V kapitole Černá a bílá magie čteme: „Hitler se vydal silám, které jej strhávají. Síly temné a ničivé moci. Zatímco se domníval, že ještě má možnost svobodného rozhodnutí, byl již dávno vydán kouzlu, které z dobrého důvodu a ne pro pouhé obrazné přirovnání můžeme označit jako démonickou magii.”Jeho afektované chování vykazuje cosi „náměsíčného”, jako by byl něčím řízen. „Jeho způsob být stále sám a zvláštní mysticismus dovolují vedle dalších indicií usuzovat na možnost kontaktu s nějakým duchem neznámého původu, který jej posedl.
.
Je to konspirační teorie jako hrom, ale britský novinář a spisovatel Gerrard Williams se domnívá, že má pro své tvrzení dostatek důkazů. Ve své nové knize přišel s hodně kontroverzní myšlenkou. Tvrdí, že vůdce Třetí říše Adolf Hitler se nezabil v Berlíně roku 1945. Místo toho měl prý v klidu dožít své dny v Argentině po boku své ženy.
Adolf Hitler na dobové fotografii

OKULTNÍ MÝTUS NÁRODNÍHO SOCIALISMU

Díky všem existujícím protikladným hlediskům a faktům nelze v tom nejpřísnějším smyslu „dokázat”, že neexistovalo nějaké okultní vedení Hitlera nebo NSDAP právě na hlubší úrovni. V takovém případě se již budeme pohybovat na půdě čirých domněnek, které se vzpírají historickému zkoumání. Stejně tak se ocitneme v povážlivé blízkosti tajemství, které je tak tajné, že ani sami jeho nositelé o něm nevědí. Když však připustíme, že národní socialismus určovaly a nebo přinejmenším spoluurčovaly skryté duchovní síly, nelze takové „vedení” omezovat pouze na národní socialismus, nýbrž je musíme rozšířit na celé světové dějiny. K tomu jsou však zatím ochotni jen někteří iracionální autoři.
V této souvislosti se rovněž nabízí další otázka. Pokud by byla ve hře nějaká jiná, vnější síla, jak by to pak bylo s odpo vědností jednotlivých národně socialistických mocipánů? Byli jenom nástrojem bez vlastní vůle? Tato otázka byla po právu nadhozena již dříve, jakkoliv může být těžké posuzovat odpovědnost těch druhých.
A musíme nakousnout ještě jeden bod. Je to možnost zmythologizování Hitlera. Souvislost s esoterikou to přirozeně neobyčejně usnadňuje. Jsme někdy téměř v pokušení hovořit etnografickými termíny o nasycení postavy Hitlera „manou” a nikoli pouze o projekci stínu, která zapomíná na „Hitlera v nás”. Toto nasycení „manou”, které v magicko-esoterické terminologii od povídá zhruba vytvoření nějakého Egregoru, je přirozeně dvousečné. Jak rychle se nějaký princip, původně vnímaný jako „zlý”, překlopí a stane se „dobrým” a nebo naopak! Miguel Serrano, který pravděpodobně nechtěl nic „zlého”, je toho příkladem.
Mnozí, kteří se hlásí k esoterickému světovému názoru, však podporují okultní obraz národního socialismu, protože v něm spatřují „důkaz” správnosti svého všeobecného esoterického přesvědčení. Ano, tímto způsobem mohou dokonce nevědomě spolupocitovat svůj díl oné moci, která má “jejich” světový názor. Přirozeně, že ne ve „zlém” úmyslu. Ale ptají se dějiny vždy po úmyslech? Nesmíme se však potom divit, když je na nepřátelské straně esoterika vnímána jako královská cesta k neonacismu. Sem patří také snahy spojovat sadomasochistické kruhy s národním socialismem, protože používají jeho uniformy, symboly atd. za účelem vzrušení: to je další přísun energie pro výše zmíněný „Egregor”.


