VA 243 – Dvanáctá planeta? Zecharia Sitchin se ve své teorii o existenci Nibiru, 12. planety[1], odvolává na zvláštní zobrazení nebeských těles na jednom z mezopotámských pečetítek. Válečkové pečetítkonese označení VA 243 resp. VA/243 (číslo, pod kterým je zařazeno v berlínském muzeu). Ve sborníku ANEP[2] je nalezneme pod číslem 697.

Zecharia Sitchin ve své sérii knih Kroniky země přichází s teorií o existenci vysoce vyvinuté civilizace “bohů”, kteří stvořili člověka a řídili život ve starém Sumeru. Bohové – Anunnaki pocházeli z 12. planety zvané Nibiru. Obyvatelé staré Mezopotámie získali od svých bohů vysoké znalosti astronomie, což má dokazovat i pečetítko VA 243.

V levé horní části pečeti, mezi hlavami dvou postav, je klíčový obrázek.Sitchin tvrdí, že je zde zobrazeno Slunce obklopené 11 nebeskými tělesy. Protože Sumerové počítali Slunce ( a také Měsíc) k planetám, je zde zobrazeno celkem “12 planet”.


[4]

Ze školních učebnic víme, že naši sluneční soustavu tvoří Slunce a 9 planet. Pokud k devíti planetám přičteme Slunce a Měsíc, získáváme 11 těles. Dvanáctým tělesem na obrázku jeNibiru, domov bohů, dvanáctá planeta.

O dvanácté planetě Nibiru se lze podle Sitchina dočíst v řadě sumerských textů a obrázek na pečetítku VA/243 potvrzuje její existenci a vysoké astronomické znalosti Sumerů. Má Zecharia Sitchin pravdu?

Slunce nebo hvězda?

Na mezopotámských artefaktech se setkáváme velice často se symboly zobrazujícími nebeská tělesa. Každé těleso bylo spojováno s určitým bohem. Jak ukazujeme na stránkáchNebeské symboly MezopotámieSymboly bohů Mezopotámie, bylo například Slunce spojeno s bohem Utuem (Šamašem), Měsíc s bohem Sínem a Venuše s krásnou smyslnou Inannou (Ištarou). Se symbolickým znázornění této trojice nebeských těles (Slunce-Měsíc-Venuše) se často setkáváme na sumerských pečetích či hraničních kamenech Kudurru. Každé z těchto nebeských těles resp. bohů bylo zobrazováno speciálním symbolem. Symbolika podléhala přesnému řádu.

Jaké nebeské těleso bylo zobrazováno se šesti cípy, jak je tomu na válečku VA 243? Je jím opravdu Slunce, jak tvrdí Sitchin?

Slunce bylo nejčastěji symbolizováno čtyřcípouhvězdou v kruhu, která vyzařuje čtyři svazky paprsků.[5]
Paprsky jasně odlišovaly Slunce od symbolů hvězd a ostatních nebeských těles.

Centrální těleso na pečeti VA243 je však zobrazeno jako šesticípý kotouč. Není tedy zřejmě symbolem Slunce, jak Sitchin předpokládá.

Pokud neměli Sumerové na mysli Slunce ale jen hvězdu, použili symbol několikacípé hvězdičky, bez paprsků a bez vkreslení do kruhu. Cípů mohlo být osm, sedm i šest.[4]Centrální nebeské těleso na pečeti VA/243 tedy zobrazuje hvězdu případně planetu, ne však Slunce.

Planety nebo hvězdy?

Sitchin tvrdí, že na pečetítku VA243 je zobrazena sluneční soustava, kde kolem Slunce obíhá 11 těles. Jedním z nich má být Nibiru.
Ukázali jsme si však, že obrázek centrálního tělesa, obklopeného planetami, není symbolem Slunce ale hvězdy, případně planety. Pokud tedy “slunce” není Slunce, jak je to se symboly okolních jedenácti údajných planet? Mají tvar různě velikých teček či malých koleček. Zobrazovali Sumerové takto planety? Zřejmě také ne.

Na sumerských artefaktech se často setkáváme se skupinou sedmi teček či hvězdiček. Sumerologové považují sedm objektů za symbol souhvězdí, pravděpodobně Plejád.

