Mnoho lidí si uvědomuje, že vše, co se v dnešním světě děje nás má k něčemu přivést a to k zapomenuté víře v Boha. Mnoho lidí chce a věří, ale neznají tu správnou cestu, nemají to správné uchopení. Jako ve všech věcech, i zde se nadělalo mnoho omylů. Na to, abychom poznali správnou cestu, je třeba znát tu nesprávnou. Vytvořilo se mnoho duchovních učení a náboženství s cílem přinést určitou duchovní obživu člověku. Ze všech učení je křesťanství nejbližší cesta k Bohu, protože je pravdě nejblíže, jenže ani to není úplná a správná cesta v poznání Boha.

Proč? Na začáteu je třeba si uvědomit, že Bůh a církev není totéž. V mnohém učí správné věci, ale ve hodně věcech zavádí a falešně vykládá Ježíšova slova a události. Samotná bible je v mnohém překroucená, vykládaná složitě, určité části byly vymyšleny a mnohé její části a dokonce celé knihy byly jednoduše odstraněny a skryté před veřejností.
.

Proč by to dělali? Protože vysocí církevní hodnostáři si takto podmaňují své ovečky a udržují se tak u moci. Vždycky to tak bylo a bylo to i za dob Ježíše. Vždyť přesně ti zákonodárci, kteří se považovali za “zástupce Boha” na Zemi zabili syna tohoto Boha! Od začátku proti Ježíšovi táhli, očerňovali jej kde mohli a vrchol jejich zloby proti Ježíšovi se přetavil v surovou vraždu! A co z této vraždy udělala církev? Označila to jak vykoupení z našich hříchů! Utrápené Ježíšovo tělo je vystavené na každém křesťanském kříži jako připomenutí toho, že Syn Boží zde přišel prolít krev pro naše hříchy!

A co se naopak udělalo z Marie, Ježíšovy matky? Uctívá se jako největší světice, přičemž sama ve své roli selhala tím, že Ježíšovi bránila v šíření slova ze strachu, aby se mu neublížilo. Byla to jen její slabost, protože měla všechny potřebné pomoci k tomu, aby šla správnou cestou. Tímto nesmyslným uctíváním jí lidé stěžují cestu k očištění a vzestupu její duše. Kdyby se zarytý křesťan dokázal byť jen trochu hlouběji zamyslet nad mnohými skutečnostmi, přišlo by mu to absurdní, jenže to dokáže jen málokdo! Církev učí totiž slepé víře a slepé důvěře, slepému vyznání Boha.

Bůh nás nechce poslušné, ale vědomé a svobodné! Nechce od nás slepou víru, ale aktivní a radostný pohled nahoru. Bohulibý život vypadá úplně jinak, než o něm mají mnozí představu. Není to o spínání rukou a bezhlavém brblání modliteb, jejichž obsah častokrát ani lidé nevědí správně vysvětlit, natož uvnitř procítit. Bohulibý život je o radostném potvrzování tohoto života na Zemi s pohledem upřeným vzhůru, protože víra je živá! Člověk nepotřebuje žádnou pozemskou organizaci na to, aby našel cestu k Bohu a toho se tak děsí! Církev se postavila mezi člověka a Boha.
.

Vždyť už od útlého věku se křtí děti a tím si nás podmaňují pod svá křídla a to zcela bez našeho souhlasu. Přijde vám to správně? Komu se takto člověk upisuje? Bohu, nebo církvi? Člověk pokládá církev za správnou cestu povětšinou proto, že je tak naučen. Od dětství je to tak zažité, a proto nikoho ani nenapadne nad tím hloubat.

Církev nás učí o potřebě zpovídání se ze svých hříchů knězi, abychom takto následně byli zbaveni hříchů. Je správné, že jsme povinni své hříchy sdělit cizímu člověku a ne rovnou Bohu? Zatímco je onen člověk pověřen? Církví, nebo Bohem? Opravdu nám dokáže někdo cizí jen tak odejmout naše hříchy zpovědí? Samozřejmě, že ne! Toto se zavedlo výhradně na podmanění si lidi a udělat z nich věrné a poslušné vůči církvi, aby si udržela moc a samozřejmě finanční postavení.
.

Zpověď vznikla ve středověku, kdy španělský královský pár (Izabela Kastilská a Ferdinand Aragonský) chtěl ovládnout celou Evropu. Nejvíce jim pomohli církve tak, že všechny kněze samovolně prohlásili za zpovědníky, kteří údajně dokážou věřící po jejich zpovědi zbavit jejich hříchů. Na Boží zákon zvratného působení jakoby úplně zapomněli (jak zaséváš, tak musíš sklízet). Tehdy vznikla inkvizice, španělští a další horliví kněží dostali vojenské hodnosti a každého, kdo jim stál v cestě k bohatství, upálili jako kacíře a čarodějnice. Dohromady více než 14 milionů lidí. Slepě věřící jsou dodnes o tom přesvědčeni, že kněží mají tu moc očistit věřící od jejich hříchů. A tímto jsou věřící v obrovské pasti a slouží luciferova temnu.
.