Při zpracovávání tohoto tématu cítíte bezděčně, že narážíte na něco hlubšího. Mohou to být archetypy a nebo silně emocionalizované mytologické obrazy. C. G. Jung se svou známou „Wotanovou teorií” nebyl zase tak daleko od pravdy. Zde je však nutné použít vážný výzkum a bádání. Jak dalece jsou hlubinné obrazy esoteriky a nebo obecněji náboženství a mýtu slučitelné s obrazy národního socialismu nebo obecněji politického mýtu vůbec? A nebo ještě ostřeji: odpovídají ty to politicky upotřebitelné hlubinné obrazy jaksi „nevyhnutelně” nějakým strukturám na šeho nevědomého bytí? Čím více toho víme, tím dříve můžeme přijmout předběžná opatření.


Mýty nelze navzdory jejich ambivalentnosti jen tak jednoduše odložit, jak již bylo navrhováno, tím, že se soustředíme na racionální obraz světa. Osvícenost je nezbytná, ale nezapomínejme, prosím, na sílu obrazů. A především ne v oblasti politiky. Genftská filosofka Jeanne Hersch k tomu říká: „Politické pravdy nedosáhneme tím, že vyloučíme mýtus, nýbrž tím, že do současnosti vneseme napětí protikladných mýtů. Protikladné názory, které z toho vyvstanou, pak vztahujeme na sebe, stejně jako neslučitelné požadavky hodnot, z čehož v žádném případě neplyne, že tyto hodnoty jsou falešné a že je vše dovoleno – nýbrž naopak, že všechny platí a že je nutné všechno vyzkoušet, bez příslibu nějakého dokončení.” Tomu nahrává i názor politologa Erica Voegelina, který spojuje gnosi a politiku a podle jehož mínění bylo vítězství národního socialismu možné pouze v době sekularizace.

