Leonardo da Vinci riskoval ještě před pěti sty lety život pitváním mrtvol uprostřed noci, aby nakreslil vnitřní orgány. Církev měla naprostou moc nad životy lidí. Zabíjela a ničila všechno, co se neshodovalo s jejími představami “zbožného chování”. Bohužel jsme toto chování přejali a “nábožně” ho praktikujeme dodnes. V posledních 1000 letech docházelo k těm nejkrutějším náboženským konfliktům v celých lidských dějinách.

Pokud se nepoučíme z dávné historie a pokorně nepřijmeme skrývanou historickou pravdu, dávná poselství a neuvěřitelná fakta, která pro nás byla velmi pečlivě zaznamenávána tisíci dávnými, pověřenými písaři, tak zůstaneme uvězněni a zotročeni v cyklu neustále předávané nevědomosti, která nás bude i celou naši civilizaci neustále škrtit. Musíme přistoupit s obrovskou pokorou a úctou k sumerským destičkám s klínovým písmem, která jim po právu náleží.

Nemůžeme očekávat, že dospějeme k jednotě a k lidské sounáležitosti, když nebudeme mít odvahu přijmout a zodpovědět si základní filosofické otázky: “Kdo jsme a odkud jsme přišli”. Musíme obnovit naše spojení s naším skutečným původem a nevlévat do našich žil jed obsažený v nejrůznějších náboženstvích, které každé o sobě tvrdí, že pouze ono je to jediné pravdivé a pravé. Je třeba si uvědomit, že byly vytvořeny zejména proto, abychom byli důsledně rozdělováni a dokonale ovládáni. Je nezbytné, abychom potlačili gen chamtivosti, arogance a touhy po moci, který zřejmě neseme.

Jeho obrazem je počínání Kolumba a Cortése v 15. a 16.tém století, když vpadli do Nového světa. Byli tak posedlí loupením zlata, že se vůbec nezamýšleli nad výdobytky místních civilizací, které jim hleděly přímo do tváře. Gen chamtivosti byl navíc umocněn dobyvačným genem všech minulých i současných conquistadorů.

Zhruba před 200 lety archeologové v Rossetě našli kamennou desku, která se stala jedním z nejvýznačnějších objevů všech dob. Měřila 114 x 72 x 38 cm. Na kameni jsou tři nápisy. Egyptský hieroglyfický text doprovázel řecký překlad, kterému lingvisti rozuměli. Třetí nápis byl pak vytvořen v démotickém písmu. Rychle se ukázalo, že všechny obsahují stejné sdělení a tak byl získán důležitý klíč k rozluštění egyptských hieroglyfů i klínového písma.

Při vykopávkách z oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris v zemi totožné se soudobým Irákem se vynořila obrovská záplava neskutečně důležitých a neuvěřitelných informací. Mnohé nesou neuvěřitelná tajemství, vepsaná do hliněných destiček klínovým písmem, které dlouho čelilo svému rozluštění. Jsou to zápisy, které nám zanechali cíleně Sumerové.

Byly objeveny desítky tisíc klínopisných destiček a dokonce se našli celé knihovny, úhledně svázané. Byly objeveny sochy, reliéfy, táhnoucí se téměř 2 km daleko, chrámy, věže, sloupy, brány, hradby, terasy, zahrady a další důkazy o neuvěřitelně vyspělé civilizaci. Střed města tvořil sedmistupňový zikkurat, pyramida, která představovala “schody do nebe” pro bohy. Tato stavba dle klínových záznamů trvala neskutečných 5 let. Mnohé destičky, už tak velmi staré (6 000 let), obsahovaly dodatek, že byly okopírovány z mnohem starších originálů.

