11. Samotná Véda se dělí na čtyři části, tzv. samhity: Rg véda, Sáma véda, Yajur véda a Atharva véda a tzv. “védánta”, “véda-antah”, je závěrem, ukončením Védy a ucelením Véd. Máme tu tradici 4 Véd, ze kterých je Rg véda ta nejstarší a nejdůležitější. Je to 1017 hymnů nebo manter, bráhman či šáster, které velebí různé projevy jedné duchovní síly, jenž jsou nazývány nejčastěji “agni”, “indra”, “varuna” nebo “mitra”.

Během náboženské tradice v Indii vznikly výkladové či pomocné knihy k těmto čtyřem sámhitám, tzv. “bráhmany”, které se tradičně dělí na 3 části. Ta první část se nazývá “viddhi” – to jsou předpisy, jak se mají provádět jednotlivé ceremonie. Druhá část se nazývá “védánta”, což jsou filosofické vývody, které z těch védských samhit bráhmani časem sami vyvodili, jak si vysvětlují smysl veršů. Ve třetí části, která se nazývá “aranyaka”, jsou již jakési přídavky k bráhmanám. Důležité části aranyak, té třetí části bráhman, se nazývají “upanišady”. Ty se proslavily, protože je zde spousta zajímavých filosofických úvah, které svou úrovní vysoce převyšují vše, čemu se dnes v Evropě říká “filosofie”.
.
Jaké upanišady jsou ty nejzajímavější a bylo by dobré se s nimi seznámit? Snad těch nejstarších šest. Nejslavnější a také nejdůležitější z nich jsou tzv. Brhádaranyaka upanišada a Čhándogya upanišada, velmi zajímavá je Kaušíthakí upanišadu, která celá pojednává o práně, coby brahma, je krátká a přehledná. K těm nejstarším šesti ještě patří Kéna, Taittríya a Áitareya – toto jsou ty nejznámější a také nejstarší a rozhodně jsou ještě předbuddhistické. Mezi ty nejdůležitější ještě patří upanišady Kathaka, Íśa, Śvétaśvara, Mundaka a Mahánáryána, čili to je dalších 11 upanišad, které mají zásadní theologickou a filosofickou závažnost.
.
K nim můžeme ještě počítat Prašnu, Maitrayányu a Mandukyu, což je tedy dohromady 14 upanišad a toto dohromady tvoří základ, který je podstatou učení tzv. “staré védánty”.
V mladších upanišadách je stále více posilovaný monotheistický pohled, blížící se již židokřesťanství, kdy všemocný a milosrdný “Stvořitel”, často pod jménem Šiva, začíná zcela ovládat pole, a tím ruší významnost vnitřního lidského procesu poznání, který je ve Védě vyjádřen slovem a obrazem jako “křesání sómy” – to znamená, že ta vnitřní práce samotného člověka a to spoluúčastenství na tvorbě hodnot člověka a světa, zde už je postupně mazáno.
.
Védština je nejstarší řeč na planetě. Její kořeny sahají desítky tisíc let do minulosti a její stopy nalezneme po celé planetě a u všech kultur. Je obrazem největšího a nejdramatičtějšího boje dvou temných a nepřátelských sil v kosmu, který se neustále odehrává. Pochopení jak se tyto dva světonázory projevují, jaké používají metody manipulace s lidstvem, a co zakrývají je pro nás zásadní a životně důležitá skutečnost. Védská tradice nám znázorňuje, věčně živou podstatu “boga”, toho, ze kterého všechno vychází, duchovní slunce, které svými paprsky podněcuje život. Védská tradice nám říká, že prapodstata tohoto Boha se dá vyjádřit slovem Poznání. Bůh v koncepci védské, východní ale i pohanské či slovanské je synonymem absolutního poznání. Je Světlem beze stínu – Amitábha.
.
Postupem času se na Zemi ale začaly všechny termíny stále více zahušťovat, tuhnout a přeměňovat se na obrazy, předměty a bytosti. Duch hmotné nápodoby, materialismu a chtonismu, vyprodukoval v naší vnucené židokřesťanské kultuře ideologii, která se pokouší zničit původní, dávnou duchovní školu slova tím, že převádí vznášející se vokály na obyčejný pozemský znak. Tak materializuje a digitalizuje celou řeč, a tak uzavírá celou společnost do hmoty. Snaží se přišpendlit duchem okřídlenou píseň nebo báseň a zlikvidovat hudebnost, tón i ducha řeči, které jsou její podstatou a stavebním kamenem. Védština má čtyři základní vokály, stojící pro svůj velký posvátný význam na počátku abecedy: a, i, u, r.
.
Tyto vokály reprezentují čtyři směry proudění, čtyři světové strany a zároveň i celý život ve své úplnosti. Proto také ayurvéda je dodnes v hinduismu chápána jako věda o životě, o jeho udržování a zachování.

