Dr. Joel Whitton, regresní hypnoterapeut a autor knihy Life Between Life (život mezi životy) zdokumentoval již celé desítky případů, kdy se jeho pacienti úspěšně vrátili do minulého života, nebo do stavu mezi jednotlivými životy. Jedním z jeho pacientů byl například kanadský psycholog, který měl ale několik zvláštností: měl třeba celoživotní problém s okusováním si nehtů, iracionální strach z cestování letadlem a ze zlomeniny nohy, byl posedlý mučením, a jako dítě podivně mluvil po několik let se silným britským přízvukem.
Zatímco byl v hypnóze, Dr. Whitton ho vrátil do jeho předchozího života a muž přitom začal vyprávět, co tehdy prožíval. Byl to údajně britský pilot z druhé světové války na válečné misi nad Německem a dostal se tehdy pod těžkou palbu. Sprška kulek zasáhla jeho letadlo a jedna z nich pronikla až do trupu a zlomila mu nohu. Jeho letadlo potom nouzově přistálo na nepřátelském území a on zde byl zajat a poté mučen, aby z něj dostali nějaké informace a to tím způsobem, že mu byly vytrhávány nehty. Poté, co si znovu prožil tuto zkušenost a následně vyšel z hypnózy, byl tento pacient velice brzy schopen zotavit se ze všech svých dosavadních výstředností a posedlostí.
Whittonův nejpozoruhodnější objev ovšem přišel, když se jeden pacient vrátil do onoho přechodného období mezi životy, tedy do jakési oslnivé, světlem naplněné říše, v níž ale ‚neexistovalo nic takového jako je čas nebo prostor tak, jak je známe‘. Podle jeho pacientů, kteří tuto zkušenost prožili, tak bylo hlavním účelem tohoto mezisvěta umožnit jim naplánovat si svůj další život, doslova si v něm načrtnout důležité události a okolnosti, které je pak v budoucnu také skutečně potkají. Ale celý tento proces nebyl jen nějakým pohádkovým cvičením v plnění přání. Whitton zjistil, že když se jednotlivci nacházeli v této meziživotní sféře, vstoupili vždy do velmi neobvyklého stavu vědomí, ve kterém si přitom ale byli intenzivně vědomi sami sebe a měli přitom zvýšený svůj smysl pro morálku a etiku.
Navíc v něm ztratili schopnost racionalizovat své chyby a přečiny a viděli tedy sami sebe naprosto poctivě. Aby to Whitton odlišil od našeho běžného každodenního vědomí, nazval tento stav intenzivně svědomité mysli , „metavědomím“. Když v něm tito lidé plánovali svůj další život, činili tak vždy s pocitem morální povinnosti. Rozhodli se znovuzrodit s těmi lidmi, kterým v předchozím životě ublížili, aby měli příležitost své činy napravit. Plánovali příjemná setkání se „spřízněnými dušemi“, tedy s jednotlivci, se kterými si během mnoha životů již vybudovali láskyplný a vzájemně prospěšný vztah; a naplánovali si tak různé „náhodné“ události, aby tím splnili ještě další vlastní ponaučení a další r§zné účely .“ -Michael Talbot, „Holografický vesmír“
Mnoho dalších Whittonových pacientů pak třeba poskytlo až neuvěřitelně přesné historické podrobnosti o dobách a místech, kde před tém žili, a někteří dokonce začali mluvit dávno ztracenými jazyky. Jeden muž, 37letý behaviorální vědec, byl přiveden nazpět do svého minulého života jako Viking a poté začal křičet jazykem, který ale Whitton i on sám vůbec neznali. Lingvisté později označili nahrávku tohoto jazyka za staroseverskou. Později, po návratu do starověkého perského života, začal stejný muž psát dalším jazykem, který oba dva předtím vůbec neznali. Expert na jazyky Středního východu později identifikoval písmo jako Sassanid Pahlavi, což je zaniklý mezopotámský jazyk, který se používal mezi lety 226 – 651 n. l.
