Dá se věřit “odborníkům”, na který se mainstream odvolává? Rozumí opravdu věcem ve svym oboru? Dokážou všechno vysvětlit? Nebo maji za úkol spíš poskytovat podporu propagandě a nehodící se fakta překrucovat nebo ignorovat? Zapadá vůbec pozorovaná realita do představ odborníků o tom, jak by měly věci fungovat?

Tentokrát se podíváme na několik artefaktů, který by podle “odborníků” (PO) neměly existovat. Neboli jsou to věci, který se našly a datovaly do doby, kdy PO lidi nedokázali něco takovýho vyrobit, nebo věci, který ukazujou na znalosti, který tehdejší lidi PO neměli, případně věci, u kterejch nikdo nedokáže říct, co to vůbec je.

Zatímco myslící lidi tyhle artefakty fascinujou, odporníky značně znepokojujou a serou, protože jim kazí jejich těžce vydobytou představu o historii. Považujou se za odborníky na tuhle historii, a tyhle artefakty jim ukazujou, že zase takoví odborníci nejsou, což samozřejmě dává těžký rány jejich vlastní důležitosti.

Takovejch artefaktů existuje velký množství, stejně jako megalitickejch staveb, který do oficiální historie moc nezapadaji, nebo nalezenejch lebek, ze kterejch archeoložce boleji ty jejich lebky. Tady si ukážeme jen pár těch nejznámějších, protože jinak by to zase bylo na 2 hodiny čtení (a 2 tejdny psaní).

Tyhle artefakty jsou teda poměrně dost známý, ale v mainstreamu o nich moc často neuslyšíte. Jestli jste o většině z nich už věděli, tak je vidět, že si všímáte světa, ve kterym žijete, a jestli je většina z nich pro vás novinkou, tak na tom vidíte tu cenzuru, díky který se k vám nikdy nedostaly takhle zajímavý věci, zatímco vás ve škole krmili stovkama naprosto nudnejch blbostí.

Jak se odporníci k těmhle artefaktům staví? Přesně jak byste čekali. Když je k tomu někdo nutí, tak podávaji trapný a extrémně nepravděpodobný vysvětlení, ale obvykle ty artefakty prostě ignorujou a snaží se předstírat, že neexistujou, a doufaji, že nebudete číst záškodnický publikace jako třeba Antivirus a nikdy se o nich nedovíte.

Kdyby se o nich dovědělo hodně lidí, mohlo by hodně lidí pojmout podezření, že je všechno jinak, než tvrdí “odborníci”, a že teda nejspíš zas tak velcí odborníci nebudou, a to těmhle “odborníkům” dost vadí, protože si na svym odbornictví dost zakládaji. Kromě toho jsou pak nuceni lidem vysvětlovat něco, co nedokážou vysvětlit, a to je velmi náročná práce.

1. Stroje, přístroje a nástroje

Mechanismus z Antikythéry


V roce 1901 objevili potápěči u řeckýho ostrova Antikythéra římskou potopenou loď a v ní našli několik fragmentů podivuhodně komplexního zařízení. Dnes je můžete vidět v Národním archeologickym muzeu v Aténách a patří mezi nejkomplikovanější starožitnosti, jaký se kdy našly.

Po objevu následovaly dlouhý porady na téma “co to sakra je?”, který po desetiletích skončily nečekaným závěrem, že je to analogovej počítač. Z roku asi 200 BC. No kurva. To přece neni možný, ne? Si z nás ti Řekové dělaji prdel, nebo co? Kdo jim sakra dovolil mít před začátkem letopočtu počítače?!

Tohle se samozřejmě odporníkům nelíbilo, ale tenhle artefakt je tak známej, že už prostě nešlo ho někam schovat, takže se muselo oficiálně uznat, že to tak prostě je, a oficiální historie se musela malinko poupravit. (Ale když se nikdo nedívá, tak stejně děláme, že je všechno jako dřív.)


Zařízení se skládá z víc než 30 bronzovejch ozubenejch koleček a dalších kovovejch částí, a původně mělo dřevěnej rám. Naštěstí pro nás (ale smůla pro odporníky, protože si takhle nemůžou vymyslet nějakou pohádku a tvrdit, že je to něco úplně jinýho, než to je) je na fragmentech artefaktu čitelnejch asi 2000 znaků, který představujou něco jako manuál k použití. Nenašly se úplně všechny části, ale našlo se dost na to, abysme měli dobrou představu o tom, jak to celý fungovalo.

Takže dneska víme, že tenhle mechanismus obsahuje kalendář a vypočítává pohyb slunce, měsíce a pěti planet s extrémní přesností. Že měli jeho výrobci pokročilý znalosti astronomie, matematiky, metalurgie a strojírenství, je bez debat. Součástí počítače je zvěrokruh, poskytuje informace o měsíčních fázích, zatměních, a navíc ukazuje, kdy budou jaký Olympijský hry.

Podle nalezenejch fragmentů a instrukcí na nich bylo vyrobeno několik funkčních modelů. Tady vidíte jeden z nich:


Točením dřevěný kliky na straně mechanismu si nastavíte datum, kterej vás zajímá, a pak si můžete přečíst všechny dostupný informace k tomu datumu. Autoři dokonce zahrnuli i nastavení pro několik dobře známejch lokací, jako “Alexandrie” a další.

Koho by tenhle mechanismus zajímal víc a chtěl o něm vidět tříhodinovou prezentaci, může tady a tady.

Starověkej seizmoskop


V roce 132 vyrobil chlápek jménem Zhang Heng v Číně takovou vázu, po kterej leze osm draků a okolo který sedí osm žab s otevřenou držkou. Sorry, tlamičkou! To by samo o sobě možná nebylo tak úžasný, ale když je někde zemětřesení, i docela daleko, tak drak, kterej leze v tom směru, kde se třese země, vyplivne železnou kouli a žába pod nim ji slupne. To už je docela dobrý, ne?

V roce 138 tahle váza ve městě Luoyang detekovala zemětřesení, ke kterýmu došlo ve vzdálenosti 480 km. Nikdo to zemětřesení v Luoyangu necítil a nebrali draky a žáby vážně. Po pár dnech se ale do města dostavil posel s žádostí o pomoc a zemětřesení potvrdil. Pak už to vážně brali a císař měl radost, že má lepší přehled, co se kde v jeho císařství děje.

Co je na tom všem ale nejpodivuhodnější, je to, že do dneška nikdo neví, jak to přesně funguje, přestože byly vyrobený repliky, u nichž se zjistilo, že fungujou s přesností srovnatelnou s moderníma nástrojema. Takže jsme nejen tak zaostalí, že jsme stovky let vynalejzali seizmografy, kterejm se vyrovná nějaká stará čínská hračka, ale jsme dokonce tak zaostalí, že ani nedokážeme pochopit, jak ta hračka funguje.

Londýnský kladivo


Tohle kladivo bylo nalezený v Londýně. V Americe. V Texasu. Jo, tam maji taky Londýn. Oni totiž Amíci nejsou moc kreativní, tak kopírujou věci od ostatních. Kromě toho je vždycky sere cokoliv slavnýho, co neni z Ameriky, tak vyroběj americkou verzi a tvářeji se, že ta původní neexistuje. Proto existujou americký předělávky všech možnejch neamerickejch filmů, v nichž obvykle opomenou zmínit, že ten nápad ukradli odněkud ze Švédska nebo Koreje a podobně.

“OK, ale co je tak zajímavýho na kladivu? Ještě vypadá, že je ulomený. To máme na zahradě taky!” No, to je možný, ale je vaše kladivo obalený sto miliónů let starym kamenem?! Asi těžko! Tak nemachrujte.

Tenhle artefakt byl nalezenej v roce 1934. Carl Baugh, jeho současnej majitel, tvrdí, že dřevěná rukojeť se proměňuje na uhlí, což PO taky nějakou dobu trvá. Oni se totiž odporníci snaží tvrdit – protože tohle se jim samozřejmě ani trochu nelíbí – že stáří toho kamene neznamená, že je tak starý to kladivo. Prostě mohlo nový kladivo spadnout do starýho kamene. To se prej stává odporníkům každou chvíli. Jenže uhlí. Trochu problém.


