V únoru 2023 se objevily zprávy o objevu „dříve neznámé hrobky“ v Egyptě. Mohlo by se zdát, že tiskové agentury se chystají vybuchnout radostí z další „senzace“ civilizace takzvaného „starého Egypta“. Avšak místo toho se toto téma najednou potichu a klidně rozplynulo. Co se tedy opravdu stalo?

A ve skutečnosti byl objeven další podvodný padělek, vytvořený s cílem opět oklamat turisty a sběratele, kteří nejsou příliš znalí egyptologie. Nový padělek byl vyroben tak „nemotorně“, že dokonce i úředníci, kteří obvykle slepě akceptují jakákoli zjištění potvrzující mýty z oficiálních učebnic dějepisu, rychle zjistili, že celý tento nový padělek není starší než několik let.

Například, jak popsal tento objev autor kanálu Papyrus na Zeně ve svém příspěvku „Jsou egyptské hrobky a jejich obsah falešné?“: „Už z prvních zveřejněných fotografií mohou ti, kteří jsou alespoň trochu obeznámeni s egyptským uměním okamžitě vidět, že hrobka objevená v Beni Suef, 115 km jižně od Káhiry, není jen do očí bijícím padělkem, ale také průměrným padělkem, vyrobeným s cílem oklamat naivní turisty a ještě neopatrnější sběratele archeologických nálezů.

V podzemní místnosti můžete vidět triumf toho, co obvykle nazývám „umělecké sochařství se sekerou na zem“: figurky božstev a faraonů, „inspirované“ skutečnými díly (můžete vidět Ramesse II. z Turína, Taourt z Karnak, Amenirdis z káhirského muzea Střední říše), sarkofág z hororu ze 70. let.

Na stěnách či spíše na překližkových panelech jsou ještě méně povedené malby imitující výjevy z papyrů a stěn hrobek. V každém případě jsou všechny předměty v „soupravě“ zničeny a probíhá vyšetřování s cílem vypátrat viníky. Není to však poprvé, co se to stalo…“

Je pravda, že navzdory názvu svého příspěvku jeho autor, kterého lze považovat za jednoho z odborníků na egyptologii, obdivuje předměty z hrobky Tutanchamona a jako velká většina úředníků slepě věří v jejich „pravost“. Je zajímavé, že pokus o vytvoření nové „egyptské hrobky“ se uskutečnil přesně 100 let po „objevení“ takzvané „Tutanchamonovy hrobky“. Ale s padělateli naší doby si oslabení Sorošova vzdělání zahrálo krutý vtip a už neměli dostatek inteligence na to, aby své padělky vylepšily. To je důvod, proč ho dokonce i oficiální egyptologové zuřivě „odmítli“ a uznali ho za „nemotorně provedený, průměrný nevkus“.

Mezitím není vše v pořádku ani s „objevením“ takzvané „Tutanchamonovy hrobky“. A přestože samotné „staroegyptské artefakty“ byly vyrobeny mnohem profesionálněji, padělatelé je velmi výrazně „zdědili“. A ve prospěch toho existuje několik důkazů, které poskytl G. Nosovský ve své knize „Bůh Války“ v kapitole s názvem „Tutanchamonova hrobka: originál nebo padělek?“ A toto tam píše:

„Pojďme nyní diskutovat o mimořádně zajímavé otázce pravosti hrobky Tutanchamona a předmětů v ní nalezených. Objevení této hrobky G. Carterem v roce 1923 se považuje za téměř největší úspěch egyptologie. Není se čemu divit – ostatně, jak se uvádí, hrob Tutanchamona je jediná staroegyptská hrobka z Údolí králů, která se k nám dostala neporušená… Obrovské množství zcela nedotčených předmětů, včetně zlatých…

„Objevovatelé“ vedeni Carterem demontují „garážové“ boxy s kamenným sarkofágem Tutanchamona. Fotografie z roku 1923

V celé historii archeologie se nikdy nenašel tak velký nález. Objev Tutanchamonovy hrobky však provázelo množství zvláštních okolností. Tisk již vyjádřil názor, že jde o FAKE. Viz například článek Konstantina Smirnova „Bude třeba zavřít otevření Tutanchamonovy hrobky? (časopis „Technologie mládeže“, duben 1998, s. 62–64)…

Autenticita Tutanchamonovy hrobky podle nás vyžaduje nejdůkladnější výzkum včetně moderních laboratorních testů. To zahrnuje nezávislou radiokarbonovou analýzu mnoha dřevěných předmětů, které tam byly nalezeny. Taková studie však ještě nebyla provedena. Důvěra egyptologů v pravost Tutanchamonovy hrobky je ve skutečnosti založena jen na důvěře v Carterovy výroky. Ale je nějaký důvod pro takovou důvěru?…

V návaznosti na článek K. Smirnova stručně představíme čtenáři některé zvláštnosti a podezření spojená s Carterovým slavným objevem – Tutanchamonovou hrobkou.