Dr. Whitton, ale i další hypnotizéři zaznamenali několik případů, u kterých byly vize jejich pacientů následně skutečně potvrzeny dalším výzkumem. Dr. Peter Ramster totiž v roce 1983 produkoval televizní dokument, ve kterém hráli rovněž čtyři jeho pacienti ze Sydney. Tyto čtyři ženy totiž nikdy neopustily Austrálii, ale všechny přitom v hypnóze podaly skutečně pozoruhodně podrobné zprávy o událostech, lidech a místech po celém světě, které zažily během regresí minulých životů. Dokument byl o cestě Dr. Ramstera a hypnotizovaných žen za lidmi, zeměmi, městy, vesnicemi a konkrétními domy, o kterých si pamatovali, že je měli ve svých minulých životech. Například jedna z těchto žen, Gwen McDonald, která byla zprvu dokonce zarytým skeptikem, si během své hypnózy vzpomněla na svůj život v Somersetu v Anglii. Když byla ale poprvé v životě odvezena až do Somersetu, dokázala ihned jako zázrakem správně nalézt polohu několika vesnic, cest, nebo orientačních bodů a nasměrovat štáb dokonce přímo do svého bývalého domu. Dokázala dovést filmový štáb do mnoha destinací mnohem přesněji než by to dokázali jakékoliv jejich mapy. Znala ale také mnoho místních legend a rodových linií, které dokonce všechny potvrdili Somersetští historikové. Dokonce za ní každý večer začala přicházet skupina místních obyvatel, aby ji vyzpovídali ze znalosti místní historie, ale neexistovala jediná otázka, na kterou by Gwen nedokázala odpovědět.
“ Znala polohu vodopádu a místo, kde se dříve nacházely kameny na něž šlo šlápnout; místní potvrdili, že nášlapné kameny byly odstraněny již asi před čtyřiceti lety. Ukázala na křižovatku, o které tvrdila, že na ní stálo pět domů; dotazy pak prokázaly, že to bylo zcela přesné; domy byly zbořeny asi před třiceti lety. Jeden ze zbořených domů byl prý „moštárna“, tvrdila žena. Znala názvy vesnic tak, jak byly známé před dvěma sty lety, i když se tato jména na moderních mapách již vůbec neobjevují. Bylo prokázáno, že skutečně existovali lidé, o kterých tvrdila, že je znala, z nichž třeba jeden byl uveden mezi jmény rodiny, ke které zřejmě tehdy patřila… Správně použila jakási neznámá slova ze západní země, která se již nepoužívala a ve skutečnosti se ani nevyskytovala. slovníky. V Sydney popsala rytiny, které byly v obskurním starém domě dvacet stop od potoka uprostřed pěti domů nacházejících se asi jeden a půl míle od opatství Glastonbury. Znala místní lidi zvané Glastonbury Abbey ‚St. Michael’s, což je skutečnost dokázatelná pouze čtením poměrně obskurní, dvě stě let staré historické knihy, která navíc k tomu není v Austrálii vůbec dostupná. Ještě v Sydney dokázala nakreslit interiér svého domu v Glastonbury, což se následně ukázalo rovněž jako zcela správné. Popsala hostinec na cestě k jejímu domu, o kterém se skutečně zjistilo, že existuje, a byla schopna vést celý tým přímo do svěho domu, nyní ovšem chléva pro slepice. Po vyčištění podlahy tam objevili kamenné rytiny, o kterých se zmiňovala v Sydney .“ – Adrian Cooper, „Naše konečná realita“ (183-5)
Jaké jiné vysvětlení lze poskytnout pro tyto zážitky reinkarnace ? Lze všechny tyto neuvěřitelné příběhy vysvětlit? Jak jinak si lze vysvětlit tak zdrcující důkazy? S tisíci a tisíci zdokumentovaných a fakticky ověřených reinkarnačních zkušeností ve spisech se zdá, že nejzřejmější a nejnenáhodnější vysvětlení je, že reinkarnace je ve skutečnosti realitou.