Vykopávky z Akkadu přinesly pozoruhodné nálezy. Nejvzácnější byla knihovna krále Aššurbanipala v Ninive, kde objevili 25 000 destiček s akkadskými texty, přičemž na mnohých stálo, že jsou to kopie dávných textů a badatelé byli přesvědčeni, že akkadština musela vzejít z ještě staršího jazyka, což potvrdila jedna z Aššurbanipalových tabulek, která nám prozradila:

“Bůh písařů věnoval mi dar, jimž je znalost jeho umění. Byl jsem zasvěcen do tajů písma a tak umím číst složité tabulky v sumerštině. Rozumím tajuplným slovům v kamenných rytinách z časů před potopou.”

Podle akkadských tabulek založil jejich království Akkad Šarrukin “spravedlivý vládce”, který tvrdil, že to byl Enlil, kdo mu zemi přidělil a dovolil vládnout. Dovídáme se, že Šarrukin nebyl jediný vládce, který učinil takové prohlášení. Mnoho králů tvrdilo to stejné. Vždy to byl nějaký bůh, který dotyčného panovníka jmenoval králem a dovolil mu vládnout lidu té příslušné země.

Akkádština byla prvním známým semitským jazykem, ještě před hebrejštinou, aramejštinou (kterou hovořil Ježíš), féničtinou, kanaánštinou. Akkadština se vyvinula ještě z mnohem staršího jazyka, o němž se zmiňují některé tabulky. Ze sumerských destiček jsme se dozvěděli velmi důležité informace. Jsou jimi jména, rodokmeny, skutky a pravomoci bohů. Mezi sumerskými destičkami byly nalezeny i takové, které dlouho nikomu nedávaly žádný smysl.

Až později bylo objeveno, že to jsou akkádsko – sumerské slovníky a tím se otevřelo další obrovské pole neuvěřitelných informací. Bohové minulosti byli neustále v kontaktu s lidmi, jak uvádí bible, korán nebo staré sumerské texty. Tito bohové byli všudypřítomní. Zjevovali se bleskově osobně nebo za sebe posílali anděly. V městech vládli dosazení vládci, kteří se nazývali EN.SI a např. v rozmezí 650 let v Lagaši panovalo celkem 43 EN.SI. Kterýkoli z nich mohl usednout na trůn jen se souhlasem bohů.

Vládce Uru jménem Ur-Nammu je zobrazen jak přímá shůry příkazy na výstavbu chrámu pro bohy podle velmi přísných pokynů. Také další bibličtí – Mojžíš, Šalamoun i Ezechiel stavěli svým bohům domy na základě přesných, přijatých instrukcí “shůry”.

Jedním z nejdůležitějších dokumentů jaké lidé kdy objevili je – Sumerský královský seznam, který je zaznamenaný klínovým písmem na keramickém sloupu. Uvádí posloupnost 149 králů a vládců na planetě Zemi, počínaje deseti panovníky před potopou, jejichž vláda trvala 240 000 let. Dále jmenuje vladaře mnoha dynastií a uvádí, kdy každé království sestoupilo z nebe na Zemi od Anunnaků, čili biblických nefilim. Seznam také popisuje příchod Igigů, biblických Anákovců z jejich vesmírné kolonie (na Marsu) na Zemi. Mimo jiné je zde uvedeno, že to byl jeden z bohů, bůh Ninurta, biblický JAHVE, kdo zničil Sodomu a Gomoru…

Starobylá sumerská civilizace

Skutečné úspěchy Sumerů vyšly najevo až poté, co byly přeloženy a přepsány nalezené destičky. Ohromující, ale i znepokojující je fakt, že vědění a neskutečně vyspělá věda byly lidem nejprve poskytnuty, aby urychlily lidstvu jejich evoluci a pak byly “nějak” zničeny. Některé informace nás přivádí do rozpaků a některé překladatele doslova zdrtily. Starý Sumer disponoval tisíci písaři, kteří se neustále činili, aby zachytili co nejvíce důležitých informací do mokrého jílu. Neúmyslně nám tabulky vypovídají o tom, jak byli Sumerové ovládáni svými náročnými bohy. Díky válečkovým pečetím s rytinami ve tvrdém kameni, které zanechaly jasný otisk v mokré hlíně, mohli dodávat výukové materiály učitelům a školám, které vedli UMMIA – “odborní profesoři”.

