Teorie duté Země je všeobecně známá a nedá spát fantasy spisovatelům ani vědcům. Kdesi prý existuje podzemní říše zvaná Agharta plná světlovlasých, velmi inteligentních lidí. Není divu, že tato představa zaujala i Hitlera.

Ve starých legendách snad všech národů se mluví o podzemních královstvích a světech obydlených jinou rasou. Nejznámější je legenda o podzemní říši Aghartě, o kterou se zajímal i Adolf Hitler.

Jde jen o legendu, nebo je na tom něco pravdy? Někteří badatelé tvrdí, že je naše planeta dutá, protože měření přesvědčivě nedokazují, že by byla vyplněná hmotou na všech místech stejně. Prohlubně a trhliny by mohly měřit až několik stovek kilometrů! A právě v nich prý může existovat nějaká forma života…


Kudy do nitra Země?

A kde jsou ty tajemné vstupy, jimiž se lze do podzemních končin dostat? Jedni říkají, že se nacházejí kdesi v Antarktidě, další že na severním pólu a jiní se dušují, že pravé místo je v Tibetu, Peru či na hoře Mount Shasta v Kalifornii.

To všechno jsou jen dohady. Ale existuje prý několik jedinců, kteří se tam dostali. Problém je pouze v tom, že se nikdy nevrátili živí, přesněji již je nikdy nikdo neviděl!

Do hlubin Země se na Hitlerův příkaz snažili dostat i nacisté. Vyslali několik expedic, které měly za cíl se s příslušníky árijské nadrasy, o níž se domnívali, že tam žije, spojit. Nutno dodat, že všechny výpravy byly neúspěšné, přesto si někteří lidé dodnes myslí, že se to Adolfu Hitlerovi nakonec podařilo a nezemřel, nýbrž emigroval do Agharty.

Záhadolog Bulwer Lytton přišel dokonce s názorem, že rasa žijící v podzemí je nebezpečná a ovládá mystické síly. Pouze čeká na vhodnou dobu, kdy vyjde ze svých skrýší a ovládne život na zemském povrchu.


Mongolské kláštery jsou považovány za vstup do podzemní říše. Věříte tomu?

Nyní se podívejme, co k Aghartě říká záhadolog a spisovatel Ivan Mackerle:

Legendu o podzemní říši Aghartě do Evropy přivezli z Asie počátkem 20. století cestovatelé Ferdinand Ossendowski a Nikolas Roerich.

Má to být obrovský systém podzemních chodeb a tunelů částečně přirozeného a částečně umělého původu rozkládající se pod Mongolskem a Tibetem. Není tam absolutní tma, jak bychom se mohli domnívat – podzemní prostory Agharty jsou osvětleny zvláštním nazelenalým světlem, jež vyzařuje přímo ze stěn a stropů jeskyní. Lze tam tedy žít bez instalace umělého osvětlení a můžou tam dokonce růst i rostliny.

Říká se dokonce, že toto světlo ovlivňuje tok času. Obyvatelé Agharty jsou podle některých badatelů potomci velice staré civilizace, která se stáhla do podzemí po obrovské katastrofě, jež v dávných dobách postihla Zemi. Ferdinand Ossendowski se od tehdejšího mongolského vládce dozvěděl, že to jsou mírumilovní a učení lidé vládnoucí vysokým stupněm magického umění.

Dnešní badatelé mají na původ Agharťanů rozdílné názory. Někteří tvrdí, že jde o potomky civilizace zničené Atlantidy či Lemurie. Další jsou přesvědčeni, že šlo o návštěvníky z vesmíru, kteří se uchýlili pod zemský povrch před mnoha tisíci lety. Všichni se shodují v tom, že neznámá rasa má obrovské znalosti a ovládá tajné síly.