Taky se zjistilo, že ta hlava má zvláštní složení – 96% železo, 2.6% chlor, 0.74% síra a žádnej uhlík. Tohle naznačuje pokročilej výrobní proces. Plus je tam nějaká vnější vrstva oxidu železa, která to chrání před zreznutím. Což se dalo čekat, protože předpotopní výrobci kladiv nejsou amatéři a nebudou to dělat z nějakýho reznoucího aušusu.

Podle různejch zdrojů to kladivo neni sto miliónů let starý, ale až 400 nebo 500. Což je ale celkem jedno, protože PO člověk existuje jen asi 200 tisíc let (což je samozřejmě kravina, ale já to jen tlumočim), takže buď to kladivo používali dinosauři, nebo ho na Olympiádě někdo hodil hodně daleko do minulosti.

Letadýlka z Quimbayi


Quimbaya byla předkolumbovská civilizace v Kolumbii. Což zní trochu jako protimluv, ale já jsem ty jména nevymyslel! Existovala údajně mezi 300 a 1000 AD, podle odporníků na velmi špatný datování. Tihleti Quimbáyové si lítali už tenkrát v letadýlkách! Akorát ty letadýlka jsou tak 4-8 cm velký, takže se nejdřív museli hodně zmenšit, což je ještě úžasnější. Taková je aspoň jedna z verzí historie Quimbáyů, kterou jsem si teď vymyslel.

Ve skutečnosti nikdo neví, co to jako má bejt, tyhle letadla. Samozřejmě jsou tací, kteří soudí, že tenkrát existovaly takovýhle letadla i ve větším měřítku. Pravda je, že pár lidí vyrobilo podle nich větší modely, který s menšíma modifikacema úspěšně lítaly. Ale nemáme žádnej jinej důkaz, že by nějaká jihoamerická kultura měla funkční letadla.

Tyhle artefakty jsou ze zlata a jsou mezi nima vyobrazení různejch ptáků, hmyzu, ještěrek, žab, ryb, a podobně. Z celkový asi stovky jich ale možná tak dvacet vypadá jako letadla a nikdo pořádně neví proč.


Odporníci tvrdí, že to žádný letadla nejsou, ale jsou to ptáci. Já říkám, že ptáci jsou odporníci. (Pokoušim se sem nějak napasovat vtip “všichni jsou ptáci, jenom já jsem letadlo”, ale tak úplně se mi to nedaří.) Že jsem ale dobrák od kosti, tak odporníkům vysvětlim pár věcí.


Za prvý, křídla maji ptáci na zádech, ne na břiše. U letadel jsou křídla vespod normální. Za druhý, ptáci maji jen jednu sadu křídel a ne dvě za sebou. U letadel jsou ty dvě sady normální. Za třetí, ptáci maji horizontální ocas, zatímco letadla vertikální kormidlo. A za čtvrtý, ptáci maji zobák, a žádný z těchhle letadýlek zobák nemá. Takže nemelte ptákoviny, nebo dostanete přes zobák.

Kromě toho nevim o tom, že by ptáci měli úložnej prostor:


Budu muset chytit nějakou sýkorku a podívat se.

Takže na jednej straně máme takový ty UFO nadšence, kteří přeskočili pár kroků a jsou přesvědčeni, že Indiáni měli letadla, ačkoliv k tomu nemáme žádnej důkaz, a na druhej straně máme odporníky, kteří nerozeznaj ptáky od letadel a plácaj kraviny hned od začátku. Pochybuju, že Indiáni lítali v letadlech, ale tyhle artefakty rozhodně nejsou ptáci, a někde ti lidi museli vidět něco, podle čeho je vyrobili.

Odporníci pak třeba tvrdí, že se výrobci nezabejvali detailama a je to nepřesná reprezentace. To je argumentace ve stylu “tonoucí se stébla chytá”. Nepřesná reprezentace je, když tomu ptákovi dáte moc malý křídla nebo moc dlouhej zobák a podobně. Nepřesná reprezentace neni, že místo ptáka uděláte jasný letadlo.


Kromě toho mi z jinejch výtvorů připadá, že detaily zvládali celkem dobře. Leda že tahle scéna měla ve skutečnosti zobrazovat rybolov a díky nepřesnostem to vypadá jako porod. (Ne, vážně, takhle se chytaj ryby. Tamto veprostřed, to je kapřík.)

Případně to podle odporníků nebyli ptáci, ale hmyz. Takže pak tu máme klasický “nevíme sice jakej hmyz [páč se to žádnýmu nepodobá], ale je to určitě hmyz”. Což je stejný jako to známý “nevíme přesně, jak se to stalo, ale víme, že se to stalo přirozenou cestou”. Neboli prolhaný smradlavý kecy.

Závěrečnej argument je pak, “Heleďte neserte nás! Je nám jedno, co to přesně je, ale řekli jsme, že to letadla nejsou, tak to letadla nejsou! A my jsme odborníci!” Kdo se bude hádat, bude po škole.


Čirou náhodou v Sakkaře v Egyptě maji jinou hračku, nad kterou můžete spekulovat, jestli je to letadlo nebo pták. Vypadá to jako kříženec.

Meče Ulfberht

Když archeologové objevili meče z 9.-10. století s nápisem +VLFBERHT+ a pořádně je prozkoumali, zvažovali, že s nima spáchaji harakiri. Nebo to aspoň měli zvážit, ale že jsou to srabi, tak to určitě neudělali. Tyhle meče totiž předběhly oficiální historii asi o 800 let.


Jsou vyrobený z tak kvalitní oceli, že taková technologie PO neměla existovat až do industriální revoluce. Ocelí existujou stovky druhů, který se liší obsahem a poměrem železa a dalších prvků, jako uhlík, chrom, vanad, atd. Můžete mít vedle sebe dva nože, který vypadaji na pohled úplně stejně, akorát jeden má na čepeli napsáno třeba 440A a druhej M390. Ten první bude stát pětikilo a ten druhej klidně pět tisíc. A ty rozdíly můžou bejt ještě větší.

Takže neni ocel jako ocel a kdo chce opravdu kvalitní nůž nebo meč, musí pořádně zaplatit. A vyrobit kvalitní ocel neni žádná prdel. Tyhle Ulfberhty maji třikrát vyšší obsah uhlíku než jiný meče z tý doby (což dělá meč tvrdším a líp to drží ostří) a nečistoty z nich byly odstraněný do takový míry, že musely bejt kovaný při teplotě kolem 1600°C. Což si odporníci mysleli, že tenkrát nikdo neuměl, protože oni si vždycky myslí, že jsou všichni primitivnější, než opravdu jsou.


Těchhle mečů bylo nalezenejch asi 170, většina v Evropě a hlavně ve Skandinávii (u Vikingů), ale nikdo neví, kde se přesně vyráběly. Podle některejch na území Francie a Německa, ale podle jinejch v Indii. Jeden kovář z Wisconsinu zkusil vyrobit meč stejný kvality metodama, který by teoreticky byly před 1000 lety k dispozici. Řekl, že to bylo to nejsložitější, co kdy vyrobil, a i tak použil metody, o kterejch neni známý, že by je ve středověku někdo ve skutečnosti používal.

Tyhle meče dokázaly přeseknout kost nebo zbraň nižší kvality jedním sekem a poradily si mnohem líp než ostatní meče i s brněním, což jejich majitelům poskytovalo značnou výhodu. Do dneška se ale neví, k čemu přesně se vztahuje to jméno Ulfberht a kdo to má všechno na svědomí.

2. Podezřele pokročilý mapy

Mapa Piriho Reise

Tuhle mapu vytvořil v roce 1513 tureckej admirál a kartograf Piri Reis. Vycházel z asi 20 starších map, potenciálně až tisíce let starejch. Zajímavý je na ní to, že je na ní Antarktida bez ledu a spojená s Jižní Amerikou.


Podle některejch zdrojů je ta antarktická část poměrně přesná. Podle jinejch, odpornejch zdrojů byl Reis idiot a došlo mu místo na papíře, tak tu Jižní Ameriku zahnul do pravýho úhlu, aby se mu tam vešla, a žádná Antarktida tam neni. Vzhledem k tomu, že pro kohokoliv, kdo tvoří mapy, je grafická přesnost nejvyšší priorita, je tohle vysvětlení značně nepravděpodobný. To, že by si to Reis nedokázal předem správně rozvrhnout, je asi jako kdyby ve Škodovce v polovině výroby auta zjistili, že se jim tam nevejdou zadní kola.