Sumerové zavedli už před 6 000 lety a používali: 360stupňový kruh, vyspělou astronomii, kalendář, sedmidenní týden, vypalovací pece, cihly, výškové budovy jako pyramidy a zikkuraty, keramiku, sochařství, umění, skládali písně včetně notových záznamů, znali metalurgii a odlévání měkkých kovů jako zlata, stříbra a mědi, vyráběli různé slitiny, vyvinuli obrovskou škálu šperků, zavedli první platidlo v podobě stříbrného “šekelu” a tím zavedli kapitalistickou ekonomiku, měli rozsáhlé znalosti z lékařství a chirurgie, je známa destička, na které je popisována operace mozku a šedého zákalu ad., ve stavebnictví používali živici a asfalt, stavěli 105 druhů lodí podle velikosti, účelu a místa určení, měli lodě nákladní, osobní a lodě pro přepravu bohů, měli obsáhlý zákoník s 38 zákony, které řešily nejrůznější témata společnosti (např., aby se sirotek nestal kořistí boháče nebo aby jednošekelový muž se nestal obětí muže šedesátišekelového ad.).

Měli rozsáhlé a doslova ohromující znalosti se zemědělství, vyráběli různé druhy mouky, různé druhy chleba, cukroví, sušenek, dortů a kaší. Sumerská kuchyně byla velice vytříbená a Sumerové měli značnou praxi v přípravě okázalých a rozsáhlých menu pro své bohy, kteří měli značný apetýt a vyžadovali přípravu nejrůznějších pokrmů, které jim byly předkládány v chrámech jako oběti (víno z hroznů a datlí, mléčné jogurty, máslo, smetana, sýry ad.).

Sumery “někdo” naučil používat šestkovou a (šedesátkovou) matematickou soustavu, ve které se dali počítat velmi složité výpočty, daleko lépe než v soustavě desítkové. Číslo 60 je matematicky mnohem pružnější a je dělitelné celou řadou čísel: 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12, 15, 20, 30. Tedy mnohem více, jako desítka. Uměli počítat díky této matematice vzdálenosti a navigaci k velmi vzdáleným hvězdám, a to dokonce několika způsoby, s obrovskou přesností, protože konstanta “pí” je v šestkové soustavě, na rozdíl od desítkové soustavy, celým číslem, což se projevuje zejména u navigace k velmi vzdáleným hvězdám, kdy odchylka jedné vteřiny (kruhu) by znamenala se zaokrouhleným “pí” velikou odchylku v km. Tato skutečnost udělala z pozemských počtů “matematiku bohů”.

Vznik planety Země

Všechno to začalo, praví sumerské texty, když byla sluneční soustava ještě mladá, tak Slunce sumersky APSÚ (ten, který byl na počátku), s jeho malým společníkem MUM.MU (ten kdož se narodil), Merkur a kousek dále TI.AMAT (Panna života) byli prvními členy sluneční soustavy a ta se postupně rozrostla “zrozením” tří planetárních dvojic: (Venuše a Mars), pak obří dvojice (Jupiter a Saturn) a také dvojice (Uran a Neptun).

Do této sluneční soustavy, ještě nestabilní, vnikl (před 4 miliardami let) planetární vetřelec, kterého Sumerové nazvali NIBIRU a jak se přiblížil k vnějším planetám naší sluneční soustavy, tak začal být do ní vtahován. Prvním, se kterým se potkal, byl Neptun (ten, jehož domem je voda). Na NIBIRU musel být impozantní pohled, jak sdělují sumerské texty. Okouzlující, zářící, vznešený, důstojný, to jsou některá adjektiva použitá na jeho popis. Když míjel Neptun a Uran dštila z něj pára a záře. Přicestoval s vlastními satelity: “Čtvero bylo jeho očí, čtvero bylo jeho uší”.

