Nejzáhadnější faraon s kultem jediného boha neuspěl. Egyptská venkovanka nedaleko El Army obdělává své políčko. Je rok 1887 a její motyčka náhle zavadí o kámen. Překvapeně z něj odhrne hlínu a spatří desku popsanou podivným obrázkovým písmem. Zpráva o zvláštním nálezu se brzy donese až do Káhiry, odkud na místo dorazí archeologové a objeví jméno dosud neznámého faraona, navíc i zbytky města, které dal vystavět.

full1_21091Tím faraonem nebyl nikdo jiný než proslulý náboženský reformátor Amenhotep IV., který se sám přejmenoval na Achnatona (vládl asi 1359–1342 př. n. l.). Nově objevené město je jeho nová sídlení metropole Achetaton.

Vytušené město
Popravdě řečeno, nebyl to zase tak náhodný objev, o němž by nikdo předem neměl ani tušení. Už v roce 1714 nalézá francouzský jezuitský misionář Claude Sicard (1677–1726) u El-Amarny asi 300 kilometrů na jih do Káhiry popsané kamenné stély prozrazující, že tady kdysi stálo významné sídlo. Jezuita však nad hieroglyfy nechápavě kroutí hlavou. Aby ne! Vždyť do jejich vyluštění jeho krajanem Jeanem-Franąoisem Champollionem (1790–1832) zbývá ještě více než století. Dalším, kdo se začne zajímat o někdejší Achetaton, je britský egyptolog John Gardner Wilkinson (1797–1875), který neomylně odhaduje, že u lokality El-Amarna stávalo ve starověku město.

Byl to útlý hoch…
Amenhotep IV. se narodil jako druhý syn faraona Amenhotepa III. a jeho hlavní královské manželky Teje. Dědicem trůnu se měl stát jeho starší bratr Thutmose a on, jako mladší syn, se měl vydat na dráhu kněze. K tomuto poslání byl i patřičně vzděláván. Polský spisovatel literatury faktu Zenon Kosidowski (1898–1978) popisuje mladého Amenhotepa IV. těmito slovy: „Byl to útlý hoch se sklonem k samotářství, věčně nemocný, jemuž bylo intrikánské prostředí v paláci a neustálé slavnosti cizí… Nástěnné malby … ukazují, že jako hoch rád chodíval do tiché královské zahrady plné květin, ptáků a motýlů…“

Trpěl hormonální poruchou?
Následník Thutmose ale předčasně umírá a nástupcem Amenhotepa III. se stává právě Amenhotep IV. Ten usedá na trůn už ve 14 letech a zároveň je oženěn s kráskou neznámého původu Nefertiti. Váhavý a jakoby stále zasněný mladík se stává jen loutkou kněží Amonova kultu ve Vesetu. Podle jeho dochovaných portrétů někteří badatelé usuzují, že trpěl Fröhlichovým syndromem, což je hormonální porucha, která způsobuje kombinaci obezity a zakrnělost pohlavního ústrojí a která u mužů může vést až k hluchotě nebo mozkovým nádorům!

Ženské boky u muže
Důkaz pro svá tvrzení spatřují v okolnosti, že Amenhotep IV. bývá zobrazován s výrazně ženskými boky. Kanadský vědec Alwyn Burridge dodává: „Navíc ho zřejmě trápil i Marfanův syndrom, nemoc, která se projevuje netypicky dlouhými končetinami, výraznými rty, klátivou chůzí a problémy páteře.“ Britský egyptolog Dominic Montserrat (1964–2004) s tím však nesouhlasí: „Takové interpretace jsou příliš doslovné a podceňují pečlivost egyptského umění při plnění úlohy vyjádřit komplexní náboženské ideje.“

Ústup velmoci
Slabost vlády mladého faraona se projeví především v zahraniční politice země. Za jednoho z jeho předchůdců z králů 18. dynastie Thutmose III. (vládl asi 1479–1425 př. n. l.) dosáhl Egypt svého největšího územního rozsahu, když kontroloval nejen Libyi a Núbii, ale také Palestinu a Sýrii. Následující panovníci se snažili udržet velmocenské postavení své země. Ale už Amenhotep III., až okázale milující přepych a nádheru, podniká pouze jediné válečné tažení do Núbie. 

full2_21091 Místo války dary
Jeho syn Amenhotep IV. však jakoby rezignoval na vůdčí postavení své země ve východním Středomoří a ztrácí Palestinu. Přitom na východní hranice země nebezpečně dotírají Chetité. Aby si Amenhotep IV. zajistil mír, chce si vládce sousedních zemí naklonit drahými dary a přitom se neštítí je podvádět. Král říše Mitanni, jejíž jádro se v 15. až 14. století před naším letopočtem rozkládalo v Mezopotámii, Tušratta mu rozhořčeně píše: „Žádal jsem tvého otce o sochy celé ze zlata… Všichni mí poslové je v Egyptě na vlastní oči viděli… Ale ty jsi mi neposlal sochy ze zlata, ale sochy dřevěné, zlatem pouze pokryté…“

Vliv kněží je na obtíž
Doma v Egyptě zatím stále významnější úlohu hrají kněží Amonova kultu v sídelním městě Vesetu. Jim konkurují kněží z Héliopole, kde je uctíván sluneční bůh Re. Původně byl kult boha Re nejdůležitější, protože faraoni období Staré říše (asi 2700–2181 př. n. l.) se považovali za jeho syny. Když se však metropole přestěhovala do Vesetu, získávají Amonovi kněží vedoucí postavení a svým vlivem ohrožují moc samého panovníka. „Jsou to po faraonově rodině nejbohatší lidé v celém Egyptě, mohli si dovolit prakticky cokoliv,“ vysvětluje americký egyptolog John Tuthill.