MOŽNÉ ZDROJE NÁRODNĚ-SOCIÁLNÍHO OKULTNÍHO MÝTU

Podle toho, co víme, je poprvé řeč o Hitlerovi jako o „mediálně démonické osobnosti” v knize Kurta van Emsena (vlastně Dr. Karl Strunkmann) Adolf Hitler und die Kommenden (Adolf Hitler a následo vníci). V ní je Hitlerovi – právě jako démonické osobnosti – přislíbena taková role, že „na konci kosmické proměny světa” svou Třetí říší zničí starý svět a připraví cestu pro Čtvrtou říši následníků. Ale to bylo v německém jazykovém okruhu, který podle na šeho mínění má stěží nějaký význam pro vznik národně-sociálního okultního mýtu.
Naproti tomu ve Francii, která v této souvislosti jistě hrála důležitější roli, nacházíme první, i když ještě vágní poukaz na okultně řízeného Hitlera v esoterickém měsíčníku Le Chariot). V článku Le secret psychigue des Maitres du Monde: Bona parte, Mussolini, Hitler se pokouší křestansko-esoterický autor René Kopp objevit tajemství úspěchu tří zmíněných státníků. Od jistého okamžiku mu zřejmě nepostačují psychologické údaje. Tak začíná hovořit o „osudu”. Rozumí tím však „souhrn neviditelných, duchovních sil, které působí na lidstvo… at jsou astrální, éterické, patří sem i již zemřelí lidé a stejně tak i mimolidské síly… kterým nelze uniknout, protože jsou silnější než všechno zde dole… Tito Mistři světa (mezi nimi právě Hitler) byli těmito Mocnými záměrně postaveni na Zem a do stává se jim od nich pomoci a nebo dokonce na nich mají bezprostřední podíl… Jsou to skaliska, která spadla na tuto úroveň.” Tato ještě velmi obecná slova zesiluje autor později v článku LEnigme de Hitler v témže časopise, a sice v dubnovém čísle roku 1939 (str. 111). Míní v něm, že u Mussoliniho a Napoleona by mohly psychologické a jiné běžné důvody ještě stačit, aby vysvětlily jejich působení. U Hitlera to už není tak jednoduché. Fotografie dokazují, že se jeho tvář proměnila. Jeho afektované chování vykazuje cosi „náměsíčného”, jako by byl něčím řízen. „Jeho způsob být stále sám a zvláštní mysticismus dovolují vedle dalších indicií usuzovat na možnost kontaktu s nějakým duchem neznámého původu, který jej posedl.”
V jiných francouzských esoterických časopisech, které máme z třicátých let k dispozici, nemůžeme podobné okultní odkazy nalézt. To platí dokonce i pro časopis Revue Internationale des Sociétés Secrétes, který se specializoval právě na takovéto otázky, a který se přikláněl k teoriím spiknutí, přičemž z fundamentalisticky katolického stanoviska připisoval dějinné události činnosti Svobodných zednářů, židovstva a Satana. Tyto teorie, které vznikly již v době francouzské revoluce (viz rozšířené dílo Abbé Barruela) a ještě dříve, našly své vyvrcholení v aféře Léo Taxila na přelomu minulého století, po které následoval jejich úpadek. Ve třicátých letech však začaly opět podobné myšlenky nalézat své příznivce v Itálii a ve Francii. Zajímavé je, že Revue Internationale des Sociétés Secrétes (zkráceně RISS) jak se zdá, nepřišla na myšlenku, že by Hitler mohl být řízen nadpřirozenými silami. Řízený sice podle nich byl, ale jistými německými zednářskými spolky, které nebyly podřízeny mateřské anglické lóži a společně s komunisty usilovaly o německou světovládu. Již od roku 1929 bylo v tomto časopise poukazováno na neštastné působení Němců, počínaje Lutherem. Sjednocení Německa pod Bismarckem bylo například také považováno za dílo Svobodného zednářstva. V celé řadě článků, zvláště z roku 1933, ale i 1934, byly na mnoha stránkách zveřejňovány dokumenty o takzvaném německém svobodném zednářství a vysvětlován jeho vznik ze starých pruských lóží. A když autor A. S. du Mesnil-Thoret (o kterém se později ještě zmíníme) hovoří o „okultních silách v Německu”, má na mysli pouze zednářské lóže. Pouze v jednom článku o hákovém kříži narazíme na nikoliv čistě politické, nýbrž „okultistické zednářství”. Hákový kříž je přitom vysvětlován jako specificky antikřestanský a tajný zednářský symbol. Rovněž je přitom poukazováno na „hinduistické jogíny v Darmstadtu kolem hraběte Hermanna von Keyserlinga”, kteří svědčí o jistém východnímu vlivu, aniž by pňtom byla zmíněna nějaká souvislost mezi národním socialismem a Keyserlingem. V těchto článcích již nacházíme to, co se o pět vynořuje později ve francouzských a anglických knihách, na které ještě podrobněji narazíme, totiž okultní role Fému, Tugendbundu a především protikladu kultury (ve sprenglerovském smyslu) a náboženství. Kulturou se přitom rozumí specificky německá kultura, která je namířena především proti katolicismu, ale i proti v Evropě jinak běžným morálním a civilizačním standardům. Náboženství naproti tomu je katolicismus, jaký nacházíme především ve Francii, ale i v Rakousku. Tato shodná místa svědčí o kontinuitě mezi RISS a pozdějšími knihami, které skutečně založily národně socialistický okultní mýtus.
Když byl Hitler ještě pouhým „agitátorem třetí třídy”, dostal se do styku s „okultními skupinami” kolem generála Ludendorffa. Tyto skupiny – „velice zběhlé v tajných orientálních naukách” – měly jako znamení hákový kříž. Od str. 44 této brožurky jsou pak uváděny bližší podrobnosti o těchto skupinách. Hitler měl být podroben tréninku, který se od nepaměti praktikuje v „Indii a v Tibetu”.