Proto jsou vchody do podzemí pečlivě zakryty a střeženy, aby se tam nikdo nepovolaný nedostal. Agharťané dokážou uvolnit vnitřní sílu vril ukrytou v každém člověku. Tou jsou poháněny létající stroje vimanas, v nichž v podzemí cestují. Občas se prý objeví i na obloze – udržují tak kontakty s lidmi na povrchu Země. Létající talíře, které vzrušují veřejnost, k nám tedy možná nepřilétají z vesmíru, nýbrž z hlubin naší Země.


Češi chtěli do podsvětí

Cesty expedic začínají nejčastěji v propastech, jeskyních nebo dokonce ve sklepeních některých tibetských či mongolských klášterů – to jsou totiž údajné brány do podzemní říše. V létě loňského roku se je vydala do pouště Gobi hledat skupina českých luštitelů záhad.

Vezli s sebou motorové rogallo, aby mohli provádět leteckou archeologii nad ruinami pověstného tajemného kláštera Čojrin (Tuerin) s dosud nenalezeným a neprozkoumaným podzemním bludištěm. Nedaleko kláštera objevili uprostřed nekonečné mongolské pouště jeskyni Cagan Delyn Aguj ústící na dno skalnaté propasti. Podle legendy vede právě odtud chodba do obrovského podzemního labyrintu pod celou Gobi. Je to jeden ze vstupů do Agharty?

„Byli jsme ještě kluci a svítili jsme si tam jenom svíčkou,“ vyprávěl jim jeden Mongol. „Šli jsme hodně dlouho, ale pak jsme se začali bát a raději se vrátili. Ležely tam podivné kostry s velkými dlouhými lebkami.“

Čeští výzkumníci se ke kostrám nedostali. Prošli ledovým úsekem, minuli průzračné jezírko, ale nakonec byla chodba beznadějně zavalena. Stěny jeskyně však pokrývaly nádherné fialové a tmavě zelené krystaly fluoritu, jenž ve tmě září. Není to klíč ke zprávám o tajemném osvětlení podzemní říše?


Vchody jsou po celém světě

Americká společnost Holow Earth Society, o níž se šeptá, že spolupracuje s tajnou službou CIA, vytvořila mapu, na níž je vyznačeno 52 vchodů do zemských hlubin. Nejsou jenom v Gobi, ale nacházejí se na všech kontinentech. Obydlené podzemní prostory jsou prý pod celým zemským povrchem.



Kráter v poušti Nullarbor vydával podivné zvuky, podruhé místo už vědci nenašli.

V australské poušti Nullarbor objevili hledači v jedné strži podivný kráter. V noci se z něj ozýval bzučivý zvuk. Připomínal hluk ventilátoru či těžkých strojů. Z kráteru pokračoval šikmo dolů tunel. Naprosto hladké stěny byly pokryty zeleně fosforeskující látkou. Když jejich oči uvykly tmě, mohli opatrně kráčet tunelem beze světla.

Přesto výzkumníci rozsvítili své silné acetylenové lampy. Asi po pěti kilometrech chůze se dostali do obrovského dómu; jeho rozměry nedokázali odhadnout – stěny i strop se ztrácely daleko ve tmě, kam záře z jejich svítilen vůbec nedosáhla. Tam jejich výprava bohužel také skončila. Z nitra země se znovu ozval bzučivý zvuk a vzápětí se ve světle jejich lamp objevil obrovský živý ještěr. Není divu, že dostali strach a raději se vrátili.

Příští noc zahlédli na obloze nad kráterem jasné světlo prudce stoupající vzhůru. Bylo to UFO, nebo helikoptéra? A nebyl ten podivný ještěr v podzemí holografická projekce, vysílaná neznámými obyvateli zemského nitra, aby výzkumníky zastrašili a zabránili jim v další cestě? Tyto otázky zůstaly nezodpovězeny, neboť další, lépe vybavená expedice už ono místo s kráterem nenašla.


Autor: redakce, Jitka Lenková, Ivan Mackerle


Převzato:  http://kvety.atlas.centrum.cz/