Nejvyšším bohem bude Aton
Když Amenhotep IV. dospěje a zbaví se jejich poručnictví, rozhodne se, že jejich vliv rozhodným způsobem změní. Nejdříve v devátém roce své vlády několika dekrety omezí jejich moc a pak Amonův kult prostě zakáže. Tisíce egyptských bohů nahrazuje bohem jediným – Atonem, jehož symbolem je sluneční kotouč. Sám se přejmenovává na Achnatona, tedy „Atonovi prospěšného“ či „Atonova služebníka“, a sám se jmenuje hlavním vykladačem a prostředníkem nového kultu. Kromě toho sebe a svou hlavní královskou manželku Nefertiti ztotožňuje s bohy Šuem a Tefnutou, slunečními paprsky, dětmi slunce.

Založení nové metropole
Výrazem celé náboženské reformy je založení nové egyptské metropole, položené mezi dvě bývalá sídelní města Mennofer a Veset v dnešní lokalitě El-Amarna, nazvané Achetaton čili Atonův obzor. Dříve stále jakoby zasněný a duchem nepřítomný Achnaton se náhle projeví jako velice schopný organizátor. Během neuvěřitelných dvou let musí být z Vesetu do nové metropole přestěhováno více než 20 000 lidí, a to jak hodnostářů, tak řemeslníků a dělníků!

Palác i pro vedlejší manželky
Dominantou nového sídla se stává úctyhodný, neuvěřitelných 750 metrů dlouhý chrám zasvěcený novému nejvyššímu bohu Atonovi. Tempo stavby se patrně v ničem neliší od rychlosti, s jakou vyrůstaly obrovské pyramidy v období 4. dynastie. V severní části Achetatonu je vybudován Severní říční palác, v němž sídlí faraon se svou rodinou, a o kus dál stojí Palác královen, který je domovem jak Nefertiti, tak také oblíbené vedlejší manželky Kiji.

Nejde o boha, ale o moc
Achnaton bývá někdy označován za poněkud idealisticky založeného náboženského reformátora. Dnes se však pohled egyptologů na jeho osobu mění. Dominic Montserrat tvrdí: „Cílem všech jeho reforem bylo navrátit kralování dřívější podobu, podobnou té známé ze Staré říše, kdy měl panovník mnohem větší moc díky svému jedinečnému postavení účastníka dialogu s božstvy.“Achnatonovi šlo především o to, zlomit moc Amonových kněží, a k tomu obratně využívá jejich konkurentů z Héliopole. Ostatně Aton nepředstavoval úplně nového boha, můžeme si ho představit jako dvojníka původního slunečního boha Re.

Rivalita mezi knězi
Však do Achetatonu je z Héliopole přestěhován i posvátný býk, o němž se věřilo, že přináší věštby od slunečního boha. Přirozeně jediným oprávněným vykladačem těchto věšteb byl sám faraón. Podobně Achnaton povoluje překvapivě velkému množství bohů, aby se i nadále objevovali i v novém náboženství. Ovšem pokud zůstávají v podřízeném postavení vůči Atonovi. I v tom je samozřejmě symbolika. Vždyť hlavním vykladačem a prorokem nejvyššího boha je přece Achnaton. Je nepochybné, že strůjci této koncepce jsou kněží z Héliopole, kteří se s faraonovou pomocí zbavili svých konkurentů ve Vesetu.

Faraon jako hermafrodit?
Achnaton se pasuje nejen na jediného vykladače nejvyššího boha, ale také za jeho prvního ctitele. Dochovala se nám řada hymnů na Atonovu počest a egyptologové se domnívají, že většinu z nich složil sám faraon: „Záříš krásně v horizontu nebe, ó, Slunce žijící, jež jsi žilo na prapočátku. Když vycházíš na východním horizontu, naplňuješ každou zemi svou krásou. Jsi velké, krásné, lesknoucí se, vznášející se vysoko nad všemi zeměmi…“ Zároveň se změnou náboženství dochází ke změně výtvarného projevu. Figurální scény začínají být barvitější a živější.

