ksc_200_200Komunisté měli ve svém programu zespolečenštění majetku. Majetek proto znárodnili, popř. jinak převedli do společenského vlastnictví státu nebo družstev, institucí, které mocensky ovládali. Znárodněný, družstevní či jiný tzv. majetek v socialistickém vlastnictví žádný z nich osobně nevlastnil. Vše podle jejich doktríny patřilo lidu, který jej spravoval prostřednictvím svých volených zástupců.

Voleb se zúčastnilo téměř sto procent občanů, kteří zvolili své zástupce, předem prověřené komunistickou stranou.

O demokratičnosti a správnosti tohoto postupu můžeme dnes mít zcela odlišné názory, ale faktem je, že ten majetek se z republiky neztratil a nebyl vyveden do vlastnictví občanů třetích zemí. Dá se prokázat, že životní úroveň, ač nivelizovaná, pomalu rostla, i když nikdy nedosáhla rozmachu států aplikujících tržní hospodářství. Tato skutečnost vyplývala z toho, že starost o udržení moci nedovolovala příliš velkou osobní iniciativu. Všichni jsme byli poslušnými státními zaměstnanci svého druhu. Ten, kdo chtěl kariérní postup, musel dodržovat linii centra, ÚV KSČ, a až na výjimky, být členem KSČ. Do vysokých manažerských funkcí se dostalo mnoho schopných lidí, kteří své znalosti, dovednosti a zkušenosti mohli uplatnit teprve po převratu v r. 1989. Bývalých komunistů.

Na rozdíl od tehdejší doby, kdy výsledky úspěšné práce řídicích pracovníků znamenaly hlavně prospěch společenský, který si komunisté přivlastňovali, ale jen relativně malé osobní obohacení, v současné době pracovní iniciativa a dovednosti vedou hlavně k výraznému osobnímu obohacení. Tady bychom mohli hledat kořeny současného politického i morálního marasmu.

V době transformace na tržní hospodářství začal masový přesun společenského majetku do rukou soukromých, a přesun národního hospodářství do rukou zahraničních a nadnárodních společností. Kuponová privatizace byl geniální prostředek, jak tento přesun stamiliardového státního majetku do soukromých rukou učinit pro občany přijatelným.

V současné době už ve státním, společenském vlastnictví, toho mnoho nezbylo. Jednou z posledních velkých kostí je majetek, který obhospodařovaly církve.

A o ten teď vypukla rvačka. Církve nemají dost prostředků ani na údržbu toho, co jim zůstalo, a je zřejmé, že to, co jim bude tzv. navráceno, aniž by se kdo občanů, současných majitelů, v referendu zeptal na názor, zda s tím souhlasí, bude zase zašantročeno do soukromých rukou domácích, ale hlavně zahraničních finančních magnátů.

Tady vyvstává naléhavá otázka: kdo komu co ukradl v minulosti, a kdo se chystá krást teď.

Ivo Krieshofer

http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/co-vlastne-komuniste-ukradli.html