Od 16. století kolovaly po celé Americe pověsti o záhadných kmenech bělochů, kteří žili v Novém světě dávno před příchodem Kryštofa Kolumba. Evropané některé z těchto kmenů pozorovali a nedokázali dostatečně vysvětlit jejich přítomnost. Některé kmeny z Venezuely a z Brazílie nebyly dodnes prozkoumány.
Byli tito bíli Indiáni dávní potomci Branových a Maelduinových druhů? Nebo potomci Walesanů či prince Madowka? Nebo dokonce Vikingů z Vinlandu? Na tuto otázku nedokáže nikdo odpovědět jednoznačně.
Dějiny a legendy si často protiřečí a bývá těžké rozeznat pravdu od nepravdy. Přesto je dokázán jeden fakt. Kolem roku 1350 tisíce Vikingů z Grónska opouštěly své vesnice za neznámým cílem. Někteří se bezpochyby dostali na Labrador, do Nové země a na východní pobřeží Kanady. Jiní se plavili podél pobřeží na jih na Floridu nebo dokonce k amazonským lesům. Malé skupiny mohly přežít v ledovém osamocení kanadské Arktidy.
Je málo pravděpodobné, že by všichni tito lidé zmizeli beze stopy…
Mandanové, Missouri
Evropští cestovatelé se od 17. století zmiňovali o Mandanech [1], žijících na březích Missouri a Ohia. Někteří z těchto bojovníků byli vysoké postavy, měli světlou kůži a šedé nebo modré oči. V roce 1738 napsal Francouz de la Verandrye: „Tito lidé mívají bílou kůži i červenou. Ženy jsou velmi krásné, zvláště bělošky, které mají nádherné blonďaté vlasy. Muži i ženy jsou činorodí a rádi pracují. Velké prostorné domy mají rozdělené na několik místností příčkami z tlustých prken.“
Začátkem 19. století cestovatelé zaznamenali, že Mandanové se liší od ostatních Indiánů náboženstvím, jazykem i vzhledem. „Je jich málo, a tak nejsou schopni svádět časté bitvy se Siouxy a jinými kmeny. Proto si postavili šikovně opevněnou vesnici, zajistili si tak bezpečnost,“ napsal malíř George Catlin.
Jako mnoho jiných kmenů budou Mandanové postupně rozptýleni, kolonizováni nebo vymřou následkem nemocí, alkoholu a válek.
Tuskaroři, Virginie
Cestovatelé se čato zmiňovali o Tuskarorech z Virginie. Někteří z Tuskarorů měli velmi světlou kůži. V jedné legendě se vypráví, že v roce 1685 zajal tento kmen waleského plukovníka Jonase Morgana. K vlastnímu údivu nebyl skalpován a dokonce se o něj dobře starali, než ho pustili na svobodu, protože mluvil walesky. Údajně žil mezi Tuskarory čtyři měsíce a výborně si s nimi rozuměl.
Tunitové, podobní bílým obrům, lovili pomocí dlouhých kopí a nožů.
Tunitové, Arktida
Eskymáci z Grónska rádi vyprávěli, jak se Tunitové usadili v dávných dobách na Labradoru a Dalekém severu. Připomínali bílé obry, lovili bez koní, ozbrojeni dlouhým kopím a nožem. Tuleně lovili tak, že zapálili lampu s velrybím tukem a postavili ji k díře vyhrabané v ledu. Pak čekali na svou kořist; před zimou je chránily jejich dlouhé kožené kabáty, které sloužily i jako stany. Běhali rychle jako kanadští sobi a mrože ulovili stejně lehce jako tuleně.
Do začátku našeho století byl výskyt Tunitů pravidelně zaznamenáván v Arktidě, ale jejich přítomnost nebyla jasně prokázána. V roce 1908 jich několik zpozoroval islandský cestovatel Stefansson na Viktorii, velkém ostrově za polárním kruhem. Tito Tunitové měli bílé vousy, vysokou postavu a některé rysy Skandinávců.
Legenda v zemi Boothia přežívala až do roku 1961, kdy obyvatelé ukázali francouzskému etnologovi Jeanu Malauriemu obrovské kameny. Vysvětlili mu, že pomocí těchto kamenů Tunitové budovali velká iglú.
Podivní Tunitové…
Mizamichové, Gaspésie
V 17. století se francouzští misionáři poprvé setkali se zvláštním kmenem Mizamichů z Gaspésie. Tito Indiáni nebyli bílí, všichni nosili jako charakteristické znamení kříž. Od narození si symbol kříže malovali na své věci, někdy dokonce na kůži. Uctívali slunce a stařešinové kmene se scházeli na březích řeky Mizamichi, kde byl vztyčen dřevěný kříž vysoký devět až deset stop. Vytvořili kolem něj kruh a každý držel v ruce křížek. Pak se náčelník ujal slova a zahájil poradu. Misionářský kněz otec Le Clercq tento zvyk popsal v roce 1678; jeho stáří odhadl na několik staletí.
Zaznamenal také mnoho společných rysů křesťanství s náboženstvím tohoto kmene. Přišli Mizamichové do styku s irskými mnichy nebo s Vikingy? Či s posádkou Portugalce Corteho Reala, prvního známého cestovatele, který se do tohoto kraje dostal?
Záhada zůstává nobjasněna.
Gilles Ragache, 1991
zkrácená ukázka z knihy Mýty a legendy amerického kontinentu, Bratislava, 1992; ilustrace: Marcel Laverdet
poznámky:
[1] na území kmene Mandanů byl nalezen také tzv. „kensingtonský kámen“ popsaný runami; mnozí jazykovědci jeho pravost zpochybnili a označili jej za možný podvrh, pozn. M.
související články:
- „Hyperborejské“ rysy národa Kuna
- Rapa nui, Thor Heyerdahl
Zdroj: http://slavonie.org/2011/02/11/patrani-po-bilych-indianech/