Muž i žena zároveň?
„Achnaton podporoval realismus v umění a nebránil umělcům, aby jeho samého zobrazovali tak, jak ho viděli. Jeho tolerance šla tak daleko, že jim dovolil, aby ho malovali nejen jako člověka z masa a krve, nýbrž v celé jeho ošklivosti – s velkou hlavou, vypouklým břichem a rachitickýma nohama!“ píše Zenon Kosidowski. Dominic Montserrat ale toto tvrzení ostře odmítá: „Achnaton je znázorňován více s atributy boha. Vypadá jako hybrid lidských a božských fyzických prvků… Obrazy Achnatona … nejsou zamýšleny jako realistická zobrazení, která by měla odrážet jeho skutečnou podobu, ale přestavují svého druhu ideologická a teologická prohlášení o vztahu mezi bohem a králem…“ Snad chtěl faraon vypadat jako hermafrodit ztělesňující mužský i ženský princip.

Co se stalo s Achnatonem?
Přes jeho výjimečné postavení sehrává vedle něj významnou roli hlavní královská manželka Nefertiti. Poznáváme to i podle soch reliéfů, na nichž je zobrazována jen o málo menší než sám faraon. Poté, co její jméno a portréty záhadně mizí, ji nahrazuje po Achnatonově boku jeho nejstarší dcera Meritaton. Někteří badatelé dokonce spekulují, že se faraon se svou dcerou oženil. Ve skutečnosti se jako nový Achnatonův spoluvládce objevuje tajemný Smenchkare, o němž víme, že se právě Meritaton stává jeho hlavní královskou manželkou. „Domnívám se, že mohlo klidně jít o faraonova syna,“ říká o něm britský egyptolog Aidan Dodson.

Záhadně mizí ze záznamů
Další osud Achnatona tone v mlze dohadů a domněnek. Zdá se, že v posledních letech své vlády nemá situaci plně pod kontrolou. Výstavba nové královské metropole Achetatonu, která jistě spolykala mnoho prostředků, je zastavena. Nevíme, zda příčinou byly nějaké nepokoje nebo zákulisní intriky odstavených kněží Amonova kultu. Část Achnatonovy rodiny, včetně čtyř z jeho šesti dcer, umírá na následky neznámé epidemie. V 17. roce své vlády mizí z dochovaných záznamů i sám Achnaton. Nikdo neví, na co a jak zemřel, ale někteří badatelé spekulují o tom, že byl snad otráven. Každopádně jeho problematická vláda znamenala v zahraniční oblasti ústup Egypta z pozice velmoci a předznamenala budoucí pád Nové říše (1550–1069 př. n. l.).

Zapomeňte na jména čtyř králů
Novým faraonem se stává onen tajemný Achnatonův spoluvládce Smenchkare. Po dvou letech však umírá a uvolňuje místo pro asi osmiletého Tutanchamona, pravděpodobně syna Achnatona a jeho vedlejší manželky Kije. V zákulisí však už tahá za nitky velekněz obnoveného Amonova kultu Aje. Jako opatrovník a rádce dětského faraona donutí svého svěřence vydat dekret o zrušení nového náboženství a návratu ke starým pořádkům. A nakonec se sám po jeho předčasné smrti stává faraonem. Vládne pouhé dva roky a po něm se nechává korunovat vojevůdce Haremheb. Na jeho příkaz jsou vymazány a zničeny veškeré památky na Achnatona, Smenchkareho, Tutanchamona i Aje. Hned čtyři faraoni mají být navždy zapomenuti!

Zánik Achetatonu
Už za vlády Tutanchamona je sídlo panovníkovo přeneseno zpátky do Vesetu a rozestavěný Achetaton se rychle vylidní. Vykopávky u El-Amarna svědčí o tom, že město bylo opuštěno v mimořádném spěchu. Ve zříceninách královských paláců byly nalezeny kostry psů a krav, na které služebnictvo asi zapomnělo a nechalo je pojít hlady. Zmatek, který zřejmě panoval při stěhování, dokazuje i zapomenutý archiv tabulek s klínovým písmem, které obsahují důležitou diplomatickou poštu s králi Chetitů a Mitanni. Nádherné paláce a chrám boha Atona zpustly a jejich rozpadající se zdi posloužily rolníkům z okolí jako stavební materiál. Časem zbylé zdi zavál pouštní písek a Achnatonova metropole na dlouhá tisíciletí zmizela ze světa.

*****

Nalezli Achnatonovo tělo?
• Reformátorský faraon je pravděpodobně uložen ve své reprezentativní hrobce, kterou si sám budoval východně od nového hlavního města. Po zániku Achetatonu bylo jeho balzamované tělo odtud odneseno neznámo kam.
• Britský archeolog Arthur Weigall, který spolu s Američanem Theodorem M. Davisem objevil v Údolí králů hrobku KV 55, tvrdil, že nalezená mumie se záměrně poškozenou maskou patří právě Achnatonovi.
• Oproti tomu Davis se podle nalezených předmětů domníval, že se jedná o jeho matku, královnu Teje. Anatom Grafton Elliot určil věk nalezeného těla na 25 let, což Achnatonovi, který vládl 17 roků, neodpovídá.
• Další odhady však stanovily věk mumie nad 35 let. Badatelé rovněž zjistili, že pohřbený byl blízký příbuzný Tutanchamona, dokonce měli stejnou krevní skupinu.

Zdroj: EPOCHA SPECIÁL