Sítě lidí, kteří slouží některým velmi speciálním věcem. Slovenský deepstate se neskládá z dobře ukrytých zaměstnanců státních struktur. Tak, jak je tomu v USA, kde se v souvislosti s deepstate hovoří o lidech sedících v pracovnách CIA či FBI, ale i v jiných organizacích, odkud hýbou pákami moci, jak bezpečnostní tak ekonomické. Někdy bez vědomí volených představitelů, někdy tak, že se jim ti musí přizpůsobit.
Ne, slovenský deepstate je rozložen mezi zaměstnance různých organizací „nevládního“ charakteru, podobně i mediálních domů. A netvoří si své vlastní cíle, ale spíše přijímají příkazy někoho druhého.
Globsec
Některé z těchto organizací a někteří z těchto lidí jsou poměrně na očích. Asi každý trochu informovaný člověk ví o organizaci Globsec, kterou sponzorují západní zbrojařské firmy, aby pod pláštikem „bezpečnostních“ konferencí prosazovaly svou agendu v regionu. (Třeba říci, že velmi úspěšně.)
Naivní analytičky organizace vyjadřující se o mezinárodních hrozbách, ty jsou jen levnou fasádou jestřábů, kteří agendu organizace ve skutečnosti kontrolují. A o těch je třeba konečně mluvit.
Podobně lidé znají jména jako Ivan Mikloš, Ivan Štefunko či Andrej Kiska. Ovšem mnohem méně se mluví o podnikatelích, kteří jim pomáhají obhospodařovat peníze, přičemž ti táhnou nitky jak v médiích tak například v energetice.
Mimochodem, média? Vedle zjevných propagandistů jako Miro Kern či Mirek Tóda se v redakcích objevují veřejnosti málo známá jména, která ve skutečnosti velkou část mediálních výstupů řídí.
Podobně si veřejnost zaslouží vidět, kdo stojí za „intelektuály“ jako Grigorij Mesežnikov či Martin Bútora vědět, z čeho jsou placeni. Podobně, jako jsou zahraničními vlivovými strukturami placeni ambiciózní „analytici“ (Milan Nič, Dalibor Roháč), a jako takoví lidé tvoří jakási tykadla z Berlína a Londýna směrem na Slovensko.
A jistě, není třeba se stydět, pokud nevíte, kdo jsou lidé jako Pavel Demeš, nebo co přesně se děje v subjektech jako je relativně nenápadná nadace Pontis. Protože mnoho věcí se skrývá za fasádami velmi nenápadných lidí či velmi tichých subjektů. Odtud jdou nitky k často jako „spontánně“ organizovaným protestům a jako nestranickým, „občansky znepokojeným“ organizátorům.
Zajímavé jsou i křesťanské skupiny napojené na radikální americké letniční (pentekostální) hnutí, odkud se rekrutovali takoví lidé jako bývalý ministr zdravotnictví Marek Krajčí nebo expremiér Eduard Heger – jenže jejich vlivové sítě sahají mnohem hlouběji, než jen po tato veřejná jména. Ale i skupiny napojené na americké neokonzervativní kruhy, a to prostřednictvím Daniela Lipšice („Kuhajdové“ a podobně).
Mohlo by vás zajímat:
V neposlední řadě je třeba vědět o lidech, kteří se reálně pokusili nadlouho infiltrovat i ve státní struktury. A to pod pláštikem „bezpečnostních expertů“, kteří prý například bojují „proti hybridním hrozbám“.
Prodloužené ruce
Takže tak. Transparentnost je často vzývaná kvalita zejména lidmi, kteří potřebují vše zviditelnit v cílových zemích svých snah. Tuto snahu bychom měli oplatit tím, že budeme i my zde transparentně zveřejňovat něco o jejich prodloužených rukou.
A bude to zajímavé čtení. Ne, není třeba čekat na vládu, až začne sestavovat seznam „zahraničních agentů“. Někteří z nás mají odvahu věci zveřejňovat i bez toho.
Nebo: myslíte si, že se to nepatří?