Pro „okultizaci” Hitlera však byly nejpodstatnější Rozhovory s Hitlerem Hermanna Rauschninga. V kapitole Černá a bílá magie (str. 202) čteme: „Hitler se vydal silám, které jej strhávají. Síly temné a ničivé moci. Zatímco se domníval, že ještě má možnost svobodného rozhodnutí, byl již dávno vydán kouzlu, které z dobrého důvodu a ne pro pouhé obrazné přirovnání můžeme označit jako démonickou magii.” A ještě dramatičtěji v kapitole Hitlerovo soukromí: „(Hitler) se v noci probouzí s křečovitými výkřiky… Třese se strachem. Vyráží zmatená, zcela nesrozumitelná slova… Pak najednou začne řvát: … Nadčlověk už žije mezi námi … Já jsem viděl nového člověka. Je … strašlivý. Bojím se ho.” Rose poukazuje na to, že tato kapitola nebyla obsažena v německém vydání Rozhovorů (1940), nýbrž pouze v dřívějším francouzském (1939) a stejně tak v anglickém.
Kniha má však velice pochybnou vypovídací hodnotu. Zdá se, že ji Rauschning, který z Německa emigroval již v roce 1935, napsal ve finanční tísni spolu se dvěma francouzskými novináři. Cílem měla být především propaganda proti Hitlerovi, protože francouzský rozhlas vysílal až do německé invaze prakticky denně dlouhé výňatky z této knihy, což by také mohlo být vysvětlení vzniku okultního Hitlerova mýtu právě ve Francii. Rauschning tvrdil, že jako prezident senátu v Danzigu vedl s Hitlerem mnoho soukromých rozhovorů a dělal si při nich zápisky. Ve skutečnosti jsou však nesporně doložitelné pouze čtyři rozhovory, přičemž však Hitler v žádném případě nebyl s Rauschningem sám. Zcela břitce to formuloval Fritz Tobias: „Všechny, ale úplně všechny tyto údajné Rozhovory s Hitlerem byly vymyšleny; jejich obsah byl dodatečně slátán dohromady.” Politolog Uwe Backes uvádí ve své knize Politischer Extremismus in demokratischen Verfassungsstaaten (Politický extrémismus ve státech s demokratickou ústavou) dlouhý seznam prací, které zpochybňují Rauschningovy Rozhovory a mezi které patří i noviny jako Die Zeit, Frankfurter Allgemeine Zeitung a Neue Zurchner Zeitung.

V roce 1939, tedy v roce francouzského vydání Rauschningovy knihy, je v politicky zaměřené knize Georges-Anquetila Hitler conduit lebal citován již na titulní straně George Duhamel: „Celý svět nyní žije ve stavu démonického vzrušení”. Na straně 11 téže knihy je zmíněn Jean Girardoux a jeho Siegfried, který riká: „Německo není žádný hospodářský a lidský podnik. Je to básnické a démonické spiknutí.” Georges-Anquetil k tomu dodává: „Básnické? možná… démonické zcela určitě.”
Roku 1939 vyšla v Paříži rovněž kniha Edouarda Saby Hitler et les Forces Occultes. V předmluvě (Préambule) již nacházíme větu, která bude čtenářům okultních dějin národního socialismu známa: ,…když mnozí historikové a spisovatelé studovali Vůdcův život a dílo… tak se to dělo především z politického a lidského hlediska; ale podle našich znalostí ještě nebylo zveřejněno žádné dílo o tajemných stránkách a okultním působení Adolfa Hitlera.” (Str. 2) Hitler jedná po způsobu starých mágů, jako „barbarský mág, milovník lesů a vod, vášnivý vyznavač neúprosného boha Wodana”. Hitler je v tomto díle popisován jako goethovský čarodějův učeň, který sice nechce válku, ale „chtění je jedna věc, a nemožnost proti tomu něco podniknout je věc druhá” (str. 20). Studuje magii, přičemž autor definuje magii jako „vědu o vlnách”, které pocházejí z myšlení. Zajímavý je pokus o důkaz – který vůbec není myšlen zle – že Německo se nikdy nestalo křestanským, nýbrž vždy bylo pohanské, a proto v Německu nikdy neexistovala idea toho, co je morální. Hitler tedy nemusel vytvářet nic nového, nýbrž jenom rozvinout to staré. Již v první kapitole jsme konfrontováni s nezbytným hákovým křížem a směrem jeho otáčení: je to trvalka v okultní literatuře, který však v historii tohoto symbolu nemá žádnou oporu, protože – přinejmenším u NSDAP – byly obvyklé oba směry otáčení. Autor přitom hákový kříž dělí na Swastiku („dobrý” směr otáčení) a národně socialistickou Sauwastiku (Sau = svině – po zn. překl. ).
Autor navíc poukazuje na to, že již císař Wilhelm II. označil své cestovní zavazadlo hákovým křížem, otáčejícím se ve směru NS (str. 48). Wilhelm II. pravděpodobně byl v „okultním otroctví”, což také potvrzuje je ho abdikace a útěk. Dále nastoluje Edouard Saby otázku, zda nelze připsat vzestup Adolfa Hitlera okultní činnosti „Centre Initiatique”, v němž býval Wilhelm II. velmistrem. (Tuto část hitlerovského okultního tajemství již v modernějších verzích – zřejmě z pochopitelných důvodů – nenajdeme). Stejně tak málo dnes slyšíme o v knize zmiňovaném a národními socialisty údajně opět přijatém „Kultu Idisi”, „krvežíznivých panen”, které chtěly válku (str. 62).

