KnihyA

Přeji vám, abyste našli v životě vše, co hledáte. S láskou, úctou a pokorou JB

O životě v Atlantidě

Od současných lidí se naši atlantští předkové lišili mnohem víc, než si člověk, jehož poznatky jsou omezeny pouze smyslovým světem, dokáže představit. Tato odlišnost se týká vnějšího vzhledu i duchovních schopností. Poznatky Atlanťanů včetně technické zručnosti i celá jejich kultura byla velmi odlišná. Vrátíme-li se do nejstarších dob Atlantidy, najdeme zcela jiné hlavně duchovní nastavení. Logický rozum, kombinační schopnosti, na kterých spočívá vše, co se dnes tvoří, prvním Atlanťanům úplně chyběly. Místo toho měli vysoce vyvinutou paměť, která byla jednou z jejich nejtypičtějších duchovních schopností.
Nepoužívali počty jako my, osvojením určitých pravidel a následnou aplikaci. V atlantských časech bylo neznámé používat násobení. Nikdo si neukládal do hlavy, že třikrát čtyři je dvanáct. Pokud měl jedinec takový výpočet provést, vzpomněl si na stejné nebo podobné případy z minulosti. Pokud si člověk rozvinul nějakou novou schopnost, stará ztratila na síle a přesnosti. Výraznou předností dnešního člověka proti člověku atlantskému je logický rozum a kombinační schopnosti oproti potlačené paměti. Dnes myslíme v pojmech, Atlanťan myslel v obrazech.
V okamžiku, kdy se v jeho duši vynořil nový obraz, vzpomněl si na prožité množství podobných obrazů. Na základě prožitků se rozhodoval. Je vidět odlišný způsob tehdejšího vyučování proti způsobu vyučování v pozdějších dobách. Vyučování nebylo zaměřeno na vyzbrojení dětí pravidly, ale vybrousilo jejich rozum. Život byl dítěti předváděn v názorných obrazech.  Později dle okolností si dítě mohlo vzpomenout na velké množství  obrazů a podle potřeby se rozhodovalo.
Jakmile dítě dospělo a vstoupilo do života, orientovalo se porovnáním dle naučených situací. Při úplně nových okolnostech byl Atlanťan odkázán na vlastní pokusy. Dnešní člověk to má v této souvislosti mnohem jednodušší, protože disponuje pravidly, která může lehce aplikovat i v nových případech. Atlantský výchovný systém dával životu určitou jednotvárnost. Po velmi dlouhé období bylo s věcmi nakládáno stále stejným způsobem. Důsledná paměť nepřipouštěla nic, co by bylo alespoň vzdáleně podobné tempu dnešního pokroku. Člověk fungoval podle toho, co znal z minulosti. Nevytvářel myšlenky, pouze si pamatoval. Kdo se hodně naučil, nebyl autoritou. Autoritou byl ten, kdo hodně prožil a mohl si mnoho pamatovat. 
V atlantských dobách nemohl nikdo rozhodovat o důležitých věcech dříve, než dosáhl určitého věku. Důvěru si zasloužil člověk, který se mohl opřít o dlouhodobé zkušenosti. U zasvěcenců provozující školství to bylo jinak.  Na vývojovému stupni své doby totiž byli v předstihu. O přijetí do škol nerozhodoval věk, ale okolnost, zda si přijímaný ve svém předchozím vtělení osvojil schopnost přijmout vyšší moudrost. 
Důvěra prokazovaná v atlantských dobách zasvěcencům a jejich pomocníkům se nezakládala na úplnosti jejich osobní zkušenosti, ale na „věku“ jejich moudrosti. Osobnost neměla u zasvěcenců význam, neboť byli ve službách věčné moudrosti. Nebyli charakterizováni ani dle předchozích časových období. Ranným Atlanťanům síla logického myšlení chyběla. Měli však velmi vysoce vyvinutou paměť, což jejich životu dávalo zvláštní charakter. Na sílu člověka se vážou další přírodní síly. Hlubší základně člověka tedy stála blíž paměť než rozum. V souvislosti s jejich vnitřním nastavením byli Atlanťani spřízněni s nižšími přírodními bytostmi a mohli využívat jejich hybné energie oproti současnému člověku. Tak mohli Atlanťané ovládat to, co nazýváme životní silou.
Stejně jako my dnes získáváme tepelnou energii z uhlí a ropy, kterou navíc měníme na zdroj pohybu dopravních prostředků, oni dokázali technicky využít zárodeční sílu živých bytostí. Představu si můžeme vytvořit následujícím způsobem:  vemte si obilné zrnko. Dřímá v něm energie způsobující vzklíčení. Příroda je schopná tuto energii v semenu probudit. Dnešní člověk vzklíčení svou vůlí ovládat nedokáže. Musí semeno zasadit do půdy a probouzení přenechat přírodním silám. Atlanťan však dokázal přeměnit energii hromady zrní na energii technickou, jako by to byla hromada uhlí a zrnu neublížil…