Podobně 11 koleček na pečetítku představuje spíše hvězdy či souhvězdí než cokoliv jiného.

Názor odborníků

Fotografii válečkového pečetítka VA 243 nalezneme ve sborníku ANEP[2] s číslem  697. V doprovodném textu se uvádí:

697
Seated on a throne, the back of which ends in the head of a snake, indicating his ophidian aspect, is a god who holds a plow. Before him stands another god, who leads a worshiper carrying a lamb. Between the latter figures are a pick-axe, a dagger, and a club; above, is a star surrounded by globes, indicating smaller astral bodies. Behind the seated god are a weapon with curved blade, a mountain, on which a tree grows,and a mountain goat. The principal god is a deity of agriculture.

Berlin, VA 243. Serpentine. Height: 0,034m; diameter: 0,02m. Akkadian period (about2360-2180). A. Moortgat, Vorderasiatische Rollsiegel, berlin, 1940, no. 204. Frankfort, CS, pl.20d. Photograph courtesy of Staatliche Museen.

“…above, is a star surrounded by globes, indicating smaller astral bodies… “, tedy “… nahoře je hvězda obklopená koulemi označujícími menší hvězdná tělesa…”. Nepíše se nic o Slunci obklopeném planetami, jak obrazec interpretuje Zecharia Sitchin.

Serpentinový váleček obsahuje tři nápisy, o kterých Sitchin mlčí. Pokud by pečetítko neslo tak zásadní informace o naší sluneční soustavě, očekávali bychom i odpovídající text. Nápisy však s hvězdářstvím nijak nesouvisejí:[4]

1.nápis = dub-si-ga “Dubsiga” [zřejmě jméno mocné osoby]
2.nápis = ili-il-la-at “Ili-illat” [jméno majitele pečetě]
3.nápis = ir3-su “tvůj/jeho služebník”

Nápis tedy zcela prozaicky uvádí “Dubsiga, Ili-illat, tvůj/jeho služebník.”

Podle ANEP pochází artefakt z akkadského období (cca. 2360-2180 př.n.l.). Bůh sedí na trůně a drží pluh. Zřejmě se jedná o boha zemědělství. Bůh je propojen se symbolem hada, což ukazuje na jeho hadí aspekt. Další bůh stojí před trůnem a přivádí za ruku člověka nesoucího jehně. Mezi nimi je krumpáč, nůž a kyj. Nad nimi je hvězda obklopená malými hvězdnými tělesy. Za trůnem je zbraň se zahnutou čepelí, hory s rostoucími stromy a horská koza.

Někteří odborníci dále konkretizují děj na pečetítku. Váleček VA 243 má ukazovat novoroční ceremoniál, při kterém král znovu potvrzuje své právo vládnout. K tomu docházelo v březnu při jarní rovnodennosti. Sumerové (a další kultury staré Mezopotámie) považovali jarní rovnodennost za nejvýznamnější mezník ve svém kalendáři, den, kdy   začínal nový rok. Jarní rovnodennost byla spojena se souhvězdím Plejád, nejdůležitějším souhvězdím označovaným jako MUL.MUL. Tedy HVĚZDA  HVĚZDA (hvězdokupa). Je možné, že obrázek hvězdy obkroužené dalšími hvězdami symbolizuje právě Plejády.

12. planeta ?

Sitchinova teorie dvanácté planety není příliš věrohodná i z dalších důvodů. Sitchin vychází ze zdánlivě jednoznačných počtů. Kolem Slunce obíhá 9 planet. Pokud k devíti planetám přičteme Slunce a Měsíc, získáváme 11 těles. Na pečetítku ANEP 697 resp. VA 243 je kolem “slunce – prvé planety” dalších 11 “planet”. Dvanáctým tělesem  tedy musí být dvanáctá planeta Nibiru.

Na pečetítku lze však “planet” nalézt nikoliv 12 ale 13. Vpravo od skupiny těles, mezi tvářemi stojícího a sedícího boha, vidíme další těleso (viz. detail výše).