V kapitole La Vie Occulte du Fuhrer (vůdcův okultní život) (str. 89 a d.) je jako důkaz Hitlerových magických schopností (které podle autora možná vykonával pouze nevědomě) uváděno jeho vegetariánství, jeho sobectví, jeho rozvoj citlivosti (důkaz: Hitlerova láska k hudbě!), jeho magický pohled a gesta, ale také jeho láska k horám (zde označena jako „kult vrcholů”). Na str. 98 pak přímo čteme: „Adolf Hitler je médium”. Dodatečně je ještě označen za „Prezidenta radiestesistů, působících jako správní sbor”. Pramen pro to ovšem není uveden žádný. Podle str. 104 je „Hitler bezpochyby poslušen nějakého magického rituálu. Je to mág a zasvěcenec.” Na str. 117 se objevuje poprvé jméno opata Theodericha Hagna, které se stále vrací v pozdějších spisech tohoto žánru, (zde ovšem psán jako Theoderich von Hogen), jehož rodinný erb obsahoval hákový kříž, což mělo Hitlera v jeho mládí rozhodujícím způsobem ovlivnit.
Jako později u Pauwelse/Bergiera je zde rovněž naznačena historie Fému (též Vehmu: soudu organizovaného jako tajný spolek, především k odsouzení těžkých zločinů, zvláště ve Westfálsku). Saby cituje ovšem pouze s výhradou – výpověd „vysokého činovníka řádu” (který historicky nebyl žádným řádem a již zhruba dvě stě let neexistoval) následovně: „Byli jsme to my, kdo Hitlera vyškolil, obklopil a vedl; my bratři svatého Vehmu; nás sedm velitelů Bavorského růžového kříže; my vysocí zasvěcenci…” Zmíněni jsou také Hanussen a Trebitsch Lincoln (zde psán Lincolm), kteří jsou uváděni jako členové „Svatého Vehmu”. Israel Monti, „Rytíř chrámu svatého Vehmu”, který sídlí v Mnichově, „ve svatém městě Bavorských rosenkruciánů”, k tomu pyšně vysvětluje: „Svatý Vehm prohlásil Hitlera za Fridericuse Rexe”, (str. 124). Další věta ukazuje, že okultní mýtus NS zde ještě nebyl tak zralý a v každém případě potřeboval historickou výpomoc: „Není to Trebitsch-Lincolm (sic), přítel Badmaefa, Tibetana, který zasvětil Hitlera tím, že mu zjevil učení Ostary, tajné indické školy, ve které moudrost lámů vyjádřila nauku o arijské nadvládě?” Navzdory zde uváděným mocným magickým silám vidí autor východisko: spojení křesťanských sil Francie. Proto uzavírá tuto knihu modlitba k Johance z Arku. Jako doba vzniku tohoto díla (důležitá pro copyright okultního mýtu národního socialismu!) je uváděn 29. duben až 18. květen 1939 a jako místo vzniku je udávána Paříž.

I když to dnes může do jisté míry působit směšně, přesto zde můžeme rozeznat celou řadu základních prvků či „přísad” okultního mýtu NS, které v pozdějších spisech – lépe připraveny a očištěny od snadno odhalitelných nesmyslů – zněly mnoha čtenářům velice přesvědčivě. Ostatně myšlenka, že Německo bylo od středověku východiskem spiknutí proti civilizovanému světu, vznikla již ve dvacátých letech. Ve svém základním díle Die Konservative Revolution in Deutschland 1918 – 1932 (Konzervativní re voluce v Německu 1918 – 1932) se Armin Mohler navíc zmiňuje o brožurce Les Forces Occultes de lAllernagne (Okultní síly v Německu) od H. du Mesnil-Thoret. Ale i v anglosaském světě byly ve dvacátých letech takové představy rozšířeny. Pro známou teoretičku spiknutí Nestu Websterovou je např. Německo rovněž velkým strůjcem světových dějin, u ní však za tím stojí stále více se rozšiřující komunismus. Její kniha o tomto tématu Boche und Bolschewik (Němčour a bolševik).