Církev je jen další elitářská společnost a v jejích nejvyšších kruzích se děje až neskutečné množství zla, kterému by uvěřil jen málokterý křesťan. Pedofilie, ziskuchtivost a dokonce i satanismus jsou běžné věci, které se ve vysokých kruzích církvi vyskytují. Nyní netvrdím, že každý kněz je špatný člověk, to ne. Věřím, že právě tito lidé z nižších církevních kruhů jsou tam pro dobrou věc a chtějí sloužit lidem a Bohu. To však nesmývá jejich karmu a provinění vůči Bohu, pokud tito kněží učí nepravdám, které hlásá církev. Každý má pravdu cítit v sobě a na základě toho odhalit, co je nesprávné a zavádějící. Správně pociťující člověk by měl v duši cítit nelibost až odpor při nesprávných a zavádějících slovech ohledně Boha a jeho stvoření.

Tak jako banky a celý moderní systém slouží na finanční zotročení lidí, tak církev slouží na duchovní podmanění si lidí a využívá přitom jejich slabosti. Nabízí jim odpuštění a spásu mávnutím ruky. Stačí jedna, dvě modlitby, stačí jít na zpověď a jsme očištění od hříchů. Je to past pro líné lidské duše. Líbí se jim představa, že když budou poslušně bez zamyšlení plnit, co lidé chtějí, budou z nich světci. Ale takhle to nefunguje! Celé stvoření se řídí neměnnými Božími zákony, není možné svévolně tyto zákony obcházet nebo měnit. Každý si svůj osud tvoří sám a každý si sám musí odčinit svou těžkou karmu. Jak do každé oblasti života, i zde Lucifer zasáhl svým nemalým dílem, a tak to, co se jeví jako spása je vlastně stagnace až úpadek…

Církev zatajila / pozměnila fatimské proroctví, ve kterých bylo mimo jiné psané, jak se v církvi rozšíří temnota, přímo satanismus!

Církev učí rozumové víře. Učí dogmatům, učí poslušnosti, učí tupé odevzdanosti a neučí jak správně probudit ducha. Učí vždy jen to a takovou formou, aby to neohrozilo jejich postavení. Je to víra slepá a nemá žádné pevné základy. Upevňuje se pouze na hmotné uctívání Boha. Člověk si myslí, že potřebuje dřevěné kříže a kostely na to, aby se spojil s Bohem. Neobsahuje to nic procítěné, skutečné, duchovní. Je to rozumová víra, protože se snaží víru a pochopení Boha a jeho stvoření vtěsnat do rozumových pevných forem. Vážně si myslíte, že všemohoucí Bůh, který se projevuje v celém stvoření, sám Nejvyšší, jehož velikost můžeme jen zdaleka vycítit bude od nás žádat takové bezmyšlenkovité uctívání na úrovni hmoty?
.

Drtivá většina křesťanů je věrná církve prostě proto, že jsou tak naučení. Pro ně víra v Boha znamená to, že jednou za týden případně i vícekrát si to odsedět v kostele, jednou za čas se vyzpovídají z hříchů, popřípadě ještě přihodí nějaké to euro do zvonku a tím si podle nich splnili své povinnosti vůči Bohu. Zapadá to do jejich duchovní lenosti a na tomto je postavena celá církev. To že stráví určitou dobu v kostele přece z nich neudělá lepších lidí. Svátost, kde se setká mnoho lidí za účelem uctívání Boha by byla samozřejmě významná událost, ale to by muselo být v pravé víře a pravém poznání. Většina křesťanů jsou pokrytci. Sice se tváří v čase přítomnosti v kostele zbožně, ale povětšinou mimo kostel dělají stále tytéž hříchy. Jen málokdo se i skutečně zahloubá do sebe a je ochoten se změnit, pracovat na sobě.
.

I když učí církev hodně pravdy, je tam i spousta lží, které zamotají lidskou duši a tím jí brání v vzestupu.
V tomto významu je církev jen další sekta, protože znetvořila pravdu pro vlastní účely a potřeby. Církev by mohla být tou správnou cestou k Bohu, ale to by musela učit skutečné a celou pravdu, protože jen plná a celistvá pravda může lidskou duši pozvednout. Všichni zaslepení náboženští horlivci dojdou k poznání toho, že kráčeli nesprávné, ale toto poznání přichází až v jemnohmotném světě, tedy po pozemské smrti, kde je daleko náročnější změnit se a probudit v sobě to správně.
.

Bohužel darmo pak člověk naříká, že to měl rozpoznat, že byl vinou církve sveden ze správné cesty, protože každý je obdařen kompasem pravdy, kterým je náš duch. Je to náš nejvzácnější dar, a proto je od nás vyžadováno, abychom se naučili tento dar používat a aktivně hledali pravdu, ne ji slepě přijímali. Církev je vinna v tom, jak znetvorila Boží pravdu a bude za to souzena. Stejně padne vina i na rodiče, kteří své děti učili nepravé víře a tím je odklonily ze správné cesty. Jenže pokud někdo jako dospělý člověk padl do duchovních pastí, je vina jen jeho samotného, ​​protože každý člověk se dokáže a měl se spojit se svým vnitřním pocitem – intuicí a tím odhalit, co je pravda a co lež.
.