Dalším slabým místem Sitchinovy teorie je předpoklad existence 9 planet, které mají obíhat kolem našeho Slunce. Dnes už víme, že ve sluneční soustavě se nacházejí tělesa větší než Pluto. Stále častěji se lze setkat s názorem, že nejmenší Pluto nesplňuje parametry planet. Podle jiných měřítek by naopak měla být mezi planety započtena i další tělesa soustavy. Počet devíti planet se tedy již stává anachronismem, jakousi dohodou neodpovídající skutečným poměrům v naší sluneční soustavě. Bylo by podivnou náhodou přisoudit stejně nepřesné počítání planet i sumerským bohům – mimozemšťanům.

Sumerská kosmologie

Proti tvrzení, že pradávný sumerský umělec na pečetítku zobrazil schéma sluneční soustavy, stojí i nejzásadnějším argument. Astronomické znalosti obyvatel Mezopotámie jsou dnes již známy. Zemi považovali za plochou desku.

Slunce, tedy sluneční bůh Šamaš, každé ráno vycházel z hor, přes den putoval po obloze a večer mizel v jedné z bran do podzemního světa. Tato představa je silně vzdálená znalostem, které Z.Sitchin přisuzuje Sumerům.Představy o sumerském uspořádání světa  se dochovaly na řadě hliněných tabulek. Své znalosti věd na ně zapisovali klínovým písmem.
Sluneční bůh Šamaš si razí cestu horami aby mohl povstat za svítání.
Viz. Válečkové pečeti Mezopotámie

Pečetítka nesloužila primárně k zaznamenávání vědeckých znalostí, ale k potvrzení identity a autority majitele. Proto lze jen těžko uvěřit tomu, že by se revoluční znalost uspořádání sluneční soustavy dochovala jen a pouze ve formě malé kresby na jediném pečetítku.

Sumerskou kulturu nahradila akkadská a později babylonská. Babyloňané jsou známi svými astronomickými texty. Znali pět “putujících hvězd”: Merkur, Venuši, Mars, Jupiter, Saturn a samozřejmě Slunce a Měsíc. Sedm bohů, nebeských objektů, shlíželo na plochou zemi. O planetách ležících za Saturnem neměli Babylonští učenci ani ponětí. Uran byl objeven až roku 1781. Neptun a Pluto ještě později. O žádné z těchto tří planet nenalezneme na babylonských ani sumerských tabulkách zmínky. A samozřejmě ani o další – dvanácté planetě Nibiru. Nebo ano? Zecharia Sitchin tvrdí, že o Nibiru se píše v řadě sumerských textů. O tom všem tedy někdy příště.

Sitchin, Zecharia. Kroniky země, Kniha I: Dvanáctá planeta. Praha. 1999
Pritchard James. Ancient Near East in Pictures Relating to the Old Testament.Princeton University Press. 2nd Ed.1969  /ANEP/

Sborník starověkých blízkovýchodních artefaktů, které mohou mít vztah k biblistice.

Pritchard James. Ancient Near Eastern Texts Relating to the Old Testament.Princeton: Princeton University Press.2nd Ed.1969.  /ANET/Sborník starověkých blízkovýchodních textů, které mohou mít vztah k biblistice.
Heiser Michael. The Myth of a 12th Planet: A Brief Analysis of Cylinder Seal VA 243
www.sitchiniswrong.com/VA243seal.pdf
Black, Jeremy; Green, Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox Globator. 1999



Nibiru – kdy přiletí?

Zecharia Sitchin, “Dvanáctá planeta” str.260 [1]

V předešlých kapitolách jsme se dozvěděli, že směřování lidstva k civilizaci – podpořeno zásahem nefilů – prošlo třemi etapami, jež následovaly vždy po 3600 letech: mezolit neboli střední doba kamenná (kolem roku 11000 př. Kr.), období rozvoje hrnčířství (kolem r. 7400 př. Kr.) a náhlý rozkvět sumerské civilizace (kolem r. 3800 př. Kr.). Je tedy pravděpodobné, že nefilové pravidelně kontrolovali pokrok lidstva (a pokaždé se rozhodli, že jej podpoří), jelikož se mohli setkat a poradit pokaždé, když se Dvanáctá planeta přiblížila k Zemi.