Roku 1940, opět v Paříži, zveřejnil C. Kerneiz svou knížečku La Chute de Hitler (Hitlerův pád), ve které se autor pokouší pro zkoumat Hitlera „kosmobiologicky”. Podle hinduistické astrologie je postavení měsíce u Hitlera typické pro „zakladatele náboženských sekt” (str. 32, v knize vytištěno proloženě). Na tom spočívá i „mystický charakter hitlerismu”. Dále je autor konkrétnější (st. 41 a d.): Když byl Hitler ještě pouhým „agitátorem třetí třídy”, dostal se do styku s „okultními skupinami” kolem generála Ludendorffa. Tyto skupiny – „velice zběhlé v tajných orientálních naukách” – měly jako znamení hákový kříž. Od str. 44 této brožurky jsou pak uváděny bližší podrobnosti o těchto skupinách. Hitler měl být podroben tréninku, který se od nepaměti praktikuje v „Indii a v Tibetu”. Předpokladem je vegetariánství a absolutní cudnost, aby se – jak se domnívají – sexuální energie přeměnila v okultní. Cíl tohoto tréninku je naznačen v jedné větě: Ludendorff a jeho přátelé chtěli z Hitlera udělat Golema. A to se jim, daleko nad jejich očekávání, podařilo. Přesto jsou hvězdy ostatnímu světu příznivé a Hitler nezůstane u moci.


Předpovědi zániku Německa existovaly ostatně také již od první světové války. Velice rozšířenou brožurou byla např. od J. H. Lavaura La Fin de I Empire Allemand annoncée par plusieurs Prophéties célebres, précises et concordantes (Konec německé Říše, jak je ohlašován vícero slavnými, přesnými a shodnými proroctvími), Paříž 1912, s dalšími vydáními v následujících letech. Na druhé straně, tj. v Německu, existovala stejná proroctví. Autor předkládá např. opis „Božího projevu celému německému národu”, který byl otištěn roku 1934 v Nurnber ger Zeitung, a jedna věta, ve které „bůh” projevuje svou vůli, stačí na ukázku: „Každou vojenskou moc sousedního národa, která by vpadla na území osídlená Němci, smetu svým hněvem..`


Ale i na druhé straně Lamanšského průlivu, v Anglii, existovala podobná okultní vysvětlení Hitlerova fenoménu. Známý esoterický spisovatel Lewis Spence (1874 – 1955), autor děl o Atlantidě, egyptských mysteriích atd., napsal také: The Occult Causes of the Present War (Okultní příčiny současné války), Londýn, bohužel bez vročení. Ze souhlasné recenze v populárním esoterickém časopise The Occult Review z dubna 1941 (str. 74 – 77) můžeme však usuzovat, že kniha vyšla pravděpodobně těsně předtím, především když vezmeme v úvahu, že kniha i tento časopis byly publikovány ve stejném nakladatelství, totiž Rider & Co. Také Spence vychází od Wilhelma II. jako Hitlerova předchůdce, přičemž císaři připisuje nadmíru bohatou okultní knihovnu. Kult, ke kterému měl patřit jak Hitler tak císař Wilhelm II, byl čistý satanismus jako vzývání zla. Německo již dříve podlehlo silám zla, což lze dokázat tím, že bylo tak pozdě pokřestanštěno. Již krvežíznivý Epos o Niebelunzích v protikladu k vysokým ideám v Legendě o Artušovi ukazuje rozdíl mezi dobrou Británií a zlým Německem. Od Bogomilů, přes čarodějnice, Svatý Vehm, Ilumináty a Tugendbund kráčí zlo v nepřerušené linii až k pangermánským skupinám v poslední době. Spence cituje také kardinála Hinsleye, římskokatolického arcibiskupa z Westminsteru, který k vojákům britské armády provolává: „Jste na straně andělů v boji proti pýše odpadlého Lucifera” (str. 30). Také Dr. Wittingham, anglikánský biskup z Edmondsbury, říká: „Nebojujeme proti masu a krvi, nýbrž proti dáblu…”.