“ Důkazy ve prospěch vlivů minulého života jsou tak přesvědčivé, že lze dojít pouze k závěru, že ti, kdo odmítají považovat tuto oblast za oblast hodnou seriózního studia, musí být buď neinformovaní, nebo příliš úzkoprsí. V průběhu let mě moje pozorování lidí, kteří měli osobní zkušenosti z minulých životů v neobyčejných stavech svého vědomí, mě přesvědčilo o platnosti této fascinující oblasti výzkumu… Existují pozorovatelná fakta o reinkarnaci. Víme například, že k těmto stále živým zkušenostem z minulých životů dochází také zcela spontánně v neobyčejných stavech vědomí. Nevyžadují žádné programování nebo předchozí znalosti o předmětu. V mnoha případech tyto zkušenosti obsahují přesné informace o obdobích před našimi vlastními, které lze objektivně ověřit. Terapeutická práce ukázala, že mnoho emočních poruch má své kořeny v minulých životních zkušenostech spíše než v současném životě a symptomy vyplývající z těchto poruch mizí nebo jsou zmírněny poté, co je člověku umožněno znovu prožít minulou životní zkušenost, která je základem toho. .” -Dr. Stanislav Grof, “The Holotropic Mind” (123-9)
Ve většině Asie je i nyní reinkarnace považována za obecně uznávaný fakt a za mechanismus, který ji řídí, je považována naše karma. Gautama Buddha řekl: „Vše ve vesmíru je ovocem spravedlivého zákona, zákona kauzality, zákona příčiny a následku, zákona karmy. Karma je v podstatě morální či duchovní ekvivalent Newtonova fyzikálního zákona příčiny a následku: Na každou akci vždy existuje jak stejná tak opačná reakce. To, co se děje kolem, se dostaví, udělejte druhým jen to, co byste udělali také vám, protože ať už v tomto nebo příštím životě, rovnice zůstane vyrovnaná.
„ Je to karma, která činí reinkarnaci nezbytnou, aby mohla být spravedlivě poskytnuta náhrada. Člověk věčně trpí a jeho neštěstí je neustálým cílem, který ho žene kupředu k dokonalejšímu stavu. Karma je totiž zákon a reinkarnace je jen prostředek, kterým je tento zákon uplatňován… Reinkarnace a karma jsou jedinými vysvětleními záhady života, které může rozum obsáhnout. Tyto zákony dávají smysl jednání, smysl existence. Tytéž zákony osvobozují člověka od monotónnosti každodenní rutiny tím, že mu dávají perspektivu a schopnost vidět za horizont jeho současného života … Reinkarnace a karma také osvětlují temné tajemství etiky a morálky. Tyto zákony dávají důvod ke správnému jednání a odhalují, že každý čin úzce souvisí s pokrokem jednotlivce. Už nejednáme správně kvůli biblickému nabádání, ale protože jsme se naučili význam dobra a zla, když na nás reagují prostřednictvím zákona karmy. Rosteme každou myšlenkou a činem. Učíme se ne na jeden život, ale na věčnost. Každé umění a věda, které ovládáme, se stává součástí nesmrtelného já plynoucího věky .“ -Manly P. Hall, „Reinkarnace: Cyklus nutnosti“ (110-114)
„ Každý jednotlivý život lze přirovnat k fazetě diamantu. Celý třpytivý diamant se všemi svými mnoha aspekty představuje celé já každého jednotlivce, zatímco každá fazeta diamantu pak představuje každý jeho jednotlivý samostatný život. Diamant má ale mnoho podob, z nichž všech dohromady teprve tvoří celý třpytivý drahokam. Každý život přidá tomu diamantu novou fasetu, dokud nebude celý diamant nakonec kompletní v celé své jiskřivé nádheře. Život, individualita, pak pokračuje ve vnitřních sférách života a reality jako úplný lesknoucí se diamant, který se stává stále jasnějším, dokonalejším a krásnějším, jak postupuje vzestup zpět k Bohu . -Adrian Cooper, „Naše konečná realita“ (166)
„ Pokud může byť by pouze jeden člověk dokázat, že již dříve skutečně žil, pak se tím změní celý koncept lidského života. Už ho neomezují ty úzké hranice pouze jediné existence. Už nemusí žít pouze pro přítomnost samu. Uvědomění si pravdy o reinkarnaci tak uděluje lidské bytosti nejen realizaci její nesmrtelnosti, ale také její spřízněnost s celými věky. Je tím nedílnou součástí všeho, co kdy bylo, je nebo někdy bude .“ -Manly P. Hall, „Reinkarnace: Cyklus nutnosti“ (153-4)
Jedním ze základních stavebních kamenů víry a přesvědčení v mnoha světových náboženstvích, jako je hinduismus, buddhismus, džinismus, sikhismus, taoismus, šintoismus a zoroastrismus, je právě myšlenka reinkarnace. Od orfiků, pythagorejců a platoníků až po esény, farizeje a karaity; od polynéských Kahunů a od brazilských Umbanda až po jamajské rastafariány a americké indiány; ti všichni stejně tak jako Galové, Druidové, Keltové, gnostici a dokonce i raní křesťané tak ti všichni věřili v reinkarnaci. Velké mozky lidstva jako byl například Platón, Sokrates, Spinoza, Leibnitz, Voltaire, Hume, Schopenhauer, Goethe, Emerson, Whitman, Napoleon, Franklin, Tagore a Ghandi, tak ti všichni věřili, že naše vědomí, tedy naše duše, přežijí tělesnou smrt a pokračují dál.