Zkusme otázku existence 12. planety ponechat otevřenu a hypoteticky určit dobu jejího příletu do blízkosti Země.

2003 n.l. ?

Občas je Sitchinovi podsouváno tvrzení, že se přílet Nibiru měl uskutečnit v roce 2003. V této souvislosti je zmiňována také dezinformační kampaň skupiny COINTELPRO.

Sám Sitchin tuto předpověď odmítal již dlouho před rokem 2003, například v rozhovoru původně otištěném ve španělském časopise Mas Alla. Český překlad rozhovoru byl uveřejněn v časopise Fantastická Fakta či v knizeSetkávání s bohy[2].

Podle názoru jiných badatelů[3] přílet velkého nebeského tělesa kdysi mohl vyvolat přesun magnetických pólů Země. Důsledkem bylo obrovské kataklyzma spojené s náhlou změnou klimatu což zapříčinilo hromadný úhyn fauny (nám známí “mamuti v ledu”). K vyhynutí mamutů došlo údajně před 3600 lety. Pokud tím velkým nebeským tělesem byla Nibiru s oběhem 3600 let, můžeme její příští návštěvu očekávat velice brzy.

Podle některých zdrojů již dokonce k pozorování blížící se planety došlo. Lze nalézt celou řadu WWW stránek, na kterých se píše o úmyslném zamlčování tohoto faktu. Teoriím o celosvětových spiknutích příliš nevěříme, nicméně je zřejmé, že zpráva o blížícím se nebezpečí v podobě velké planety by jistě vzbudila oprávněné obavy veřejnosti. A publikování zpráv, které mohou mít charakter zprávy poplašné, nejspíše podléhá jistým omezením. Možná jsou vědecká pracoviště vázána mlčenlivostí a informace o blížícím se nebezpečí cenzurovány? Naštěstí zde ještě máme tisíce amatérských astronomů! Ti by si jistě nic takového, jako je přílet obrovské planety, nenechali pro sebe. Zkusme tedy zjistit, jak dlouho před svým příletem by byla Nibiru pozorovatelná například amatérskými astronomickými dalekohledy.

Na serveru www.kosmo.cz byla výše položená otázka diskutována. A.Vítek zde 21.01.2003 provedl zajímavý výpočet (zkráceno):

Pokud bychom akceptovali existenci Nibiru a přijali dobu jejího oběhu jako 3600 roků,
pak z 3. Keplerova zákona vyplývá, že velká poloosa jeho dráhy musí být rovna 235 astronomickým jednotkám.
Dnes detekujeme objekty, které se nacházejí daleko za drahou Neptunu a Pluta (kolem 50 astronomických jednotek, Neptun obíhá ve vzdálenosti 30 AU, Pluto jeho dráhu kříží), přičemž se jedná o velmi malá tělesa o rozměrech kolem 100 km…
Kdyby se mělo Nibiru vrátit do blízkosti Slunce v letošním roce, muselo by být nejméně ve vzdálenosti Neptunu … a v této vzdálenosti běžně detektujeme objekty o poloměru desítek kilometrů! …

Dále autor uvádí tabulku efemerid Nibiru, z níž plyne jeho závěrečné konstatování:
… z uvedené tabulky je zřejmé, že Nibiru by těžko mohl uniknout amatérským “lovcům komet” nejméně 5 let před příletem. Dosahu tisíců amatérských astronomů by se totiž musel přiblížit – pokud by to nebylo zanedbatelně malé těleso – nejméně 8 roků před největším přiblížením ke Slunci…

O pozorováních tělesa, které by nás mělo navštívit již v roce 2003 (hnědý trpaslík PX) se píše na známém serveruZetaTalk. O serióznosti těchto informací pochybujeme. Poloha blížícího tělesa je zde uvedena, takže amatérští astronomové mohou nasměrovat své dalekohledy a přesvědčit se.

3440 n.l. ?

