voyages-82Během „Iluminátského templářského vítězství“ v atlantském období v roce 10,948 př.n.l., uspěly iluminátské síly v ustanovení elektromagnetického spojení skrze červí díru na dlouhou vzdálenost a to mezi Slunečními Hvězdnými branami v jádru našeho Slunce a branami v jádru našeho „Paralelního Slunce“ v paralelní galaxii Mléčné dráhy. Iluminátské rasy předků mluví o tomto zarovnání padlého systému černých děr paralelní galaxie Mléčné dráhy jako o „Alfa systému červích děr“, protože to je jakoby „počáteční bod“, ze kterého před dávnou dobou započala jejich rozrůstající se (metastázující – pozn. PP) invaze do naší galaxie Mléčné dráhy.

A proto Iluminátské rasy předků mluví o naší galaxii Mléčné dráhy jako o „Omega systému červích děr“, protože to je „zamýšlený koncový bod“, kdy bude jejich rozrůstající se invaze dokončena právě tímto naplněním primárního cíle Iluminátského rámcového plánu. Odtud výraz „padlá cesta zarovnání Alfa-Omega“, (tedy cesta/úsilí vedoucí k dokončení úkorného, energetického vyživovacího propojení již dříve padlé paralelní/antičásticové galaxie Mléčné dráhy – „vyživované Alfy“ a naší/částicové galaxie Mléčné dráhy – „vyživující Omegy“ pozn. PP).

Když iluminátské rasy předků dosáhly v roce 10,948 př.n.l., prostřednictvím aplikací Metatronické Vědy smrti a Květiny zkázy, v masovém měřítku svého templářského vítězství a úspěšně vytvořily neorganické spojení na dlouhou vzdálenost přes elektromagnetickou červí díru mezi jádry Slunečních Hvězdných bran našeho Slunce a obdobnými branami v jádru paralelního Slunce, toto „spojení červí dírou“ iluminátským předkům umožnilo vytvořit masivní solární prostoročasovou anomálii zvanou „Solární časoprostorový toroidní tunel“. Tento „Solární časoprostorový toroidní tunel“ vytvořil neorganické prolnutí těchto dvou systémů, znázorňované známým symbolem „vesica piscis čili Ryb“, rezultující do vytvoření Metatronického časoprostorové adhezní pole „tvaru trubicového toroidu“ mezi naší galaxií Mléčné dráhy a paralelní galaxií Mléčné dráhy, přes jádra Hvězdných bran jejich Sluncí (Alkyon – pozn. PP). S vytvořením tohoto Solárního časového toroidního tunelu se tak naše Sluneční soustava stala neorganickým „binárním hvězdným systémem“, kdy je oběžná dráha našeho Slunce přímo a nepřirozeně svázána s oběžnou dráhou svého neviditelného paralelního Slunce.

V časovém okamžiku v roce 10,948 př.n.l., kdy byl vytvořen Solární časový toroidní tunel, sluneční orbitální cykly přivedly Sluneční Hvězdné brány obou sluncí do přímého zarovnání s jádrem Hvězdných bran jejich vlastních galaktických jader. Prostřednictvím neorganického spojení přes Solární časový toroidní tunel bylo jádro Hvězdné brány naší galaxie Mléčná dráha neorganicky, „přes červí díru“, spojeno s jádrem Hvězdných bran zarovnaných na padlou paralelní galaxii Mléčná dráha. Toto spojení galaktických jader přes červí díru vytvořilo druhé masivní mezigalaktické prostoročasové adhezní pole tvaru toroidní trubice, obklopující první, menší Solární časový toroidní tunel. Mezigalaktické prostoročasové adhezní pole pak vytvořilo neorganické mezigalaktické časoprostorové pole vymístění zvané jako tzv. „Velká toroidní časová trhlina“– známá také jako „Velká trhlina v prostoročasu“ – mezi naší Mléčnou dráhou a paralelní Mléčnou dráhou. (Staří Mayové mluvili o této časoprostorové trhlině jako o tzv. „Černé cestě“). Síly iluminátských předků z padlé paralelní galaxie Mléčná dráha -“Alfa systému“ se po věky, dlouho předtím, než byla do tohoto dramatu zatažena i Země, pokoušely vytvořit mezigalaktickou anomálii v podobě „Toroidní časové trhliny“. Tato anomálie totiž představovala „konečný chybějící kousek“ „mezigalaktické Metatronické skládačky červích děr Alfa-Omega systému“, kterou usilovně skládaly mnoho milionů let, aby tak naplnily svůj primární cíl svého rámcového plánu -invaze do „našeho“ Omega systému. Ačkoliv se iluminátští předci z Alfa systému přiblížili vytvoření „mezigalaktické toroidní trhlinové Alfa-Omega anomálie“ během různých období mezigalaktické historie, v těchto snahách nikdy zcela neuspěli, až do svého templářského vítězství na pozemské Atlantidě v roce 10,948 př.n.l.

