Zmizení atomového génia

Když se beze stopy ztratí obyčejný smrtelník, je to záhada. Když se ale ztratí geniální vědec zabývající se nukleární fyzikou a ještě ke všemu v předvečer války, v níž jaderné zbraně sehrály významnou úlohu, je to víc než jen divné. Přesto dnes jméno Ettore Majorana něco říká jen málokomu.

“Na světě existují různé kategorie vědců. Jsou tu lidé druhé a třetí kategorie, kteří se sebe vydají to nejlepší, ale přesto jejich snažení nemá valný význam. Pak jsou tu i tací, kteří zanechají trvalou stopu. Ale géniů jako Galileo nebo Newton je jen pár. K nim patřil i Ettore Majorana. Druhý takový jako on se nenarodí.” To neřekl nikdo menší než Enrico Fermi, italský fyzik, který jako první postavil fungující jaderný reaktor – takže jistě věděl, co říká.

Objev po 80 letech

Jméno Ettore Majorana v učebnicích – na rozdíl od Newtona a Galilea – nebude, protože za podivných okolností zmizel ze světa dřív, než se jeho stačil zapsat do historie. Stalo se tak roku 1938, krátce návratu z Německa, kde přišel do kontaktu s vědci později vyvíjejícími jadernou zbraň. Dnes existuje nejméně desítka hypotéz, které se snaží jeho odchod ze světa vysvětlit, žádnou se ale nepodařilo prokázat. I navzdory tomu, že v březnu loňského roku italská vláda vyšetřování znovu otevřela.

Krátce na to na sebe připoutal Majoranův případ ještě i letos na jaře, kdy skupina holandských vědců oznámila, že se jí podařilo dokázat existenci subatomové částice, kterou Majorana ve třicátých letech minulého století teoreticky předpověděl a v jejíž existenci tehdy málokdo věřil.

“Našli jsme takzvaný Majorana fermion, částici, která je sama sobě i antičásticí, nachází se tedy na jakémsi rozhraní mezi hmotou a antihmotou,” uvedl v této souvislosti Leo Kouwenhoven z nizozemského Delft’s Kavli Institute pro dubnové vydání serveru Science Daily. Objev má význam pro pochopení struktury hmoty a historie vzniku vesmíru: někteří vědci předpokládají, že právě Majorana fermion by mohl tvořit záhadnou temnou hmotu, která má teoreticky tvořit největší část hmoty vesmíru, jejíž existenci se ale stále nedaří prakticky dokázat. Současně by se mohla tato částice uplatnit i při konstrukci takzvaných kvantových počítačů, které by mohly být mnohem výkonnější, něž ty současné.

Zázračné dítě

Ettore Majorana se narodil roku 1906 v početné sicilské rodině jako čtvrtý z pěti synů. Už ve čtyřech letech udivoval své okolí řešením složitých matematických úloh. O 11 let později se celý rodinný klan odstěhoval z rodné Catanie do Říma, kde Ettore vychodil střední školu.

obr: Ettore Majorana byl jeden z nejtalentovanějších jaderných fyziků meziválečné éry. Před vypuknutím druhé světové války záhadně zmizel…

Roku 1923 nastoupil na elektrotechnickou fakultu římské univerzity (Sapienza – Universitá di Roma). Pod vlivem svého bratra Segrého brzy přestoupil na studium fyziky – a především začal roku 1928 pracovat pro Enrica Fermiho (1901-1954), který tehdy vedl nově založený Institut teoretické fyziky.

Pozdější nositel Nobelovy ceny a významný účastník projektu Manhattan (vývoj americké jaderné zbraně během druhé světové války) rychle odhalil výjimečné nadání mladého spolupracovníka. Majorana roku 1928 získal doktorát a společně s Fermim pracoval na jaderném výzkumu.

Témata Majoranovy vědecké práce běžným smrtelníkům mnoho neřeknou: atomová spektroskopie, již zmíněný Majorana fermion, chování atomů v proměnlivém magnetickém poli… Neřekly ale moc ani jeho vědeckým kolegům, protože publikoval málo, nerad a ještě ke všemu v italštině. Nejméně jednou mu tak unikla Nobelova cena za objev neutronu, kterou pak dostal James Chadwick. Šlo o objev zásadního významu – mimo jiné pro rozštěpení atomu a vývoj jaderné pumy.

Důležité ale bylo něco jiného: někteří jaderní vědci Majoranovu mimořádnou kapacitu už v té době rozeznali. A nešlo jen o Fermiho.

Německý kontakt

Roku 1933 Ettore Majorana dostal stipendium umožňující mu vědecký pobyt v Lipsku. Tam se mimo jiné setkal s předním německým nukleárním fyzikem Wernerem Heisenbergem (1901-1976). To už v Německu vládli nacisté – a byl to právě Heisenberg, kdo se tu později ujal vedení projektu německé jaderné pumy.

 obr: Německý jaderný výzkum za války vedl Werner Heisenberg, kterého  Majorana považoval za svého blízkého přítele

Výsledek je všeobecně známý a Heisenbergův podíl na německém neúspěch  dodnes nejasný. Jisté je jen to, že Heisenbergova skupina po celou válku pracovala v téměř rekreačním tempu a že nacisté ji financovali, aniž by tlačili na výsledky. Zda to byl jen další projev Hitlerova diletantství, nebo se za tím skrývala nějaká vyšší hra, to už asi není šance se dovědět…

Majorana se s Heisenbergem spřátelil, orientoval svůj vědecký zájem na podobné problémy a vyměňovali si poznatky. Z jejich korespondence je patrné, že si byli blízcí i lidsky a že Majorana svého německého kolegu považoval za osobního přítele a rádce.