Pokusme se odhadnout přílety předpokládané 10. planety podle toho, co jsme se dočetli v knihách Zecharii Sitchina. Okolo roku 3760 př.n.l. údajně poctil Zemi svou návštěvou nejvyšší představitel anunnaků (tak prý nazývali sumerové bohy, návštěvníky z Nibiru). Jmenoval se Anu a na jeho počest bylo vystavěno město Uruk/Erek. Zároveň se od tohoto roku začíná počítat židovský kalendář [4] str.19.
K cestám Anunnaků z Nibiru na Zemi docházelo pouze při přiblížení obou planet. Předpokládejme tedy, že zhruba kolem roku 3760 př.n.l. došlo k přiblížení 10. planety.
Zkusme od zmíněného letopočtu odpočítat časové intervaly 3600 let odpovídající dobám oběhu Nibiru…

… a všimněme si několika zajímavých historických souvislostí, na které upozorňuje Sitchin :


– přiblížení Nibiru v roce 7360 př.n.l. se kryje s obdobím neolitu, kdy došlo k výraznému posunu lidské civilizace spojené s užíváním hlíny, hrnčířstvím.

– přílet Nibiru v roce 10960 př.n.l. odpovídá období mezolitu, kdy opět vývoj lidské civilizace pokročil, tentokrát při domestikaci zvířat. Dle Sitchina v tomto období (11000 př.n.l.) došlo rovněž k biblické potopě, způsobené sesuvem ledovců. Příčinou sesuvu mělo být přiblížení Nibiru k Zemi.

– návratu Nibiru ke Slunci v roce 442960 př.n.l. odpovídá přistání prvého výsadku anunnaků na Zemi před 445 000 lety  [4] str.45.

Dle našeho jednoduchého propočtu uskutečněném

na základě výše uvedených údajů Zecharii Sitchina,
by tedy teoreticky mohlo dojít
k příletu 10. planety
až okolo roku 3440 n.l.

Nevíme, zda mít z uvedeného výsledku radost či truchlit nad tím, že asi přijdeme o velké dobrodružství

Je třeba si rovněž uvědomit, že oběžná doba Nibiru by mohla kolísat a perioda oběhu 3600 let je pouze orientační hodnotou (občas se např. udává oběžná doba 3660 let). Náš jednoduchý propočet má také jednu podstatnou vadu na kráse – poslední přílet Nibiru by se uskutečnil v roce 160 př.n.l. Nevíme však, že by o něčem podobném bylo v historických záznamech zmínky.

Sám Zecharia Sitchin se bude prý předpokládanému příletu Nibiru věnovat v některé z jeho dalších knih.

1.června 2003 poskytnul Zecharia Sitchin rozhovor Steve Russelovi pro stránky YOWUSA[6]. Russel (podobně jako my) odvodil z chronologie historických událostí uváděných Sitchinem, že k přiblížení Nibiru mohlo dojít okolo roku 11000, 7400 a 3800 př.n.l. Zároveň Russel uvádí, že podle Nostradamova proroctví  by mělo dojít k vesmírné katastrofě až v roce 3797 n.l. a naopak mayský kalendář ustanovuje konec naší historické epochy na rok 2012. Ptá se, jak jsou s těmito údaji v souladu údaje na starověkých tabulkách.

Z.Sitchin odpovídá:

That Mankind’s progression from Palaeolithic (Old Stone Age) to Mesolithic (Middle Stone Age) to Neolithic (New Stone Age) and then the great Sumerian civilization, had occurred in intervals of about 3,600 years, is a fact. That Anu visited Earth, approved the grant of civilization (=knowledge, science, technology) to Mankind, marked by the start of the calendar in Nippur in 3760 BC (which is still the Hebrew/Jewish calendar), is certain (as far as I am concerned).But as I have tried to explain in my recent Seminars (though not yet in a full length book), the visits to Earth and the nearing (at what is called perihelion) of Nibiru do NOT coincide. This is a point of immense significance, which those who have only read my first book somehow ignore.

Also, the assumption that the 3600 years, as a perfect mathematical given, is also at all times the actual orbital period, is untenable: Even the orbit of Halley’s comet, about 75 years, varies from 74 to 76 or so. All attempts to pinpoint a precise date for future arrivals of the planet and/or of the Anunnaki are thus difficult questions. I will answer them once I am satisfied that, based on historical and astronomical data, I have come up with the right answer.