12. Ve védské tradici se jasně hovoří o tom, že Tvaštar – stvořitel lidí, není nejvyšší bytostí, což je lidem skrývaná pravda a temné chtonické síly se snaží, aby židovský Jahve či jiná chtonická božstva byly prezentovány jako nejvyšší Stvořitelé. To způsobuje chaos a nepročištěnost, kvůli které celé lidstvo nesmírně trpí. Na Zemi je plno inteligentních lidí, kteří jsou ale nedovzdělaní nebo neměli možnost se seznámit se skutečnou pravdou a uvízli tak v osidlech podstrčených lží temných satanských sil, nejrůznějších kazatelů a ideologií, které jim zcela popletli hlavu znečištěnými informacemi, které v sobě ani zdaleka nenesou poznání, jsou studené a mrtvé. Nemohou nikoho obohatit a postupně zabíjejí jak lidskost, tak i Světlo poznání.

Slovo slouží podle védské filosofie jako médium, které nás spojuje s božskou podstatou, protože obsahuje ideu a ta idea je božského původu. Slovo má člověka mentálně pozvednout ze stavu zvířeckosti a věčného sváru duality do bezoblačných výšin, kde panuje bezčasí, a kde proto není ani smrt. Celá naše nejstarší řeč mluví pouze o jediném: o osvobození z vězení, do kterého jsme upadli kvůli neprobuzenosti, kvůli čemuž jsme se stali hříčkou v rukách Temnoty – Pána času a smrti!
.
Oficiální historiky jednoznačně usvědčuje z rozsáhlého zamlčování a převrácení historie lidstva samotný vývoj řeči. V případě dějin “Slova” probíhá totiž vývoj přesně obráceně, než nám vnucuje „zednářská“ Darwinova evoluce! Védština a sanskrt byly jednoznačně nejrozvinutější a nejkulturnější řeči a to, co nám dnes z nich zbylo, jsou už jen částečné nebo úplně atrofované výrazy původního vysoce kultivovaného a smysluplného gramatického systému, který považoval slovo za “posla bohů”.
Degenerativní vývoj řeči, který později nastal lze přičítat „frekvenčnímu ochlazování světa“, tedy postupnému ovládání světa vnější, temnou, chladnou silou, o které právě véďané hovořili jako o největším nebezpečí pro člověka i pro celou lidskou civilizaci.
.
Právě z tohoto důvodu naše Slovo postupně tuhne, tvrdne, přestává se ohýbat a přestává být flexibilní. Ale to, co se dnes jeví jako největší ztráta, je odstranění “média” – “středního rodu” u substantiv i u sloves. Medium bylo důležitým “prostředníkem” a nositelem důležitého poselství a jeho ztráta nám oznámila významnou degenerativní změnu, ke které ve funkci Slova došlo. Slovo přestalo být komunikačním prostředkem s Bohem a začíná plnit už jen funkci světskou. Toto souvisí se ztrátou trojitostního pohledu na svět a souvisí to se ztrátou vytvořeného duchovního “prostoru středu”, který byl u našich předků životně důležitým místem. Toto také souvisí s opuštěním duchovního rozměru člověka a jeho kultury.
.
Védština, sanskrt, ale i stará řečtina měly také střední rod u sloves, který se nazývá v indické gramatice “átmanépadam”, átmanový krok. Původně označoval činnost, která byla zaměřena na átmana, vnitřního Člověka v nás, a jeho kultivaci. Tento slovesný rod naši předkové spojovali s duchovní podstatou věčného Člověka v nás, která naší cílevědomou kultivací a neustálým pěstováním z nás teprve dělá Člověka. V učení o átmanu – “duchu” v nás nejde o posilování našeho egoistického “já” (ahamkára), ale naopak jde o jeho potlačení a nahrazení tím Člověkem, nazývaným v sanskrtu “puruša” či “átman”, který je zcela odlišný, nežli naše vlastní sobecké “ego”. Pomocí vnitřního poznávacího procesu totiž překračujeme hranice těla a pronikáním do podstaty světa idejí a božské Úplnosti, rušíme omezenost, částečnost a jakoukoliv konfliktnost. Tak přicházíme k samé podstatě lidství a vesmírné harmonii.
.
Takže tento veledůležitý gramatický “střední rod” činnosti byl v rámci celkové ztráty duchovní kultury opuštěn a nahrazen v novodobých indoevropských jazycích zvratným slovesem, které však funkci a význam átmanového rodu pouze simuluje a převrací. Dalším významným fenoménem “vývoje řeči” je jeho postupné oddělování od rytmu a teploty. Védština i starý klasický sanskrt jsou ještě plně vázány na rytmus a hudbu. A jak ubývalo tepla a vroucnosti, která byla podstatou řeči samé, začíná se objevovat próza, studená vychladlá forma řeči, která je už projevem studené chladnoucí bytosti a z hlediska védského zřece, již není řečí lidskou ale je částečně démonskou.

