Za jak dlouho a za jakých podmínek bychom mohli být soběstační v produkci potravin? I o tom mluvil na setkání Klubu 2019 jeden z nejvýznamnějších českých potravinářů Zdeněk Jandejsek. „Ve vepřovém jsme v současné době soběstační na 32 až 35 %, v kuřecím na 57 %.“ A varuje před důsledky, „pokud Green Deal nebude z 80 % zlikvidován a změněn“.
„Zemědělství je ve velice svízelné situaci. Protože česká vládní garnitura zkouší, co vydržíme. Zkouší, co s námi udělají restrikce, které tady jsou,“ uvedl hned na začátek setkání Klubu 2019 v Trhovém Štěpánově jeden z nejvýznamnějších českých potravinářů a exprezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek. A hned se dostal k tolik diskutovanému Green Dealu.
Green Deal, úhor? Všechno odkýváme a ještě si přidáme
„Francouzský prezident Macron v podstatě zrušil úhory (povinně neobdělaná půda) a najednou je to zpátky. Evropská unie schválí čtyři procenta úhoru, my schválíme pět. Protože my se musíme něčemu zřejmě zavděčit,“ krčil rameny nechápavě Jandejsek.
„Lidé, kteří mluví o Green Dealu a říkají něco o úhoru, tak nevědí, o co jde. Když se vrátíme do 14. nebo 15. století, tak si pojďme říci, jak se tehdy úhor uplatňoval. Pásl se na něm dobytek. Tudíž se hnojil. Protože tehdy žádná průmyslová hnojiva nebyla. Díky dobytku se tam dostávala organická hmota, pak se to zoralo a měli úrodnou půdu,“ popisoval, jak se k úhoru stavěli naši předci, a vrátil se k současnosti.
„U nás úhor znamená, že tam necháme růst binec. Šťovíky, bodláky a všechen tento brajgl, který nám škodí. Protože řada plevelů působí negativně na organismus lidí. Takže tyto nesmysly bychom měli všichni odmítat. My jsme ale v situaci, kdy nejen všechno odkýváme, ale ještě si přidáme. Proto tady také apelujeme na Agrární komoru, jak by měla a jak by neměla fungovat,“ vysvětloval Jandejsek.
A přidal varování. „Pokud Green Deal nebude z 80 % zlikvidován a změněn, tak nás to bude stát opravdu hodně. Nebudeme mít své potraviny a budeme je vozit z celého světa. A možná, že za čas nebude dost ani z těch dovozů. To nám ukáže budoucnost,“ podotkl Jandejsek.
Soběstačnost 32 až 35 procent u vepřového, vajíčka 55
Dostal se i k tomu, jak jsme na tom s potravinovou soběstačností v současné době. „Jsme soběstační v hovězím mase. Protože dříve jsme ho jedli 23,5 kg, dneska ani ne 7 kg na osobu na rok,“ vysvětlil. „Jinak skotu tady máme 28 % oproti roku 1990. Pak jsme hodně blízko v soběstačnosti v mléce, někde na 90 %. Mluví se o tom, že jsme na 130 procentech. Ale musíme odečíst to, co dovážíme, abychom si řekli, jaká je spotřeba a jaká je produkce.“
U dalších potravin podle něj situace rozhodně tak radostná není. „Například ohledně vepřového masa jsme na soběstačnosti 32 až 35 %. V drůbežím je to 57 %, ve vajíčkách 55 %,“ uvedl konkrétní čísla. „Pokud by tady vládla normální vláda, v odpovídajících funkcích by byli lidé odborně zdatní, tak jsme během deseti let plně soběstační ve vepřovém mase. V drůbežím dokonce za pět let. Proč? Protože vyvážíme téměř 50% suroviny, tedy obilí. Produkce obilovin včetně kukuřice se pohybuje kolem osmi milionů tun. A spotřebováváme? Milion 200 až milion 300 tisíc do mouky a těstovin, a zhruba kolem 2 až 2,4 milionu tun do krmiv,“ sdělil.
Soběstačnost už za pět let
„Kdybychom nastavili normální hospodářskou politiku, to znamená, že bychom podporovali ty, kteří chtějí produkovat, tak vám skutečně garantuji, že v drůbežím mase a ve vajíčkách jsme do pěti let soběstační. U vepřového je to trochu složitější, výroba je náročnější, tak to do těch deseti let,“ zopakoval. „My bychom jako stát mohli být soběstační s tím, že bychom některé produkty vyváželi, a ty, co tady nejsme schopni třeba vypěstovat, tak bychom dováželi. Ale vcelku by nebyl žádný problém, abychom se uživili na naší zemi,“ poznamenal.
„Uživili jsme se tady v roce 1990. V letech 1990 až 94 jsme měli saldo zahraničního obchodu se zemědělskými produkty kladné. Teď jsme se ale dostali do situace, že máme záporné saldo 50 miliard. V roce 1994 jsme byli naopak asi dvě nebo čtyři miliardy v plusu. A to jsme museli stejně jako teď dovézt třeba citrusy nebo další plodiny, které u nás nerostou. A podívejte se teď. Dokázali jsme za pár let zdevastovat české zemědělství a české potravinářství,“ podotkl neradostně Jandejsek.
A porovnal naši situaci v zemědělství s některými ostatními zeměmi EU.
Ceny obilí na burze
„Takové ty hlouposti o tom, že tady jsou velké podniky a že to je škoda… Proti především zpracovatelským podnikům například v Německu, Belgii nebo Španělsku jsme záhumenkáři. Jateční porážky, zpracování prasat jsou v těchto státech několikanásobné na jednom místě. Co se týká produkcí, tak ty farmy jsou v těchto zemích podstatně větší než u nás. Dva až tři tisíce prasnic na jednom místě jsou běžné. Milion slepic na jednom místě je normální. Naše země je na vysoké úrovni jak v produkci, tak zpracování, ale máme v zahraničí mnohem větší konkurenci, než se o tom mluví,“ vysvětlil.
A dostal se i k cenám. „Ceny neurčují zemědělci. Určují je burzy. Krmný ječmen dnes kupujeme za 3300 až 3600 korun tunu. Pšenice se dostala na necelé 4 tisíce. Copak za to se dá něco vyrobit? To je všechno ve ztrátě. Podpory zemědělců například v Německu nebo v Holandsku jsou několikanásobné. Německo má téměř desetkrát větší národní podpory, když to přepočteme na hektar obhospodařované půdy, než mají zemědělci u nás. My jsme tady normální blázni. Děláme v ČR vlastně všechno pro to, aby lidi neměli laciné potraviny.
Ale zvládli bychom to změnit. Jen je potřeba přestat s touto liberální demokracii. Protože to často řídí diletanti, kteří neznají vůbec podstatu jednotlivých oborů. V tom je ten zásadní problém,“ uzavřel Zdeněk Jandejsek.