Afrika je tu zmapovaná taky dost přesně, ale co je možná nejzajímavější, je to, že jsou tu přesně zmapovaný i Andy a Amazonka. O těch ale Evropani v roce 1513 nic nevěděli. Brazílie byla objevená až v roce 1520 a zmapování oblasti nějakou dobu trvá, takže kde se vzala takhle detailní mapa Jižní Ameriky v roce 1513? O Antarktidě ani nemluvě – ta byla objevená až v roce 1820.

Philippe Buache & Orontius Fineus


Piri Reis ale neni jedinej, kdo vyprodukoval mapu Antarktidy dlouho před rokem 1820. Nahoře je mapa z roku 1739, kde je Antarktida rozdělená mořem na dvě části, a dole je mapa z roku 1531, kde je opět Antarktida bez ledu. Odkud se tyhle vědomosti vzaly?


Jsou to jen další známky toho, že mořeplavectví bylo v minulosti na mnohem vyšší úrovní, než si odporníci myslí, a že tu žily vyspělý kultury, o nichž odporníci nemaji ani páru.

Kámen Daška

Tenhle kámen je taky známej jako Mapa stvořitele. Tahle deska mapuje nejen jistou oblast v pohoří Ural, ale i různý projekty včetně 12 tisíc km kanálů, několika přehrad, a obsahuje neznámý hieroglyfy, který se zatim nikomu nepodařilo rozluštit. Přesnost a perspektiva mapy naznačujou, že musela bejt vytvořená na základě pohledu ze vzduchu.


Kámen byl objevenej v roce 1999 a má rozměry 148x106x16 cm. Mapa na něm je nejen velmi přesná, ale ještě trojrozměrná. Celá deska má tři vrstvy. Tu nejsilnější tvoří nějaká cementová nebo keramická směs. Druhá vrstva je 2.5 cm silná a je z nějakýho sklovitýho materiálu a třetí, několikamilimetrová vrstva je z mixu vápníku a porcelánu.

V desce byly zakomponovaný dvě mušle datovaný 120 a 500 miliónů let zpátky, takže někteří vědci si myslí, že deska může bejt 120 miliónů let stará. Jinejm vědcům se to samozřejmě nelíbí a řekli, že může bejt tak 3000 let stará, což je ale číslo, který si vycucali z prstu, aby se vešli do nějakýho období, ze kterýho je nechytaj epileptický záchvaty.

Tak jako tak, ani před 3000 lety se nepředpokládá, že měli lidi pokročilej leteckej průmysl, aby mohli takhle zmapovat terén, nebo vůbec znalosti k vytvoření takhle přesný mapy. Ještě odpornější odporníci ale tvrdí, že “to samo”, a to, že je na povrchu třívrstvýho keramicko-sklovitýho kamene přesná mapa a hieroglyfy, je totální náhoda. No prostě pacienti.

3. Divný koule a disky

Kameny “Dropa”

Artefakty známý jako “Dropa stones” jsou kontroverzní, neboť důkazy se jaksi do velký míry vypařily a máme k dispozici jen pár fotek a příběh. Je ale dost detailní a zajímavej.

V roce 1938 čínská archeologická expedice v horách Baian-Kara-Ula objevila několik unikátních jeskynních pohřebišť na hranici Číny a Tibetu. Jeskyně vypadaly uměle vytvořený a byl to spíš komplex podzemních chodeb s glazovanejma stěnama. V jeskyních byli pohřbení zvláštní lidi – vysocí jen 120-130 cm, tenký křehký kosti a nepřiměřeně velký hlavy.

Na stěnách byly piktogramy oblohy – Země, slunce, měsíc, hvězdy, a všechno bylo spojený tečkovanou čarou a tvořilo zřejmě jakousi mapu. Kromě koster byly v zemi nalezený zvláštní disky. (Nedokážu zaručit, který z těch fotek jsou nebo nejsou autentický – po pravdě řečeno tahle mi připadá mírně podezřelá.)


Měly něco přes 20 cm v průměru a tloušťku asi 2 cm. Od středu k okraji vedla na každym disku spirálovitá drážka. Disků se našlo 716 a ten nejzachovalejší byl datovanej jako 10-12 tisíc let starej. Při bližším prozkoumání se zjistilo, že drážky jsou ve skutečnosti linky neznámejch znaků. 20 let se vědci v Pekingu pokoušeli ty hieroglyfy rozluštit a nepodařilo se jim to.

K rozluštění došlo až později a vědci začali v kamenech číst nečekanej příběh. Když se dostal ven, začal okamžitě dostávat facky od zkušený čínský cenzury. Říkal totiž, že lidičky odněkud z vesmíru sem přiletěli s nějakou sondou a havarovali tady. Pokoušeli se v míru komunikovat se zdejšíma lidičkama (z kmene Han), ale jak všichni dobře víme, zdejší lidičky jsou tak trochu agresivní magoři, tak těch návštěvníků dost pozabíjeli, než se mezi sebou nějak domluvili. Zajímavý je, že nejen návštěvníci, ale podle informací z disků i lidi z kmene Han byli pygmejskýho vzrůstu a ne jako ostatní lidi v okolí.

Ruští vědci několik disků prozkoumali a zjistili, že obsahujou například kobalt. A když je umístili na otáčecí stolek a roztočili je jako gramofonový desky, tak vydávaly zvuk, jako by skrz ně proudila elektřina.


V roce 1995 Čína vypustila zprávu:

V provincii Sečuán na východním okraji hor Baian-Kara-Ula bylo objeveno 120 lidí dříve etnicky neklasifikovaného kmene. Nejdůležitější aspekt tohoto nového kmene je velikost jeho lidí: Nejsou větší než 1.2 m a nejmenší dospělý měří jen 64 cm. Tento objev by mohl být prvním opravdovým důkazem existence Dropů – lidí, jejichž předkové údajně přišli z hvězd.

Dnes je izolovaná oblast na rozhraní Číny a Tibetu obydlená dvěma kmeny, který si říkaji Dropa a Han. Bejvali nepřátelé, ale dnes spolu vychází. Antropologům se nepodařilo je zařadit do žádný známý rasy. Nejsou to ani Číňani, ani Tibeťani. Oba kmeny se vyznačujou vejškou 110-140 cm a váhou kolem 30 kg. Maji nažloutlou kůži a nezvykle velký hlavy, což koresponduje s kostrama nalezenejma v těch jeskyních. Nemaji moc vlasů a maji velký oči s bledě modrejma duhovkama.

Samozřejmě oficiální zdroje tvrdí, že nic z toho se nestalo a o ničem neni důkaz, a dneska je těžký nějakej důkaz dohledat a ty disky někde najít, protože z muzeí v Číně zmizely. Takže na jednu stranu se příběh nedá dostatečně jasně ověřit, ale na druhou stranu těch informací je na vymyšlenej příběh podezřele hodně a značně detailních, zapadaji do určitejch okolností, jako jsou ty existující kmeny, a ty fotky jsou desítky let starý, takže asi nebudou z Fotošoku. Zase je ale pravda, že na těch fotkách toho kvůli mizernej kvalitě moc nevidíme.

Co si z toho vyvodit? Možná je nedostatek jasnejch důkazů známka toho, že neexistujou, nebo to možná jen vypovídá o cenzuře v Číně. Obě varianty jsou věrohodný. Co mi osobně nedává smysl, je co timhle komplikovanym příběhem, pokud je vymyšlenej, kdo získal. Podle všeho to všem, co to zkoumali, jen poškodilo kariéru a neviděl jsem jedinou známku toho, že by na tom kdokoliv cokoliv vydělal. Možná jsou některý části příběhu přikrášlený, ale celý vymyšlený to asi nebude. Přinejmenším máme fotky nějakejch artefaktů a dost detailní historii. Jak to přesně bylo ale nevíme.

Jistý je to, že tohle zdaleka neni jedinej příběh o civilizaci, jejíž zástupci tady na Zemi havarovali a nějak tu přežili.

