Jak je to s kolébkou lidstva?

Vůbec nestavím tohle zamyšlení jako nějakou apokalyptickou vizi. Spíš si tak dávám věci do souvislostí. Nenápadně. Co se stane, když dítě zničí kolébku? Nepotřebuje ji, vyspělo, nebo si jí neváží? Zničilo by vyspělé dítě kolébku? A je vůbec jeho?

Začala jsem takhle poeticky a budu v tom duchu pokračovat.

EGYPT

Monstrózní, magický, tajemný a nádherný.

Vyspělý, duchovní a pokrokový. Základní kámen astrologie, matematiky, lékařství, geometrie, filozofie, fyziky, chemie … kolébka civilizace.

Chrámy ohromující velikosti.

Vládci, jejichž učiteli a příklady jsou samotní bozi. Faraoni, jejichž původ je božský.

Magie, alchymie, písemnictví, rozvinuté etické normy a neuvěřitelná synchronizace.

Pyramidy do hladka opracované, na vrcholcích ze zlata a umístěním přesně kopírující postavení hvězd.

Thovt, Imhotep, Eset, Osiris, Horus, Anubis…

Civilizace, jejíž rozmach a ambice skutečně zasáhly samotné Universum.

Egypt, který již před pěti tisíci lety disponoval vyvinutým věděním, propracovanou matematikou, brilantním stavitelstvím, ohromujícím lékařstvím.

Ten Egypt, který se stal učitelem lidstva. Společnost, která předstihla jiné o tisíce let.

Egypt před pěti tisíci lety…!

Zničené památky staré tisíce let, hořící káhirské muzeum, vyrabované nenahraditelné historické poklady, poškozené vzácné mumie, ukradené zlaté relikvie nevyčíslitelné hodnoty.

Zdemolované vzpomínky ne, Egypta, ale celého lidstva.

EGYPT – 2013

Říkám si, co to znamená, když dítě zničí kolébku?

Je to znamení, že dítě dospělo a odejde žít vlastní život? A zničilo by vyspělé dítě vlastní kolébku? Zničilo by vyspělé dítě cokoli hodnotného?

Jde o začátek, nebo konec?

Nebo obojí?

Dívám se na zprávy a hledám ten Egypt, který je pro mě synonymem pokroku a neuvěřitelného duchovního růstu. Hledám civilizaci, která komunikovala s Bohy a které se klaněly i přírodní zákony.

Ale vidím jen stádo, které je schopno likvidovat a pálit vlastní národní poklady a historii.

Je to vůbec jejich historie? Komu to současní Egypťané ničí vzpomínky a kulturní bohatství?

A co na to skuteční majitelé?

Michaela Kudláčková