Když proplouval kolem Neptunu, začala se jedna strana NIBIRU vzdouvat a pak se tato výduť oddělila, aby se stala Neptunovým měsícem Tritonem. To se stalo vzhledem k tomu, že NIBIRU vstoupil do sluneční soustavy v opačném směru, než se pohybovaly ostatní planety. Ještě více satelitů se vytvořilo, když NIBIRU míjel Uran/ANU. Sumerské texty popisují toto míjení takto: ANU přinesl a zrodil čtvero větrů.

To je jasný odkaz na čtyři Uranovy měsíce, které jak dnes víme, mohly vzniknout jen jako následek kolize, která položila Uran na bok. Po tomto průchodu kolem Neptunu a Uranu byl NIBIRU přitažen ještě více do středu planetární soustavy a dostal se do obrovských gravitačních sil Saturnu (AN.ŠAR, ten nejpřednější na nebesích) a Jupiteru (KI.ŠAR. ten nejpřednější z pevnin). Jakmile se NIBIRU dostal do bezprostřední blízkosti Saturnu, tak se “osud” NIBIRU a jeho oběžná dráha navždy změnili. Tehdy byl hlavním satelitem Saturnu Pluto – GAGA, který byl odmrštěn ve směru Marsu a Venuše, učinil široký eliptický oběh a vrátil se na nejzazší okraj sluneční soustavy. Nyní se NIBIRU nezadržitelně řítil k planetě Tiámat a jejím satelitům. Sumerský “Epos o stvoření” to poeticky popisuje takto: Tyto satelity, řvoucí stvůry, byly oděny děsem, byly korunovány božskou září, vířily zuřivě kolem a obíhaly jako by byly nebeskými bohy.

Největším z nich byl satelit, který se v sumerštině jmenoval KIN.GU – Velký posel. “Nebeská bitva” byla nevyhnutelná a do hry vstoupily gravitační a magnetické síly NIBIRU a jeho nyní již sedm satelitů a Tiámat se zástupem jedenácti satelitů. Následná kolize zpomalila Tiámat, rozpálila ji a naplnila jasem. Začala se zvětšovat a v její kůře se otevřely mocné trhliny, chrlící kouř a láva. Do jedné rozevřené pukliny vnikl jeden z hlavních satelitů NIBIRU – Zlý vítr, ten rozpoltil “Tiámatino břicho”, proťal a rozpoltil jí srdce.

Také byl zpečetěn osud všech satelitů kromě KIN.GUA, které byly buď zničeny, rozbity či vrženy do jiných oběžných drah. Tak se dovídáme z textů 6 000 let starých, jak vznikaly komety a jak přišly ke svým extrémně utvořeným, eliptickým drahám. Popis je tak přesvědčivý, detailní a sugestivní, jakoby ho napsal někdo, kdo letěl velmi blízko kolem všech planet naší Sluneční soustavy nebo byl do celé problematiky velmi podrobně zasvěcen.

Po těchto událostech NIBIRU oběhl Slunce a pokračoval do dalekého Vesmíru, ale teď už navždy zachycen na oběžné dráze kolem Slunce, aby se zase musel vrátit. Tiámat byla rozlomena na dvě poloviny. Jedna spolu se satelitem KIN.GU byla odvržena na zbrusu novou oběžnou dráhu, po níž dosud nekroužila žádná planeta. Země a Měsíc byly stvořeny. Druhá část Tiámat byla nárazem rozbita na kousky a z nich byl “ukován”, jak poeticky popisují Sumerské texty na hliněných tabulkách, “kamenný náramek na nebesích”. Tak byl vytvořen velký pás asteroidů…

Tímto se NIBIRU, vetřelec z hlubin Vesmíru, stal 12-tou planetou naší sluneční soustavy s oběžnou drahou kolem Slunce v délce 3 600 let.

https://celostnivzdelavani.cz/6-000-let-stare-sumerske-texty-nam-odhaluji-historickou-pravdu-4-vznik-planety-zeme
-pokračování-