Lolladoffův disk


Tenhle disk objevil polskej profesor Sergei Lolladoff. Koupil ho někde v Indii s tim, že pochází z Nepálu nebo z Tibetu od lidí jménem Dropa. Dr. Karyl Robin-Evans, kterýmu Lolladoff ten disk ukázal, cestoval v roce 1947 do Tibetu, kde se naučil základy jazyka Dropů a seznámil se s jejich tradicema.

Tak se dověděl, že Dropové původně přišli ze systému Siria a ztroskotali tady – podobnej příběh, jako jsme už slyšeli. Nicméně mu bylo dáno datum ztroskotání 1014 AD. Zároveň ale najdete zmínky, že ten disk je 7 tisíc let starej.

Nakolik přesně tenhle disk zapadá mezi ty předchozí artefakty je těžký posoudit, protože se o něm nedá zjistit nic moc kloudnýho kromě těch pár věcí, který jsem tu napsal. Historie tohodle disku je ještě nejistější, než u těch ostatních. Jistý je to, že vypadá zajímavě a ukazuje jakýhosi mimozemšťana, lítací disk, neznámý písmo a nějaký ještěry. Bylo by hezký vědět, odkud se přesně vzal.

Kameny z Klerksdorpu

V Klerksdorpu v Jižní Africe byly objevený kulatý kameny velký od půl do 10 cm, s vyřezanejma drážkama po obvodu. Maji většinou hnědou nebo tmavě červenou barvu.


Některý jsou perfektně vyvážený a drážky jsou dokonale rovný. Jsou z hematitu nebo wollastonitu s příměsí hematitu a goethitu. Hematit má tvrdost 5.5-6.5. Co je na tom tak zajímavýho? Že jsou tři miliardy let starý.

Oficiální, politicky a historicky korektní vysvětlení je, že “to samo”. Metoda “rychle to schovejte a nikomu to neukazujte” se nepodařila. Alespoň ne kompletně. Mělo by jich bejt hodně, ale všude na Internetu najdete jenom tyhle fotky, do čehož jsou obvykle zamíchaný fotky všelijakejch jinejch kulatejch kamenů.

Skotský kamenný tenisáky


V oblasti Velký Británie se našlo přes 500 vyřezávanejch kamennejch koulí, který jsou PO až 5000 let starý. Většina jich byla nalezená ve Skotsku, ale jsou i na Orknejskejch ostrovech, několik v Anglii, v Irsku, a jeden v Norsku. Jeden! Ten se tam asi zakutálel. Existuje ještě jeden, kterej se zřejmě dokonce teleportoval, protože se našel v Tiahuanacu.


Tyhle kameny jsou pěkně vykutálený. Jsou z měkčích i tvrdších kamenů, včetně žuly a kvarcitu, a některý dost detailně ornamentovaný. Maji různej počet výstupků, od 3 do 160, ale většinou 6. Drtivá většina jich má konzistentní velikost, kolem 7.5 cm, s variací jen jednoho milimetru, což naznačuje, že pro ně existoval jakejsi standard. Několik jich ale má průměr 9 cm a pár dokonce 11.


Je tu patrná dost přesná pravidelnost a pokročilý znalosti matematiky a geometrie. Na obrázku dole je na nich demonstrováno pět Platónskejch těles: krychle, čtyřstěn, dvanáctistěn, dvacetistěn a osmistěn. (Nutno ale podotknout, že ten dvacetistěn se od dvanáctistěnu liší jen zvýrazněním jinejch ploch a jsou v podstatě stejný.) Dvanáctistěn tu máme dlouho před tim, než s nim přišli Řekové. (Ještě že si spravili reputaci tim počítačem.)


Je evidentní, že tyhle kameny nemaji na svědomí žádní primitivové. Kromě kvalitní práce s kamenem, která musela dlouho trvat, tu máme i sofistikovanej design a velkou rozmanitost, ale zároveň u většiny z nich dodrženej stejnej průměr.


No a samozřejmě že archeoložci nemaji tušení, k čemu ty kameny byly. “Maji nějaký teorie”, jako vždy, ale ty jsou převážně tak hloupý, že o tom nemohli přemejšlet víc než dvě minuty. Kdykoliv si pročítám teorie archeologů o podobnejch věcech, je evidentní, že když se sejde pět průměrnejch zombíků v hospodě a pokusí se každej přijít s nějakou vlastní teorií, tak budou hodně podobný těm od odporníků.

Například odporníci měli za to, že to byly projektily, který Skoti házeli po nepřátelích, a tahle retardovaná teorie jim vydržela 100 let, než jim někdo konečně řek, že je fakt hovadina, aby někdo s neuvěřitelnou přesností desítky hodin vyřezával kamennou kouli jen proto, aby ji moh po někom hodit a přijít o ní, nemluvě o tom, že žádný z nich nejsou nijak znatelně poškozený.


Další “geniální” teorie byla, že je používali na přepravu všech těch ohromnejch mnohatunovejch kamenů, neboli váleli ty megašutry po těch koulích. Na první pohled vidíte, že by to určitě šlo fakt dobře a všechny ty výstupky jsou tam hrozně praktický (nemluvě o tom, že by to opět byly stovky hodin práce se zbytečnym a ještě kontraproduktivním pipláním s detailama a opět by ty kameny musely bejt mnohem poškozenější).

Mimo mainstream ale najdeme nějaký rozumnější teorie, jako že ty koule sloužily ke studiu geometrie, nebo že díky svejm magnetickejm vlastnostem byly používaný pro nějakou energetickou práci. Existujou experimenty s “nabíjením” kamenů a jejich umístěním v polích, což údajně dopomáhá k lepší úrodě. Faktem je, že tyhle kameny nebyly nalezený v žádnejch hrobkách, ale byly náhodně roztroušený po polích. Každopádně se tu děje něco pokročilejšího, než by odporníci v tej době čekali.

Nedávno byly některý ty kameny nafocený a byly z nich vytvořený 3D modely (mimochodem o tejhle metodě je zajímavý povídání v tom druhym odkazu, co jsem dal pod ten řeckej počítač), takže kdo by si je chtěl prohlídnout detailně, může tak udělat tady.

Na fotce vpravo je kámen z Tiahuanaca. Vypadá přesně jako některý z jeho skotskejch kamarádů.

“The Betz Sphere”

V roce 1974 našla americká rodina Betzových zvláštní kovovou kouli. Objevili ji na Floridě při požáru v lese na jejich pozemku, daleko od jakejchkoliv budov a dva kilometry od cesty, uprostřed ohně, nijak nepoškozenou. Vzali si ji domu a tam několik dní ležela, aniž by se dělo něco zvláštního.

Betzovi netušili, že se jim dostal do rukou jeden z nejzajímavějších a nejslavnějších artefaktů všech dob, kterej změní jejich životy navždy. Na první pohled to vypadalo jako relativně obyčejná železná koule o průměru 20 cm a váze 10 kg a divný bylo hlavně co dělá uprostřed lesa. Obyčejná ale nebyla ani trochu.


O pár dní později, když 21-letej Terry (kterej kouli našel) hrál na kytaru, začala reagovat, rezonovat s určitejma tónama jako ladička a vydávat pulzující zvuky, který vyděsily jejich psa. Zvláštní bylo, že reagovala na nějaký akordy, ale když je Terry zahrál znova, tak se nic nedělo, a za chvíli zas reagovala na něco jinýho.

Betzovi ji teda začali trochu zkoumat a zjistili, že dokáže bizarní věci. Když ji poslali po zemi, koule svévolně měnila směr, zastavovala se a zase dávala do pohybu, a nakonec se vrátila k tomu, kdo ji poslal. I když ten člověk popošel, tak se vrátila k němu. Neboli nevracela se na konkrétní místo, ale ke konkrétnímu člověku. A zkoušeli to hodněkrát. Navíc někdy trvalo až 12 minut, než se zastavila. Všude, kde to zkoušeli, chodili s vodováhou a testovali, jestli je povrch rovnej.

