 75% respondentů se vyslovil pro. Takže ¾ zúčastněných podlehlo dojmu, že trest je přiměřený. To je přeci šílené, jak zmanipulovatelní lidé jsou. Pomineme li už samou podstatu zločinu v podobě bodového systému hodnocení řidičů, který považujeme za skutečnou šikanu stejně, jako drsný seznam veškerých omezení při řízení vozidel, pak je s podivem, kolik lidí přestává respektovat nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Jak zmanipulovaní dobou jsou. Tím nechceme říct, že pravidla silničního provozu nejsou potřebná, ovšem mnohá z nich naprosto odebírají řidičům jakékoliv právo na rozhodování i jim nedávají žádnou důvěru. Je zbytečné povinně dělat autoškolu, když po jejím absolvování stejně skoro nic nesmíte.
Pár ukázek nesmyslnosti dopravních předpisů bychom tu měli. Používáni pásů za volantem (nikoliv u spolujezdců) by mělo být otázkou práva na vlastní rozhodnutí. Je to jen a jen Váš život, který můžete chránit a nemusíte. Navíc je velmi sporné, je li bezpečnější být připoutaný na místě řidiče či nikoliv a z vlastní zkušenosti mohou mnozí říct, že ne. Jste pánem svého osudu a my tvrdíme, že o něm máte rozhodovat samotní. Když řídíte, máte ho v rukách Vy. Podobný názor máme i na jiná pravidla, například na všude redukované rychlosti, o jejichž stoprocentním omezování si lze myslet, že se tedy asi vývoj zastavil a i přes technickou vyspělost současných aut nás politici vrátili o 100 let zpět. A to se tehdy jezdilo rychleji v kostitřasech a po panelových cestách. Dnes auta umí jezdit vyšší rychlostí, mají x systémů bránících nehodě, které jsou často stejně k ničemu a bohužel plno lidí spoléhá na jejich všemocnost místo toho, aby se naučili skutečně řídit. A poté schvalují zabavování aut či odebírání řidičáků těm, kteří to třeba umí mnohem lépe. Redukce množství omezení by prospěla všem a přinutila lidi naučit se být schopnějšími.
To zdaleka není vše. Trestáním za schopnost je další porušování nedotknutelnosti soukromého majetku. Stále častěji zaznívá požadavek na vysoké zdanění například investičních i běžných nemovitostí či dokonce na vyvlastňování. Nedostatek volných bytů však způsobuje špatná politika. Kdo dopustil stav, kdy je vlastní bydlení pro většinu občanů nedostupné jak pro cenu, tak i díky další vysoké režii? Vlastní bydlení má být základní životní potřebou a právo rozhodnout se, zda li být v nájmu či ve svém, má záležet jen na tom, jak často měníte lokalitu, ve které žijete. A je jen na Vás, zda je ekonomicky výhodné, chcete li si koupit více nemovitostí či jen jednu. Jestliže stát vypustil možnost stavět bytové domy a tuto funkci přenechal developerům bohatnoucím na masové produkci předražených mikrobytů i velkých apartmánů, přičemž hází klacky pod nohy i těm, kteří se pustí do stavby vlastních rodinných domů, pak kde bere právo na jakékoliv následné zdaňování nemovitostí postavených si za vlastní několikrát daněné peníze, či dokonce na vyvlastňování nebo rozdělování na komerční a sociální nájmy? Nájmy jsou na jindy na samostatné téma.
Stát nás okrádá v tolika směrech, že to nemá v minulosti obdoby.
Nadměrné narušení našeho soukromého prostoru rizikem ztráty poctivě nabytého majetku, vynecháme li jeho oprávněné odebrání při skutečně závažné trestné činnosti, je stále častější. A to nebereme v úvahu zlovůli státem ovládané Finanční správy, která umí udělat zločince skoro z každého poplatníka či aspoň z podnikatelů. Systém daňových zákonů je často nepřehledný, a především stát využívá jeho pružnosti k dalším represím. Nic potom nepovažujte za jisté, tedy ani vlastnictví. Cokoliv máte s výjimkou rakoviny, to Vám stát může vzít. Kdykoliv a jakkoliv. Žijeme v době, kdy se nedotknutelnost soukromého majetku stala chimérou. A mnoho ,,uvědomělých“ spoluobčanů u toho ještě jásá a přeje si toho ještě více. Kam jsme se to dostali?
AUTOR: Jindřich Kulhavý