13. Původní védská řeč se postupně dostávala nejen mezi nezasvěcený lid, který postupně měnil význam slov a měnil řeč do zchladlé formy, ale původní svatou řeč bráhmanů používali i darebáci. Vývoj tohoto obrovského procesu zkázy dospěl v současnosti do snahy naučit mluvit i stroje a to již úplně odlidštěnou “řeči počítačů”. Veškerý zbytek života vroucnosti, hudebnosti, harmonie a “okřídlenosti”, který ještě zbyl v naší próze, je postupně vytěsňován a řeč se stává polomrtvou, pragmatickou a kovovou.

Původní védské liturgické slovo – “brahma” vytrysklo v podobě nejrůznějších názvů a tvarů, opěvujících boha sómu a všechny božstva ducha a myšlenky. Mělo obrovskou flexibilitu a příbuznost mezi jednotlivými slovními kategoriemi. V této prvotní vývojové fázi nebyl žádný problém udělat ze slovesa podstatné jméno a gramatika sloužila jak náboženské, tak i filosofické myšlence. Z tohoto flexibilního stádia se později vyvinulo stádium normalizační, kdy se zformovalo to, čemu dnes říkáme sanskrt. Tady už řeč začíná kostnatět a tvrdnout, sloveso ani podstatné jméno se již nejsou schopny projevit ve všech třech rodech a původní úplnost, okřídlenost a smysluplnost védské řeči se začíná vytrácet.
.
I náš jazyk vzešel z liturgického zdroje, který si byl vědom božského či nadpozemského původu myšlenky a my můžeme dnes po mnoha tisíci letech vývoje sledovat, jak slova a jejich významy postupně ztrácejí svůj kontakt s božskou podstatou, jak ztrácejí svá vzletná “křídla”, to vnitřní Světlo a nasměrovanost k probouzení člověka. Slova v praktickém světě stále více tvrdnou a tuhnou v temných “spodních vodách” a dokonce dochází k převrácení významu jednotlivých slov.
.
Poselství, které mělo původně gnostický charakter, se změnilo na význam nový, již ryze pragmatický a materialistický. Zkáza, kterou komerční společnost nazývá “vývojem”, se odvíjela tak, že se jednotlivá slova sice neměnila, ale postupně získávala zcela jiný význam, než jim byl původně dán. To je obrovsky zkázonosný proces, protože jestliže čteme Védy dnes a jednotlivé výrazy nesou již jiný význam, tak pochopitelně jsme naprosto svedeni na scestí v interpretaci čteného textu, protože vlastně čteme něco úplně jiného, než to, co chtěli původní autoři vyjádřit.
.
Např. slovo “šástram” má velmi zajímavý významový vývoj: Původně znamenalo slavnostně přednášené “védské slovo”, které štěpí sílu gravitace a z nevědomé skály dobývá “proudy poznání, případně napájí Indru, aby zahnal či zabil draka Vrtru. Od jisté doby ale začíná znamenat slovo “šástram” také “zbraň”, duchovní “meč” a později dokonce i meč kovový. Takže tady vidíme celou proměnu významu tohoto slova a jeho přeměnu ze “slova”, na “meč”.