Když do ní dali ránu kladivem, zněla jako zvon. Zřejmě občas vydávala nějaký vysokofrekvenční zvuky, který slyšel jejich pes a vůbec se mu to nelíbilo. Když s ní třásli, zdálo se matně, že se v ní něco hejbe a občas se ozve nějakej náraz. Taky přitahovala kovový předměty a ukázalo se, že čím dýl ji kutáleji, tim víc je magnetická.

Když ji položili na kulatej stůl se skleněnou deskou, kutálela se různě sem a tam a nikdy nespadla. Betzovi zkusili stůl na jednej straně podložit, a koule nejen že stejně nespadla, ale kutálela se i do kopce. Prostě si dělala, co chtěla. Jednou kouli nechali asi hodinu na slunci a pak byla horká tři dny.

Zpráva o tomhle nálezu se roznesla a za chvíli se na kouli chodili dívat novináři a psalo se o ní skoro v každym časopise, a stala se světoznámou, v době dlouho před Internetama. Betzovi pak museli často vyvěšovat telefon, protože jakmile ho zavěsili, začal okamžitě zvonit. O kouli byl ohromnej zájem. Betzům chodily dopisy z celýho světa, často jen s adresou “Family with the ball, United States”, nebo dokonce “Death Ball, United States”.


Doslechli se o tom teda i různý armádní organizace, který chtěly kouli otestovat. (Protože co kdyby se s ní třeba dalo zničit Rusko, ne?) Rodina Betzů po nějakej úvaze kouli půjčila na dva tejdny námořnictvu z Mayport Naval Air Station. Když ji měli vrátit, volali Betzům a řekli, že kouli zrentgenovali, ale nedokázali se dorentgenovat až do středu (aušusovej americkej rentgen), takže by ji chtěli poslat někam na další testy.

To se ale hlavě rodiny, Gerri (na fotce vpravo), nelíbilo, a řekla, že chce kouli zpátky. Gerri byla velmi charizmatická, inteligentní a vzdělaná žena, a samotný historky o ní stojí za to. V době, kdy ženský nikdo moc neposlouchal, když něco řekla ona, tak to tak bylo.

Takže poslali posla s koulí zpátky. Mezitim Betzům volal někdo, kdo se představil jako Dr. Carl Williston, a že je to profesor z Floridy a chtěl by se na kouli podívat. Gerri mu řekla, že ji momentálně nemaji. Za chvíli volali z Mayportu, jestli už tam posel dorazil. Gerri je informovala, že ještě ne. Za chvíli volali znova a vypadali trochu v panice a ptali se, jestli už tam je. Pořád ne. Tak požádali Gerri, ať vyřídí poslovi, ať jim okamžitě zavolá, až se dostaví.

Posel se dostavil a Gerri si od něj naštěstí nejdřív vzala tu kouli. Zároveň jí předal nějakou obálku. Pak mu Gerri řekla, že má zavolat šéfům na bázi. Slyšela jeho stranu hovoru a probíhal tak, že se asi desetkrát ozvalo “Yes, sir!”, potom “I’ll try my best”, a pak znova “Yes, sir!”. Pak se posel pokusil přemluvit Gerri, jestli by jim kouli ještě nepůjčila. Neměl ale šanci. Gerri řekla, že ji měli dost dlouho a znova už ji nedostanou.

V obálce našla Gerri rentgenovej snímek koule – po tom, co jí řekli, že to nemůžou zrentgenovat. Betzovi maji za to, že tohle byl od námořnictva nějakej omyl a rentgen se k nim neměl dostat. Mimo to tam byla “neoficiální zpráva” s nějakejma informacema. Závěr námořnictva byl, že koule neni žádnej vládní majetek, že neni nijak nebezpečná, radioaktivní, a podobně, a že netuší, co to je. Nenašli na ní žádný spáry ani známky použití nějakejch nástrojů, který by jim řekly, jak koule vznikla. Zjistilo se, že vydrží ohromnej tlak – asi 8400 kg/cm2.

Analýza rentgenovejch snímků ukázala, že koule je dutá, s dutinou o velikosti pomeranče, a že má několik vrstev různě těžkýho materiálu. Uvnitř v dutině byly vidět tři malý kulatý objekty, o průměru jen pár milimetrů. Podle Betzů ale, když se koule kutálela, nebylo slyšet žádný rachtání jako kdyby tam byly kamínky v prostoru uvnitř. Byl slyšet jen občas nějakej náraz.

Takže to nevypadalo, že by v dutině byl vzduch. Zároveň nebylo slyšet ani cítit žádný šplouchání, když se s koulí třáslo, což by naznačovalo, že ty tři objekty se tam musely nějak vznášet, možná v nějakej tekutině.


Pak se na scénu dostal Williston nebo Willson nebo jak se jmenoval. Nikdo neví jistě, a jak se později ukázalo, profesora takovýho jména nikdo nikde nenašel a jeho údajnej institut “Omega Minus One” taky nikdo nedokázal vystopovat. Nikdo dodnes neví, kdo tenhle chlápek byl. Ale dostavil se do domu Betzů a bylo mu dovoleno kouli zkoumat.

Přivez si s sebou ohromný množství nástrojů a přístrojů a pod dohledem Gerri, která v tuhle chvíli neměla v úmyslu nechat někoho cizího s koulí samotnýho, šest hodin kouli analyzoval. Ačkoliv se zřejmě vydával za někoho jinýho, než byl, na Gerri udělal dojem, protože evidentně věděl, co dělá, a měl rozsáhlý znalosti.

Mimo jiné pak řekl, že povrch je z něčeho jako nerezová ocel, ale obsahuje nějaký zvláštní prvky, takže to tak úplně nerezová ocel neni. Z koule podle něj vycházely rádiový vlny, takže doporučil uchovávat ji ve Faradayově kleci. Jeho celkový hodnocení bylo, že je koule “hodně divná” a odporuje známejm fyzikálním zákonům.

Pak věci nabraly trochu temnější obrat a o kouli a Betzovu rodinu se začali zajímat lidi z NASA a takový ty podezřelý vládní typy s černejma brejlema a kloboukama, falešnou vizitkou, akutním nedostatkem emocí a podivným vystupováním. Někdy nabízeli za kouli hodně peněz. Bylo jasný, že šlo do tuhýho.

Ve stejnou dobu pořádal National Enquirer (NE) diskusní panel o UFO a podobnejch věcech a Betzovi byli pozváni. Zároveň se na scénu dostává taky dobře známej J. Allen Hynek, kterej rodinu kontaktoval a projevil zájem o kouli. Na jeho doporučení se rozhodli, že se panelu zúčastní.

Lidi z NE chtěli půjčit kouli. Chtěli, aby jim ji Betzovi poslali, ale s tim samozřejmě Gerri nesouhlasila. Nakonec teda někdo dorazil k Betzům domu, aby se dohodli. Součástí byla smlouva, která mimo jiné stanovila, že jim kouli půjčí pouze pod podmínkou, že s nima pojede Terry a kouli nespustí z očí.

Takže Terry s nima nased do letadla a letěli do centrály NE v Lantaně. V letadle koule trochu rušila elektroniku. V Lantaně brzo došlo ke zradě. Někdo si vzal Terryho stranou a řek mu, že volala jeho matka, že se stala nějaká nehoda a má se hned vrátit domu. Terry zkoušel telefon, ale nedovolal se. Měl v živej paměti, jak se doma objevovaly všechny ty podivný osoby, tak sednul na letadlo domu. Kouli tam bohužel nechal.

Doma na něj Gerri kouká a řiká, “Co tu děláš?” a Terry jí řek, co se stalo. Gerri povídá, že doma je všechno OK a ptá se, kde je koule. Pak začnou řešit, co se vlastně stalo a zjistí, že hajzlíci z NE je podfoukli. Smlouva po cestě do Lantany někam zmizela a podfukáři to sehráli tak, že Terry si myslel, že ji má Gerri a ta si myslela, že ji má on. Neměl jí nikdo.

Takže rodinná porada a Terry se sestrou byli vysláni zpátky, aby to vyjednali. V Lantaně je zaměstnanci NE zdržovali, jak to šlo, a dělali, jako že neví, o koho jde. Nakonec se dostali k nějakýmu šéfovi, kterej se choval jako typickej arogantní korporátní hajzl. Chtěli tu smlouvu a on jim říkal, že smlouvu nepotřebujou a že nevidí důvod, aby Terry u něčeho musel bejt, a v jednu chvíli se zeptal, “Copak nám nedůvěřujete?” (Až se vás jednou na tohle zeptá nějakej korporátní šmejd, hned mu napalte pořádnou ránu pěstí.)