Za prvé, výkop hrobky trval celých pět let a Carter jej z neznámých příčin neustále oddaloval. Během této doby byla hrobka pod jeho vedením několikrát vykopána a poté opět zasypána. Kdyby bylo všechno čisté, pak by se takové kopání a zakopávání obtížně vysvětlovalo. Vlastně, vžijme se do Carterovy kůže. Měl štěstí – byly objeveny neocenitelné poklady. Je jasné, že měly být okamžitě představeny veřejnosti, aby mohli nahlas oznámit svůj objev. To je přirozená touha každého objevitele. Naopak, v případě padělání je Carterova překvapivá pomalost zcela pochopitelná. Chvíli si vyžádalo vyjednávání, hledání financování a konečně i samotná výroba množství padělků.

Předměty objevené v hrobce Tutanchamona – včetně rozloženého kočáru, velmi připomínajícího evropské kočáry 17. – 19. století. Fotografie z roku 1923.

Druhá zvláštní okolnost je, že hrobku prý už otevřeli lupiči. A to hned několikrát. Ale z nějakého důvodu si podivní „lupiči“ odtud nic nevzali! Ačkoli dokonce udělali díru ve skále, objíždějící jedny z vnitřních dveří hrobky. A opět nic nevzali. V každém případě zůstalo obrovské množství zlata nedotčené. A naprosto překvapující je, že tito záhadní „zloději“ podle Cartera opět za sebou uzavřeli průchod do hrobky. Otázka zní – proč? Hovoříme-li však o padělku, pak vše okamžitě zapadne na své místo. Tajnou díru mohli vyřezat Carterovi vlastní pracovníci, aby do již zapečetěné hrobky přinesli další „necenné starožitnosti“.

„Starožitnosti“ nahromaděné v hrobce Tutanchamona. Neuspořádaná spousta věcí mezi holými, nezdobenými stěnami působí zvláštním dojmem. Byla tato skládka skutečně vytvořena pro faraony posmrtný život? Nebo rovnou poslat do muzea? Fotografie z roku 1923.

Třetí zvláštní okolností je extrémní neopatrnost, s jakou „staří Egypťané“ hromadili věci v hrobce svého faraona. Navíc „garážové“ boxy vnořené do sebe, ve kterých byl uzavřen kamenný sarkofág Tutanchamona, byly neopatrně smontovány. Nedbalost výzdoby Tutanchamonovy hrobky byla tak zřejmá, že Carter to musel vysvětlit. Vůbec se nestyděl, obviňoval z toho samotné staré Egypťany. Kvůli čemu prý „proběhla instalace… narychlo a zcela nezodpovědně – jednotlivé díly byly pomíchány a nesprávně nainstalovány… Jednotlivé díly byly připevněny s rizikem poškození jejich pozlacených dekorací. Na pozlacení jsou dodnes patrné hluboké stopy po úderech nějakého těžkého nástroje, jakým je kladivo a místy jsou části obkladu odlomeny; úlomky, které zůstaly po práci, jako například dřevěné hobliny, nebyly nikdy odstraněny

Další skládka věcí v hrobce Tutanchamona. Fotografie z roku 1923.

A konečně, čtvrtá zvláštní okolnost souvisí s notoricky známou „faraonovou kletbou“… Zjevně neobvyklá série úmrtí se zdála tak nevysvětlitelná, že dala vzniknout mýtu o „faraonové pomstě“. K. Smirnov se však zcela správně domnívá, že jiné vysvětlení je mnohem rozumnější. S padělkem tak velkého rozsahu – hraničícího s trestným činem – by se dali svědci jednoduše odstranit. Šlo o příliš mnoho peněz. Objednatelem padělku mohla být podle K. Smirnova tehdejší egyptská vláda. A pachatelem byl Carter, který oklamal svého původního dobrodince lorda Carnarvona…“

Existuje ještě jedna zvláštnost, která jasně naznačuje padělání: „Když Nosovsky a Sundaky poprvé vstoupili do hrobky Tutanchamona, okamžitě je zasáhl obraz v hrobce. Bylo to příliš nemotorné a vyrobeno tak, aby to vypadalo jako zlato. Na fotografiích v albech to vypadá jako malba na pozlacení, ale ve skutečnosti je toto „pozlacení“ jen levná žlutá barva.