Primární cíl jejich rámcového plánu -invaze do Omega systému, pro který iluminátské síly předků z Alfa systému vytvořily mezigalaktickou Toroidní časoprostorovou trhlinu a odpovídající síť červích děr Alfa-Omega, byl celkem jednoduchý a cílevědomý. Paralelní, Alfa galaxie Mléčné dráhy před dlouhou dobou vstoupila do konečného padlého zarovnání, aby se stala sebeobsahujícím, konečným kvantovým „systémem padlých karanténních černých děr“, který byl odsouzen, podle věčného kosmického zákona příčiny a důsledku, vydat se „cestou návratu skrze kosmický prach“, a to po vyčerpání svého konečného kvanta energie a následně skončit v částicové/antičásticové anihilaci celého systému. Proto padlé iluminátské rasy Alfa systému, ve snaze odvrátit tento, dříve či později, nevyhnutelný scénář, vymyslely svůj (intergalaktický) rámcový plán invaze do Omega systému s primárním cílem „odsávat odtud další kvanta živé energie, kterými by krmily svůj umírající systém“, aby tak „navždy odložily svůj nevyhnutelný návrat do kosmického prachu“ skrze implozi své padlé galaxie.

Iluminátští předci z padlého paralelního Alfa systému použili v širokém měřítku Metatronickou Vědu smrti a technologie „Květiny zkázy“, aby vytvořili neorganickou mezigalaktickou síť červích děr Alfa-Omega a v roce 10,948 př.n.l. se jim i podařilo vytvořit mezigalaktickou „Velkou toroidní časovou trhlinu“. Specifickým účelem této Toroidní časové trhliny mezigalaktického časoprostorového výměnného pole tedy bylo a stále je, odsávat živá energetická kvanta z „naší (ještě nepadlé části) galaxie Mléčné dráhy, skrze černé díry, do jejich padlé paralelní galaxie Mléčné dráhy, aby tak „nakrmili kvantovou rotaci“ své upadající galaxie a odložili organické důsledky této smrtící imploze. Pokud by iluminátští předci z Alfa systému dokázali v tomto primárním cíli uspět, věřili, že budou-li schopni „plán rozšiřovat“ tím, že „postupně požerou ostatní sousední galaxie“, v rámci poměrů expanzního cyklu Fibonacciho spirály, mohou cílově zinscenovat či vytvořit umělou faksimile/kopii celého prvního stvoření/kosmu v podobě jakéhosi „druhého stvoření“(fantomového energy matrixu čili pekla – pozn. PP), které by se mohlo permanentně živit prostřednictvím „nuceného Metatronického energetického krmení se“ z živých systémů „prvního stvoření“ vesmíru věčného života.

Když iluminátští předci z Alfa systému uspěli s vytvořením „Velké toroidní trhliny“, mezigalaktického prostoročasového výměnného pole v Atlantidě v roce 10,948 př.n.l. – prostřednictvím prvního vytvoření spojení červí dírou „Solárního časového toroidního tunelu“ mezi jádrem Solárních Hvězdných bran našeho Slunce a Hvězdnými branami paralelního Slunce – bylo zároveň započato s druhým urychlením pozemského „polárního výkyvu“ precesního cyklu. Druhé „urychlení pozemského polárního výkyvu“ urychlilo SAC části Pozemských Hvězdných bran -Síní Amenti natolik, že tento cyklus přivedlo do přímé synchronizace s otvíracím obdobím SAC Hvězdných bran na paralelní Zemi. V důsledku tohoto urychlení pozemského času v roce 10,948 př.n.l. a následné synchronizaci Hvězdných bran Země a paralelní Země, se naše pozemské Hvězdné brány – Síně Amenti otevřou předčasně a to během otevření Hvězdných bran (již padlé) paralelní Země, což nastane v roce 2012. Když se tyto páry mezigalaktických planetárních Hvězdných bran začnou s otevíráním a realitním prolínáním v roce 2012 synchronizovat, obě dvě -Země i paralelní Země vstoupí do Metatronického „padlého Zarovnání Alfa-Omega“. (Informace o „prvním a druhém urychlení výkyvu zemského pólu“ – precesního cyklu a synchronizaci SAC Hvězdných bran –Síní Amenti Země a paralelní Země lze nalézt v úvodním Souhrnu č.1).