Takže se s timhle arogantním kreténem dlouho hádali a nakonec souhlasili s tim, že Terry dostane kouli zpátky na tej konferenci. Takže jel tam a celkem trvalo několik dní, než se koule dostala zpátky k němu.

Tam se ho novináři ptali, jestli ta koule umí něco zajímavýho. Terry dal na podlahu nějaký plexisklo, který na jednej straně podložil a postavil kouli vedle něj. Koule se po chvíli začala hejbat a kutálet se po skle nahoru, v místnosti plnej lidí. (Terry s koulí na konferenci je na fotce nahoře nalevo.) Nakonec se teda dostali s koulí zpátky domu.

Šťastnej konec? Částečně. Jak se ukázalo, když byl Terry mimo hru, někdo s koulí něco udělal (nejspíš námořnictvo), a od tý doby už se nikdy sama nekutálela. Podle Betzů je to ta samá koule, protože znali každou rejhu a škrábnutí, ale už “nefungovala”. Když se námořnictvu (nebo kdo přesně za tim byl) nepodařilo ji šlohnout, tak ji aspoň nějak “zneškodnili”.

To se potvrdilo, když si Gerri nechala udělat další rentgen. Ten vypadal zřetelně jinak než ten první. Tři předměty ze středu zmizely. Přitom ale na kouli nebyly vidět žádný stopy po řezu nebo vrtání, takže nikdo neví, jak ty objekty uvnitř zmizely. Na druhou stranu, taky nikdo neví, jak se tam původně dostaly, když na povrchu nebyly žádný spáry ani nic podobnýho.

Gerri měla obavy, že když vláda zjistí, že ona ví, že s koulí něco udělali, tak bude zle, tak ty nový rentgenový snímky radši zničila.


Hynekova role v životě Betzů je kontroverzní. Stal se z něj časem rodinnej přítel, ale zároveň věděli, že má vládní konexe, takže existuje podezření, že měl se záškodnictvím vlády možná něco společnýho.

Když se u Betzů objevil poprvý, nechali ho strávit tam noc. V noci Gerri zjistila, že sedí u koule a zkoumá. Ptala se ho, co tam dělá. Hynek byl sice částečně pod dohledem vlády, ale nebyl to špatnej člověk, tak s ní mluvil upřímně. Koule ho fascinovala, takže strávil celou noc zkoumáním. Mimo jiné se pokusil odebrat vzorek z povrchu, což se mu nepodařilo, protože materiál byl moc tvrdej.

Později mu Gerri dovolila tu kouli někam vzít na odebrání vzorku. Analýza přinesla šokující zjištění, že vzorek obsahuje nějakej prvek s atomovym číslem 140, což bylo o několik desítek vyšší, než nejtěžší prvek známej v tej době (a je pořád o dost vyšší i než cokoliv dneska). Hynek taky zjistil, že koule má dva severní a dva jižní magnetický póly, což bylo naprosto unikátní. A stejně jako Williston, taky radil, aby kouli uchovávali ve Faradayově kleci.

Hynek, ačkoliv do jistý míry podezřelej, se s Betzovou rodinou bavil otevřeně o mnoha věcech, do kterejch byl zasvěcenej. Mimo jiné jim řek o Roswellu, že se to všechno rozhodně stalo a že vláda z toho vraku získala i těla. Ohledně koule byl Hynek naprosto přesvědčenej, že nebyla vyrobená na Zemi, ale někde na jinej planetě. Veřejně ale říkal opak, protože to se po něm chtělo z vyšších míst.

(Tohle je mimochodem u podobnejch lidí běžná věc. Veřejně musí říkat určitý věci, jinak přijdou o práci, kontakty, případně něco víc, ale v kruhu známejch můžou říkat, co si opravdu myslí. Takže když se třeba Wikiparodie odvolává na to, že někdo takovej veřejně řek to a to, tak to vůbec neznamená, že si to ten dotyčnej opravdu myslel. Tohle je obzvlášť běžný u jakejchkoliv potenciálně mimozemskejch záležitostí, protože tam jde vždycky o hubu.)

Kouli zkoumali i další lidi, jako Dr. James Harder, kterej měl zřejmě přístup i k dalším rentgenovejm snímkům, a nasbírali víc dat. Všichni se shodovali na unikátních magnetickejch vlastnostech a extrémní tvrdosti materiálu. Někteří se ale ke kouli dostali až potom, co ji na pár dní šlohli lidi z NE dělal s ní kdo ví kdo, kdo ví kde, kdo ví co. (Mimochodem, až příště uslyšíte “National Enquirer”, tak si pamatujte, co je to za zmetky.)

Stávaly se další zvláštní věci. Gerri kontaktovali nějací lidi, že by chtěli kouli vidět. Mysleli si, že by to moh bejt nějakej pohonnej systém, nebo tak něco. Tak odněkud přiletěli na Floridu. Na letišti je vyzved zeť Gerri. Za odvoz od nich dostal dýško 1000 dolarů! To byla v roce 1974 (jo, pořád jsme v roce 74) ohromná suma za něco takovýho.

Tyhle podezřelý osoby ale měly na rozhazování mnohem víc. Aniž by vůbec kouli viděli, nabídli za ní Gerri tři čtvrtě miliónu dolarů “cash”. Tím by měli Betzovi vystaráno na zbytek života. Gerri z nich ale měla hodně špatnej pocit (tohle jsou typy, který vyzařujou tak negativní energii, že máte chuť utýct a doufat, že nepoběží za váma) a řekla jim, že tu kouli teď nemaji doma (což nebyla pravda) a nabídku odmítla.

Chlápkové se s mrazivejma pohledama bez emocí nakonec odporoučeli. Gerri si pak zjišťovala, kdo jsou, na základě toho, co jí řekli, a samozřejmě se ukázalo, že nikdo takovej neexistuje. Nikdo neví, co byli zač. A podobnejch existencí se u Betzů začalo objevovat víc.

Takže po nějakej době už toho měli dost a chtěli mít klid. Nakonec se odstěhovali a nikomu neřekli kam, a od tý doby o nich a o kouli nikdo neslyšel.

Alespoň tak ten příběh končil do nedávna. V roce 2019 rodinu vystopovali lidi z Astonishing Legends a pokusili se je kontaktovat. Betzům se líbil jejich přístup a viděli, že ohledně podobnejch témat odváději dobrou práci, tak souhlasili, že jim poskytnou informace o tom, jak to všechno bylo.

Scott & Forrest z AL teda nahráli rozhovor s jednou členkou rodiny. Neřekli, kdo to přesně je, ale je to žena, která byla v roce 1974 dítě, žila v tom domě a byla u toho, když kouli našli. Takže s největší pravděpodobností dcera Gerri nebo Antoina, jejího manžela (kterej měl svoje děti, než si ji vzal, byl u námořnictva, a většinu času byl na cestách a proto v příběhu moc nefiguruje).

Tenhle rozhovor na AL zveřejnili ve čtyřdílnym podcastu, kterej má dohromady 10 hodin a je naprosto úžasnej a je to to nejlepší, co kdy o příběhu Betzů uslyšíte. Vyjasnila se tu spousta detailů, který se za ty roky překroutily, a máte tu celej ten příběh z první ruky.

Gerri pořád žije a je plná energie, a koule je v opatrování někoho, komu věří, i když už neni “živá”. Koule to odnesla, ale s ohledem na tehdejší okolnosti můžeme děkovat za to, že to přežili všichni z rodiny. A tím Betzovi tuhle kapitolu uzavřeli a řekli, že po tomhle rozhovoru už o tom veřejně nebudou nikdy mluvit.

Odporníci se právě velmi zlobí, že o tejhle skoro zapomenutej nežádoucí věci čtete.