Ve Velké Británii – a zvláště ve svém domově, Skotsku – Spence díky dobrému charakteru národa zcela vylučuje organizovaný satanismus, jak ho vidí v Německu. Jak nádherný a božský je přece britsko-keltský druidismus ve srovnání s dábelským charakterem německých Iluminátů, což nám ostatně dokládá citáty z díla teoretičky spiknutí Nesty Websterové. Hitler je nejprve označován za „pseudomystika” (str. 122). Jeho duchovním otcem je Alfred Rosenberg, kterého Spence charakterizuje jako německého Antikrista. Důkaz poskytlo Rosenbergovo dílo Mýtus dvacátého stoleti, nebot čerpá ze stejného zdroje jako Čtvrtá kniha spisu De Occulta Philosophia Agrippy z Nettesheimu či „Elementy magie od Petera d Apono” (sic) (str. 136). Mnoho vět v Mýtu je ostatně doslovným překladem z italských a francouzských rukopisů uctívačů dábla.


Rom Landau, který později m.j. psal také o Gurdjieffovi, vidí ve své knize We Have Seen Evil: A Background to the War (Spatřili jsme zlo: Pozadí války), vydané v červnu 1941 v Londýně, Hitlera také jako medium, přičemž ale není jasné, které síly je poslušen. Samotný tento fakt měl v klimatu okultního myšlení, ve kterém se pohyboval, silnější důsledky, než v nějakém čistě racionálním prostředí. Landau také poukazuje, podobně jako Lewis Spence – i když v žádném případě ne tak drsnými, zaujatými slovy – na to, že Německo vlastně nikdy nebylo civilizované. Až na Hitlerovu mediálnost neobsahuje Landauovo dílo žádné okultní myšlenkové pochody, nýbrž hájí křestanské stanovisko a srovnává charakter anglického a německého národa.


Na závěr budiž ještě citováno z interního oběžníku anglického esoterického uskupení Society of the Inner Light, založeného okultní autorkou Dion Fortune, která dokonce inscenovala „duchovně-magickou” obranu proti možné Hitlerově invazi na Britské ostrovy: „V okolí Vůdce jsou dvě myšlenkové školy – jedna, která věří v nepřemožitelnost duchovních sil a která spoléhá v organizaci na pozemské úrovni, a druhá, relativně malá a zjevně obskurní skupina těch, kteří poznali, že existují jemnohmotné síly, které mohou využít pro své cíle. Hitler sám používá obou jako svého nástroje. Je těžké rozeznat, jak dalece disponuje přesnými technickými okultními poznatky a jak dalece, tak jako ve vojenských záležitostech, využívá služeb odborníků. V každém případě je sám od přírody okultista a vysoce vyvinuté médium. Nebudeme pravděpodobně příliš daleko od pravdy, když řekneme, že má přirozené nadání pro okultní věci, sám však nepodstoupil tu námahu, aby zvládl namáhavé technické detaily magie…”


Tím by měl výběr z počátků národně sociálního mýtu skončit. Přirozeně existují i další zdroje, ale zde mělo jít pouze o první důkaz toho, že Pauwels a Bergier nebyli vynálezci těchto tezí. Jejich dílo Průlom do třetího tisíciletí bylo ovšem východiskem pro skutečný boom podobných spisů v celé Evropě, ale především ve Francii.
Že autor tohoto článku nechce nijak přispívat k okultnímu mýtu NS, je snad jasné. To však neznamená, že chce dát slovo pouze čistě materialistické genezi národního socialismu. Mytologické, náboženské a iracionální kořeny s působením na psychologii mas se mu jeví pro vysvětlení bezpodmínečné, jsou však ještě téměř neprobádané. V této souvislosti je nezbytné uvést dílo Michaela Leye a Julia H. Schopse Nacionalismus jako politické náboženství, které právě tak naráží na apokalyptické a gnostické elementy. Zmínku si zde zaslouží i Luca Leonello Rimbotti: II mito al potere. Le origini pagane del nazio nalsocialismo (Mýtus o moci. Pohanské kořeny národního socialismu). Mýtus a národní socialismus by sice mohlo být vděčnější téma, než to naše, ale vyžadovalo by to zcela jiný průzkum.

Zdroj: http://orgonity-ocet.webnode.cz/news/temne-duchovni-sily-a-nacismus-mytus-nebo-2-/