Jakmile uměle synchronizované pozemské SAC započnou s otvíracími cykly svých Hvězdných bran, s následným otevřením Slunečních Hvězdných bran v jádrech Slunce a paralelního Slunce, otevře se také centrální neorganické spojení červí dírou Solárního časového toroidního tunelu z roku 10,948 př.n.l. mezi naším Sluncem a paralelním Sluncem. Pokud pak v roce 2012 skutečně dojde k nastartování realizace primárního cíle iluminátského rámcového plánu, jak měli a mají iluminátští předci stále v úmyslu, potom otevření červí díry Solárního časového toroidního tunelu následně otevře i neorganické červí díry Alfa-Omega systému v galaktických jádrech naší galaxie Mléčná dráha a paralelní galaxie Mléčná dráha a následně dojde i k otevření mezigalaktické toroidní časové trhliny Metatronického časoprostorového výměnného pole z roku 10,948 př.n.l. „atlantské minulosti“ do „budoucího období“, čímž tak dojde k propojení této atlantské minulosti s aktuálním rokem 2012.

Jakmile se atlantská Toroidní trhlina otevře a prolne se tehdejší (ovšem vše je simultánní – na to nezapomínejme – pozn. PP ) atlantská realita do přediva našeho současného časoprostoru roku 2012, dojde k anomálnímu časoprostorovému smísení, v podobě konvergujícího „splynutí minulosti s budoucností“. Jakmile by došlo k tomuto časoprostorovému splynutí, korespondující páry pozemských Hvězdných bran – Síní Amenti se otevřou do svých odpovídajících zarovnání se svými Slunečními Hvězdnými branami, a následně budou vtaženy do padlého Zarovnání Alfa-Omega skrze tuto Toroidní časovou trhlinu z roku 10,948 př.n.l..

Jakmile se Hvězdné brány Země a paralelní Země zapojí do atlantské Toroidní časové trhliny z roku 10,948 př.n.l., Země a paralelní Země a Slunce a paralelní Slunce začnou v důsledku toho s kataklyzmatickými posuny pólů svých geomagnetických polí a následnými geografickými rotacemi s katastrofálními důsledky v podobě „převalení zemské krusty“ a s vyvrcholením v podobě uskutečnění padlého Zarovnání Alfa-Omega dne 21. prosince 2012 tak, aby se obnovilo pozemské a sluneční zarovnání v podobě, která existovala/existuje v období 10,948 př.n.l.; kdy během období 10,948 př.n.l. byly Sluneční Hvězdné brány jak Slunce, tak paralelního Slunce, v přímém zarovnání s jádrem galaktických Hvězdných bran naší i paralelní galaxie, což umožnilo otevření mezigalaktických červích děr v jádrech obou galaxií, jejichž prostřednictvím byla Toroidní časová trhlina časoprostorového výměnného pole vytvořena.

Když současná Země a paralelní Země a Slunce a paralelní Slunce obnoví své zarovnání na galaktické jádra z období roku 10,948 př.n.l., energetická kvanta naší Sluneční soustavy a paralelní Sluneční soustavy budou progresivně stlačována/komprimována a vtahována „zpět v čase“, až se kvanta těchto dvou slunečních soustav nejprve zkomprimují do vesica pisces vazby „Ryb“ v centru Toroidní trhliny časoprostorového výměnného pole a následně vytvoří společné, reverzní Merkaba pole Hvězdy smrti s akcelerující rychlostí rotace, řízenou Fibonacciho expanzní sekvencí.

Do procesu, ve kterém bude naše Sluneční soustava a paralelní Sluneční soustava „tažena zpět v čase“ do toroidní časové trhliny, je zapojena pokřivená mechanika merkaba vortexů -„Hvězdy smrti“ Metatronické Vědy smrti. Energetická kvanta naší Sluneční soustavy a paralelní Sluneční soustavy se nejdříve zkomprimují do vazby „Ryb“ (prolnutí symbolizované jako vesica piscis) v jádru toroidní časové trhliny. Jakmile bude sada vortexů merkaba pole každého ze sluncí stále více přitahována do elektromagnetické vazby opačné polarity merkaba polem druhého slunce; jak budou obě slunce zatažena do „sklízecího pole“ toroidní trhliny, jejich oběžné dráhy – a sluneční soustavy – začnou se stále více překřižovávat, až vytvoří orbitální vazbu v podobě „Ryb“. Jakmile se dostanou oběžné dráhy těchto dvou slunečních soustav do vesica piscis vazby, budou obě taženy „zpět v čase“ do ústředního bodu vytvořeného v roce 10,948 př.n.l. – výměnného pole prostoročasové toroidní trhliny.