“ Teorii, kterou přijala tak velká část lidstva, a to mnoha ras a náboženství, a která se doporučovala i některými z těch nejvýznamnějších myslitelů všech dob, nelze jen tak lehce zavrhnout .“ -George Foot Moore, „Metempsychóza“
„ Pojem reinkarnace je široce rozšířený ve všech světových kulturách. Od starověké egyptské, řecké, judaistické a raně křesťanské tradice až po Buddhismus; a pro mnoho škol hinduismu; japonského šintoismu; a čínského taoismu, to není žádná „víra“ ale spíše již „fakt“ založený na vlastní zkušenosti a pozorování .“ -Ervin Laszlo a Jude Currivan, „Cosmos“ (153)
Julius Caesar napsal již o Keltech, že „ byli nebojácnými válečníky, protože si to přejí vštípit jako jednu ze svých hlavních zásad, že duše nevyhynou, ale přecházejí po smrti z jednoho těla do druhého “. Starší Eskymáci mají zvláštní tradici výběru novomanželských párů, aby jim umožnili stát se (ve smyslu reinkarnovat se) jejich dětmi. Pokud se prokážou jako dobří a čestní, tak rodina dá svůj souhlas a postarší Eskymák spáchá sebevraždu v přesvědčení, že jejich duše vstoupí do rodinného novorozence. Britské muzeum má rovněž účtenky, ale i další právní dokumenty, které zcela jasně dokazují, že ve skutečnosti bylo kdysi běžnou praxí druidů půjčovat si peníze a slibit, že je splatí v budoucím životě!
Reinkarnace byla velice rozšířená víra mezi ranými křesťany, ale na druhém konstantinopolském koncilu v roce 553 n. l. císař Justinián odsoudil a dokonce postavil mimo zákon víru nebo učení o reinkarnaci, když uvedl: „ Pokud někdo tvrdí pohádky o preexistenci duší a podřídí se té monstrózní doktríně z toho plynoucí, budiž proklet! Od té doby ale právě nevíra v reinkarnaci nadále dominuje západnímu metafyzickému myšlení, a to až do té míry, že během 19. čt století německý filozof Arthur Schopenhauer nejednou zavtipkoval: „ Když se mě nějaký Asiat zeptá na definici Evropy, měl bych mu odpovědět: Je to ta část světa, kterou celou pronásleduje neuvěřitelný klam, že člověk byl stvořen z ničeho. A také že jeho současné narození je jeho prvním vstupem do života .
„ Reinkarnace je tak obtížné téma, protože o ní bylo předloženo již tolik hloupostí, že ji mnoho lidí hned zavrhlo. Většina z nich si ale vůbec neuvědomuje, že kromě (a dalo by se říci, že i navzdory) senzačním tvrzením slavných a příběhů reinkarnovaných Kleopater, které přitahují valnou většinu pozornosti médií, se rovněž v oblasti reinkarnace provádí mnoho seriózních výzkumů. V posledních několika desetiletích malý, ale rostoucí počet vysoce uznávaných výzkumníků sestavil působivý soubor důkazů na toto téma . -Michael Talbot, „Holografický vesmír“ (213)
Existuje dokonce několik lékařů, vědců a výzkumníků, kteří zasvětili svou celoživotní práci právě tajemství reinkarnace. Jedním z takových lidí byl také Dr. Ian Stevenson, profesor psychiatrie na University of Virginia, který strávil více než 40 let vyšetřováním a shromažďováním důkazů o reinkarnaci. Pečlivě zdokumentoval a osobně ověřil přes tři tisíce případů, kdy si děti pamatovali a potvrdili různé znalosti z minulých životů. Tolik dětí z celého světa si dokáže zapamatovat tolik ze svých předchozích životů, že opakovaně lokalizují své bývalé přátele, příbuzné, vesnice, domy a majetek a to pouze na základě jejich svědectví. Například jedna tříletá dív ka si dokázala vybavit tolik podrobností ze svého předchozího života, že doktor Stevenson díky tomu skutečně dokázal najít její minulou rodinu a vzít ji do jejího předchozího domova.