Neodsuzuji původní křesťanství. Právě křesťanské národy jsou Bohu nejblíže, ale třeba si dávat velký pozor na chapadla církve, které znetvořila mnohé věci z toho, co hlásal Ježíš a co dále rozšiřovali jeho učedníci. Stal se z toho prostě kult. Znetvořil se pojem Božství, pojem víry, znetvořil se pojem pravé lásky a naučenými dogmaty se zabilo pravé cítění. Cesta k Bohu vede přes správné poznání a víru
.

Lidé chtějí mít Boha takového, jakého si oni přejí mít, neunavují se ho skutečně znát. V lidech je zakořeněná příliš velká duchovní lenost a ta jim brání v poznání a v pravé cestě za světlem. Nechali se svést sladkými řečmi církve, že Bůh je dobrý samaritán, který odpouští hříchy jako mávnutím kouzelné hůlky a dokonce pošle svého syna na smrt, aby nás krví vykoupil .. Bůh je láska, Bůh je dobrý, Bůh je milosrdný, ale ne tak jako si to někteří představují. Dobrota a láska nespočívá v podporování lidských slabostí. Vždyť přece všichni jsme zde přišli na vlastní požádání, abychom se zde duchovně vyvíjeli a hledali pravdu a takto bychom se přece nikam neposunuli. Základní princip lásky je, že dává druhému člověku to co mu prospívá, ne to, co si on přeje!

.Osvoboďte se od takových slabomyslných myšlenek. Kdyby se lidé snažili poznat velikost stvoření a velikost Boha, kterého se tak snaží vtěsnat do svého rozumového světa, žasli by před tou rozsáhlostí a jak se my lidé v něm jevíme malí. Zmizela by veškerá falešná domýšlivost. I přitom nejvyšším vývinu jsme my lidé duchovního původu a Bůh je Božského původu, tedy nejsme schopni přímo poznat Boha, protože nám to nedovoluje naše podstata, ale každý můžeme a máme vycítit jeho působení ve stvoření.
.

Jak je to s tou vírou? Každý ví, že má věřit, ale ne každý má tu správnou víru. I zde rozum nadělal hodně škody, protože ta pravá víra musí vyvěrat z ducha. Nemá to nic společného s rozumem. Otázky duše rozum nechápe. Zapomněli jsme jak správně věřit, protože nás společnost od mala vychovávala k pěstování rozumu, který, když se mu přenechá plná nadvláda, zatlačí našeho ducha do pozadí.

.Bůh nechce od nás slepou víru, která stojí na vodě. Chce z nás mít uvědomělé lidské bytosti, ne poslušné nesvéprávné ovečky. Jak vím, že to čemu věřím je opravdu správné a není to jen další falešná cesta?
Jak vůbec vím, že Bůh existuje? Přes správnou víru. Nevěřím proto, že mi řekli v kostele, abych věřil. Věřím proto, že vím a tedy cítím ve své duši. Víra by se nám měla stát přesvědčením. Víra má být živá, tvůrčí a skutečná. Ne ta křesťanská, mrtvá. Pokud se cítíte dobře v kostele, jděte tam, proč ne. Ale když se řídíte vším co učí církev, tak kráčíte po špatné cestě. Církevní víra je příliš technická, neživá, dogmatická. Vychovává poslušné ovečky bez vlastní duchovní svobody a využívá přitom lidské slabosti.

Víra má být svobodná a radostná. Bohulibý život vypadá jinak než si ho většina představuje. Není to o klečení v kostele a brblání modliteb, o kterých ani netušíme pořádně o čem jsou a neznáme jejich podstatu. Většina jakože křesťanů chodí do kostela, aby si to tam odseděli a tím si splnily určitou povinnost vůči Bohu no poté jak z kostela vyjdou jsou stále stejní hříšníci. Bohulibý život znamená jednoduše předuchovnit naše každodenní bytí. Je to o svobodném a radostném žití s ​​vědomím a cítěním té nevyšší síly nad námi a v nás.
.

Nepředstavujte si Boha jako něco hmotné, co musíte pochopit a představit si to. Tím pouze znemožňujeme pochopení a snižujete jeho pravou velikost, kterou nebudeme nikdy schopni skutečně pochopit. Stačí se zbavit všech omezujících přesvědčení, které nám mysl podhodila a začít hledat ve své duši. Vzpomeňme si na Ježíšova slova: Buďte jako děti! To znamená: Buďte prostí v cítění.
.

Hledejte v sobě tu pravou víru a to bude vašim kompasem v tomto bytí a jediná cesta k Bohu. Nikdy nepřijímejte slepě to, co někdo tvrdí, i když se to jeví krásné a milé, ale vše důkladně v sobě zkoumejte. Snažte se prociťovat v sobě duchovní otázky, protože jen tak se vám stanou přesvědčením.
Daniel

Zdroj:

https://qanon.sk/preco-cirkev-nie-je-spravnou-cestou-k-bohu/