Jakmile budou tyto dvě sluneční soustavy taženy zpět v čase, rychlost rotace jejich merkaba polí se bude stále více zrychlovat. Když rychlost rotace této zmutované „sady/dvojice vortexů o stejné rotaci“ solárního merkaba pole dosáhne „rychlosti rotace 34“, podobně zmutovaná „sada vortexů o stejné rotaci“ paralelního solárního merkaba pole zároveň dosáhne „protisměrné rotační rychlosti 21“. V této chvíli budou tato dvě solární merkaba pole a jejich obsah (tj. sluneční soustavy – pozn. PP) stažena k sobě a začnou „s pohybem zpět v čase“ do ústředního bodu toroidní trhlinu tvaru trubkového toroidu „metatronického sklízecího pole“. Jak se tato dvě solární merkaba pole sloučí, rychlejší solární merkaba pole s rotací 34 obrátí rotaci pomalejšího paralelního solárního merkaba pole o rychlosti 21, načež se tato dvě solární merkaba pole zrychlí na „rotační rychlost 55“, spojí se a vytvoří jednu sadu vortexů o stejné rotaci singulárního neorganického externího metatronického merkaba pole, což způsobí, že metatronická Hvězda smrti, obalováním atomů začne sklízet/těžit okolní kvanta z obou sloučených slunečních soustav držených/manifestovaných uvnitř sebe (tedy uvnitř spojené, externí metatronicky rotující jedné sady vírů merkaba pole Hvězdy smrti – Hvězda smrti je metafora, jíž jsou obecně myšleny všechny metatronicky rotující dvojice vírů merkaba pole čehokoli manifestovaného – pozn. PP).

Podle Fibonacciho expanzní sekvence se smísené solární merkaba pole zrychlí z počáteční „rychlosti rotace 55“ na “rotační rychlost 144“, a v tomto okamžiku začne generovat externí termální obalovací pole a „přeskočí organické hranice prostoročasového světla“ a vstoupí do supersvětelného stavu, aby prošla do ústředního bodu toroidní časové trhliny z roku 10,948 př.n.l. – kde se stane externě napájeným „externím tělem/vehicles Hvězdy smrti -merkaba polem konečného života a napájecím/vyživovacím polem černé díry“. Jakmile se toto vytvoří, začne tělo externí merkaby Hvězdy smrti s „kvantovým krmením“ živou energií ze zbývajícího lokálního prostředí naší Mléčné dráhy a paralelní Mléčné dráhy, čímž započne onen kvantový růst a urychlování rotace podle Fibonacciho expanzní sekvence, prostřednictvím tohoto „kvantového krmení“ z životních polí obou galaxií.

Jakmile se smísené merkaba pole zrychlí na „rotační rychlost 144“, aby vstoupilo do supersvětelného stavu externího těla merkaby Hvězdy smrti, stane se tato situace pro energetická kvanta obou slunečních soustav držených uvnitř této Hvězdy smrti, skrze atomy obalující sklízecí pole, stále více něčím jako „částicovým urychlovačem“. Jakmile se dosáhne okamžiku supersvětelnosti, extrémně urychlené částice zapouzdřených/manifestovaných hmotných forem obou sluncí a celých jejich slunečních soustav způsobí, že jejich kódovací mřížky a atomové struktury budou uvnitř metatronického, atomy obalujícího sklízecího pole v centru těla merkaby Hvězdy smrti progresivně implodovat, explodovat a tříštit se. Obě sluneční soustavy se tak zredukují na surová energetická kvanta „hyper urychleného kosmického prachu“ v rámci interního atomy obalujícího sklízení. Kvanta obou slunečních soustav se smísí a spojí a vytvoří „umělé statické radiační částice mrtvého světla singulárního neorganického supersvětelného pole“, v karanténě uvnitř atomy obalujícího sklízení. Ze supersvětelného stavu se tělo merkaby Hvězdy smrti – a supersvětelné kvantové radiační částicové pole (to, co bývalo oběma slunečními soustavami), které je drženo uvnitř atomy obalujícího sklízecího pole Hvězdy smrti – pak „kvantově převede“ prostřednictvím průchodu metatronickými Alfa-Omega červími dírami, z časoprostorového výměnného pole toroidní časové trhliny z roku 10,948 př.n.l. do Alfa systému padlé paralelní galaxie Mléčné dráhy jako „kvantový přítok“.