„ Všechno začalo, když rodina cestovala přibližně 100 mil od svého domova. Dívka náhle někam ukázala a požádala řidiče auta, kterým v tu chvíli jeli, aby sjel po silnici k ‚jejímu domovu‘, s tím, že ‚tam by si mohli dát lepší šálek čaje‘. Brzy poté začala ještě vyprávět četné podrobnosti o svém minulém životě spojeném s její předchozí rodinou žijící v tomto domě, pamatovala si vše včetně jejího předchozího jména a toho, že měla dva syny. Holčička také poskytla velmi širokou škálu dokonce velmi přesných informací týkajících se naprosto přesných detailů domova včetně jeho polohy vzhledem k ostatním pamětihodnostem v okolí a mnoha dalších podrobností týkajících se třeba interiéru, tedy takových detailů, které by prostě nemohla jinak znát. . Holčička řekla, že zemřela po bolesti v krku… Rodina potvrdila každý jednotlivý detail toho, co holčička dříve uvedla, včetně toho, že zemřela velmi náhle a zanechala po sobě truchlícího manžela a dva malé syny. Obě dvě rodiny přitom žily sto mil od sebe a určitě o sobě navzájem předtím ještě nikdy neslyšely .“ -Adrian Cooper, „Naše konečná realita“ (180)
Když dívčiny rodiče projížděli jejím starým městem, tak byla schopna poskytovat přesné pokyny po celou cestu. Když dorazila do svého bývalého domu, tak okamžitě poznala svého bývalého bratra a nazvala ho jeho jménem. Poté správně uvedla jména a vztah všech přítomných osob, včetně jejího bývalého manžela a synů. Jakkoli to zní neuvěřitelně, tak tento příběh není ani zdaleka ojedinělý. Existují celé stovky důvěryhodných výzkumníků minulých životů a samotný Dr. Stevenson publikoval 6 svazků s více než s 3000 takovými případy. Tvrdí, že skutečná spontánní vzpomínka na minulé životy je u dětí ve skutečnosti tak běžná, že celkový počet případů považovaných za hodné prošetření daleko převyšuje možnosti jeho personálu tak učinit.
Jakkoli jsou Stevensonovy závěry neortodoxní, tak jeho pověst pečlivého a důkladného vyšetřovatele mu u některých nepravděpodobných oblastech získala respekt. Jeho poznatky byly publikovány v tak významných vědeckých periodikách, jako je American Journal of Psychiatry, Journal of Nervous and Mental Disease a International Journal of Comparative Sociology. A v recenzi na jednu z jeho prací prestižní časopis Americké lékařské asociace uvedl, že „pracně a bez emocí shromáždil podrobnou sérii případů, ve kterých je obtížné porozumět důkazům o reinkarnaci na jakémkoli jiném základě… zaznamenal tak velké množství dat, které zkrátka již nelze ignorovat.‘ “ -Michael Talbot, „Holografický vesmír“ (219)
“ Ian Stevenson vyšetřoval více než 3000 případů vzpomínek z minulých životů, které se spontánně objevily u malých dětí. Použil tento přístup k minimalizaci vlivu kulturního předurčení, ať už k podpoře nebo potlačení vzpomínek, pečlivě pracoval na výzkumu, ověřování a zaznamenávání příslušných vzpomínek… Ty zahrnovaly nejen přesnou znalost jejich předchozích domovů, prostředí a rodin, ale dokonce se rozšířily i na mateřská znaménka, která odpovídala zraněním nebo smrtelným zraněním u lidí, jejichž životy, jak se zdá, zažívají… vzpomínky jako ty dětské odhalují detaily konkrétních zapamatovaných životů, které lze někdy korelovat a jejichž přesnost byla často exaktně ověřena .“ -Ervin Laszlo a Jude Currivan, „Cosmos“ (154)