Je skutečností, že k vývoji lidstva od paleolitu (starší doba kamenná) přes mesolit (střední doba kamenná) k neolitu (mladší doba kamenná) a vzniku velké sumerské civilizace docházelo v intervalu zhruba 3600 let. Je jisté (pokud se mne týče), že Anu navštívil Zemi a  potvrdil podporu lidské civilizaci (=znalosti, věda, technologie). Návštěva odstartovala počítání kalendáře v Nippuru v roce 3760 př.n.l. (je stále hebrejským/židovským kalendářem).Ale jak jsem se snažil vysvětlit na svých posledních seminářích (ačkoliv to zatím není v žádné mé knize), návštěvy Země a přibližování (tzv. přísluní) Nibiru se NEKRYJÍ. To je věc nesmírně důležitá, které si ti, kteří četli pouze mou první knihu, někdy nevšímají.


Rovněž předpoklad, že oběžná doba trvala vždy přesně 3600 let, je neudržitelný. Dokonce oběh  Halleyovy komety, trvající přibližně 75 let, kolísá zhruba mezi 74 až 76 lety. Veškeré pokusy přesně určit datum dalšího návratu planety či Anunnaků jsou tedy sporné. Odpovím na ně, až budu přesvědčen, na základě historických a astronomických údajů, že jsem přišel na správné řešení.

Překlad Pavel Mat


Zecharia Sitchin nám tedy při odhadu příletu hypotetické desáté planety nepomohl. Neuvádí žádný předpokládaný termín příletu Nibiru a časově neztotožňuje ani přílety “planety křížení” s návštěvami Anunnaků, které lze z jeho knih odvodit. Nepřímo také zpochybňuje námi i Stevenem Russelem vypočtenou dobu příletu v roce 3400.

Pokud ano, tak kdy?

Podle článku Has Nibiru/Planet X been Sighted?[5] existují důkazy o katastrofách spojených s krupobitím komet či přiblížením velkého kosmického tělesa k Zemi. Mělo k nim docházet přibližně v letech 19600, 16000, 12400, 8800 a 5200 př.n.l. Poslední katastrofa je datována již přesněji, do roku 1628 př.n.l. Perioda těchto událostí tedy odpovídá Sitchinově udávanému oběhu planety Nibiru – 3600 let. K dalším neblahým událostem tedy mělo dojít zhruba okolo roku 1972.  Vzhledem k předpokládané mírné proměnlivosti periody, nějaká desítka let nehraje roli. Takže je oprávněné ptát se, zda se v okolí naší Země neděje něco, co by odpovídalo blížícímu se nebezpečí. Dnes nejčastěji udávaným letopočtem příletu Nibiru je rok 2012, často s poukazem na konec mayského kalendáře. Ovšem vzhledem k pravděpodobné nestálé periodě oběhu 10. planety může nastat vesmírná katastrofa kdykoliv jindy… tedy pokud taková planeta vůbec existuje.

Sitchin Zecharia. Kroniky země, Kniha I: Dvanáctá planeta. Praha. 1999
Sitchin Zecharia. 1995. Setkávání s bohy. Dobra. 2002
James M.McCanney. Planet X, Comets and Earth Changes. KJMcCanneyScience Press. Viz. článek v časopise WM magazín, ročník II, dvojčíslo 12/13
Sitchin Zecharia. 1998. Kosmický kód. Praha. 2001
cassiopaea.org “Has Nibiru/Planet X been Sighted?“, www.cassiopaea.org/cass/sitchin2.htm
Viz.také článek “Sluneční dvojče Nemesis, kometová mračna a panika kolem Nibiru?” gewo 2003, přeložil J.Mašek, WM Magazín 16/17
Steve Russel “Will Nibiru Return in 2003?“, http://www.yowusa.com/Archive/June2002/NIBURU4/niburu4.htm ,
YOWUSA.COM,
Viz.také článek

Jacco van der Worp, “Stane se Mars útočištěm lidstva po průletu Nibiru?”, přeložil Agrimonrix,http://eldar.cz/hade/mars_nibiru.html

http://www.myty.info/view.php?nazevclanku=nibiru-kdy-prileti&cisloclanku=2003030001