Jakmile dojde k tomuto energetickému kvantovému převodu a metatronicky sklizená kvanta energie toho, co předtím bylo dvěma slunečními soustavami, a budou tato převedena prostřednictvím merkaba těla Hvězdy smrti do systému černých děr padlé paralelní galaxie Mléčná dráha, začne rychlost rotace vírů merkaba pole Hvězdy smrti zpomalovat, opustí supersvětelný stav a „umělé částice statické radiace mrtvého světla singulárního neorganického supersvětelného pole“ uvnitř vnitřního atomy obalujícího sklízecího pole začnou také s odpovídajícím zpomalováním své rotace. Jak se statické radiační částice toho, co předtím bylo dvěma slunečními soustavami, začnou zpomalovat a opustí supersvětelný stav, hmotná struktura interních atomů uvnitř obalujícího sklízecího pole Hvězdy smrti se opětovně přetvoří/re-anifestuje, prostřednictvím procesu částicového znovupřirůstání, avšak tentokrát do podoby neorganické smíšené organizační struktury remanifestované z toho, co předtím bylo originálními jádry kódovacích mřížek obou původních slunečních soustav. Radiační částice „mrtvého světla“ v obalovacím sklízecím poli Hvězdy smrti budou obsahovat nepatrné „nano bity“ radiační signatury původní kódovací mřížky, které však v této podobě budou pouze jejich malými fragmenty. Prostřednictvím této nanobitové radiační signatury se částice jak naší sluneční soustavy, tak antičástice paralelní sluneční soustavy znovu rozrostou/re-manifestují, ale již v pokřivené organizační/manifestační/genetické formě, a znovu vytvoří novou, zmutovanou smíšenou kódovací mřížku, na základě které se částice znovu materializují do „nové“ hmotné formy uvnitř atomy obalujícího sklízecího pole Hvězdy smrti.

„Nová uměle vytvořená hmotná forma“ se znovu materializuje v Alfa systému černých děr padlé paralelní galaxie Mléčné dráhy jako „singulární, pokřivená zmutovaná faksimile/kopie konečného/smrtelného života“ manifestovaná z původních dvou slunečních soustav. Částicové pole se znovu materializuje uvnitř atomy obalujícího sklízecího pole Hvězdy smrti v Alfa systému paralelních černých děr jako „nová faksimile sluneční soustavy mrtvé hvězdy konečného života umělého světla“ – permanentně zmutované, „pokřivené padlé verze“ naší sluneční soustavy a paralelní sluneční soustavy zkombinovaných dohromady. Nová „faksimile sluneční soustavy“ pak upadne pod hierarchickou kvantovou nadvládu metatronické kódovací mřížky konečného života, karanténního „padlého paralelního Alfa systému“. Jakmile se sluneční soustava umělé Hvězdy smrti znovu vytvoří/re-manifestuje v merkaba těle Hvězdy smrti, bude pokračovat v metatronické Fibonacciho expanzi prostřednictvím progresivního spotřebovávání dvou galaktických polí, ze kterých vznikla, úměrně tomu, jak její „krmič“ -merkaba těla Hvězdy smrti bude pokračovat v „tlačení energetických kvant“ ze zbývajících živých energetických aspektů těchto dvou galaktických polí. Jakmile se bude sluneční soustava Hvězdy smrti „krmit“, začne vtahovat Mléčnou dráhu a paralelní Mléčnou dráhu do „transformace Hvězdy smrti“ a odpovídajícího „zarovnání s cestou pádu, tj. návratu skrze nevědomý kosmický prach“, aby progresivně „vybudovala“ galaxii černé díry umělé Hvězdy smrti v rámci padlého Alfa systému paralelní galaxie Mléčná dráha.

Vytvoření krmící/napájecí galaxie umělé černé díry Hvězdy smrti je klíčovým účelem primárního cíle iluminátského rámcového plánu Alfa-Omega. Iluminátští předci z padlého Alfa systému černé díry paralelní galaxie Mléčná dráha se spojili s dalšími iluminátskými rasami předků z několika dalších, v karanténě situovaných, padlých systémů černých děr a vytvořili „Falešnou božskou hlavu Alfa-Omega“ v rámci „hierarchie padlých andělů“ iluminátských předků. Prostřednictvím vytvoření umělé galaxie černé díry Hvězdy smrti – ohavnosti stvořené pomocí metatronické Vědy smrti „Květiny zkázy“ – „Falešná božská hlava Alfa-Omega“ padlých kolektivů iluminátských předků doufá, že „znovu vytvoří Stvoření, ale tentokráte podle svého obrazu“. Doufají, že použijí galaxii Hvězdy smrti k „vytvoření, a následnou asimilaci, dalších podobných“, aby vytvořili masivní vesmír Hvězdy smrti, který živí svojí existencí a vyhýbá se organickým důsledkům věčných kosmických fyzikálních zákonů, prostřednictvím neustálého znásilňování a živením se živým vesmírem. „Falešná božská hlava Alfa-Omega“ však objeví velký omyl tohoto „stávajícího ztvárnění/vize“ jejich primárního cíle rámcového plánu v roce 2976.