Fragment malby v hrobce Tutanchamona. Na první pohled se zdá, že malba je poseta malými tečkami – ztrátami vrstvy barvy. Ve skutečnosti jsou tyto „ztrátové“ body namalovány tmavou „starožitnou“ barvou! Všimněte si také, že mužská postava má obě levé ruce!

Kromě toho na fotografiích alb malba Tutanchamonovy hrobky vypadá velmi starě, posetá mnoha tmavými skvrnami – místy, kde se vrstva barvy rozpadla nebo byla poškozena. Ve skutečnosti, podíváte-li se na obraz zblízka, můžete jasně vidět, že všechny tyto údajné „ztráty vrstvy barvy“ jsou jednoduše namalovány nahoře tahy tmavě hnědé barvy! Navíc, tahy „ztráty“ byly na některých místech omylem aplikovány i na nenatřený povrch stěn při malbě. Což docela upřímně prozrazuje padělek.

Tahy (nebo kapky) tmavě hnědé barvy, znázorňující podle padělků „ztrátu nátěrové vrstvy“ údajně „velmi staré“ malby v hrobce Tutanchamona. Foto z roku 2006.

Kapky tmavé barvy, znázorňující „ztrátu vrstvy barvy“, byly nedbale naneseny i na nenatřené části kamenných stěn lemujících malby v Tutanchamonově hrobce. Foto z roku 2006.

Obraz v Tutanchamonově hrobce byl tedy od samého začátku starožitný. To znamená, že obraz v Tutanchamonově hrobce je padělek. Hrubost tohoto padělku je prostě úžasná…“

Všechny tyto zvláštnosti „objevení“ této „hrobky“ však většinu úředníků neobtěžují. Mezitím je zde ještě jedna zvláštnost, na kterou upozorňuje G. Nosovsky – to je skutečnost, že ještě začátkem 2000. let bylo zakázáno fotografovat věci z této “egyptské hrobky” a samotné hrobky. A zřejmě ne náhodou. Studiem kvalitních fotografií se totiž pravděpodobnost odhalení tohoto padělání exponenciálně zvyšuje. Přesně to se stalo, když se nám v roce 2006 podařilo pořídit několik fotografií v hrobce během natáčení dokumentárně-historického filmu o „Starověkém Egyptě“ od filmové společnosti „Nový čas“.

Ale je zde ještě jedna věc, které G. Nosovský nevěnoval pozornost. Jedná se o zlato velmi vysoké úrovně, ze kterého byly vyrobeny zlaté předměty v této kolekci. A bylo jich asi 4 tisíce, vážily asi 1,2 tuny. Jak tedy s pomocí primitivních ručně vyráběných technologií té doby (podle oficiální verze) dokázali tito Egypťané vytvořit tolik vysoce uměleckých zlatých předmětů, a to dokonce z velmi kvalitního zlata, které jsme se naučili vyrábět ne tak dávno? Kde mohli získat potřebné množství zlatých nugetů nebo zlatého „písku“?

Tím ale docela logické otázky nekončí. Například, pokud jde o požadovaný počet pecí na tavení zlata a paliva pro ně, jakož i formy na odlévání a další jemnosti výrobní technologie pro všechny tyto skutečně krásné zlaté věci, které ve skutečnosti nemají nic společného se „starověkým Egyptem“, ale byly vyrobeny padělateli přesně tehdy ve 20. letech 20. století. Ale o tom všem se samozřejmě nebude psát v historických knihách a průvodci vám o tom neřeknou ze zcela pochopitelného důvodu. A přece je velmi zajímavý fakt, že oba padělky dělí přesně 100 let, ale jak rozdílně se ukázaly být jejich osudy.

https://www.biosferaklub.info/dva-falzifikaty-s-intervalom-presne-100-rokov/