Z Německa se Ettore Majorana vrátil v překvapivě špatném zdravotním stavu. Nejen tělesném, ale i psychickém. Trpěl žaludečními problémy, musel dodržovat dietu, začal se uzavírat před veřejností a téměř přestal vycházet z bytu. Podle vzpomínek jeho přátel se náhle choval hrubě a nevyzpytatelně. Přesto roku 1937 obdržel profesuru na univerzitě v Neapoli, to už ale jeho vědecká kariéra nezadržitelně spěla k záhadnému konci.

“Moře mě nepřijalo”

V lednu 1938 Majorana požádal svého bratra, aby vyzvedl všechny jeho úspory a převedl je na účet v Neapoli. Tam si z nich vyzvedl značný podíl, přibalil i pas a nasedl na noční poštovní loď, která měla namířeno do sicilského Palerma. Tam ale nedorazil – a od té doby ho nikdo nespatřil. Zůstaly po něm jen dva dopisy na rozloučenou: jeden pro rodiče, druhý pro Antonia Carrelliho, ředitele fyzikálního institutu na neapolské univerzitě.

Oba se snažily budit dojem, že je psal sebevrah, dopis rodičům ale obsahoval zvláštní věty: “Přál bych si, abyste kvůli mě nechodili v černém. Nemůžete-li jinak, nebo kvůli společenským zvyklostem, tak pouze tři dny. Potom můžete vzpomínku na mě nosit ve svém srdci, a dokážete-li to, zapomeňte docela.”

Podobný dopis dostal i Carrelli. Pak mu ale přišly ještě dva další. V jednom z nich Majorana prosí, aby adresát předešlý dopis na rozloučenou ignoroval, další obsahoval podivné vysvětlení: “Moře mě nepřijalo, vracím se do hotelu. Podrobnosti osobně.”

Přesto Majoranu už nikdo nespatřil.

Teorie zmizení

Oficiálně Ettore Majorana spáchal sebevraždu, což se vysvětluje jeho špatným psychickým stavem a nepříliš úspěšným působením na neapolské univerzitě, kde o jeho obtížné přednášky nebyl zájem. Proti ale mluví dva dopisy Carrellimu i skutečnost, že se nenašlo tělo.

Další hypotéza proto vychází ze stejných předpokladů, tvrdí ale, že se Majorana ukryl před světem do některého kláštera. Rodina zmizelého fyzika dostala zprávy od několika opatů, u nichž se ucházel o přijetí muž podobného zevnějšku. Všude jej ale odmítli a jeho další osudy se nepodařilo zjistit. Jiní zase věří na romantickou verzi, podle níž se fyzik stal potulným žebrákem.

obr: Majoranův šéf Enrico Fermi se později proslavil postavením prvního jaderného reaktoru. Majoranu považoval za génie rovného Newtonovi a Galileimu

Několik teorií tvrdí, že Majorana opustil Evropu a ukryl se v Argentině. Odvolávají se na svědectví několika lidí, kteří se tam s ním měli stýkat, žádný z nich to ale nepotvrdil před svědky. Svým způsobem tuhle hypotézu nepřímo potvrdil i Fermi, když řekl: “Člověk s inteligencí, jakou měl Majorana, může zmizet, kdykoliv se mu zachce.”

Další autoři ale soudí, že ani inteligence geniálnímu fyzikovi nepomohla – spíš naopak. Italský spisovatel Leonardo Sciascia vydal knihu Případ Majorana (La Scomparsa di Majorana, 1975) snažící se dokázat, že vědce svým způsobem zabila atomová zbraň. “Díky své inteligenci rozeznal nebezpečí, že bude sestrojena, a nechtěl pracovat pro Mussoliniho režim”, tvrdí Sciascia. To je ale dost nepravděpodobné – nejen proto, že Majorana neměl s Mussolinim žádný problém, ale i proto, že něco takového v Itálii nehrozilo. A jak už jsme viděli, ve spřáteleném  Německu také ne.

Nicméně motiv jaderné zbraně je možné pojmout i jinak: vědec Majoranova formátu v předvečer světové války znamenal trumf pro každou ze zúčastněných stran. Pokud by se jej nepodařilo získat ke spolupráci, bylo by lepší jej unést nebo zabít. Nacisté to nejméně v jednom případě udělali: v témže roce, kdy byl v Německu Majorana, tu zadrželi a uvěznili česko-německého vynálezce a významného konstruktéra vrtulníků Viléma Žurovce. Vrátil se k rodině do Československa až za rok s podlomeným zdraví a vzápětí zemřel na žaludeční chorobu… Podobnost čistě náhodná? Proti hypotéze ale mluví skutečnost, že roku 1938 se vlády ani tajné služby o nukleární fyziky nezajímaly a Třetí říše nechala odejít do USA desítky vědců, kteří tam pak postavili “zbraň posledního soudu”.

Konec Ettore Majorany tak asi navždy zůstane záhadou.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny – Víkend

Zdroj: http://www.novakoviny.eu/archiv/zahady/710-ettore-majorana