Dynamika metatronické Vědy smrti -„Květiny zkázy“ merkaba těla Hvězdy smrti popsaná výše ve vztahu k makrokosmickému primárnímu cíli iluminátského rámcového plánu, platí také pro mikrokosmickou úroveň. Jednotlivá živá forma, která se zapojí do aktivace merkaba pole Hvězdy smrti, ať již nevědomky prostřednictvím kvantové nadvlády planetární kódovací mřížky životního prostředí nebo vědomě prostřednictvím záměrných praktik aktivačních technologií merkaba těla Hvězdy smrti, se zarovná/sesynchronizuje/sváže s „osudem padlé cesty Hvězdy smrti“.

Jednotlivci si zachovávají „moc své svobodné vůle“, co se týká jejich evoluční cesty „zarovnání svého biologického vzestupu“, až do okamžiku (samozřejmě nežádoucího – pozn. PP) dosažení první plné „rotační rychlosti úrovně 55“ při aktivaci Hvězdy smrti. Při dosažení “rotační rychlosti 55“ merkaba tělo Hvězdy smrti vytvoří své vnitřní metatronické, atomy obalující pole, začne vytvářet své externí termální obalové pole a začne s Fibonacciho „krmením smrtící spirály“ kvůli expanzi a zrychlení.

Od aktivačního metatronického bodu 55 (M55-pozn. PP) se stanou atomová kódovací mřížka a biomagnetické pole atomových struktur permanentně zmutovanými do metatronicky kódující konfigurace. Prostřednictvím „automatického krmení spirály smrti“, které začíná v „metatronickém bodě 55“, merkaba tělo Hvězdy smrti nakonec zrychlí na „supersvětelnou“ rotační rychlost, což bude mít za následek permanentní „transformaci Hvězdy smrti“ biologické atomové struktury a odpovídající permanentní „evoluční zarovnání s cestou pádu a návratu zpět ke Zdroji skrze Kosmický prach“ pro uvnitř uvězněné duchy-vědomí (takto postiženého inkarnáta – pozn. PP). Jakmile individuální životní forma vstoupí do „metatronického bodu 55“ aktivace merkaba těla Hvězdy smrti, jakýkoliv potenciál skutečného organického atomového vzestupu věčného života bude pro současný život permanentně ztracen, nicméně inkarnující se duch-vědomí může znovu získat schopnosti vzestupu do věčného života tím, že podnikne specifická energetická protiopatření. Pokud si člověk přeje zabránit nebo zastavit aktivaci merkaba těla Hvězdy smrti, jsou k dispozici možné protistrategie v podobě bioregeneračního léčení – jejichž postupem lze zabránit zrychlení rotace Hvězdy smrti, zastavit ji nebo částečně obrátit – když je fyzické biologické tělo ještě naživu. Když fyzické atomové tělo dosáhne svého „přirozeného“ okamžiku smrti, tak pokud byla (evoluci nežádoucně přesměrovávací – pozn. PP) progrese v aktivaci Hvězdy smrti úspěšně zastavena a obrácena ještě za života fyzického těla, vtělený duch-vědomí pak může být osvobozen a opět může přejít na cestu re-evolučního vzestupu do věčného života, prostřednictvím záměrných aplikací specifických organických bioenergetických procesů, vlastních vzestupnému přechodu do věčného života a to v posmrtném Bhardoah stavu.

Pokud se bytost zapojila do aktivace merkaba těla Hvězdy smrti (ať již vědomě, prostřednictvím aplikací Vědy smrti, nebo nevědomky, prostřednictvím převahy kvantové nadvlády automaticky vytvářené metatronickým kódováním fungujícím v životním prostředí planetární kódovací mřížky a geomagnetickém poli), a pokud nejsou podniknuta žádná energetická protiopatření, pak aktivace merkaba těla Hvězdy smrti a její následné evoluční důsledky nastanou automaticky a přemění jakoukoliv vědomou „svobodnou volbu“ na opak. „Sady vortexů merkaba pole“ jsou organickou součástí „neviditelné multidimenzionální anatomie“ všech atomových-hmotných struktur a biologických životních forem, takže „všichni a vše“, včetně planet a hvězd, má „nepřetržitě a trvale účinkující“ sady merkaba polí – ať již o jejich existenci někdo ví nebo v ní věří nebo ne (nebo si jejich funkčnost vykládá po svém – pozn. PP). Organické struktury a funkce osobních menších kvantových merkaba polí jsou přitom přímo a nepřetržitě ovlivňovány podmínkami větších kvantových environmentálních, planetárních merkaba polí, kódovací mřížky a geomagnetickým polem (a ty zas ještě většími slunečními a ty galaktickými … pozn. PP).