V atlantských dobách se rostliny nepěstovaly pouze jako potrava, ale i pro využívání energií v dopravě a v průmyslu. Atlanťané používali zařízení, která vytápěla energií semen rostlin a dokázala měnit životní sílu na technicky využitelnou energii. Poháněla vozidla Atlanťanů, která se vznášela v nepatrné výšce nad zemí. Tato vozidla zdolávala ve své době pohoří díky technickému zařízení, prostřednictvím kterého se přes ně mohla přenést. Postupem doby se poměry na Zemi změnily. Vozidla Atlanťanů by byla v naší době naprosto nepoužitelná, jelikož vzdušný obal obklopující Zemi byl v minulosti mnohem hustší než dnes. Nemůžeme se dnes zabývat tím, zda je možné si hustší atmosféru představit na základě vědeckých pojmů. Věda a logické myšlení v celé své podstatě nemohou vůbec nikdy prokázat, co je a co není možné. Vysvětlovat mají jen to, co je možné zjistit zkušeností a pozorováním. 
Hustota vzduchu, o které zde hovoříme, je pro esoterní zkušenost tak nepochybná, jako kterákoli dnešní smyslově vnímatelná skutečnost. Stejně nepochybná, ještě však méně vysvětlitelná pro dnešní fyziku a chemii je skutečnost, že tehdy byla voda na celé Zemi mnohem řidší. Atlanťané mohli právě díky této nízké hustotě vody technicky využívat energii semen. Zvýšení hustoty vody znemožnilo její usměrňování a její přenášení atlantským zručným způsobem. Dostatečně tedy vyplývá, že civilizace atlantské éry se od naší v základech velmi liší. Dokonce i fyzická přirozenost Atlanťana byla zcela jiná, než je fyzická přirozenost současného člověka. Taktéž užití vody bylo životní silou těla Atlanťana zpracováno úplně jinak, než to umožňuje současné fyzické tělo. Z toho vyplývá, že Atlanťan mohl vlastní vůlí využívat svou fyzicou sílu jiným způsobem, než dnešní člověk. Měl více prostředů pro zvyšení fyzické síly při zpracování svých potřeb.
Chceme-li mít správnou představu o Atlanťanech, musíme rovněž vědět, že měli úplně jiné ponětí o únavě a spotřebě sil než současný člověk. Atlantské sídlo se v ničem nepodobalo svým charakterem současnému městu. Všechno bylo mnohem víc spojeno s přírodou. Přibližný obraz dostaneme pokud si představíme, že  v prvních atlantských dobách, přibližně do poloviny třetí podrasy, se sídlo podobalo zahradě, kde byly domy budovány ze stromů, jejichž kořeny byly zručně propletené.
Co tehdy lidská ruka zhotovila, vyrostlo přímo z přírody. Člověk byl s přírodou spřízněn. Taktéž jeho smysl pro společnost byl úplně jiný než dnes. Příroda byla v rovnováze se všemi lidmi. Co Atlanťan vybudoval na přírodních základech, pokládal za společný majetek.  Naproti tomu současný člověk považuje za přirozené, že to, co zhotoví na základě svého důvtipu a svého rozumu, pokládá za svůj osobní majetek. Pokud se ztotožníme s myšlenkou jak byl Atlanťan vybaven výše popsanými  duchovními a fyzickými silami, je jasné, jak byl obraz tehdejšího lidstva zcela odlišný současnému. Nejen lidé, ale i příroda, která je obklopovala, se v průběhu času zásadně měnila, tak jako i rostlinné a živočišné formy. 
Obývané oblasti Země v této době byly zničeny, jiné zase vznikly. Zmizel i kontinent předchůdců Atlanťanů, nacházející se jižně od dnešní Asie. V theosofických spisech jsou nazývání Lemuřany (obyvatelé Lemurie). Prošli různými vývojovými stupni, většina z nich však dospěla k úpadku. Jejich zaostalí potomci dodnes obývají jisté části na Zemi jako tzv. divoké národy. Pouze malá část Lemuřanů byla schopna dalšího vývoje, ze které vznikli Atlanťané. Později se situace opakovala. Většina atlantského obyvatelstva zanikla a z jeho malé části pochází tzv. Árijci, ke kterým patří naše současná lidská kultura. Lemurané, Atlanťané a Árijci jsou podle terminologie tajné vědy základní rasy lidstva.
Lemuranům předcházely dvě rasy a dvě ještě následovaly po Árijcích. Celkem tedy sedm ras. Jedna z druhé vznikaly tak, jak to bylo naznačeno v souvislosti s Lemurany, Atlanťany i Árijci. Každá základní rasa měla fyzické i duchovní vlastnosti zcela odlišné od ostatních ras. Pokud např. Atlanťané přivedli ke zvláštnímu rozvinutí paměť a všechno, co s ní souvisí, v současnosti náleží Árijcům rozvíjet sílu myšlení se vším, co k myšlení patří. Zároveň v každé základní rase zvlášť byly překonány různé stupně. A těch je opět sedm. Na začátku každého časového období, které patřilo některé základní rase, byly její hlavní vlastnosti v zárodečnému stavu. Dozrávaly postupně a nakonec zanikly. Obyvatelstvo základní rasy se tak rozpadlo na sedm podras. Nemůžeme si myslet, že jedna podrasa zmizela ihned, jakmile se objevila další. Každá z nich byla zachována souběžně ještě dlouho, co se vedle ní vyvíjela nová. Dodnes žijí na Zemi národy, které jsou na různých stupních vývoje.

© Zpracoval ELYW z knihy Z kroniky Akaša – Rudolf Steiner.

www.panna.cz

1 Comment

  1. rebel11279

    17.11.2018 at 14:48

    POCHÁZÍM Z ATLANTIDY,CHCI SI VZPOMENOUT VÍC .

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

© 2018 KnihyA