.
Tato proměna nebyla vůbec náhodná, ale naopak cílená a tradiční. Indové i staří antičtí gnostici si hráli s oběma významy slova a často v rámci jedné věty schválně zaměňovali smysl slova “šástram” coby “slova poznání” za “meč”. Toto celý neprobuzený svět přivedlo na stále větší a větší scestí a převrátilo duchovní vizi na materialistický výraz. Tak došlo k převrácení významu a lidem byla podsunuto, že nejprve byla zbraň a potom až slovo, a že toto slovo bylo teprve sekundárně nazváno “mečem”. Je to příklad změny významu slov, posouvající prvotního védského ducha směrem do vězení hmoty.
.
Novodobí překladatelé převádějí také díky své neprobuzenosti všechny původní gnostické významy védských slov na významy předmětů a zvířat, a tak likvidují původní duchovní smysl veršů!
Podobně bylo „znásilněno“ slovo “akša”, které ještě v sanskrtu znamenalo kromě významu otáčející se osy i “oko”, což je zároveň důležitý symbol, který ukazuje na vztah otáčející se osy, volného prostoru středu a oka, což je podstata védské vize světa a védské moudrosti.
.
Zároveň ukazuje na “třetí oko” Buddhovo, na oko probuzení. Připomíná nám ten volný “vytočený” prostor, odkud je jedině možné nezávisle vnímat a kde je Člověk chráněn před uragánem a vírem světskosti. Tak z tohoto důležitého významu “akša” vznikl v úpadkové době spodinový duplikát původního významu: poskakující “hazardní kostka”. Takže z oné osy a spásy světa, která se nenechává vtáhnout do vnějškovosti, nám materialistickým přičiněním vznikl sice také otáčející se předmět, ale který ne náhodou má vztah k hazardu a k hráčství!
.
Tento přechod významu slov je pro činnost temné síly typický. Tato záměna významu byla ještě doprovázena změnou významu védského kořene “div”, “divyati”, který znamená zářit a “konat divy”, na význam “bavit se” a “hráčsky se vzrušovat”, což je dokonalý spodinový protiklad původního liturgického významu slova, které vyjadřovalo božskou činnost.

14. Véďané slovesnýn tvarem “kurvan” znázorňovali svou duchovní “oběť” a slovesem “akurvan” znázorňovali démonské bytosti, které neobětují, tedy nepomáhají vytvářet a bránit duchovní i fyzický prostor Člověka. Jakákoliv aktivita a práce, při níž lidé nepracovali na napřimování člověka a nepracovali ani pro Světlo poznání, i když byli při ní lidé od rána do večera ve shonu, tak byla z pohledu Védy a toho zásadního lidského úkolu hodnocena jako nečinnost.