Později si chlapec vzpomněl na úplné okolnosti své ‚smrti‘, jak byl po příjezdu domů z práce postřelen do hlavy, když seděl v autě. Pitevní zpráva, která byla nalezena, tak skutečně potvrdila, že byl tehdy opravdu střelen do hlavy a že zemřel na následky střely do spánku. Pitva prokázala přesnou velikost a umístění vstupní rány a také výstupní rány na opačné straně hlavy muže. Později bylo rozhodnuto oholit některé z chlapců vlasy kolem oblasti smrtelné rány, kterou mu způsobil v předchozím životě. Chlapec měl mateřské znaménko přesně na stejném místě jako byl bod vstupu kulky do hlavy a dokonce přesně stejné velikosti a tvaru jako měla kulka, která ho zabila v předchozím životě. Měl také druhé mateřské znaménko na opačné straně hlavy, které rovněž přesně odpovídalo výstupnímu bodu stejné kulky. Případ později vzbudil takový zájem veřejnosti, že byl předložen u soudu, aby se přesvědčivě prokázalo, že chlapec byl skutečně reinkarnovaným bývalým manželem vdovy. V důsledku tohoto případu byl citován jeden profesor na jisté velké univerzitě, který řekl, že právě kvůli zapojení policie „je to jeden z nejlépe zdokumentovaných případů reinkarnace, jaký kdy viděl“. “ – Adrian Cooper, „Naše konečná realita“ (181-3)
po
„ Ve skutečnosti Stevenson shromáždil stovky takových případů a v současné době sestavuje čtyřsvazkovou studii tohoto fenoménu. V některých případech se mu dokonce podařilo získat zprávy z nemocnice a nebo pitvy zesnulé osobnosti a prokázat, že k takovým zraněním nejen došlo, ale byla v přesném místě současného mateřského znaménka nebo deformity. Cítí, že takové známky nejenže poskytují některé z nejsilnějších důkazů ve prospěch reinkarnace, ale také naznačují existenci jakéhosi středního nefyzického těla, které funguje jako nositel těchto atributů mezi jedním životem a dalším. Říká: „Zdá se mi, že otisk ran na předchozí osobnosti musí být přenášen mezi životy na nějakém druhu rozšířeného těla, které zase funguje jako šablona pro vytvoření nového fyzického těla mateřských znamének a deformací, které odpovídají na rány na těle předchozí osobnosti.“ “ -Michael Talbot, „Holografický vesmír“ (218-219)
“ Dramatický příklad reinkarnace zahrnující osobu, která fyzicky zemřela a vrátila se velmi brzy poté, byl případ tureckého bandity. Jde o chlapce, který tvrdil, že byl dříve tureckým banditou, a když se úřady zahnaly do kouta, prostřelil si spodní čelist, aby se vyhnul zajetí. Lékařské vyšetření tohoto chlapce, reinkarnace bandity, zvýraznilo velkou značku v jeho čelisti, kam by kulka vnikla v jeho předchozím životě, a také tam chyběly vlasy na temeni hlavy, kde by se kulka vynořila. Svědek tohoto incidentu je dodnes naživu a byl schopen potvrdit přesné detaily, které chlapec uvedl, jak si vzal svůj předchozí život .“ -Adrian Cooper, „Naše konečná realita“ (178)
V roce 2005 FOX News přinesly úžasný příběh o reinkarnaci 11letého Jamese Leiningera. James byl již od svého dětství fascinován letadly, kreslil složité scény soubojů stíhacích pilotů a stále častěji se mu zdály noční můry o tom, že zůstal uvíznutý v padajícím letadle. Svým rodičům řekl o svých opakujících se vizích, které rovněž zahrnovaly sestřelení jeho letadla Corsair Japonci během druhé světové války. Vzpomněl si, jak startoval z lodi zvané Natoma a jeho staré jméno bylo Jim Houston. Rodiče vystopovali veterána z druhé světové války Leo Pinta, který sloužil na lodi Natoma, a vzpomněli si na Jima Houstona, který byl skutečně sestřelen Japonci v jeho letadle Corsair. Později byl chlapec převezen na sraz amerických veterinářů Natoma a několik z nich dokázal na první pohled správně pojmenovat. Pak se setkal se sestrou Jima Houstona Anne Houston, které James trval na tom, že mu vždy říkal „Annie“, ne Anne, a nebyla to jeho jediná sestra, měl také starší sestru jménem Ruth. Když se James setkal s Annie, mluvil o mnoha věcech z dětství a událostech, které mohla znát pouze ona a její bratr. Od té doby dali celý příběh dohromady do vynikající knihy s názvem Soul Survivor.