(Poznámka: Když jsem v průběhu několika dní poslouchal těch 10 hodin na AL, tuhle část článku jsem asi 5x přepsal, podle novejch informací z rozhovoru. Až později jsem zjistil, že mi zůstala jedna nesrovnalost. Když se na konferenci koule kutálela po plexiskle, mělo to bejt v době, kdy už zřejmě neměla fungovat. Sled událostí je teda trochu nejasnej – co se přesně kdy a kde stalo. Jistý je, že původně se koule hejbala sama a viděly to stovky lidí, včetně novinářů, a po nějakym zásahu to přestalo.)

4. Nádoby a podobný věci

Lykurgův pohár

Lykurgův pohár je římskej kalich vyrobenej někdy kolem roku 300, kterej dnes najdete v Britskym muzeu. Jsou na něm vyobrazený scény ze smrti krále Lykurga z Thrákie, jako král zamotanej do vinný révy.


Důvodem, proč chodí lidi do muzea čumět na nějakej pitomej kalich, je to, že ten kalich mění barvu podle toho, jak je nasvícenej. Osvětlenej zepředu je nefritově zelenej, ale nasvícenej zezadu nebo zevnitř je krvavě červenej. Různý barvy má i podle toho, jaká se do něj naleje tekutina. Takže je to takovej docela magickej pohár.

Důvodem týhle magický vlastnosti, jak se ukázalo, je nanotechnologie. Z roku 300. Sklo poháru obsahuje částice zlata a stříbra o průměru 50 nanometrů a změny barvy maji co do činění s vibrováním elektronů. Podle vědců by tohle bylo náročný vyrobit i dneska, takže co si to jako dovolujou Římani, nebo kdo že to byl. Vlastně tak úplně nevíme. Ať už to byl kdokoliv, jistý je, že dělal něco, co mu historikové nedovolili.

Fuente Magna


Fuente Magna je taková velká kamenná mísa. Jsou na ní vyrytý obrázky lidí a zvířat, a k tomu dva druhy písma, z nichž jedno je klínový. Co je na tom tak zajímavýho? Že byla nalezená v Bolívii u jezera Titicaca.


Ten druhej jazyk patří místní kultuře Pukara. Klínový písmo naznačuje nějaký spojení se Sumerskou kulturou. Všimněte si, že v oblasti Peru a Bolívie máme kulturu Paracas, která podle všeho přišla z východní Evropy, před chvílí zmíněnej kámen, kterej jako by se tam zakutálel ze Skotska, a teď tohle. Jestli je něco podezřelejšího než “zvláštní náhoda”, tak jsou to tři zvláštní náhody vedle sebe.

Miska byla objevená v roce 1960 a 40 let ležela v muzeu, aniž někdo rozluštil to písmo. (Moc pokusů ale nebylo.) Pak se k ní dostali dva badatelé, Bernardo Biados a archaeolog Freddy Arce. Mimo jiné narazili na místního 98-letýho dědu, kterej viděl fotky mísy a identifikoval jí jako něco, co kdysi vlastnil. Přiznal se, že do ní dával jídlo prasatům. No co, to se stane. My tady taky necháváme Fialu, Rakušana, nebo Pekarovou používat drahý věci. Ty bolivijský prasata si toho aspoň vážily.

Odborník v epigrafice Dr. Clyde Ahmed Winters od těch dvou obdržel fotky s dotazem, jestli by dokázal vyluštit ty nápisy. Koreloval je s několika 5000 let starejma kulturama na Sahaře, v Mezopotámii a v údolí Indu. Došel k závěru, že jazyk je nejspíš proto-Sumerština a poskytnul překlad (nudnýho náboženskýho charakteru) s tim, že miska se nejspíš používala pro ceremoniální účely.


Podle Biadose mísu pravděpodobně vyrobili Sumerové, kteří se v Bolívii usadili někdy kolem r. 2500 BC, protože to nebyli žádní žabaři, a nějakej oceán je nemůže vyděsit. Někteří lingvisti našli podobnosti mezi proto-Sumerštinou a Aymarskejma jazykama. Možná potom neni tak divný, že Piri Reis měl k dispozici detailní mapu Jižní Ameriky dřív, než mu to historikové dovolili.

Samozřejmě někteří odporníci se všemu tomuhle rouhání brání a prej to žádná Sumerština neni a nejspíš je to celý podvod. Nicméně s touhle zoufalou snahou jsou v tomhle případě v menšině. Beztak nevim, proč jim tak vadí, že to nezapadá do jejich pohádky o historii, když do ní stejně nezapadaj všechny ty ostatní věci, o kterejch tady už delší dobu mluvíme.

Zvon z uhlí

V roce 1944, v Západní Virginii, šel desetiletej kluk jménem Newton Richard Anderson do sklepa pro uhlí k topení. Na lopatu se mu dostal jeden velkej kus uhlí, kterej spadnul a rozlomil se na dva kusy. Z jednoho z nich nečekaně koukal nějakej kovovej předmět. Newton ho nechal stranou a šel hodit zbytek uhlí do kamen.

Pak si vzal kladivo, opatrně omlátil z toho předmětu všechno uhlí a zjistil, že je to jakejsi mosaznej zvon. Očistil ho louhem a kartáčem. Jó, to byly tenkrát ještě desetiletý děti! Dneska už maji jenom funkce “rozbít” a “ztratit”.


Zvon později podstoupil rigorózní testování a extenzivní analýzu na Oklahomskej Univerzitě a ukázalo se, že je to mosaz s dalšíma prvkama (obsahovalo to měď, cín, jód, zinek a selen), ale v neobvyklej kombinaci, která se nepoužívala v žádnym známym průmyslu.

Věci uzavřený v uhlí se nedaji datovat jinak než datováním toho uhlí. Ta věc se tam nemohla dostat až potom, co se to uhlí zformovalo. Musí prostě bejt nejmíň tak stará, jako to uhlí. A uhlí ve Virginii je 300 miliónů let starý. Takže tenhle zvon vzniknul někdy před dinosaurama. A je na něm něco, co vypadá jako človíček s křídlama.

Co teď? Když se taková věc stane jednou, můžeme si říct, “Kurva to je nějaká kravina. Budeme to ignorovat.” Jenže těch předpotopních až předdinosauřích artefaktů, který zjevně musel někdo vyrobit, se nachází nějak hodně.

Samotný nacházení divnejch věcí v uhlí má nečekaně bohatou historii. Třeba v roce 1891 ve státě Illinois jedna pani našla v hroudě uhlí po jejím rozbití zlatej řetízek. Po prvotním podezření, že jí tam musel spadnout nějakej její, zjistila, že část je v tom uhlí pořád zarostlá. V roce 1912 našli v Oklahomě v uhlí hrnec. V USA nemaji moc megalitickejch staveb, ale zato tam maji hodně uhelnejch artefaktů.

V roce 1928 v Oklahomě při těžbě uhlí narazili na zbytky nějaký zdi. Byly to krychle o hraně 30 cm se stranama tak hladkejma a vyleštěnejma, že prej “mohly sloužit jako zrcadla”. Opět v uhlí, který má bejt aspoň 280 miliónů let starý. V roce 1868 se v Ohiu našla v uhlí jiná zeď, která obsahovala reliéfy a nějaký hieroglyfy. Podobnejch nálezů je mnohem víc, jak v uhlí, tak v kameni.


Tohle je artefakt známej jako “The Dorchester Pot” a byl nalezenej v Massachusetts při rozbití 600 miliónů let starýho kamene explozí. Nikdo neví jistě, co to přesně je, ale je to dekorovaný stříbrem a je na tom vyobrazená rostlina, která podle botaniků ze Země zmizela před 100 tisíci lety.

Co se tady děje? Buď tu už před milióny let existovala nějaká inteligentní rasa (třeba klidně i nějakej prototyp člověka, kterej se nepoved a pak zas nebylo dlouho nic… nebo to ani nemusel bejt člověk), nebo se tu poflakovali nějací mimozemci a ztráceli věci, nebo do naší minulosti někdo hodně cestoval časem a občas mu něco upadlo, nebo se uhlí neformuje milióny let, ale jen desítky, a naše datování je úplně špatný, nebo… to přilítlo vesmírem a přistálo to na Zemi v močálu?