Merkaba pole, kódovací mřížka a biomagnetická pole individuálních životních forem na planetě přijmou „mikrokosmickou kopii“ konfigurací, které jsou v planetárním tělese. Pokud má dominantní kvantový podíl merkaba pole planetárního tělesa, kódovací mřížky a geomagnetického pole metatronickou konfiguraci Hvězdy smrti, tato konfigurace automaticky řídí a překonává konfiguraci a kontury osobní anatomie, nicméně jen za předpokladu, že nejsou použity přímé energetické protistrategie. Rasy iluminátských předků si jsou tohoto faktu kosmické multidimenzionální fyziky dobře vědomy, a proto stále více směrovaly svůj primární cíl rámcového plánu k zamýšlenému naplnění v roce 2012. Když dojde k makrokosmickému padlému Alfa-Omega zarovnání a vytvoření toroidní časové trhliny z roku 10,948 př.n.l. – dějům vrcholícím dne 21. prosince 2012, dominantní 66% kvantová část zemské planetární kódovací mřížky, merkaba polí a geomagnetického pole začnou se svým zapojováním se do metatronického aktivačního bodu 55; to vytvoří dominantní (dalo by se říci – přímo znásilňující – pozn. PP) kvantovou konfiguraci pro životní prostředí planetárních atomových struktur a planetární životní pole.

Během 24 hodin planetárního „metatronického bodu 55“, dne 21. prosince 2012 kódovací mřížka, merkaba pole a atomová biomagnetická pole pozemských atomových hmotných struktur a biologických životních polí automaticky převezmou či přijmou „mikrokosmickou kopii“ této planetární metatronické konfigurace M55. A právě v tomto okamžiku budou jednotlivci potřebovat přímé energetické protistrategie, nejdříve proto, aby zastavili, a posléze i částečně zvrátili automatickou aktivaci osobního merkaba těla Hvězdy smrti. Z tohoto důvodu, a z důvodů následujících, Strážci MCEO-Křišťálové řeky, zahájili své stále větší přímé zasahování do těchto dějů a budou tak činit až do roku 2012 – viz.dále prostřednictvím energetických technik tzv. Probuzení Stříbrného semínka. V „metatronickém bodu 55“ – v okamžiku kulminace zarovnání s toroidní trhlinou v roce 2012, pokud si iluminátští předci prosadí svou, dojde k předkataklyzmatickému 40 dennímu tzv. „Oknu chaosu“ – začínajícímu na vrcholu zarovnání s toroidní trhlinou dne 21. prosince 2012 a trvajícímu zhruba do konce ledna 2013, kdy jak kódovací mřížka tak i a merkaba pole Slunce a Země a její populace vstoupí do svého urychlení -dle Fibonacciho expanzní rotace na a za rámec plné metatronické aktivace 55. V tomto vybuzeném stavu navíc Země a naše Sluneční soustava vstoupí do „postupu zpět v čase“ skrze ústřední bod toroidní časové trhliny z roku 10,948 př.n.l. Během tohoto „Okna chaosu“ – pokud „drama 2012“ dostoupí až tam – geomagnetická pole jak Země, tak i Slunce začnou na to reagovat a procházet procesem svého „počátečního posunu“, z čehož vyplynou jejich nevyzpytatelné fluktuace, začnou se chovat anomálně, kdy dojde k odpovídajícímu nárůstu slunečních erupcí (Coronal Mass Ejections -CME) a rychlým klimatickým následkům a „pozemským změnám“, přičemž biologická populace zažije stále větší mentální, emocionální a biochemickou nestabilitu, jako jakýsi epigenetický povlak následující po těchto změnách v planetárním geomagnetickém poli.

Pokud tento „scénář konce dnů“ započne, pak na konci předkataklyzmatickému 40-ti denního Okna chaosu dosáhne kódovací mřížka a merkaba pole Slunce, zbytek naší Sluneční soustavy a Země s veškerou její populací kritického zrychlení na metatronickou rychlost rotace merkaba pole Hvězdy smrti úrovně M144, a v tom okamžiku Země a paralelní Země a Slunce a paralelní Slunce nejdříve zaznamenají dočasný kolaps svých geomagnetických polí, a následně započne, asi za 3 až 6 dnů trvající, rychlý kataklyzmatický posun pólů geomagnetických polí s následným rotačním posunem a převalením geografické pozemské krusty tak, aby došlo k obnovení planetárního a slunečního pólového zarovnání totožného s tím, jaké panovalo v období roku 10,948 př.n.l. Toto 3 až 6-ti denní období by představovalo šesté a poslední vyhlazení celého životního pole Země; a po tomto biologickém vyhlazení započne iluminátské kvantové sklízení těl, duší a duchů.