„ V Paříži na začátku tohoto století žila jistá paní. Laure Raynaud. Od dětství si tato dáma zjevně pamatovala, že žila již dříve, a dokázala zcela přesně popsat jak svůj dřívější domov tak i poměry kolem její smrti. Když Mme. Raynaudovi bylo pětačtyřicet let a poprvé cestovala do Itálie, kde mohla poznat scény svého předchozího života. Byla v Janově, když popisovala typ domu, ve kterém žila. S pomocí přítele našla dům a učinila prohlášení podléhající historickému ověření. Řekla, že v předchozím životě nebyla pohřbena na hřbitově, ale v naprosto konkrétním kostele opodál. Výzkum následně prokázal, že mladá dáma odpovídá Mme. Raynaudův popis jejího předchozího já zemřel v domě 21. října 1809 a byl pohřben v kostele, který Mme. Raynaud naznačil …“ -Manly P. Hall, „Reinkarnace: Cyklus nutnosti“ (148-9)
„ V buddhistických zemích není vůbec nic neobvyklého mít děti, které vážně tvrdí, že měly takové a takové jméno a že ve svém předchozím životě žily na tom a takovém místě; a občas jsou tato tvrzení svým způsobem podložená. Takové děti se v Barmě nazývají Winzas a není neobvyklé, že se provede určitá drsná zkouška tím, že se Winza vezme na scénu jeho bývalého života, když se říká, že obecně dokáže identifikovat své bývalé obydlí. a přátel a může uvádět skutečnosti známé pouze mrtvému a jednomu dalšímu živému muži. Tyto Winzy jsou v Barmě tak relativně časté, že jejich existence je běžně považována za samozřejmost; Obecně se uvádí, že schopnost pamatovat si minulý život zmizí, jak dítě vyroste, i když jsme se setkali s dospělými Winzovými, kteří stále tvrdili, že si pamatují minulost .“ -Manly P. Hall, „Reinkarnace: Cyklus nutnosti“ (149)
Nejúžasnější známá a dobře zdokumentovaná zpráva o reinkarnaci v moderní době pochází od mladé hinduistické dívky Shanti Devi, která ve čtyřech letech začala často odkazovat na události a lidi ze svého dřívějšího života. Tvrdila, že je z kasty Choban a žila v Muttře se svým manželem, obchodníkem s látkami jménem Kedar Nath Chaubey.
Kedar se již znovu oženil, ale byl tak zaujatý, že odcestoval do Dillí, aby se setkal se Shanti. Když dorazil, okamžitě si ho vybrala z davu a strávili spolu několik dalších dní, Kedar kladl několik intimních otázek a Shanti neustále dávala správné a charakteristické odpovědi, které Kedara přesvědčovaly, že to může mluvit pouze jeho mrtvá manželka. Dokonale popsala město Muttra, zvláštní chrám, který vždy navštěvovala, jejich vesnici, dům a dokonce i umístění nějakých peněz pohřbených pod jejich podlahou.
Kedar se vrátila do Muttry a brzy poté, co Shanti začala být unavená a netrpělivá, trvala na tom, že je dospělá vdaná žena a patří ke svému manželovi. Nakonec, po několika záchvatech vzteku, se její neochotná rodina a skupina patnácti výzkumníků vydali se Shanti do Muttry. Po příjezdu znala město úplně a nasměrovala řidiče, jak se přesně dostat do její bývalé vesnice a domu. Cestou uviděla muže, kterého poznala jako svého bývalého tchána, a zavolala na něj jménem. Její dům byl přemalován na jinou barvu, ale před vstupem věděla o interiéru každý detail. Ten večer při večeři okamžitě identifikovala svou bývalou matku a otce ze skupiny více než 50 lidí, zavolala je jménem a běžela je obejmout.