Na vývoji významu slov je vidět, jakým způsobem se síla temnot chápala a stále chápe našeho duchovního dědictví, jak převrací jeho světelné poselství a význam, aby jej překryla, začernila, a tak zcela znehodnotila tu původní funkci slova, jako klíče k opravdovému životu. Slovo “kršna” se odvozuje od slovesného kmene “kršati” a původně ve Védě znamenalo “křesati” a slovo “kršna” znamenalo “vykřesanec”.
.
Slované to slovo používají ještě nyní a neztratili ho. Až během tisíce let se vyvinulo chtonické učení šivaistické, které nám chtělo toho zářícího Kršnu pomluvit a přivlastnit si ho, a které nám z něj chtělo udělat něco černého. Tak byl jeho původní význam přesunut na nový význam “kršna”, jako ten “černý”. Proto pokud nebudeme dostatečně pozorně vnímat původní obsah slova, tak se kvůli podsunutému obrácenému významu dostaneme k scestné interpretaci původního smyslu.
.
Bez pochopení tohoto stále probíhajícího jevu (zhmotňování idejí) nemůžeme přistupovat skutečně kriticky k jakýmkoliv historickým pramenům, protože v každém z nich právě tento proces probíhá. Bylo tomu tak ve středověku při postupném přepisování rukopisů, ale i při přebírání antických děl do středověkých rukopisů. Je to obecný fenomén, který nám dává poznat zhoubné praktiky v zaznamenávání historických událostí i vývoje lidstva.
.
Naše řeč vyvinula z původní, čistě náboženské liturgické řeči védských zpěváků, kdy véďané pomocí ní spolu komunikovali jednak horizontálně, ale hlavně díky ní mohli komunikovat i vertikálně – “s bohy”. Hlavním posláním Védy byla liturgie slova (“brahma”). Slovo se zde velebilo jako to, co obsahuje ideu – boha sómu, protože právě skrze něj a jeho “oběť” docházelo “k přijímání” Světla a k nastartování vnitřního procesu poznávání. Slovo bylo jedinou, pravou a samozřejmě nekrvavou obětinou. Slavný termín “brahma” má obrovskou tradici a dlouhý vývoj. Původně toto slovo znamenalo védský verš neboli védské obětnické slovo. “Brahma” je slovo Života a je to Véda.
.
Toto pojetí nám teprve vysvětluje celé učení jak gnostiků, tak i naší starou náboženskou tradici, tradici uctívačů slova – “Slovanů”. Z “brahma”, posvátného slova a uctívaného principu oběti, se postupně stal nejvyšší “bůh”, bůh zobrazovaný, všude v hinduismu, se čtyřmi hlavami nebo se zvláštní čepičkou na hlavě. Je to symbolika křesacího ducha života, který do všech světových stran rozesílá jiskry, paprsky. Je to zároveň též “Slovo”, které se šíří na všechny strany nebo “Světlo”, které se šíří všemi směry, proto má socha “Bráhmy” čtyři tváře. Proto je také zván “sahasra akša”, “tisícioký”.
.
Védánta učí, že “brahma” je v nás, že je ve všem živém a má úžasně blahodárný dopad na lidskou mentalitu a na lidské chování. Vytváří tímto učením nenásilně jednotu, protože ji velebí jako “boží” atribut a jakékoliv odštěpování vnímá jako něco nešťastného až zlého. Když se vykreslí obraz, že “brahma” je všude, že vstoupilo do všeho a že my jsme pouze jeho jednotlivé projevy, že “je skryt ve všech formách”, jak se píše v upanišadách, na rozdíl od odpadlické nauky biblické, tak potom soucitnost se vším živým a živá spoluúčast je přímým důsledkem tohoto pohledu.
.
Já už pak přece nemohu ubližovat něčemu, co je úzce spojeno se mnou. To se ukazuje i v dnešním zcela lidovém hinduismu jako jeden z největších úspěchů celé této indické duchovní školy, že jen stěží najdeme někde lidi tak soucitné se vším živým jako v hinduismu a v jeho okolí, kde právě tato tradice zanechala největší stopu.