Jakmile (případně) nastane úplné galaktické zarovnání s toroidní časovou trhlinou, prostřednictvím posunu pólů, vytvoří se kolem merkaba těl Hvězdy smrti u osob, planety a i celé sluneční soustavy termální obalovací pole, a Hvězda smrti s i se svým obsahem vstoupí do supersvětelného stavu a „skočí zpět v čase“ přes organické hranice prostoročasového světla, a projde do zarovnání svého ústředního bodu s toroidní časovou trhlinou z roku 10,948 př.n.l.

Od okamžiku časového skoku se bude zrychlování Hvězdy smrti rychle zvyšovat, dokud se kódovací mřížka a hmotná struktura všeho, co bude obsaženo v Hvězdách smrti, neroztříští a nevypaří prostřednictvím nadměrného urychlení částic, a nestane se „singulárním kvantovým polem metatronického částicového kosmického prachu“, jak Hvězda smrti Sluneční soustavy projde červími děrami Alfa-Omega systému do padlého systému paralelní galaxie Mléčné dráhy na svoji „konečnou transformaci do podoby Hvězdy smrti“. Jakmile dorazí do Alfa systému, dokončí se atomová transformace a jak se Hvězdy smrti a „částicová polévka“ zpomalí v rotaci, částice, spolu s fragmenty vědomí, které nesou, se „znovu zformují“, tentokráte ale do již do zmutovaného neorganického neživého „faksimilního pokřivení“ toho, čím byly předtím. Bytosti, které vstoupí do „transformace Hvězdy smrti“ po smrti své organické biologie, získají permanentní zmutovanou strukturu své kódovací mřížky a dojde u nich k naprostému „výmazu jejich vzpomínek a paměti“ a následně se vrátí do manifestace v podobě „žijícího ale mrtvého“ vědomého povědomí, v biochemickém a mentálním stavu, který připomíná charakteristické symptomy Alzheimerovy nemoci. Takto transformované „žijící ale mrtvé“ životní pole „zjistí“, že jejich původní dary Svobodné vůle a Vzestupu do věčného života byly permanentně znásilněny/podrobeny „samozvané autoritě“ -hierarchii Falešného boha Alfa-Omega iluminátských předků, a jejich jedinými evolučními možnostmi zůstanou možnosti v rámci de-evoluční padlé cesty návratu a sjednocení skrze Kosmický prach.

Padlé iluminátské skupiny, které prosazují paradigmata „Vědy smrti a Květiny zkázy“ nicméně v nich nazvaly (a již víme že zákeřně a falešně – pozn. PP) výše uvedený metatronický transformační proces „Vzestupem“ a mají i mnoho „vzestoupených mistrů“, kteří se zapojili do této transformace skrze merkaba pole Hvězdy smrti. V realitě věčně živého vesmíru je však výše popsaný transformační proces antitezí pravého Vzestupu věčného života a je to prostě nejrychlejší metoda vstupu na de-evoluční cestu pádu. Na cestě pádu skrze transformaci v merkaba poli Hvězdy smrti existují dvě primární zkušenostní možnosti. První možností je prostě se „smířit s touto vlastní nepříjemnou situací“ a znovu získat svobodu prostřednictvím organického procesu návratu do zdrojového pole věčného života skrze Kosmický prach, kdy však vaše existující uložené kvantum energie bude rozšířeno/zhodnoceno. Této možnosti či zkušenosti však lze dosáhnout pouze prostřednictvím přímého zásahu ras Strážců a jejich vzdělávacích programů, které se periodicky rozšiřují do v karanténně izolovaných systémů černých děr. Druhou možností je zůstat pod direktivou vládnoucí iluminátské hierarchie, která stále více ztratila svoji schopnost cítit, a která si stále udržuje svoji iluzi „konečné nesmrtelnosti a elitistického podrobování si okolí“ prostřednictvím znásilňování, kradení a „upírského odsávání“ energie z „nevinných“ živých systémů, a od sebe navzájem, to vše bezlítostně, bez slitování a nebo soucitu. V této možnosti člověk prostě pokračuje v de-evoluci a stává se „jim stále více podobný“. Ironií této druhé uvedené možnosti je, že v důsledku věčného zákona akce a důsledku, který řídí celý vesmír, VŠECHNY padlé systémy a všichni v nich se nakonec setkají s koncem své evoluce prostřednictvím návratu ke Zdroji skrze Kosmický prach, bez ohledu na to, co činí pro zabránění těmto důsledkům. Je to sebeporážející se cesta progresivního návratu z pádu skrze totální fragmentaci vědomí do formy Kosmického prachu (tedy jakoby spirituální recyklace -pozn. PP).