Na závěr její návštěvy bylo uspořádáno velké setkání pod širým nebem pro veřejnost na místní střední škole. Sešlo se na ní přes deset tisíc lidí, z nichž mnozí osobně znali Shanti v její předchozí inkarnaci. Přítomné vesničany to tak hluboce zaujalo a zapůsobilo to na ně, že ji požádali, aby tam byla s nimi. Sama Shanti také prosila své rodiče, aby ji tam nechali zůstat, ale bez úspěchu. Cítili, že by pro ni bylo lepší vrátit se do Dillí a přivezli ji domů kopající a křičící, doslova doslova. Celou cestu domů se Shanti hádala a trvala na tom, aby zůstala v Muttře. Brzy poté, co se vrátila do Dillí, upadla do velké deprese a zdrženlivosti, její duch se zdál zdrcený a po zbytek svého života se Shanti Devi nikdy neprovdala a zůstala věrná své ztracené lásce Kedarovi.
“ Fakta jejího příběhu byla velice pečlivě prověřena několika muži toho nejvyššího charakteru, včetně Laly Deshbandhu Gupty, generální ředitelky Daily Tej, předních novin v Dillí; NR Sharma, vůdce Strany národního kongresu Indie a blízký spolupracovník Mahátmy Gahndhiho; a TC Mathur, přední právník z Dillí. Tito muži spolu s mnoha dalšími vydali zprávu o svých zjištěních, ve které došli k závěru, že příběh Shanti Devi je nejen zcela skutečný, ale je jedním z těch vůbec nejpozoruhodnějších záznamů o vzpomínkách na předchozí život, které byly kdy dosvědčeny a zdokumentovány . -Manly P. Hall, „Reinkarnace: Cyklus nutnosti“
Doslov Myšpule: Reinkarnace je jen dalším důkazem toho, že podstata našeho světa vůbec není materiální a hmotná, jak se nás o tom tak usilovně snaží přesvědčit „majitelé“ našeho světa pomocí indoktrinovaného školství a vzdělávání a médií, ale je duchovní. Na to, že dnes žijeme v „informačním věku“ v době internetu a skoro okamžitého přístupu k jakýmkoliv informacím tak je nevzdělanost, neznalost a neinformovanost převážné většiny lidí naprosto žalostná. Současní lidé mají v převážné většině jen velmi selektivní informace o selektivních tématech, většinou naprosto zbytečných pro jejich život, zatímco o mnoha věcech které přitom mají obrovský význam a dopad na jejich životy tak neví vůbec nic. Je to záměr, způsob udržení masy v poslušnosti a důsledek davo-elitářského způsobu řízení společnosti. Zkrátka není žádoucí abychom si uvědomovali nesmrtelnost naší duše a bytí, abychom věděli o duchovní podstatě světa. My na ně máme pouze makat a držet hubu a krok. Být poslušní a mít strach. Být rozdělení, sobečtí, uvěznění v matrixu hmotného světa kde všechno co víme je naporostá lež. Současné vlády a nikým nevolené elity nás považují za své otroky a majetek. Chtějí, abychom mi makali na ně, nikoliv oni pro nás jak by to mělo správně být. Nevzdělanému davu se lépe vládne, nemají k nám žádnou úctu a poslušnost si vynucují násilým a zákony. Neřídí se svědomím ani obecně platnými morálními pravidly, jsme pro ně jen dobytek, nahraditelný kdykoliv. Nemají úctu ani k životu, ani k Bohu či k přírodě a už vůbec ne k nám, lidem. Snaží se nás odříznout od naší minulosti, zmanipulovat naši zkušenost a znemožnit nám jakýkoliv duševní vývoj, snaží se nás za každou cenu udržet v nevědomosti a v otroctví, chtějí nás mít pod kontrolou 24/7/365 a udržet nás v nejnižších vibracích strachu. Strachem si vynucují naší poslušnost. Snaží se nás udržet v nevědomosti, abychom stále dokola opakovali stejné chyby a nedokázali se orientovat v současném dění a neprokoukli jejich lži a manipulace. Abychom nedokázali pochopit pravdu, protože jen pravda nás nakonec probudí a osvobodí. Je to finální válka dobra a zla v té nejryzejší podobě. A znalost o nesmrtelnosti naší duše se jim vůbec nehodí do krámu.
Myšpule
https://myspulesvet.org/2024/08/15/minule-zivoty-a-karma/
https://ericdubay.wordpress.com/category/death-and-afterlife/