15.Pod eufemistickým slovem vývoj se v případě lidské řeči skrývá jen proces vulgarizace, zprimitivnění a jasné degenerace, doložitelné hlubokým ochuzením všech výrazových prostředků, až po naprosté vymizení řady gramatických forem a kategorií, kterými staré jazyky disponovaly. U podstatných jmen se jedná například o ztrátu řady pádů či dokonce celého jednoho rodu a čísla, u sloves vidíme výrazné ochuzení a ztrivializování koncovek. Degenerace u sloves se projevuje též u nerozeznávání osob, které je doprovázené rovněž ztrátou jednoho rodu (medium) a čísla.

.

Všeobecný zánik středního rodu u sloves je obzvláště bolestivý, protože tzv. média vyjadřovala činnost budování dokonalého vnitřního Člověka (átmana). Jestliže vymažete z mysli kategorii neutra (což v latině znamená “žádný z obou”) i slovesného středu, média, tak tím torpédujeme lidskou činnost átmana, vytvářejícího hodnoty věčného a dokonalého Člověka v nás. Postupem času se pak vytrácí schopnost tuto činnost vůbec chápat a postupně se tak stáváme pouhými otroky dualisticky chápaného materialistického světa.

Jestliže “degenerací” forem smažeme celou kulturu slova, všechny kategorie slov, hlásek a jejich tvary, tím převedeme postupně svůj jazyk do řeči počítačového 0-1, přijdeme o lidskost, o svůj život a staneme se součástí obávané umělé inteligence, neživou digitální protoplazmou a temnou hmotou, která se skládá pouze z neživých černých bodů, číslovek 1 a jejich opaku číslovek 0. Velmi reálně hrozí, že se staneme ideovou prázdnotou, která bude jako poslušný otrok čekat na svého boha hmoty – Demiurga, Stvořitele, který nápodobou staví svou umělohmotnou stavebnici virtuálního života, ideál hmotné formy věčnosti, což je Neživot – digitální program.
.
Likvidací důležitého átmanového rodu slovesa, média, byli tak lidé zbaveni svého základního kulturního prostředku a chápání vyššího principu mysli, který nás vede k meditaci a k duchovní praxi. Karmanový pád (náš sedmý pád) védské gramatiky, který označoval, že vlastní vnitřní prací a vlastní obětí – kým čím, se dostáváme k pravému cíli lidského snažení, se charakteristicky postupně změnil v pouhý evropský instrumentál (s kým čím).
.
Při srovnávání indoevropských jazyků jako celku je nápadné, že ochuzování kultury řeči vzrůstá směrem od staré Indie na Západ v přímé úměře s nárůstem moderní materiální kultury. Proto je možné sestavit jakési pomyslné schodiště postupné lingvistické degenerace z místa nejvyššího, které zaujímá nejstarší dochovaná indoevropská řeč – védština a sanskrt, až po starou perštinu, slovanštinu, litevštinu, starou řečtinu a latinu až k dnešní moderní řeči západní Evropy k angličtině, která je morfologicky nejprimitivnější řečí.
.
“Bůh” jako Logos – Slovo se nám promítá do hlásek. Gnostici mluví o 33 “božských znacích”. Simon Mág má velice zajímavou teorii právě o tom, že “Bůh” coby Logos – Slovo se nám promítá do hlásek a je v nich stále obsažen. V indické tradici, která trvá až dodnes, se také mluví o “33 bozích” a takto o tom mluví již pozdní Véda i následující védanta a v gnostické podobě se potom hovoří o “33 aionech” – božských podstatách. Někteří gnostici přitom jednoznačně říkají, že tyto “aiony” jsou hlásky, popřípadě písmena!
.
Úplnost gramatiky sanskrtu vysoce převyšuje všechny známé indoevropské gramatiky. Gramatika sanskrtu je něco jako ideál nebo úplnost, celistvost, ze které, když studujeme němčinu, španělštinu nebo jiné indoevropské větve, tak se učíme jenom malou část,

Zdroj:

Ota Veselý FB

předchozí části:

http://knihya.cz/osvobodte-zakletou-princeznu-svoji-dusi-2-cast/

http://knihya.cz/osvobodte-zakletou-princeznu-svoji-dusi-cast-1/