Divný? Věděli jste, že po vesmíru (převážně teda v blízkym okolí Země) lítaji statisíce předmětů jako jsou šroubováky, šrouby, matky a všelijaký kousky různejch zařízení? A že se můžou srazit třeba se satelitem rychlostí 30 000 km/h (to je hodně rychle), což se občas stává? Takže teoreticky sem klidně můžespadnout nějaká podivnost, která letěla milión let vesmírem.

Každopádně nezapadajících artefaktů je všude podobně hodně jako pyramid nebo protaženejch lebek, od Baghdádskejch baterií až po všechny ty sošky divnejch bytostí, který PO neexistujou.





A kdybyste se někdy nudili a chtěli chvíli zkoumat takovou modernější záhadu, napište si do vyhledavače obrázků “steel monolith”.

Co z toho všeho vyplývá?

Stručně si zrekapitulujeme, co si můžeme z jednotlivejch příkladů odvodit.

  • Mechanismus z Antikythéry ukázal, že lidi v danej době byli mnohem vyspělejší, než si mysleli odporníci, a dokázali něco, co by podle odporníků neměli umět.
  • Čínskej seizmograf ukázal, že lidi dokázali detekovat zemětřesení na dálku mnohem dřív, než si odporníci mysleli, a to s přesností podobnou dnešním přístrojům.
  • Letadla z Quimbayi ukázaly, že lidi nějak znali přinejmenším koncept letadla, ať už se k němu dostali jakkoliv, v době, kdy PO ještě žádný letadla nemohly existovat.
  • Londýnský kladivo naznačuje, že lidi používali nástroje jako kladiva mnohem dřív, než si odporníci myslí.
  • Meče Ulfberht ukazujou, že lidi měli určitý znalosti o 800 let dřív, než si odporníci mysleli.
  • Starý mapy ukázaly, že lidi v minulosti měli mnohem lepší přehled o světě, než si odporníci myslí, včetně toho, že věděli o Antarktidě dlouho před tím, než byla PO objevená.
  • Kámen Daška ukázal, že lidi dokázali vytvořit velmi pokročilou 3D mapu v době, kdy k tomu PO neměli prostředky, nebo ještě ani neexistovali.
  • Kameny Dropa ukazujou, že některý objevy dokážou vědce tak vyděsit, že se nepokouší nic zkoumat a radši předstíraji, že se ty objevy nestaly, nebo všechno svádí na podvod.
  • Kameny z Klerksdorpu opět naznačujou, že lidi (nebo někdo) s nějakou kulturou se tu vyskytovali mnohem dřív, než je PO možný.
  • Vyřezávaný kameny ze Skotska ukazujou, že lidi dokázali detailně a precizně opracovávat kameny na bázi pokročilý geometrie v době, kdy PO neměli prakticky žádný slušný nástroje a geometrie měla bejt na úrovni trochu chytřejších opic.
  • Koule rodiny Betzovejch ukazuje, že se na naší planetě najdou věci, o kterejch vědci vůbec netuší, co to je, odkud se to vzalo, a jak to funguje.
  • Lykurgův pohár ukazuje, že naši předkové ovládali mnohem pokročilejší technologie, než si odporníci myslí.
  • Fuente Magna ukazuje, že naši předkové zřejmě cestovali přes oceán mnohem víc a mnohem dřív, než si odporníci dokážou představit.
  • Zvon a další artefakty v uhlí ukazujou, že věci vyrobený inteligentníma bytostma tu existovaly hodně, hodně dlouho před tim, než PO vůbec existoval člověk.

Neopakuje se tu náhodou pořád stejnej motiv?

Co nám to říká? V první řadě je velmi evidentní, že lidi v dávnej minulosti byli obecně mnohem pokročilejší, než odporníci připouští. Tohle už jsme si ukázali na stovkách příkladů megalitickejch staveb, stejně jako na těch lebkách. Tenhle vzorec se objevuje znova a znova – nálezů, který ukazujou na mnohem větší vyspělost starejch kultur, než jakou jim odporníci přisuzujou, je nekonečný množství.

Člověk by čekal, že odporník, kterej by měl mít něco jako vzdělání, si tohodle trendu všimne a v nějakym bodě mu dojde, že bude asi na čase svoje teorie přehodnotit, protože tohle už neni občasná chyba v Matrixu, ale dlouhodobý selhání systému. Leč nic takovýho se neděje, a ať se těch nesrovnalostí najde, kolik chce, odporníci si tvrdohlavě pořád melou tu svojí a uráží kohokoliv, kdo se jim pokouší naznačit, že se asi někde spletli.

V obecnější rovině nám z toho pak vyplývá to, že odporníci zdaleka nejsou takoví odborníci, za jaký se vydávaji. Máme stovky důkazů o tom, že se v něčem pletli, a tisíce různejch věcí, který nedokážou pořádně vysvětlit. Vyvstává teda otázka, nakolik se na jejich odbornost můžeme vůbec spolýhat a v čem vlastně spočívá.

Máme velký množství pozorovanejch jevů a nalezenejch věcí, který neodpovídaji “odbornejm” teoriím. Bohužel ale vidíme ohromně silnej trend vědecký komunity držet se svejch teorií a odmítat ty pozorovaný věci. Je tu silná tendence držet se starýho (i když ho vyvrací jeden příklad za druhym) a odmítat nový, a ještě se vysmívat komukoliv, kdo tvrdí, že zavedený teorie maji nějaký chyby, a nabízí jiný, nový řešení.

Přitom historicky veškerej vědeckej pokrok maji na svědomí právě ti, kteří přišli s novejma myšlenkama a vybočovali z řady. Kdo nevybočuje z řady, ten nic novýho neobjeví, i kdyby ho to praštilo přímo do nosu, protože i potom bude tvrdit, že to, co ho praštilo do nosu, je něco úplně jinýho a vlastně ho to ani nepraštilo.

Kdo jsou teda tihle “odborníci”? V čem spočívá jejich odbornost? V posledních letech si mnozí z vás všimli, že když se veřejně řeší nějaký kontroverzní téma, a vy si to téma přes víkend nastudujete na Internetu, tak lehko odhalíte, kdo má pravdu a kdo lže. Neboli se z vás přes víkend na daný téma může stát v podstatě taky odborník, kolikrát zdánlivě lepší, než ti, co na vás kvákaji z televize.

Tak jaká je vůbec hodnota takovejch odborníků? Ve skutečnosti je jejich “hodnota” v tom, že pro davy zombíků dodávaji kredibilitu lžím politiků a médií a pomáhaji vytvářet jednotnej pohled na svět. Neboli nejsou o nic lepší než prestitutky – za peníz podporujou agendu vládců a útočí na ty, kteří umí samostatně myslet.

No a navíc samozřejmě vidíme, jak mainstream zachází s odborníkama obecně. Někteří jsou vyzdvihováni a předhazováni jako důkaz, že momentálně mluvící hlava má “pravdu”, zatímco jiní, s úplně stejnou teoretickou kvalifikací, jako ti první, jsou pomlouváni, očerňováni, a označováni za dezinformátory.

Takže tady vlastně systém usvědčil sám sebe z toho, že “odbornictví” nic neznamená, a že diplomy a tituly ve skutečnosti nemaji žádnou váhu. Sami nám to takhle přiznali. Když může jakejkoliv odborník bejt označenej za dezinformátora a blázna, neboli někoho horšího a míň kompetentního, než jste vy, tak proč byste měli věřit, že jakejkoliv jinej “odborník” je nad váma?

Když si teda dáme dohromady to, že odborník může i podle “oficiálních” zdrojů bejt buď skoro bůh, nebo taky úplnej debil (o čemž rozhoduje kdo? nevzdělaní idioti z médií?), s tim, jakou maji odborníci historicky přesnost, spolehlivost, a schopnost věci vysvětlit, tak je evidentní, že označení “odborník” je v dnešní době úplně k hovnu a nic neznamená.

Je to prostě nálepka používaná pro účely propagandy a dává nebo bere se lidem podle toho, jak to chtěji Loutkáři, a s nějakým vzděláním to nemá absolutně nic společnýho. Jestli chcete něco opravdu vědět, tak vám nezbejvá než se vykašlat na odborníky a nastudovat si to sami.

https://antivirus.22web.org/av/230228-artefakty-ktery-predbehly-dobu.htm